2115 C 5/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 60 317,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36.951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36.951 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.604 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49.555 Kč od 23. 1. 2024 do 26. 7. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.604 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 36.951 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 10.762,07 Kč a úroku ve výši 76,05 % ročně z částky 39.859,91 Kč od 23. 1. 2024 do 13. 2. 2024 v kapitalizované výši 1.773,20 Kč, úroku ve výši 76,05 % ročně z částky 39.859,91 Kč od 14. 2. 2024 do 14. 2. 2024 v kapitalizované výši 15,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39.859,91 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2024 dosáhne částky 154.080 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5.952 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 6. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49.555 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 10.762,07 Kč. Uvedla, že mezi účastníky byla 13. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 76,05 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 3.049 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobkyně proto 21. 1. 2024 úvěr zesplatnila. Do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku 3.049 Kč, po zesplatnění neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 49.555 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ve výši 10.762,07 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami, ze kterých zjistil tento skutkový stav:

4. Na základě žádosti žalovaného ze dne 13. 9. 2023 a akceptace návrhu žalobkyně ze dne 14. 9. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 40.000 Kč; žalovaný byl povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 76,04 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.049 Kč splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře; podle přílohy 1 smlouvy o úvěru bylo součástí splátky i pojistné ve výši 374 Kč (žalovaný se přihlásil do skupinového pojištění, jehož předmětem bylo pojištění schopnosti splácet). Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 146.352 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

5. Dne 13. 9. 2023 převedla žalobkyně na účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku 40.000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

6. Dopisem ze dne 14. 9. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru k úvěrové smlouvě č. , hodnota, .

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla 13. 9. 2023 vyplněna karta hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnaný a nemá dítě nebo vyživovací povinnost. Pravidelný čistý měsíční příjem činil 25.780 Kč, výdaje činily 9.950 Kč (stanovené životní minimum 4.860 Kč, výdaje na bydlení 5.090 Kč). Příjmy žalovaného byly ověřeny výpisem z účtu č. , č. účtu, ; v období od 9. 9. 2022 do 8. 9. 2023 byla žalovanému pravidelně připisována na účet mzda v rozmezí od 21.694 Kč do 26.597 Kč měsíčně.

8. Žalovaný byl lustrována registru SOLUS s negativním výsledkem a dále v registru NRKI, kde byl zařazen do segmentu klientů, u kterých je dáno nízké až střední riziko nesplácení úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského průkazu.

9. Výzvou ze dne 18. 12. 2023, 15. 1. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru pro případ, že žalovaný neuhradí dlužné splátky listopad 2023 až leden 2024.

10. Dopisem ze dne 21. 1. 2024 žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný ani přes opakované výzvy nehradil předepsané splátky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu do 10 dnů od data odeslání oznámení.

11. Z karty klienta se podává, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již první splátky o 8 dnů. Žalovaný uhradil první splátku ve výši 3.049 Kč, dále na dluh neuhradil ničeho.

12. Předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k úhradě nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.

13. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. 05976608002/5500 finanční prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

22. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z karty hodnocení klienta a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly žalobkyní dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny.

23. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalovaného z výpisu z účtu. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně zkoumala a ověřila.

24. Žalobkyně však řádně nezkoumala výdaje žalovaného, tedy jaké jsou skutečné náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojila se pouze prohlášením žalovaného. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala jaké jsou reálné výdaje žalovaného a tyto určila s odkazem na životní minimum. Uvedená částka životního minima je ale zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. Žalobkyně také neověřila tvrzené náklady na bydlení ve výši 5 090 Kč a vycházela z premisy pravdivého sdělení žalovaného. Při posouzení výdajové stránky tedy žalobkyně neprojevila téměř žádnou aktivitu, která by vedla k reálnému zjištění měsíční skladby výdajů žalovaného.

25. Navíc, jestliže žalobkyně neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru „na místě“, ale nechává úvěry dodatečně schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 13. 9. 2023, schválen však byl až 14. 9. 2023). Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 40.000 Kč dne 13. 9. 2023 odeslala na účet, ještě před tím, než dne 14. 9. 2023 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínala si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. o nezájmu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec ověřovat.

26. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

27. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotila údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudila, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

29. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 40.000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 3.049 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 36.951 Kč, ve zbylé části uplatněného nároku 12.604 Kč soud žalobu zamítl.

30. Soud rovněž zamítl žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 10.762,07 Kč a úroku ve výši 76,05 % ročně z částky 39.859,91 Kč od 23. 1. 2024 do 13. 2. 2024 v kapitalizované výši 1.773,20 Kč, úroku ve výši 76,05 % ročně z částky 39.859,91 Kč od 14. 2. 2024 do 14. 2. 2024 v kapitalizované výši 15,27 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39.859,91 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 1. 2024 dosáhne částky 154.080 Kč, neboť ujednání o úroku a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

31. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je poté odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě byl žalovaný k úhradě celého dluhu prokazatelně vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 7. 2024, dle kterého byl povinen plnit do 15. dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána 8. 7. 2024, doručena mohla být nejdříve 3. den po odeslání, tj. 11. 7. 2024. Dne 12. 7. 2024 proto žalovanému počala běžet 15 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila 26. 7. 2024.

32. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, která se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 27. 7. 2024 v prodlení.

33. Podle § 1970 občanského zákoníku má proto žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. 12,75 % ročně. Jelikož je žalovaný od 27. 7. 2024 v prodlení, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36.951 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení a ve zbylé části úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49.555 Kč od 23. 1. 2024 do 26. 7. 2024, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12.604 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 36.951 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení žalobu zamítl.

34. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

35. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.

36. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 60.317,07 Kč. Úspěch žalobkyně je představován výrokem I., tedy částkou 36.951 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou 23.366,07 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná v 61,26 % předmětu řízení, v 38,74 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobkyně vůči jejímu úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu 22,52 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení jsou tvoří:- zaplacený soudní poplatek ve výši 3.016 Kč,- odměna advokáta ve výši 17.700 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za pět úkonů právní služby po 3.540 Kč dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, podání ze dne 19.11.2024, účast u jednání dne 9.6.2025 )- náhrada hotových výdajů ve výši 1.200 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 za 4 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, podání ze dne 19.11.2024)- náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., v platném znění, za jeden úkon po 450 Kč (účast u jednání dne 9.6.2025)- náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 4.063,50 Kč.

37. Celkem náklady žalobkyně činí 26.429,50 Kč. Žalobkyně má proto právo na náhradu 5.952 Kč, která odpovídá 22,52 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.