2112 C 12/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce:(název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 441 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 441 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 887,30 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a ve výši 8,5 % z částky 3553,70 Kč za dobu od 23. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobním návrhem podaným u soudu dne 7. 5. 2021, ve znění podání ze dne 3. 11. 2021 (změna žaloby), se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení původně částky 1 887,30 Kč a po změně žaloby částky 5 441 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Jako důvod žaloby žalobce uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 1007 m2, druh pozemku – zahrada v k. ú. [část obce], [územní celek], přičemž žalovaný část tohoto pozemku o výměře 407 m2, která je oplocena a uzamčena, v rozhodném období od 7. 5. 2018 do 31. 12. 2019 užíval mimo jiné za účelem přístupu ke stavbě žalovaného č. e. 735, která stojí na bezprostředně sousedícím pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobce. Za užívání části předmětného pozemku bez právního důvodu žalovaný neuhradil za rozhodné období žalobci ničeho. Žalobci tudíž vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši ceny v daném místě a čase obvyklé za období od 7. 5. 2018 do 2. 11. 2018 (180 dní) ve výši 2,88 Kč za m2 za rok a vycházeje ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] za období od 3. 11. 2018 do 31. 12. 2018 (59 dní) ve výši 10,13 Kč za m2 za rok, za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (1 rok) ve výši 10,35 Kč za m2 za rok; tedy celkem částky ve výši 5 441 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení původní částky přípisem ze dne 11. 12. 2020 se lhůtou k plnění do 15. 1. 2021, následně jej žalobce ještě upomínal přípisy ze dne 26. 1. 2021 a dne 18. 2. 2021. K zaplacení vyšší částky (se zohledněním znaleckého posudku) byl žalovaný vyzván přípisem ze dne 15. 10. 2021 se lhůtou k plnění do 18. 10. 2021. Žalovaný na uvedené výzvy nijak nereagoval.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznává. Žalovaný jednak namítá nedostatek aktivní věcné leigitimace žalobce, neboť nabývací titul žalobce (usnesení Lidového soudu trestního v Brně ze dne 9. 11. 1955, č. j. 2 Nt 321/55-17) považuje za nezákonný a nezpůsobilý titul k zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí. Za vlastníka pozemku považuje [jméno] [příjmení]. Důvodem propadnutí původního vlastníka [jméno] [příjmení] bylo spáchání trestného činu opuštění republiky (z důvodu komunistické diktatury). [jméno] [příjmení] byl jako vlastník předmětného pozemku uveden v katastru nemovitostí až do 30. 5. 2019. Je nepřijatelné, aby v demokratickém právním státě byl považován za nabývací titul rozhodnutí Lidového trestního soudu. Nabývací titul je absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Navíc z důkazů nijak nevyplývá, že by žalovaný pozemek nějak užíval. Žalovaný pozemek sám neoplotil, byl oplocený již před nabytím jeho vlastnického práva ke stavbě č. e. 735 a neví, kdo všechno má na předmětný pozemek přístup. Žalovaný část pozemku používá pouze za účelem nezbytné cesty ke své nemovitosti. Výši bezdůvodného obohacení stanovil žalobce zcela svévolně, nijak věrohodně ji nepodložil. Žalobce se o předmětný pozemek ani nestará a náklady nese žalovaný. Proto navrhnul zamítnutí žaloby.

3. Soud provedl dokazování předloženými listinnými důkazy a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku parc. [číslo] o výměře 1007 m2, druh pozemku – zahrada v k. ú. [část obce], [územní celek], s účinky zápisu od [datum] ([list vlastnictví]). Žalovaný je zapsán jako vlastník stavby č. e. 735, způsob využití - rodinná rekreace ([list vlastnictví]) stojící na pozemku parc. [číslo] u nějž je jako vlastník zapsán žalobce ([list vlastnictví]), přičemž tento pozemek je obklopen právě pozemkem parc. [číslo] nacházejícím se v zahrádkářské kolonii (katastrální mapa či ortofotomapa). Pozemek parc. [číslo] tak bezprostředně sousedí s pozemkem parc. [číslo] je oplocen a vstup na něj je bránou se zámkem a prochází se skrz něj ke stavbě žalovaného. Oplocená část pozemku má rozlohu 407 m2 (geometrický plán a k němu přiložené fotografie, zejm. [číslo] [číslo]).

