2108 C 33/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO sídlem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno příjmení jméno sídlem adresa o zaplacení 11.905 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 11.905 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 5. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 11.374 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 11.905 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Uvedl, že mezi účastníky došlo dne 1. 12. 2006 uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor. Na základě této smlouvy žalobce poskytoval k užívání žalovanému nebytové prostory v objektu na ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Žalovaná se zavázala hradit za tyto prostory měsíční nájemné a dále platby za spotřebované energie. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že platba za měsíc květen 2019 bude hrazena zálohou ve výši 40.000 Kč a následně bude provedeno vyúčtování skutečné spotřeby. Skutečná spotřeba energií byla v uvedeném měsíci v částce 51.905,34 Kč. Žalobce tedy dne 20. 6. 2019 vystavil žalované fakturu č. [anonymizováno] [rok] na částku 11.905 Kč splatnou dne 4. 7. 2019. Žalovaná však tuto částku žalobci neuhradila. Po výzvě žalobce k úhradě dlužné částky žalovaná přípisem ze dne 1. 6. 2020 uznala svůj dluh vůči žalobci, avšak odkázala na svoji pohledávku za žalobcem ve výši 16.335 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za uskutečněné platby za sjednané bezpečností služby, které dle žalované objednány nebyly. Žalovaná navrhovala vzájemné započtení těchto pohledávek. Zabezpečovací systém v objektu žalobce byl však realizován na základě výslovného požadavku žalované a bezpečnostní zařízení bylo následně zřízeno na základě ústní dohody účastníků a po té byl bezpečnostní systém ze strany žalované užíván. Za užívání bezpečnostního systému byly žalované vystavovány faktury, které hradila a nerozporovala.

2. Žalovaná nečinila dluh za vyúčtování energií ve výši 11.905,34 Kč sporným a uznala jej. Namítala však, že tato pohledávka žalobce zanikla na základě jednostranného započtení na pohledávku žalované. Žalovaná provedla interní kontrolu, na základě které bylo zjištěno, že žalovaná eviduje za žalobcem pohledávku v celkové výši 16.335 Kč. Tato vznikla z titulu bezdůvodného obohacení, když byla uhrazena bez jakéhokoli právního důvodu na účet žalobce. Pokud žalobce uváděl, že se jednalo o platbu za bezpečnostní řešení, žalovaná namítla, že si takovouto službu od žalobce nikdy neobjednala a poskytnutí této služby nebylo účastníky nikdy dohodnuto. Žalovaná má tak za to, že na straně žalobce vzniklo zaplacením částky 16.335 Kč ze strany žalovaného bezdůvodné obohacení. Tvrzení žalobce, že bezpečnostní řešení bylo realizováno na základě výslovného požadavku žalované, není pravdivé. K platbě faktur vydaných žalobcem za bezpečnostní řešení došlo zaměstnanci žalované bez jejího pokynu a vědomí jednatelů. O vzniklém bezdůvodném obohacení informovala žalovaná žalobce dopisem ze dne 1. 6. 2020 a navrhla vzájemný zápočet pohledávek. Tento návrh žalobce odmítl. Proto žalovaná přistoupila k jednostrannému zápočtu dle ust. § 1982 odst. 2 obč. zák. V souladu s ust. § 1987 odst. 1 ve spojení s ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. tak pohledávka žalobce za žalovaným zanikla ke dni 7. 6. 2020.

3. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor bylo zjištěno, že 1. 12. 2006 účastníci uzavřeli smlouvu, dle které žalobce pronajal žalované k užívání nebytové prostory v [obec], [ulice a číslo] o celkové výměře 425 m2, jako výrobní plochu. Za užívání těchto prostor se žalovaná zavázala hradit měsíční nájemné a dále vodné, stočné, el. energii a plyn. Platby energií měly být hrazeny zálohově dle přiloženého ročního soupisu a následně měla být vystavena konečná faktura se skutečnou spotřebou a odečtem uhrazené zálohy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Z dodatku k nájemní smlouvě ze dne 1. 12. 2016 uzavřeného dne 16. 6. 214 soud zjistil, že si společnost [právnická osoba], jako správce nemovitosti a žalovaná sjednali hrazení paušální částky 450 Kč měsíčně za parkovné a osvětlení příjezdové komunikace.

