2116 C 31/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky : Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 95 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 59 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 29. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14 273 Kč, úroku z prodleníve výši 12,75 % ročně z částky 73 273 Kč od 30. 10. 2024 do 28. 8. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 273 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 59 000 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, částky ve výši 22 067,16 Kč, úroku ve výši 87,52 % ročně z částky 59 000 Kč od 30. 10. 2024 do 20. 11. 2024 v kapitalizované výši 3 007,62 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 59 000 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 10. 2024 dosáhne částky 256 608 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 9. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 73 273 Kč s příslušenstvím a částku ve výši 22 067,16 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 17. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 59 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 87,52 % ročně formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 455 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2024. Žalovaný se pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů, zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou řádně nezaplacenou splátku. Současně se žalovaný zavázal nahradit náklady ve výši 200 Kč vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Dále se žalovaný zavázal, že dojde-li k zesplatnění úvěru, zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný nezaplatil ničeho. Protože úvěr řádně nesplácel a byl v prodlení se zaplacením již první splátky o více než 65 dnů, došlo bez dalšího k zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 10. 2024. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobce dále ničeho neuhradil, domáhá se žalobce podanou žalobou zaplacení částky ve výši 73 273 Kč (tvořená původní jistinou ve výši 59 000 Kč a přirostlým úrokem ve výši 12 875 Kč kapitalizovaným ke dni zesplatnění), smluvní pokuty ve výši 998 Kč podle bodu 6.1. smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč podle bodu 6.2. smlouvy, smluvní pokuty kapitalizované na částku ve výši 22 067,16 Kč podle bodu 6.5. smlouvy a dalšího příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku.

2. Žalobce dále uvedl, že řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, kterou prověřoval z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů (SOLUS, NRKI) a také z interního matematického modelu, který je založen na bodovém hodnocení klienta.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) a Dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že tato byla účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne 17. 7. 2024. V rámci identifikačních údajů žalovaného bylo uvedeno číslo bankovního účtu , č. účtu, , ze kterého byla odeslána verifikační platba ve výši 1 Kč. Ve smlouvě byl dohodnut úvěr ve výši 59 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 87,52 % ročně. Žalovaný se celkovou částku ve výši 213 840 Kč zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách po 4 455 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů. V bodě 6.2. smlouvy pak byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 200 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Dle bodu 6.3. smlouvy dojede automaticky bez dalšího k zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů. Dle bodu 6.4. smlouvy se ke, Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FOdni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny. V bodě 6.5. smlouvy byla pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků.

6. Oznámením o schválení úvěru ze dne 18. 7. 2024 žalobce oznámil žalovanému akceptaci jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2024 ve znění Dodatku č. , hodnota, k této smlouvě, přičemž doručením tohoto oznámení došlo k uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Součástí oznámení byla rekapitulace základních parametrů úvěru, splátkový kalendář obsahující rozklad splátky na úhradu jistiny a úroku. Dle dodejky si žalovaný zásilku nevyzvedl, když tato byla oznámena dne 22. 7. 2024.

7. Z listiny označené jako „Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud zjistil, že dne 17. 7. 2024 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, vyplacena částka 59 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Dle listiny označené jako „hodnocení klienta“ ze dne 17. 7. 2024 žalovaný uvedl, že je svobodný s výučním listem a žije v pronájmu. Je zaměstnán na dobu neurčitou u uvedeného zaměstnavatele s pravidelným měsíční příjem ve výši 24 990 Kč. V rámci výdajům byla uvedena částka životního minima ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 6 008 Kč, ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši 500 Kč. Rezerva činila částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registru SOLUS s jedním příznakem – telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací, zaplaceno dne 16. 1. 2024 a v registru NRKI, kde byl s ohledem na množství žádostí o úvěr u bank a finančních institucí zařazen do kategorie IV s vyšším rizikem nesplacení úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského průkazu.

9. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného za měsíc duben 2024 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 13,74 Kč a konečný zůstatek činil 2,34 Kč obrat kredit byl 28 944 Kč a obrat debet -28 955,40 Kč. V měsíci březnu 2024 činil počáteční zůstatek 10,74 Kč a konečný zůstatek 13,74 Kč, obrat kredit byl 19 935 Kč a obrat debet byl -19 932 Kč.

10. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ničeho.

11. Výzvami ze dne 23. 9. 2024 a ze dne 23. 10. 2024 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění.

12. Oznámením ze dne 28. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a současně vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 73 273 Kč.

13. Předžalobní výzvou ze dne 13. 8. 2025 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení žalované částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Dle předloženého poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 13. 8. 2025 na adresu , adresa, .

14. Dle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet., jméno FO16. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 ZSÚ.

19. Z provedených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle hodnocení klienta činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného částku 24 990 Kč, ačkoliv z bankovních výpisů je zřejmé, že průměrný příjem žalovaného v doložených měsících činil jen 23 189 Kč, tedy téměř o 2 000 Kč méně. Takový postup nesvědčí o pečlivosti žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Taktéž při posuzování výdajů si žalobce nepočínal nijak pečlivě, ale postupoval zcela formálně. Do formuláře hodnocení klienta uvedl pouze údaje sdělené žalovaným bez jakéhokoliv ověření. Údaje o nákladech bydlení a dalších výdajích žalovaný nijak nedoložil, ačkoliv uváděná částka výdajů budí již na první pohled důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Náklady na bydlení ve výši 6 008 Kč se při obecné známosti jen cen nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, plyn a další služby) jeví jako nepravděpodobné, a to žalovaný bydlí v nájmu. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Žalobce je povinen výdajovou stránku žalovaného řádně zkoumat, aby mohl srovnáním jeho příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji a jaká je tedy jeho reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet po celou dobu trvání smluvního vztahu. Žalovaný měl splácet na úvěr měsíčně částku ve výši 4 455 Kč, přitom již před uzavřením smlouvy činil konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného korunové částky. Již toto samotné zjištění mělo žalobce jako profesionálního poskytovatele úvěru, v tomto případě v nikoliv malé výši 59 000 Kč, vést k větší obezřetnosti a důslednějšímu zkoumání skutečné finanční situace žalovaného, zda opravdu bude schopen splácet po dobu 48 měsíců splátky ve výši 4 455 Kč. Žalobce měl o to důkladněji ověřit a posoudit nakládání žalovaného s prostředky v průběhu měsíce. Nelze také opomenout, že žalobce žalovanému poskytl úvěr nikoliv bagatelní, ačkoliv dle jeho zjištění byl žalovaný zařazen do kategorie s vyšším rizikem nesplacení úvěru.

20. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se skutečně zabýval prověřením příjmů a výdajů žalovaného, a to přesto, že poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté, Anonymizováno, , jméno FO, .údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná.

21. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. , spisová značka, ).

22. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní upomínku ze dne 13. 8. 2025, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání. Upomínka byla dle podacího archu odeslána dne 13. 8. 2025. Žalovaný je tak ode 29. 8. 2025 v prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu a žalobci dle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 59 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení netvrdil, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a ani jinak tvrzení žalobce nerozporoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 59 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 29. 8. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován celý předmět řízení včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly., Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, .

25. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.