5. Z prohlášení žalobce ze dne 3. 4. 2019, ve spojení s usnesením Lidového soudu trestního v Brně ze dne 9. 11. 1955, č.j. 2 Nt 321/55-17, soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] připadl státu jakožto majetek obviněného [jméno] Veselého/Weselé. [jméno] [příjmení] byl zapsán jako vlastník předmětného pozemku v katastru nemovitostí až do 8. 5. 2019.

6. Žalobce vyzval žalovaného přípisem, doručeným žalovanému dne 23. 12. 2020, k úhradě částky ve výši 9 014 Kč z titulu užívání pozemku bez právního důvodu za období od 4. 12. 2012 do 31. 12. 2019 se lhůtou k plnění do 15. 1. 2021 (výzva ze dne 1. 12. 2020 na č. l. 13 a doručenka na č. l. 13 p. v.), opětovně jej vyzval přípisem, doručeným žalovanému dne 8. 2. 2021 (výzva ze dne 26. 1. 2021 na č. l. 14 a doručenka na č. l. 14 p. v.) a přípisem, doručeným žalovanému dne 25. 2. 2021 (výzva ze dne 18. 2. 2021 na č. l. 15 a doručenka na č. l. 15 p. v.). Dále žalobce vyzval žalovaného přípisem – po přepočtení původní výše obvyklého nájemného a rozsahu užívaného pozemku – k úhradě další částky ve výši 3 627,50 Kč se lhůtou k plnění do 22. 10. 2021 (výzva ze dne 15. 10. 2021 včetně doručenek na č. l. 49 až 52 spisu).

7. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 24. 7. 2021, zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], ve spojení s protokolem z jednání ze dne 8. 12. 2021 ve věci sp. zn. 2112 C 15/2020 mezi týmiž účastníky, při němž byl znalec vyslechnut ohledně tohoto posudku, soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] je oplocený, oddělený od okolních pozemků branou. Obvyklé nájemné pozemku předmětného pozemku - zahrady činilo v roce 2018 10,13 Kč/m2/rok, v roce 2019 10,35 Kč/m2/rok. Znalec při stanovení výše v místě a čase obvyklého nájemného použil metodu přímého porovnání z realizovaných nájemních a pachtovních smluv, které jsou znalci dostupné. Pro výpočet měl ve svém archivu dostatečný vzorek těchto nájemních smluv od více pronajímatelů, například [územní celek], Onkologického ústavu, České republiky. Zdůraznil, že je důležité mít data od více pronajímatelů, nikoliv pouze od jednoho subjektu. Při výslechu znalec uvedl, že znalecký posudek předložený žalovaným, nesprávně vyšel pouze z nájemních smluv uzavíraných Statutárním městem Brnem, nelze tudíž hovořit o tržním prostředí, navíc se jednalo o pronájmy pozemků s mnohonásobně větší výměrou (to může mít také vliv na cenu). U pozemku parc. [číslo] (zahrada) vycházel znalec ze smluv uzavíraných se zahrádkářským svazem.

8. Soud nevyhověl návrhu na výslech znalce [příjmení] [příjmení] v tomto řízení. Soud jednak vyšel z protokolu z jednání ve věci sp. zn. 2112 C 15/2020, kde byl znalec vyslechnut a ve spojení s tímto důkazem byl obsah předloženého písemného znaleckého posudku pro soud dostačující (§ 127 odst. 3 in fine OSŘ). Znalec své závěry ohledně výše obvyklého nájemného z pozemku parc. [číslo] použitou metodu (přímé porovnání z realizovaných nájemních a pachtovních smluv) logicky odůvodnil, závěry posudku jsou podložené a posudek neobsahuje vnitřní rozpory. Obvyklá cena nájemného byla dostatečně zjištěna, proto soud neprováděl žalovaným navrhované důkazy – znalecký posudek předložený žalovaným v řízení ve věci sp. zn. 2112 C 15/2020 a výslech tohoto znalce. Dále soud s ohledem na námitku žalovaného doplňuje, že na předmětný pozemek znalec nahlížel jako na zahradu, neboť i v rámci porovnávací metody vycházel ze smluv uzavřených se zahrádkářskými koloniemi. Námitkami proti určení obvyklé ceny pozemku brojí žalovaný do způsobu oceňování pozemku parc. [číslo] na němž stojí jeho stavba č. e. 735, což není předmětem tohoto řízení.