4. Daňovým zálohovým listem č. [anonymizováno] [rok] žalobce vyúčtoval dne [datum] žalované zálohu ve výši 40.000 Kč. Daňovým dokladem č. [anonymizováno] [rok] pak žalobce vyúčtoval žalované spotřebu energií za měsíc květen 2019, a to v celkové výši 51.905,34 Kč. Od této částky odečetl uhrazenou zálohu ve výši 40.000 Kč a požadoval tak po žalované zaplacení 11.905 Kč. Splatnost faktury byla stanovena 4. 7. 2019.

5. Z knihy žalobcem vydaných faktur soud zjistil, že žalobce v období od listopadu 2018 do dubna 2019 vystavil žalovanému celkem 5 faktur v celkové výši 16.335 Kč. Jednalo se o fakturu č. [anonymizováno] [rok] ze dne 5. 11. 2018, kterou byla žalované účtována částka 1.815 Kč, splatná dne 19. 11. 2018, fakturu č. [anonymizováno] [rok] ze dne 14. 1. 2019, kterou byla žalované účtována částka 3.812 Kč, splatná dne 28. 1. 2019, fakturu č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum], kterou byla žalované účtována částka 3.812 Kč, splatná dne [datum], fakturu č. [anonymizováno] [rok] ze dne 1. 3. 2019, kterou byla žalované účtována částka 3.812 Kč, splatná dne 15. 3. 2019 a fakturu č. [anonymizováno] [rok] ze dne 1. 4. 2019, kterou byla žalované účtována částka 3.084 Kč, splatná dne 15. 4. 2019 u všech těchto faktur je evidováno řádné uhrazení.

6. Ze zásahového plánu ke smlouvě o technické ostraze majetku vyplynulo, že tento byl sjednáván dne 13. 12. 2018. Servisní společností byla společnost [právnická osoba] a zákazníkem dle smlouvy byl žalobce. Střežený objekt se nacházel na adrese [ulice a číslo] v brně v areálu [ulice], jednalo se o skladové a výrobní prostory. Objekt byl zabezpečen pohybovými čidly a rozdělen na 15 podsystémů. Ke každému podsystému je přiřazena kontaktní osoba a další uživatelé. Do podsystému [číslo] byla zahrnuta APPK tiskárna a kontaktními osobami tohoto podsystému byly [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno].

7. Ze vzájemné korespondence právních zástupců účastníků z období od 5. 5. 2020 do 21. 7. 2020 vyplynulo, že žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě částky 11.905 Kč, na což žalovaná reagovala vyčíslením své pohledávky ve výši 16.335 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za platby za bezpečnostní řešení, které však dle jeho názoru nebyly žalobcem oprávněně přijaty. Argumentace účastníků v této korespondenci odpovídala jejich argumentům v tomto řízení. Dopisem ze dne 1. 6. 2020 pak právní zástupce žalované navrhoval započtení pohledávek účastníků a výslovně vyzval žalobce k úhradě částky [číslo] z důvodu vrácení bezdůvodného obohacení, a to do 7. 6. 2020. Tento dopis byl žalobci doručen dne 3. 6. 2020 (viz. doklad o podání zásilky a údaje o sledování zásilky). Na návrh na vzájemný zápočet pohledávek žalobce nepřistoupil. Dopisem ze dne 24. 6. 2020 právní zástupce žalované jednostranně započetl v souladu s ust. § 1982 obč. zák. pohledávku žalobce ve výši 11.905 Kč proti pohledávce žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16.335 Kč. Současně vyzval žalobce k úhradě částky 4.435 Kč. Tento dopis byl žalobci doručen dne 29. 6. 2020 (viz. údaje o sledování zásilky).

8. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že smlouvu o bezpečnostním řešení uzavíral on s panem [příjmení] pouze ústně. Žalobce pronajímá v objektu nebytové prostory více subjektům a v průběhu doby došlo ke dvěma krádežím, kdy bylo hodně věcí zničeno. Pan [anonymizováno] se obával dalšího případu krádeže a zničení jeho technologických zařízení. Z tohoto důvodu požádal výslovně žalobce, aby zajistil ochranu jeho majetku v objektech. Proto žalobce provedl studii celé budovy a dohodl se s [právnická osoba] ohledně realizace zabezpečení celého objektu. Do jedné z podskupin byla zahrnuta i tiskárna žalované. V objektech byla namontována pohybová čidla a každá kontaktní osoba měla svoje kódové číslo. Člověk, který odcházel poslední, tedy musel objekt zakódovat. Cena za zabezpečení objektu pak byla stanovena dle počtu čidel v objektu. Se žalovanou byla dohodnuta cena 3.812 Kč měsíčně. Následně se žalovaná stala neplatičem a žalobce jí z tohoto důvodu poskytl slevu a požadoval úhradu částky 3.080 Kč měsíčně. První tři měsíce hradila žalovaná řádně a následně jí byla poskytnuta sleva. Termín splatnosti měsíčních plateb nebyl smluvně dohodnut, žalobce jej stanovil ve vydaných fakturách.

9. Jednatel žalované naopak uvedl, že to byl žalobce, kdo rozhodl o zabezpečení objektu z důvodu několikerého vykradení a o tomto je informoval. Bylo to rozhodnutí žalobce. Jednatel žalované s tím neměl problém a na žádost žalobce umožnil pracovníkům bezpečnostní agentury montáž čidel v jím pronajatých prostorách. Žalovaná za dobu, co byla v nájmu, neměla s vykradením nikdy problém. [jméno] proto zabezpečení objektu nepožadovali. Žalovaná tedy umožnila žalobci namontovat čidla, ale bezpečnostní zařízení nakonec nevyužívala, neboť její pracovníci chodili ráno brzo a později odcházeli, a proto zařízení vůbec nepoužívali. Jednatel žalované popřel, že by dostal k dispozici nějaké kódy či hesla k zařízení. Pokud došlo k úhradě vystavených faktur žalobcem, bylo to z důvodu toho, že účetní žalované měla pokyn faktury žalobce proplácet bez další kontroly ze strany jednatelů, neboť v nájmu žalobce byly 13 let a neměli tak důvod mu nevěřit a kontrolovat jím vydané faktury. Naopak si paní účetní dávala záležet, aby bylo vše v pořádku, proto fakturu od žalobce platila účetní automaticky a jednatelům žalované je ke schválení nepředkládala. Takto běžně žalovaná postupovala při platbách stálým obchodním partnerům. Faktury se vždy dostaly přímo k rukám účetní a tato je proplácela. Pouze v případě faktur od neznámých firem konzultovala účetní žalované s jednateli, zda platbu provést. V květnu 2020 se žalovaná stěhovala z objektu a účetní sdělila jednateli, že byli žalobcem vyzváni k nějakému nedoplatku. Proto provedli kontrolu faktur a zjistili, že byly žalobci uhrazeny neoprávněně faktury za bezpečnostní řešení. Z tohoto důvodu provedli zápočet pohledávek, a i když zde byl rozdíl kolem [číslo] až 5.000 Kč, rozhodli se toto již neřešit, neboť měli starosti se stěhováním. Nechtěli pak vynakládat náklad na vymáhání, když měli za to, že by byly možná větší než samotný dluh.

