2116 C 10/2021

Plný text

Městský soud v  obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení 61 322,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 322,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 985,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 61 322,80 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení nájemného za pronájem dopravního prostředku, zdvihací plošiny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě e-mailové objednávky žalovaného ze dne 11. 12. 2019 poskytl žalobce žalovanému do pronájmu dopravní prostředek, zdvihací plošinu. Dle předloženého předávacího protokolu žalovaný od žalobce předmětnou plošinu převzal dne 11. 12. 2019 k užívání v termínu od 12. 12. 2019 do 20. 12. 2019. Následně dne 31. 12. 2019 vystavil žalobce žalovanému fakturu č. [anonymizováno] na částku ve výši 61 322,80 Kč splatnou dne 30. 1. 2020. Uvedenou fakturu žalovaný žalobci nezaplatil a neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce ze dne 20. 10. 2020, na kterou žalovaný reagoval pouze žádostí ze dne 9. 11. 2020 o splátkový kalendář. Dlužnou částku nezaplatil ani na základě opakované výzvy ze dne 19. 11. 2020. Žalobce se proto žalobou domáhá úhrady částky ve výši 61 322,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 1. 2020 do zaplacení. Protože se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, požaduje žalobce po žalovaném zaplatit náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o nájmu dopravního prostředku dle § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Žalobce přenechal žalovanému k užívání na určitou dobu dopravní prostředek, zdvihací plošinu, která si žalovaný převzal a zavázal se zaplatit za to žalobci nájemné. Žalovaný však porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazkového vztahu, neboť žalobci nájemné vyúčtované fakturou ze dne 31. 12. 2019 nezaplatil. Nezaplacením nájemného se žalovaný dostal do prodlení a žalobci tak v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 61 322,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 31. 1. 2020 do zaplacení. Jelikož se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, uložil soud žalovanému zaplatit žalobci také náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 985,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 067 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”). Z tarifní hodnoty ve výši 61 322,80 Kč činí sazba za jeden úkon právní služby částku 3 580 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 9 850 Kč navýšena o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 2 068,50 Kč. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.