9. Jelikož z výše provedených důkazů byly dostatečně zjištěny všechny skutečnosti potřebné pro rozhodnutí v projednávané věci, neprovedl již soud další navržené důkazy žalovaným, a to výslech původního vlastníka stavby č. e. 735 p. Musila, a výslech žalovaného a uživatelů sousedních nemovitostí.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu právnímu závěru. Žalovaný byl v období od 7. 5. 2018 do 31. 12. 2019 vlastníkem budovy č. e. 735 stojící na pozemku parc. [číslo] přičemž uvedený pozemek byl ve vlastnictví žalobce. Pozemek parc. [číslo] obklopuje pozemek parc. [číslo] (druh pozemku zahrada), jehož část o rozloze 407 m2 je oplocena se vstupní bránou se zámkem, přičemž žalovaný tuto část užívá k nezbytnému přístupu k jeho stavbě. Sám má podle svých slov k uvedené brance klíče.

11. Samotná skutečnost, že část pozemku parc. [číslo] je oplocena a uzamčena, postačuje k tomu, aby měl žalovaný postavení detentora pozemku a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu. V tomto případě k nezbytnému průchodu k budově žalovaného, jak uvedl sám žalovaný. Není přitom důležité, v jakém rozsahu pozemek skutečně užíval (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011, publikovaný mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD214418CZ). Námitka žalovaného, že neví, zda k předmětnému pozemku mají přístup i jiné osoby, na tomto závěru nemůže ničeho změnit.

12. Dále k námitce žalovaného, že žalobce není aktivně věcně legitimovaný ve věci, neboť jeho nabývací titul (usnesení Lidového soudu trestního v Brně) z roku 1955 je nezákonný a nezpůsobilý k zápisu vlastnického práva do katastru, a za vlastníka pozemku žalovaný považuje stále původního vlastníka [jméno] Veselého/Weselé, soud uvádí, že tato otázka nemůže být v projednávané věci řešena jako předběžná, neboť vlastnictví [jméno] Veselého/Weselé musí být řešeno v příslušném řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, případně podle jiného předpisu (např. [číslo] Sb.), tedy v rámci restituce, v němž by původní oprávněná osoba (její právní nástupce) případně brojila proti bezprávnému zabrání pozemku ze strany státu. Jiným osobám tyto námitky nepřísluší a fakticky by docházelo k obcházení restitučního zákonodárství, z čehož vychází i Nejvyšší a Ústavní soud. Ve výjimečných případech může být otázka vlastnictví řešena i určovací žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2700/2010, publikován mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD188595CZ).

13. Žalovaný tak v rozhodném období užíval pozemek parc. [číslo] v rozsahu 407 m2 bez právního důvodu a žalobci – ani přes všechny výzvy – neuhradil ničeho. Žalovanému tak vzniklo právo na vydání toho, oč se žalovaný obohatil v souladu s § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“). V daném případě nelze vydat předmět bezdůvodného obohacení, tudíž má žalobce podle § 2999 odst. 1 OZ nárok na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny za užívání pozemku.

14. Obvyklá výše nájemného v daném čase a místě činila v roce 2018 10,13 Kč/m2/rok a v roce 2019 10,35 Kč/m2/rok. Z těchto částek vycházel i žalobce při stanovení obvyklého nájemného za období od 3. 11. 2018 do 31. 12. 2018 (částka 666,50 Kč) a za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (částka 4 212 Kč). Za období od 7. 5. 2018 do 2. 11. 2018 požadoval žalobce částku ve výši 1 140,50 Kč vycházeje z nižšího ocenění ve výši 2,88 Kč/m2/rok. Soud proto - vázán návrhem žalobce dle § 153 odst. 2 OSŘ - přiznal žalobci požadovanou částku v celkové výši 5 441 Kč. S ohledem na výzvy žalobce byla částka ve výši 1 887,30 Kč splatná dne 16. 1. 2021 a navýšená částka 3 553,70 Kč byla splatná dne 23. 10. 2021. Jelikož žalovaný požadovanou částku neuhradil, dostal se do prodlení podle § 1968 OZ s plněním peněžitého dluhu a žalobci vznikl podle § 1970 OZ nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobě zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ.