10. Dle ust. § 3 zák.č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, pronajímatel může nebytový prostor přenechat k užívání jinému smlouvou o nájmu. Nebytové prostory se pronajímají k účelům, ke kterým jsou stavebně určeny. Smlouva musí mít písemnou formu a musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Dle ust. § 2302 odst. 1 obč. zák. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle ust. § 1982 odst. 1 obč. zák. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 cit. ustanovení se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Dle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 obč. zák. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o nájmu nebytových prostor dle ust. § 3 zákona č. 116/1990 Sb., když smlouva obsahuje veškeré náležitosti stanovené citovaným ustanovením. Mezi účastníky nebylo sporu o vzájemném nájemním vztahu, když oba účastníci potvrzovali uzavření nájemní smlouvy. Po přijetí zákona č. 89/2012 Sb., obč. zák. se tato smlouva řídí ustanovením § 2302 a násl. obč. zák. Na základě této smlouvy pronajal žalobce žalované nebytový prostor v objektu na ulici [ulice a číslo] v [obec], jehož vlastníkem je žalobce. kromě nájemného byly sjednány i platby za úhradu spotřebovaných energií a způsob jejich hrazení a účtování. Žalobce v souladu se smluvními ujednáními vyúčtoval žalované náklady na spotřebu energií za měsíc květen 2019 částku 11.905 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila, poroto žalobce podal tuto žalobu. Mezi účastníky však nebyla sporná úhrada této částky, kdy žalovaná uznala, že vůči žalobci má dluh z titulu vyúčtování energií ve výši 11.905 Kč, avšak namítala, že tato pohledávka žalovaného zanikla na základě jednostranného zápočtu oproti pohledávce žalované z důvodu bezdůvodného obohacení žalobce. Soud se tedy zabýval tím, zda došlo platně k zápočtu pohledávek a zda vůbec měla žalovaná pohledávku za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Ohledně vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobce soud zkoumal, z jakého důvodu a na základě případně jakého smluvního vztahu byly žalované účtovány platby za bezpečnostní řešení. V tomto směru žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva, na základě které se zavázal zajistit pro žalovanou zabezpečení jí pronajatých prostor a žalovaná se zavázala za tuto službu hradit nejprve částku 3.812 Kč měsíčně a po té 3.084 Kč měsíčně. Ze soudem provedených a účastníky navržených důkazů však nevyplývá, že by takovýto smluvní vztah mezi účastníky vznikl. Provedené důkazy prokazují toliko to, že žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o provedení zabezpečení objektu, avšak není prokázáno, že by jakoukoli smlouvu uzavřel se žalovanou. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že chtěl zabezpečit celý, jím vlastněný objekt z důvodu krádeží, které se zde vyskytly, což potvrdil i jednatel žalované. V dalších aspektech se však jejich výpovědi rozcházely. Dále bylo v řízení prokázáno jen to, že žalobcem byly vystaveny faktury za bezpečnostní řešení, jejichž úhradu po žalované požadoval a tyto faktury byly žalovanou také zaplaceny (viz. kniha vydaných faktur). Nicméně z těchto důkazů není zřejmý obsah tvrzené ústní dohody mezi účastníky, zvláště za situace, kdy žalovaná uzavření dohody popírá. Tvrzení obou účastníků i v rámci jejich výpovědí byla odlišná, přičemž o žádném nelze říci, že by bylo nevěrohodné. Pochopitelný je důvod zřízení bezpečnostních prvků v objektech a logické je vysvětlení žalobce o rozúčtování služeb. Stejně tak je však i věrohodné tvrzení jednatele žalované o úhradě faktur jeho účetní bez pokynu jednatelů žalované. Rovněž logické je i jeho vysvětlení, proč byla neoprávněná úhrada faktur žalobce zjištěna až s časovým odstupem a proč se rozhodli zjištěnou pohledávku za žalobcem z titulu bezdůvodného obohacení neřešit, resp. řešit ji až po výzvě žalobce na úhradu nedoplatku z titulu neuhrazených plateb za spotřebovanou energii. Snad jen, že je zarážející, že ve vztahu k pronájmu prostor si žalobce sjednal písemnou smlouvu, rovněž tak písemně zachytil změnu v případě plateb za parkování v objektu, ale smlouvu, kterou požadoval mnohem vyšší měsíční částku, než za parkovné, ponechal pouze v ústní rovině. Dále pak soud hodnotí jako nevěrohodné tvrzení žalobce, že žalovaná se stala neplatičem dle údajně sjednané smlouvy o bezpečnostním řešení a proto jí byla poskytnuta sleva. Když v zápětí žalobce uváděl, že tři měsíce hradila žalovaná řádně a další měsíc jí poskytl slevu. Není tak zřejmé, jak dospěl k závěr, že žalovaná je neplatičem, když potvrdil, že vystavené faktury platila a takto je má i evidovány ve svém účetnictví. V tomto směru tedy bylo na žalobci, aby prokázal, že platby za bezpečnostní řešení požadoval po žalované oprávněně, tedy že byla mezi účastníky uzavřena smlouva ohledně zajištění ochrany objektů v nájmu žalované a co bylo jejím obsahem. Žalobce v tomto směru poukazoval na vystavené faktury za tuto službu, avšak ty nejsou schopny prokázat uzavření smlouvy. V konečném výsledku žalobce může vystavit fakturu na jakoukoli částku z jakéhokoli důvodu, avšak neznamená to, že byla vystavena na základě nějakého smluvního vztahu. Samotné vystavení faktur a jejich evidence v účetnictví žalobce nemohou prokázat uzavření smlouvu o určitém obsahu. Dále žalobce odkazoval na zásahový plán a skutečnost, že žalovaná fakticky systém využívala. Ani tyto okolnosti však nemohou prokázat uzavření smlouvy. Předložený zásahový plán prokazuje pouze to, že žalobce sjednal smlouvu se společností [právnická osoba] nikoli, že sjednal smlouvu se žalovanou. I když zde žalovaná je uváděna jako subjekt ochrany v jednom z podsystémů, stále to nedokladuje, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o bezpečnostním řešení. Stále zde musí být brána v úvahu varianta, že se žalobce rozhodl uzavřít smlouvu se společností [právnická osoba] z důvodu poskytnutí nadstandartní služby svým nájemcům i bezplatně a nemusel uzavírat následné smlouvy právě s nájemci. Důvodem mohla být i skutečnost, že chtěl předejít případným nárokům z náhrady škody.

