2115 C 3/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobce: (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 20. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném úhrady částky 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 9. 20220 a 4. 10. 2020 byl na vozidlo žalovaného namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen TPZOV). Žalovaný ani v jednom případě na místě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 400 Kč, avšak svůj dluh uznal v každém jednotlivém případě co do důvodu a výše, přičemž se dluh zavázal uhradit do 14 dnů.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce výslovně, žalovaný pak za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu s tímto postupem soudu souhlasili).

4. Z předložených listinných důkazů, z nařízení č. 9/2009 statutárního města Brna a z uznání dluhu ze dne 26. 9. 2020 a 4. 10. 2020, soud zjistil následující skutkový stav. Dne 26. 9. 2020 žalovaný zaparkoval vozidlo registrační značka na ulici ulice a číslo, obec, na úseku, jenž je označen jako zákaz vjezdu nákladních vozidel. Téhož dne byl na vozidlo registrační značka namontován TPZOV. Dne 4. 10. 2020 žalovaný opět zaparkoval vozidlo registrační značka na ulici ulice a číslo, obec, na úseku, jenž je označen jako zákaz vjezdu nákladních vozidel. Téhož dne byl na vozidlo registrační značka namontován TPZOV. Maximální cena za přiložení a odstranění malého TPZOV činí 400 Kč. Svůj dluh vůči žalobci žalobce dne 26. 9. 2020 i 4. 10. 2020 uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit do 14 dnů. Žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu ve výši 800 Kč před prodáním žaloby písmeně dne 30. 11. 2020 upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je strážník oprávněn použít TPZOV, v případě, že je vozidlo zanecháno na místech, kde to není dovoleno. Přiložení a odstranění TPZOV se prování na náklady osoby, která vozidlo na místě zanechala.

6. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný porušil svoji povinnost, když dne 26. 9. 2020 a 4. 10. 2020 zanechal vozidlo na místě zákazu vjezdu nákladních vozidel a v souladu s výše uvedeným ustanovením byl na jeho vozidlo namontován TPZOV. Byl to žalovaný, kdo vozidlo na předmětném místě zanechal a je tedy povinen v každém jednotlivém případě v souladu s ustanovením §17a zákona č. 553/1991 Sb. náklady na přiložení a odstranění TPZOV ve výši 400 Kč žalobci zaplatit. Zároveň pak žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 občanského zákoníku co do důvodu i výše písemně uznal. Jelikož dluh do 14 dnů ode dne uznání dluhu nezaplatil, dostal se do prodlení ohledně částky 400 Kč dne 13. 10. 2020 a ohledně částky 400 Kč dne 20. 10. 2020. Soud má tedy v souladu s ustanovení § 2053 občanského zákoníku za to, že dluh v době uznání trval a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky 800 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění po 1. 7. 2009 (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny paušálními náklady žalobce dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu v celkové výši 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč dle § 1 odst. 3 této vyhlášky 9. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. b) osvobozen od placení soudního poplatku. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému, který je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč podle položky 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.