2112 C 17/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce Jméno žalobce A ., se sídlem v Adresa žalobce A , PSČ: Anonymizováno IČ: Anonymizováno , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem v Anonymizováno , Anonymizováno , PSČ: Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , bytem v Adresa žalovaného , PSČ: Anonymizováno , o zaplacení částky 163 272,34 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 12 100,- Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 151 172,34 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od 1. 1. 2024 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 231,- Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 7. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby zaplatil dlužné platby spojené s užíváním bytu v domě na , adresa, . Dluh je tvořen nedoplatkem za podnájemné a služby ve výši 36 000,- Kč, nedoplatcích na službách ve výši 5 188,03 Kč a rovněž škodou, která byla nahrazena uvedením bytu do stavu, v němž měl být žalovaným vrácen žalobci po skončení podnájmu, ve výši 122 084,31 Kč. Po podání žaloby byly tato vzata zpět v rozsahu administrativního poplatku ve výši 12 100,- Kč, na což soud reagoval zastavení řízení co do části podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla dne 12. 12. 2021 sjednána podnájemní smlouva (č. l. 7 a násl.) na dobu určitou do 30. 11. 2022 k bytu č. , hodnota, v domě na , adresa, , a to za podnájem 10 500,- Kč/měsíc. Byt měl pronajat žalobce od evidovaného vlastníka na základě nájemní smlouvy (č. l. 41 a 42 ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí). Z vyúčtování z 5. 6. 2023 (č. l. 5) soud zjistil, že žalovaný dluží na nákladech za dodávané služby po započtení uhrazených záloh částku 5 188,03 Kč, současně byl fakturou z 19. 12. 2023 splatnou 31. 12. 2023 (č. l. 6) vyzván k úhradě částky 109 984,31 Kč (bez administrativního poplatku), neboť nepředal byt ve stavu, v němž jej sám převzal. Výzvou z 4. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky, která však nebyla uhrazena.

4. Z kupní smlouvy (č. l. 43 až 47) soud zjistil, že předmět podnájmu byl po uzavření nájemní smlouvy převeden na dalšího nabyvatele.

5. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil jako vztah plynoucí z podnájemní smlouvy podle § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle uvedeného ustanovení může dát nájemce byt do podnájmu. Mezi tehdejším katastrálním vlastníkem a žalobcem byla uzavřena smlouva nájemní a následně mezi žalobcem a žalovaným podnájemní. Pokud jde o platbu za tento podnájem, je třeba uplatnit analogicky ustanovení o nájemném podle § 2246 občanského zákoníku, kdy strany si sjednaly pevnou platbu za užívání bytu a k tomu zálohy na služby. Tuto částku tak byl žalovaný povinen hradit (10 500,- Kč + 1 500,- Kč). Pokud se tak nestalo, přičemž důkazní břemeno o opaku či jiném rozsahu dluhu bylo na něm, a k žalobě se přes povědomí o probíhajícím řízení nevyjádřil, bylo třeba vyjít z toho, že hrazeno nebylo, a to ani podnájemné a služby, ani jejich vyúčtování. Žalovaný byl povinen uvedenou částku včetně nákladů na služby uhradit, přičemž neučinil-li tak ve stanovené lhůtě, dostal se jejím uplynutím do prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a žalobce je oprávněn požadovat úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně byl žalovaný povinen podle § 2225 odst. 1 občanského zákoníku vrátit předmět podnájmu ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil (neučinil ani žádná skutková tvrzení, jež by naznačovala opaku), porušil tím též svoji smluvní povinnost podle § 2913 občanského zákoníku, přičemž je povinen nahradit škodu z toho vzniklou. K tomu, aby soud učinil jiné právní závěry a zejména závěry skutkové jim předcházející, zcela chyběla jakákoli aktivita žalovaného, který by tvrdil opak, že tedy bylo hrazeno řádně, nebo byl byt předán v řádném stavu. Byl však nečinný a nebylo úkolem soudu tuto jeho nečinnost nahrazovat vlastním aktivismem. Přiznané částky pak byly uloženy k zaplacení ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.

6. Výrok pod bodem II. je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ. Náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalobce podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 7 660,- Kč/úkon. Součástí náhrady je též paušální náhrada výdajů ve výši 300,- Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu v celkové výši 900,- Kč a dále ve výši 450,- Kč (úkony po 1. 1. 2025) za účast u jednání 2. 4. a 7. 5. 2025 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 900,- Kč. Součástí náhrady nákladů je též náhrada za zmeškaný čas v rozsahu 20 půlhodin ze sídla advokáta ve výši á 150,- Kč podle § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 000,- Kč. K tomu je třeba přičíst náklady na cestu vozidlem reg. zn. , SPZ, na vzdálenost , adresa, k oběma jednáním v celkové délce 880 km v podobě paušální náhrady za kilometry ve výši 5,80 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb. v celkové výši 5 104,- Kč a náhrady za pohonné hmoty při spotřebě 9,3 l/natural 95/100 km ve výši 35,80 Kč/l podle § 4 písm. a) vyhlášky v celkové výši 2 930,- Kč. Součástí náhrady je též daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 10 738,- Kč a soudní poplatek v částce 8 164,- Kč. Celkem by tak tvořila náhrada nákladů řízení částku 70 036,- Kč. S ohledem na pouze poměrnou míru úspěchu vyjádřenou výrokem pod bodem II. bylo třeba celkovou částku snížit, neboť úspěch žalobce byl pouze 86 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ částku 60 231,- Kč.