2116 C 28/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; (název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum posledně bytem adresa žalovaného zastoupenému opatrovníkem titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 5.121,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.121,69 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 5.121,69 Kč od 19. 6. 2016 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5.121,69 Kč s příslušenstvím. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu neoprávněně čerpaného pojistného za úkony, které žalovaný za účelem ochrany a nápravy svého zdraví čerpal, přestože k tomu nebyl oprávněný. Prakticky tak žalobci měla vzniknout jednáním žalovaného škoda. Dále žalobce uvedl, že od 28. 9. 2014 žalovaný nepobývá na území České republiky. Od uvedeného data není pojištěncem žalobce a čerpané služby zdravotní péče, které žaluje v této věci, žalovaný neoprávněně čerpal v době od 28. 9. 2014 do 31. 12. 2015. Uvedené služby jsou rozepsané a zároveň doložené, včetně uvedení toho, čeho se týkají. Žalovaný byl k úhradě řádně vyzván, a pokud rozporuje prostřednictvím opatrovníka, že žalobce vše řádně nedoložil, tak obecně žalobcem do spisu založené listiny běžně slouží jako podklad pro účely rozhodování u ostatních okresních soudů v ČR. Žalobce s obdobnými listinnými důkazy v jiných řízeních žádné problémy nemívá. Pokud by byl v řízení postupně nucen doplňovat skutková tvrzení a doložit další soudem poptávané důkazy, nebylo by to efektivní s ohledem na žalovanou částku a množství práce, která by v souvislosti s tím musela být vynaložená. Pokud žalobce během řízení doložil potvrzeními příslušných nemocnic úhrady nejvyšších dílčích dlužných částek, ze kterých se žalobcův nárok skládá, má za to, že svůj nárok řádně prokázal.

2. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnutá. Nemá za to, že by žalobce svůj nárok prokázal. Ani v průběhu celého řízení ani po poučení daném žalobci ze strany soudu, nebyl jeho nárok postavený na jisto. Žalobce se mýlí, má-li za to, že má nějaké výsostné postavení v řízení před soudy. Taktomu není, přestože může být veřejnoprávním subjektem, tak v civilním řízení má stejná práva a stejné povinnosti jako ostatní jeho účastníci. Proto nemůže rezignovat na své povinnosti. Nemůže mu tedy být v řízení před soudem cokoliv přiznáno jen na základě obsahu jeho vnitřní evidence. Žalovaný má za to, že se žalobci v průběhu řízení nepodařilo vůbec prokázat, že by žalovanému byla lékařská péče poskytnutá, že by ji žalovaný vůbec čerpal, a že tedy byla v souladu s právem žalobcem uhrazená zmiňovaným zdravotním zařízením. Nárok po právu není.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci.

4. Z obálek od zásilek týkajících se žalovaného a adresovaných do jeho bydliště [ulice a číslo], [obec] vyplývá, že byl žalovaný vyzýván k doložení skutečností, že byl účasten zdravotního pojištění v období od 28. 9. 2014 do 31. 12. 2015 na území jiného státu EU. Případně, aby jinak částku 5.121,69 Kč uhradil do 18. 6. 2016. Z výpisu z evidence obyvatel je patrné, že platnost pobytu žalovaného byla na území České republiky ukončená k datu 27. 9. 2014. Z potvrzení cizinecké policie vyplývá, že k posledně uvedenému datu žalovaný ukončil pobyt na území České republiky.

5. Z přehledu založeného na č. l. 40 a následující spisu, týkající se žalovaného a lékařských výkonů, aplikovaných či odebraných léčiva, ale i provedených kapitačních plateb za žalovaného v období od 1. 9. 2014 do 31. 12. 2015 se podává, že celkově měl žalobce za léčbu žalovaného či tam uvedené lékařské zákroky, související s jeho zdravím, zaplatit částku 5.121,69 Kč. Ta byla rozepsaná ve vztahu k nemocnicím a lékařským zařízením: spol. [právnická osoba] [titul]. [jméno] [příjmení], nemocnice [obec], příspěvková organizace, zdravotní zařízení [právnická osoba], Úrazová nemocnice v [obec], Fakultní nemocnice v [obec], přičemž z každého rozpisu vyplývá, jaký výkon byl žalovanému poskytnutý, kdy a kde. Zjevný ji i slovní popis provedeného výkonu a ceny za provedený lékařský výkon či poskytnuté ošetření.

