2115 C 24/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 43.501 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37.314 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42.314 Kč za dobu od 1. 4. 2023 do 3. 4. 2023 ve výši 52,17 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37.314 Kč za dobu od 4. 4. 2023 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 6.187,74 Kč a úroku ve výši 62,47 % ročně, a to z částky 30.343,83 Kč od 1. 4. 2023 do 3. 4. 2023 ve výši 152,01 Kč, úrok ve výši 62,47 % ročně z částky 29.819,50 Kč od 4. 4. 2023 do 25. 5. 2023 ve výši 2.589,60 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 29.819,50 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 1. 4. 2023 dosáhne částky 196.776 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 43.501 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla 9. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 83,86 % ročně vrátit formou 60 pravidelných měsíčních splátek po 2.733 Kč. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalobkyně proto 30. 3. 2023 úvěr zesplatnila. Do zesplatnění úvěru uhradila žalovaná 117.602 Kč, po zesplatnění uhradila 5.000 Kč. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 29.819,50 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 2.495 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru ve výši 5.000 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ve výši 6.187,74 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování listinami, ze kterých zjistil tento skutkový stav:

4. Na základě žádosti žalované ze dne 9. 1. 2019 a akceptace návrhu žalobkyně ze dne 10. 1. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované 50.000 Kč; žalovaná byla povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 83,86 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.733 Kč splatných vždy do 24. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 163.980 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

5. Dne 9. 1. 2019 převedla žalobkyně na účet žalované č. 02599556003/0800 částku 50.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

6. Dopisem ze dne 10. 1. 2019 žalobkyně oznámila žalované schválení úvěru k úvěrové smlouvě č. , hodnota, .

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla 9. 1. 2021 vyplněna karta hodnocení klienta. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije sama v družstevním bytě, je zaměstnaná a má jedno dítě. Pravidelný čistý měsíční příjem činil 15.300 Kč, výdaje činily 9.334 Kč (stanovené životní minimum 3.410 Kč, výdaje na bydlení 1.820 Kč, splátky jiných dluhů 2.004 Kč, ostatní potřeby 100 Kč a výdaje na dítě , právnická osoba, Kč). Příjmy žalované byly ověřeny z pracovní smlouvy, z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, o zaúčtování mzdy ze dne 7. 11. 2018 (14.324 Kč) a 7. 12. 2018 (16.900 Kč), a výplatních pásek za listopad 2018 (čistá mzda 16.900 Kč) a prosinec 2018 (čistá mzda 14.324 Kč).

8. Žalovaná byla lustrována v registru SOLUS s negativním výsledkem a dále v registru NRKI, kde byla zařazena do segmentu klientů, u kterých je dáno střední riziko nesplácení úvěru. Totožnost žalované byla ověřena předložením kopie občanského průkazu.

9. Dopisem ze dne 25. 7. 2019 žalobkyně potvrdila odklad splátek na žádost žalované; dle upraveného splátkového kalendáře byla odložena splatnost původních splátek č. , hodnota, až 8. Dopisem ze dne 7. 4. 2020 žalobkyně potvrdila odklad splátek na žádost žalované; dle upraveného splátkového kalendáře byla odložena splatnost původní splátky č. , hodnota, .

10. Výzvou ze dne 26. 9. 2022, 24. 1. 2022, 24. 2. 2023 a 27. 3. 2023 žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru pro případ, že žalovaná neuhradí dlužné splátky za srpen až září 2022 a dále za prosinec 2022 až březen 2023.

11. Dopisem ze dne 30. 3. 2023 žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná ani přes opakované výzvy nehradila předepsané splátky. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě celého zbylého dluhu do 10 dnů od data odeslání oznámení.

12. Z karty klienta se podává, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou již první splátky o 5 dnů. Následně žalovaná i s přihlédnutím k odkladu splátek, řádně uhradila splátku č. , hodnota, až 9, 11, 13, 14, 16 a 17; od splátky č. , hodnota, byla žalovaná vždy v prodlení s úhradou. Žalovaná do zesplatnění uhradila 117.602 Kč, po zesplatnění uhradila 5.000 Kč.

13. Předžalobní výzvou ze dne 5. 10. 2023 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a vyzvala ji k okamžité úhradě. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.

14. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Znalec se vyjádřil toliko k obecné problematice úročení pohledávek, problematika konkrétní projednávané věci zde však není zohledněna.

15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 50.000 Kč. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

23. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

24. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z karty hodnocení klienta a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly žalobkyní dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny.

25. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalované z pracovní smlouvy, výpisů z účtu žalované a výplatních pásek. Byl-li příjem žalované tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně zkoumala a ověřila.

26. Žalobkyně však řádně nezkoumala výdaje žalované, tedy jaké jsou skutečné náklady na bydlení, osobní potřeby žalované, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojila se pouze prohlášením žalované. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Již samotná struktura výdajové stránky žalované budí nemalé pochybnosti. Žalovaná ohledně výdajů uvedla náklady na bydlení ve výši 1.820 Kč a náklady na osobní potřeby ve výši 100 Kč; lze jen těžko uvěřit, že žalovaná neměla téměř žádné výdaje na stravu, osobní potřeby, léky, pojištění, volnočasové aktivity apod. Při obecné známosti nákladů spojených s bydlením je rovněž vysoce nepravděpodobné, aby celkové náklady na bydlení tvořily pouze 1.820 Kč. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalované. Žalobkyně tedy nejenže dostatečně nezjistila strukturu výdajové stránky žalované, ale nadto i strohé informace sdělené žalovanou vůbec neověřovala (např. předložením výpisu z účtu žalované, předložením dokladu o úhradách energií apod.).

27. Navíc, jestliže žalobkyně neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru „na místě“, ale nechává úvěry dodatečně schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalované dne 9. 1. 2019, schválen však byl až 10. 1. 2019). Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 50.000 Kč dne 9. 1. 2019 odeslala na účet, ještě před tím, než dne 10. 1. 2019 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínala si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované splácet úvěr, resp. o nezájmu žalobkyně úvěruschopnost žalované vůbec ověřovat.

28. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřila její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotila údaje o příjmech a výdajích žalované, řádně tedy neposoudila, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

30. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

31. Ve světle uvedeného by proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Jelikož však žalovaná uhradila celkem 122.602 Kč, tj. více než činila poskytnutá jistina ve výši 50.000 Kč, nevzniklo na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení, které by byla povinna žalobkyni vydat.

32. Z důvodů shora vyložených proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

33. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.