2116 C 24/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci Žalobce: ; osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 800 Kč s příslušenstvím – náklady

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 26.3.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 17.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 800 Kč s příslušenstvím za dvojí přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla dne 9.3.2021 a 31.1.2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Obě strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez jejího projednání. Závěr o skutkovém stavu soud učinil ten, že ve dnech 9.3.2021 bylo vozidlo ponecháno na chodníku a dne 31.1.2021 stálo v pěší zóně. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se právního hodnocení týče, toto vychází z ustanovení § 17a zákona č. 553/1991 Sb. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen. Svůj dluh uznal co do důvodu i výše potvrzením ze dne 9.3.2021 a 31.1.2021. Žalobce byl v této právní věci zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady po 100 Kč dle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za výzvu k plnění a za podání žaloby. Jelikož byl žalobce v řízení osvobozen od placení soudních poplatků, došlo k přenesení poplatkové povinnosti na neúspěšného žalovaného, kterého soud zavázal k zaplacení částky 1.000 Kč v souladu s ust. § 2 odst. 3 a sazebníku poplatků dle položky 1, bod 1, písm. a) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. v platném znění. Proti tomuto rozsudku není možno vzhledem k ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží) podat odvolání. Nesplní-li povinný dobrovolně, co je mu uloženo vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.