2108 C 4/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; anonymizována dvě slova země , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 20.230,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.230,16 Kč s 9,75 % ročním úrokem z prodlení od 11. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.912 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20.230,16 Kč s příslušenstvím z titulu regresní úhrady náhrady škody způsobené jí tím, že žalovaná nebyla v období od 22. 8. 2015 do 22. 12. 2015 pojištěná na území České republiky a nebyla pojištěncem [anonymizována dvě slova] [země]. Žalovaná čerpala neoprávněně zdravotní služby v období od [datum] do [datum] ve zdravotnických zařízeních na [země] celkové výši 20.230,16 Kč. Čerpané zdravotní služby byly uhrazeny na základě vyúčtování [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dříve [příjmení] [anonymizována dvě slova]). Částka byla odeslána v celkové platbě 339.798,87 Kč, kdy na základě předmětného vyúčtování byla zaslána část plateb ve výši 62.940,28 Kč. Částka rovněž vyplývá z individuálního výkazu ze dne [datum]. Podle § 12 písm. j) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění byla žalovaná povinna vrátit průkaz (EHIC) do osmi dnů při zániku pojištění (§ 3 odst. 2 písm. c) téhož zákona). Žalovaná byla dle čl. 76 odst. 4 a 5 nařízení Evropských Společenství č. 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle čl. 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/ 2009 povinna co nejdříve informovat žalobkyni o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně. Žalovaná však ani jednu ze shora citovaných povinností nesplnila. Žalovaná naopak úmyslně zneužila doklad žalobkyně o pojištění (český EHIC) po ukončení pojištění v ČR při neoprávněném čerpání zdravotní péče na účet žalobkyně na území [země] v obdobích od [datum] do [datum]. Žalované muselo být naprosto zřejmé, že za situace, kdy obdržela český EHIC po nástupu do zaměstnání v ČR, tak že tento český EHIC nemohla používat po skončení zaměstnání na [země], kam se vrátila. Tato skutečnost musela být žalované zřejmá i v situaci, kdy nebyla na mateřské nebo rodičovské dovolené.

2. Žalovaná uvedla, že od roku 2015 měla v [obec] těhotenské problémy a její lékařka jí vystavila neschopenku. Následně nastaly komplikace s ukončením pracovní neschopnosti, když lékařka žalované tvrdila, že tato již byla ukončena, ale ve skutečnosti byla žalovaná vedena v pracovní neschopnosti skoro 3 roky. Z tohoto důvodu si žalovaná nemohla vyřídit žádné sociální dávky ani mateřskou. Celou situaci řešila přes OSSZ i veřejného ochránce práv.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalované byl vystaven průkaz pojištěnce [anonymizováno], na němž byla deklarována platnost do [datum] (viz. průkaz pojištěnce). Z vyúčtování nákladů poskytnuté věcné dávky dle čl. 62, 66 odst. 1 a 67 nařízení ES č. 987/ 2009 evidovaného pod č. [anonymizováno] soud zjistil, že dne [datum] [anonymizována dvě slova] vyúčtovala žalobkyni celkovou částku 307.494,59 Kč za celkem 63 případů ošetření na území [země]. Částka byla splatná do [datum]. Z potvrzení o provedení platby pak vyplynulo, že žalobkyně tuto částku dne [datum] uhradila. Z individuální výkazů soud zjistil, že za péči poskytnout žalované dne [datum] byla žalobkyni účtována částka 3.095,48 Kč a za péči poskytnout žalované v období od [datum] do [datum] byla žalobkyni účtována částka 17.134,68 Kč (když v období od [datum] do [datum] byla žalovaná hospitalizována). Důvodem účtování částky byla evidence žalované v EHIC. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě částek 17.134,68 Kč a 3.095,48 Kč, a to dopisem ze dne [datum], ke kterému byla přiložena i faktura na celkovou částku 20.230,16 Kč požadovanou za zdravotní péči po skončení pojištění. Ve výzvě byla stanovena 8 denní lhůta k plnění dlužné částky. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] pak žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky (viz. výzvy k úhradě nedoplatků za neoprávněné čerpání zdravotní služby ze dne [datum] a [datum]). Dopis žalobkyně žalovaná převzala dne [datum], jak vyplývá z dodejky tohoto dopisu.

4. Z žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne [datum], žádosti o opětovné prošetření situace z roku 2015, z protokolu o jednání v díle veřejného ochránce práv ze dne [datum] žádosti o vyrovnávací příspěvek v těhotenství ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v průběhu roku 2017 řešila jí popisovanou situaci ohledně neukončené pracovní neschopnosti. Uváděla, že v květnu roku 2016 byla uznána pracovně neschopnou, kdy její neschopenka měla být ukončena v září 2016 O tomto však nebyl vydán žádný doklad a žalovaná byla dále vedena jako pracovně neschopná. O její žádosti o ukončení pracovní neschopnosti nebylo doposud rozhodnuto.