6. Z potvrzení Úrazové nemocnice v [obec] soud zjistil, že v období od 1. 9. 2014 do 31. 12. 2015 jí bylo uhrazené 543 Kč v souvislosti s úhradou nákladů ve vztahu k [celé jméno žalovaného], kterého ošetřili. Cenu žalobci vyčíslili a ta jim byla žalobcem i uhrazená. Obdobné ve vztahu k platbě žalobce za žalovaného vyplývá z potvrzení nemocnice [obec], příspěvková organizace ve vztahu k období od [datum] do [datum] a týkající se částky ve výši 1.334 Kč, jakož i z potvrzení od privátní zubní ordinace [titul]. [jméno] [příjmení] s tím, že jí mělo být v souvislosti péčí o zdraví žalovaného zaplacené ze strany žalobce celkem 1.8818 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalobce je zjevné, a to ve vztahu [právnická osoba], která se sloučila s [právnická osoba], že v období od října 2014 do prosince 2015 jí byly ze strany žalobce hrazené částky za poskytnuté lékařské služby. Obdobné je patrné např. z výpisu účtu žalobce ve vztahu k Fakultní nemocnici [obec], tedy že v září 2015 uhradil celkovou platbu za poskytnutou lékařskou činnosti ve výši 6.136.873 Kč, v březnu 2015 pak Úrazové nemocnici v [obec] částku 263.111 Kč.

8. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

9. Podle ustanovení § 12 písm. j) citovaného zákona je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c); 10. Co se týká této věci, tak na základě shora uvedeného dokazování bylo možné dospět k závěru, že žaloba byla podaná důvodně.

11. V průběhu řízení bylo prokázané a mezi účastníky to bylo nesporné, že žalovaný v minulosti byl (do 27. 9. 2014) pojištěncem žalobce. Zároveň, že na území České republiky nepobýval od 28. 9. 2014, tedy že přestal být pohledem ustanovení § 3 odst. 2, písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. pojištěncem žalobce.

12. Naopak mezi účastníky bylo sporné, zda žalovaný zdravotní péči v žalovaném období čerpal. Zda mu byla skutečně poskytnutá, zda byla smluvním lékařským zařízením žalobcem uhrazená, a zda žalobce svoje tvrzení náležitým způsobem prokázal.

13. Ve vztahu k této věci soud uvádí, že pohledem vyúčtovaných jednotlivých nákladů ve vztahu k žalovanému, ale i ve vztahu tomu kterému lékařskému zařízení, jak jsou vyjmenovaná v obsahu č. l. 40 a následující spisu, bylo po provedeném dokazování postavené na jisto, že se žalobci podařilo dostatečným způsobem prokázat, jaké jednotlivé činnosti, výkony, léčiva a kapitační platby byly ve vztahu k žalovanému poskytnuté lékařskými zařízeními, se kterými je žalobce ve smluvním vztahu, a kterým poskytuje pravidelné úhrady za jimi vykázanou lékařskou péči. Pravdou je, že celkový součet jednotlivých částek za lékařské výkony v období od 28. 9. 2014 do 31. 12. 2015 odpovídá nároku žalobce, a že každé z lékařských zařízení poskytovalo žalobci rozdílný druh lékařské péče, a to vždy v jiné výši.

14. Soud má za prokázané, že ve vztahu k větší části uplatněného nároku (představující částku cca 4.000 Kč) žalobce její důvodnost, výši i úhradu lékařským zařízením prokázal, a to nejenom uvedeným obsahem č. l. 40 a následující spisu, ale i potvrzeními vydanými samotnými lékařskými zařízeními (srov. odst. 6 tohoto odůvodnění). Ty postavily na jisto, že úkony – jejich finanční vyjádření, které žalobce v řízení nárokuje, byly skutečně ze strany lékařských zařízení, nemocnic a stomatologů provedené a žalobci fakturované a žalobcem lékařským zařízením také uhrazené. Důvod pro provádění znaleckého posudku za účelem zkoumání skutečností, zda žalovaný byl opravdu lékařsky ošetřený, zda došlo k řádnému vyúčtování jednotlivých plateb, tak soud neshledal. Takový postup byl zjevně neúčelný a neekonomický, když nadto byl ze své podstatné části nárok žalobce listinnými důkazy prokázán.

