2116 C 35/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Tamarou Göthovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného o zaplacení 120 993 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 16 991 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 991 Kč od 23. 6. 2018 do 3. 5. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 991 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, částky ve výši 34 002 Kč, úroku ve výši 90 % ročně z částky 70 000 Kč od, Anonymizováno, 23. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 213 372 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 86 991 Kč s příslušenstvím a částku ve výši 34 002 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 8. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 138,18 % ročně formou 30 měsíčních splátek ve výši 5 927 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2018. Žalovaný se pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů, zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takovou řádně nezaplacenou splátku. Současně se žalovaný zavázal nahradit náklady ve výši 200 Kč vzniklé v souvislosti s jeho prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Dále se žalovaný zavázal, dojde-li k zesplatnění úvěru, zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný nezaplatil ničeho. Protože úvěr řádně nesplácel a byl v prodlení se zaplacením již první splátky o více než 65 dnů, došlo bez dalšího k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 6. 2018. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobce ničeho neuhradil, domáhá se žalobce podanou žalobou zaplacení částky ve výši 85 593,92 Kč (tvořená původní jistinou ve výši 70 000 Kč a ke dni zesplatnění kapitalizovaného úroku ve výši 15 593,92 Kč přirostlého k jistině), smluvní pokuty ve výši 998 Kč podle bodu 6.1. smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč podle bodu 6.2. smlouvy, smluvní pokuty kapitalizované na částku ve výši 34 002 Kč podle bodu 6.5. smlouvy a dalšího příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku.

2. Žalobce dále uvedl, že řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, kterou prověřoval z informací poskytnutých žalovaným (doklady o příjmech), z dostupných systémů (SOLUS, NRKI) a také z interního matematického modelu, který je založen na bodovém hodnocení klienta.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému dne , datum, se bez omluvy neodstavil.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že tato byla účastníky uzavřena dne 9. 3. 2018. V rámci identifikačních údajů žalovaného bylo uvedeno číslo bankovního účtu , č. účtu, . Ve smlouvě byl dohodnut úvěr ve výši 70 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 138,18 % ročně. Žalovaný se celkovou částku ve výši 177 810 Kč zavázal vrátit v 30 měsíčních splátkách po 5 927 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s úhradou splátky o více než 30 dnů. V bodě 6.2. smlouvy pak byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 200 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením s úhradou jakékoliv splátky. Dle bodu 6.3. smlouvy dojede automaticky k zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů. Dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nesplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny. V bodě 6.5. smlouvy byla pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků.

6. Oznámením o schválení úvěru ze dne 12. 3. 2018 žalobce oznámil žalovanému akceptaci jeho návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , přičemž doručením tohoto oznámení došlo k uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Součástí oznámení byla rekapitulace základních parametrů úvěru, splátkový kalendář obsahující rozklad splátky na úhradu jistiny a úroku. Dle navrácené dodejky si žalovaný zásilku obsahující oznámení o schválení úvěru nevyzvedl.

7. Z listiny označené jako „Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ soud zjistil, že dne 9. 3. 2018 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, vyplacena částka 70 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

8. Dle listiny označené jako „hodnocení klienta“ ze dne 8. 3. 2018 žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že je rozvedený, vysokoškolského vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho forma bydlení je „jiné“. Jeho pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u uvedeného zaměstnavatele činil částku 32 054 Kč. V rámci výdajům byla uvedena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 000 Kč, jiné splátky ve výši 2 500 Kč. Rezerva činila částku ve výši 1 000 Kč. Zaznamenána byla poznámka, že inkaso nebylo doloženo. Žalovaný byl lustrován v registru SOLUS s negativním výsledkem a v registru NRKI, kde byl zařazen do kategorie vyššího rizika, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského průkazu. Dle výplatní pásky za listopad 2017 činila čistá mzda částku 31 850 Kč, v prosinci 2017 částku 31 850 Kč a v lednu 2018 částku 32 461 Kč. Dle potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 6. 3. 2018 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v roce 2018 částku 32 461 Kč. Dle výpisu z internetového bankovnictví byl bankovní účet č. , č. účtu, veden na jméno , Jméno žalovaného, .

9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ničeho.

10. Výzvami ze dne 18. 5. 2018 a ze dne 18. 6. 2018 byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho zesplatnění.

11. Oznámením ze dne 21. 6. 2018 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a současně vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.

12. Předžalobní výzvou ze dne 18. 4. 2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení žalované částky do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Dle předloženého poštovního podacího archu byla výzva odeslána dne 18. 4. 2023 na adresu , adresa, .

13. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 ZSÚ.

19. Z provedených listin soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle hodnocení klienta žalobce podrobně ověřoval příjmy žalovaného výplatními páskami a potvrzením zaměstnavatele. V tomto směru nelze žalobci nic vytknout. Ohledně výdajů však žalobce postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl pouze údaje sdělené žalovaným bez jakéhokoliv ověření. Údaje o nákladech bydlení a dalších výdajích žalovaný nijak nedoložil, ačkoliv uváděná částka výdajů budí již na první pohled důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč se při obecné známosti jen cen nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, plyn a další služby) jeví jako nepravděpodobné, i když žalovaný blíže nespecifikoval svoji formu bydlení ani případný počet spolužijících osob. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Žalobce je povinen výdajovou stránku žalovaného řádně zkoumat, aby mohl srovnáním jeho příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji a jaká je tedy jeho reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet po celou dobu trvání smluvního vztahu. V posuzovaném případě bylo též zjištěno, že žalovaný již splácí částku 2 500 Kč a dle NRKI skóre představoval větší riziko. Již toto samotné zjištění mělo žalobce jako profesionálního poskytovatele úvěru, v tomto případě nikoliv v malé výši 70 000 Kč, vést k větší obezřetnosti a důslednějšímu zkoumání skutečné finanční situace žalovaného, zda opravdu bude schopen splácet po dobu 30 měsíců splátky ve výši 5 927 Kč. Žalobce měl o to důkladněji ověřit a posoudit nakládání žalovaného s prostředky v průběhu měsíce (např. předložením výpisu z účtu, předložením dokladu o nákladech bydlení apod). Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta vepsal pouze formálně, aniž by se skutečně zabýval prověřením příjmů a výdajů žalovaného, a to přesto, že poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobce při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný byl v řízení nekontaktní, nereagoval na výzvy soudu a soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní výzvu ze dne 18. 4. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání. Upomínka byla dle podacího archu odeslána dne 18. 4. 2023. Žalovaný je tak ode 4. 5. 2023 v prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu a žalobci dle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení byla přiznána v žalobcem požadované výši 8,5 % ročně.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 4. 5. 2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II. soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který byl neúspěšný v převažující části (zohledňován celý předmět řízení včetně kapitalizovaných úroků ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08), nemá podle výsledku řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci naopak úspěšný v převažující části, v řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

24. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.