16. Žalovaný vznesl bezprostředně před jednáním dne 7. 3. 2022 (doručením přípisu do datové schránky soudu několik minut před zahájením jednání), a také na začátku tohoto jednání, námitku podjatosti soudce JUDr. Ondřeje Sekvarda, Ph.D., přičemž jako důvod jeho podjatosti žalovaný uvedl, že jmenovaný soudce má přímý vztah k žalobci – České republice, neboť od něj pobírá plat, čímž není zajištěna jeho nezávislost a nestrannost. Dále podjatost soudce shledává žalovaný v odlišném přístupu k žalobci a žalovanému při rozhodování o žádosti o odročení jednání, neboť žalobci vyhověl a žalovanému nikoliv, tudíž mu neumožnil osobní účast u jednání dne 7. 3. 2022. Rovněž žalovaný spatřuje podjatost jmenovaného soudce ve způsobu, jakým rozhodl o nákladech řízení v obdobné věci mezi týmiž účastníky sp. zn. 2112 C 15/2020, ve které žalobci přiznal plnou výši nákladů řízení, i když uspěl jen částečně.

17. Soud o této námitce rozhodl v souladu s § 15b odst. 2 OSŘ tak, že ji shledal za nedůvodnou. K prvnímu důvodu, že soudce jakožto veřejný funkcionář pobírá plat od státu (České republiky), z čehož vyplývá jeho ekonomická závislost na žalobci, soud uvádí, že důvodem pro shledání podjatosti musí být intenzivní, konkrétní a osobní vztah soudce buď k věci, k účastníkům či jejich zástupcům. V projednávané věci se žádná z těchto skutečností nepodává. Takový intenzivní vztah soudce k žalobci nelze shledat z pouhé skutečnosti, že soudce je veřejnou funkcí a plat je hrazen z veřejných prostředků. Argument žalobce by ad absurdum vylučoval možnost státu domáhat se svých nároků u jakéhokoliv soudu v České republice. Také nelze shledat podjatost jmenovaného soudce v namítaném postupu, jakým rozhodnul o nákladech řízení v jiné věci žalovaného a o žádosti žalovaného o odročení jednání, jak se totiž výslovně podává z § 14 odst. 4 OSŘ, důvodem pro vyloučení soudce nemůže být jeho postup a rozhodování v projednávané věci či v jiných věcech. Proti postupu soudce v řízení a věcné správnosti rozhodnutí lze účinně brojit v rámci opravných prostředků proti takovému rozhodnutí, nikoli prostřednictvím institutu podjatosti soudce (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2000, pod číslem 33).

18. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že omluva žalovaného z jednání konaného v pondělí 7. 3. 2022, která byla doručena soudu v pátek 4. 3. 2022, je již druhou omluvou v pořadí (prvně jej soud omlouval z jednání nařízeného na den 9. 2. 2022 z důvodu plánované zimní dovolené). Žalovaným uváděný důvod, že se setkal s osobou nakaženou virem covid (který ovšem ani blíže nespecifikoval, tedy s kým se setkal, zda má nějaké příznaky), nelze považovat za dostačující. Navíc ke dni 5. 3. 2022 již nebyla povinná karanténa. Soud také zohlednil, že žalovaný měl ke dni doručení omluvy soudu zástupce – advokáta, přičemž výpověď plné moci byla soudu oznámena až v pondělí 7. 3. 2022 na jednání; uvedené skutečnosti soud nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání (§ 101 odst. 3 OSŘ).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, neboť žalobce byl zcela úspěšným účastníkem, proto mu soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

20. Žalobci vznikly náklady řízení ve výši 300 Kč za každý ze sedmi úkonů nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 OSŘ a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu žalovaného, návrh na změnu žaloby, výzva související s nově uplatněnými nároky, příprava a účast u jednání dne 7. 3. 2022), tj. celkem 2 100 Kč. Žalobce dále uplatnil náklady na geometrické zaměření pozemku ve výši 1 500 Kč. Soud tak uložil žalovanému nahradit náklady žalobce v celkové výši 3 600 Kč ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.

21. Vzhledem k tomu, že žalobce je v tomto řízení osvobozen od poplatkové povinnosti (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), soud podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenesl poplatkovou povinnost na žalovaného. Soudní poplatek ze žaloby činil 1 000 Kč (Položka 1 bod 1 písm. a/ Sazebníku poplatků), České republice – Městskému soudu v Brně tak vznikl nárok na částku 1 000 Kč na soudním poplatku.