5. Po zhodnocení všech provedených důkazů a jejich právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl.

6. Podle ust. § 2 odst. 1 až odst. 3 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. jsou zdravotně pojištěny: a) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, b) osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, (dále jen "pojištěnci"). Podle § 12 písm. j) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění byla žalovaná povinna vrátit průkaz (EHIC) do osmi dnů při zániku pojištění (§ 3 odst. 2 písm. c) téhož zákona). Žalovaná byla rovněž dle čl. 76 odst. 4 a 5 nařízení Evropských Společenství č. 883/2004/ES o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a dle čl. 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/ 2009 povinna, co nejdříve informovat žalobkyni o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně.

7. Podle ust. § 2909 občanského zákoníku škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit. Podle ust. § 2952 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Dle § 2951 odst. 1 obč. zák. se škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2969 odst. 1 obč. zák. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

8. V daném případě se žalovaná stala pojištěncem žalobkyně na základě svého pracovního poměru u zaměstnavatele, který měl sídlo na území ČR dle ust. § 2 zák. č. 48/1997 Sb. Její pracovní poměr byl k datu [anonymizována dvě slova] ukončen, a žalované tak vznikla povinnost dle ust. § 12 zák. č. 48/1997 Sb. vrátit vystavený průkaz pojištěnce. Žalovaná tak však neučinila a naopak v rozporu s předpisy využila tento průkaz při ošetření, které jí bylo poskytnuto ve [země] v období od [anonymizováno] [číslo] do [datum]. Tím neoprávněn čerpala zdravotní služby v celkové výši 20.230,16 Kč. Provedeným dokazováním pak bylo prokázáno, že žalobkyni byla vyúčtována úhrada těchto zdravotních služeb a žalovaná je dne [datum] zaplatila. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyni vznikla škody, když hradila zdravotnické výkony vyúčtované jí za ošetření žalované na [země]. Žalovaná pak toto ošetření podstoupila a prokázala se průkazem pojištěnce žalobkyně, ačkoliv již v té době musela vědět, že její zdravotní pojištění zaniklo. Tím tedy byla prokázána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a jednáním žalované. Soud má tedy za to, že bylo prokázáno, že žalobkyni jednáním žalované vznikla škoda ve výši 20.230,16 Kč, že tuto škodu způsobila svým chováním žalovaná a že byla prokázána příčinná souvislost mezi chováním žalované a způsobenou škodou. Proto soud zavázal žalovanou k úhradě škody žalobkyni ve výši 20.230,16 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla od doby, kdy došlo ke škodě v prodlení s úhradou dlužné částky, spočívající v náhradě škody, má žalobkyně právo dle § 1970 obč. zák. na úroky z prodlení ve výši stanovené nař. vlády č. 351/2013 Sb. Prvním dnem prodlení je pak den následujícím po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne [datum], kdy tímto dnem je [datum]. Soud vyhověl i tomuto nároku žalobkyně.

9. Pokud jde o tvrzení žalované ohledně trvání její pracovní neschopnosti po dobu 3 let, což se snažila řešit, dospěl soud k závěru, že s nárokem žalobkyně nijak nesouvisí. Navíc její tvrzení byla zmatená a nekorespondovala s jí předloženými důkazy. Žalovaná tvrdila, že v průběhu roku 2015 měla těhotenské problémy a její lékařka jí vystavila doklad o pracovní neschopnosti. Z jí předložených důkazů pak vyplývá, že pracovní neschopnost jí byla potvrzena v květnu 2016. Je tak zřejmé, že sama žalovaná nemá přehled o tom, co se v průběhu roku 2015 či 2016 vzhledem k jejímu zdravotnímu pojištění dělo a zaměňuje případné nároky vyplývající z pracovní neschopnosti se svým ošetřením v [anonymizováno] roku [rok] [anonymizováno] [země]. Nárok žalobkyně se netýká pracovní neschopnosti žalované, ale neoprávněně čerpaných zdravotních ošetření [anonymizováno] [země] v období, kdy žalovaná nebyla pojištěncem žalobkyně. Povinností žalované v tomto řízení bylo tedy případně tvrdit a prokázat, že v předmětném období byla pojištěncem žalobkyně, tedy minimálně to, že měla na území České republiky trvalý pobyt či byla zaměstnána u zaměstnavatele, který měl na území ČR sídlo. Ani jednu z těchto okolností žalovaná netvrdila. V řízení tak byla podstatná aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.. Jde o poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, které je veřejně dostupné na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Žalovaná tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k tíži žalované.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1.012 Kč a náhrada hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 3 úkony po 300 Kč. Soud tak celkem přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.912 Kč.