15. Na druhou strany lze souhlasit s žalovanou stranou v tom ohledu, že v rámci mantinelů vymezených nalézacím řízením není ani pozice žalobce neochvějná a i jeho jako účastníka řízení zatěžují procesní práva a povinnosti. Tudíž ani žalobce není osvobozený od povinnosti tvrdit právně významné skutečnosti a na jejich podporu předložit (označit) důkazy jím tvrzené skutečnosti prokazující. Bez prokázání relevantních skutkových tvrzení by ani žalobce nemohl být v řízení úspěšný. Jinak řečeno, pokud by žalobce nedoložil potvrzení jednotlivých nemocnic ve vztahu k tomu, že péče byla žalovanému poskytnutá i řádně uhrazená, soud by žalobu v kontextu procesní obrany žalovaného jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok by prokázán nebyl. Protože žalobce uvedená potvrzení předložil, soud mu mohl nárok přisoudit, neboť ten byl dostatečným způsobem zdokladován.

16. Ve zbytku žalobou uplatněných nároků, tedy ve vztahu k nemocnici, kterou žalobce oslovil, a která nespolupracovala ([právnická osoba]), soud neviděl jako účelné dále jednání odročovat a přímo se dotazovat [právnická osoba], neboť v uvedeném ohledu a s ohledem na výpisy z účtu, které žalobce ve vztahu k pravidelným platbám ve vztahu k uvedenému subjektu předložil, nemá za to, že by bylo postupováno při úhradách za ošetření žalovaného jinak, než u výše jednoznačně prokázané podstatné části žalobcova nároku. Stejně tak jako u dílčích nároků ve vši cca 160 Kč ve vztahu k Fakultní nemocnici [obec] a k [právnická osoba] soud již další dokazování neprováděl, neboť i ve vztahu i k nim žalobce prokázal, že jim pravidelné platby v uvedeném období poskytoval. V tomto ohledu lze skutečně i postupem podle ustanovení § 136 zákona č. 99/1963 Sb. dospěl k závěru, že není důvod do všech podrobností marginální částky prokazovat, neboť ty jsou nejen obtížněji zpětně doložitelné, ale pro svoji výši i mimo ekonomičnost vedeného civilního řízení. Vše v kontextu toho, že byla většina skutkových tvrzení žalobcem uvedených, také prokázaných.

17. Pro vše výše uvedené soud žalobci vyhověl, když neměl pochybnosti o tom, že by žalovaný zdravotní péči nečerpal, že by mu neměla být řádně poskytnutá, žalobci fakturovaná a jím lékařským zařízením zaplacená, a to v souladu s tehdy platnými sazebníky (vyhláška č. 428/2013 Sb. a vyhláška č. 324/2014 Sb. ve spojení s ustanovením § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.).

18. Co se týká právního hodnocení, tak ohledně něj je zjevné, že se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, neboť čerpal zdravotní péči na území České republiky, aniž by k tomu byl oprávněný (nevrátil průkazku pojištěnce žalobce). Postup žalovaného je tedy podřaditelný pod ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku). Pro cizí prvek daný státní příslušností žalovaného (slovenská státní příslušnost) soud při právním posouzení věci přihlédnul k obsahu ustanovení čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, který umožňuje aplikaci práva ČR na danou právní věc. Příslušnost soudů ČR, ale i zdejšího soudu byla dána pro obsah nařízení Brusel I. bis /Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012/ a zákona č. 99/1963 Sb. Pro vše výše uvedené soud nárok žalobci v plné výši přisoudil (výrok I. rozsudku).

19. V řízení úspěšnému žalobci náleží i jím účtované náklady řízení, a to podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Ty mu náleží ve výši paušálních částek za sepis žaloby, dvojí vyjádření se k věci a za účast u jednání. Celkem 4x 300 Kč, tedy 1.200 Kč, které žalobci náleží v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II. rozsudku).

20. S ohledem na to, že pohledem soudu byl žalobce osvobozený od platby soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. a žalovaný byl ve věci procesně neúspěšný, přešla podle § 2 odst. 3 citovaného zákona poplatková povinnost na žalovaného. Proto mu byla výrokem III. rozsudku uložená povinnost zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně částku 1.000 Kč.