13. Provedené důkazy tak dostatečně neprokázaly tvrzení žalobce, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o bezpečnostním řešení, na základě které byl oprávněn žalované účtovat měsíční platby za tuto službu. Soud proto vyzval žalobce dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení dalších důkazů, které by prokazovaly uzavření takové smlouvy a její obsah. Žalobce po té navrhl k důkazu vyžádání si stanoviska jeho účetní, která měla osvědčit vydání faktur a jejich úhradu a zápis společnosti [právnická osoba] o záznamech, že žalovaná služby využívala. Soud návrhy na provedení těchto důkazů zamítl, když dle názoru soudu nejsou schopny prokázat skutečnosti, k jejichž prokázání byl žalobce vyzván, tedy uzavření a obsah tvrzené smlouvy o bezpečnostním řešení. Pokud jde o stanovisko účetní žalobce, toto bylo zcela nadbytečné, protože mezi účastníky ani nebyl spor o tom, že faktury za bezpečnostní řešení byly žalobcem vydány a že ze strany žalovaného došlo k jejich úhradě. Navíc vydání faktur žalobcem i jejich úhrada žalovanou byly potvrzeny knihou vydaných faktur a i stanoviskem žalované, která bezdůvodné obohacení žalobce spatřuje právě v přijetí jeho úplaty za tyto faktury. Soud proto považoval tento důkaz za nadbytečný. Stejně tak zamítl i návrh na provedení důkazu zápisem společnosti [právnická osoba], ze kterého by bylo zjištěno, zda žalovaná služby využívala. Faktické využívání služeb žalovanou opět není sto prokázat to, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tomto využívání služeb. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaná využívala bezpečnostní prvky instalované společností [právnická osoba] na základě smlouvy se žalobcem, nelze z toho dovodit, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o užití těchto služeb a zejména smlouva o úhradách za tyto služby. Jak již soud uvedl výše, lze stále připustit i možnost, že se rozhodl ochranu objektů v nájmu zajistit sám žalobce, jakožto pronajímatel na své náklady a poskytl ji svým nájemcům jako bezplatnou službu. Tudíž existuje varianta, že mezi účastníky byla jednána i smlouva o bezplatném poskytnutí této služby. Soud tak musí konstatovat, že i přes poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř´. žalobce nenavrhl dostatek důkazů, které by prokázaly, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o bezpečnostním řešení a že jejím obsahem byli závazek žalované hradit za tuto službu částku 3.812 Kč měsíčně.

14. Žalobce tak neunesl břemeno důkazní k jím tvrzené skutečnosti a soud tak musí vyjít ze závěru, že mezi účastníky smlouva o bezpečnostním řešení nebyla uzavřena. Žalovaná tak plnila žalobci, aniž by zde existoval platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila (ust. § 2993 obč. zák.). Požadavek žalované na vydání bezdůvodného obohacení je tak oprávněný. žalobce tak byl povine žalované vydat to, oč se ne úkor žalované bezdůvodně obohatil (ust. § 2991 odst. 1 obč. zák.), tedy částku 16.335 Kč, kterou žalobkyni zaplatil na základě neoprávněně vystavených faktur žalobcem. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na základě výzvy oprávněného subjektu. V daném případě žalovaná vyzvala žalobce k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16.335 Kč dopisem jejího právního zástupce ze dne 1. 6. 2020, který byl doručen žalobci dne 3. 6. 2020. K vydání bezdůvodného obohacení pak určila lhůtu do 7. 6. 2020. V tento den tedy nastala splatnost pohledávky žalované za žalobcem.

15. Pokud tedy žalovaná učinila ve vztahu k žalobci jednostranný úkon, kterým započetla svou pohledávku na pohledávku žalobce z titulu dlužné úhrady vyúčtování spotřeby energií, došlo ke zrušení pohledávek v rozsahu, kterým se kryly (ust. § 1982 obč. zák.) žalovaná tento jednostranný zápočet provedla dopisem svého právního zástupce ze dne 24. 6. 2020, který byl žalobci doručen dne 29. 6. 2020. Dle ust. § 1982 odst. 2 obč. zák. účinky započtení nastávají k okamžiku kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Pohledávky jsou pak k započtení způsobilé, pokud je zle uplatnit před soudem (ust. § 1987 obč. zák.). Tímto okamžikem je den následující po splatnosti pohledávky, neboť pokud pohledávka nebyla do dne její splatnosti uhrazena, může se následující dne obrátit věřitel se svou žalobou k soudu. K zániku pohledávky žalobce z titulu nedoplatku za spotřebu energií žalovanou tak došlo k datu 8. 6. 2020. Žalobou uplatněná pohledávka tedy v době podání žaloby již z důvodu jejího zániku jednostranným zápočtem žalované neexistovala a soud tak nemohl žalobci právo na úhradu částky 11.905 Kč přiznat. Žalobu proto v plném rozsahu zamítl.

16. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, proto soud o nákladech řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují v dané náhradu nákladů právního zastoupení žalované ve výši 1.580 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. § 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud právnímu zástupci žalované přiznal odměnu za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu, účast na soudních jednáních ve dnech 25. 5. 2021, 24. 6. 2021 a 19. 7. 2021. Dále náklady právního zastoupení žalované tvoří náhrada hotových výdajů právního zástupce žalované dle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedený ch 5 úkonů právní služby po 300 Kč. K těmto nákladům pak soud v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. připočetl i 21 % DPH. Celkem tak soud zavázal žalobce uhradit žalované náklady řízení ve výši 11.374 Kč. Soud nepřiznal právnímu zástupci žalované odměnu za požadovaný úkon v podobě podání odporu proti platebnímu rozkazu, když se nejedná o úkon, který by obsahoval vyjádření ve věci samé a neodpovídá tak žádnému z úkonů uvedenému v ust. § 11 odst. 1 či odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Jedná se pouze o formální vyjádření nesouhlasu s platebním rozkazem a naopak v souvislosti s podáním odůvodnění odporu lze na tato podání pohlížet jako na úkon jediný.