2119 C 19/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Skripovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:a) Jméno žalobce A , IČO: IČO žalobce A se sídlem Adresa žalobce A insolvenční správce dlužníka Jméno žalobce B ., IČO: IČO žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému:

1. Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.100.000 Kč spolu se 15% zákonným úrokem z prodlení od 7.7.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 137.362 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 100 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňuje tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2022, č.j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek a zároveň prohlášen konkurs na majetek společnosti , Jméno žalobce B, ., IČO , IČO žalobce B, (dále jen Společnost). Žalobce je insolvenční správce Společnosti. Při výkonu své funkce žalobce zjistil z účetních podkladů Společnosti, že tato poskytla bankovním převodem ze dne 23. 7. 2020 částku vyšší 1 100 000 Kč žalovanému, přičemž žalobce nemá k dispozici žádný právní titul pro zaplacení této částky žalovanému. Výzvou ze dne 12. 6. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě této částky žalobci ve lhůtě 10 dnů, výzva byla žalovanému doručena 26. 6. 2023. Žalovaný kontaktoval žalobce s tím, že věc předá svému právnímu zástupci a žalobci pošle relevantní podklady. Dosud však žalobce neobdržel jakoukoliv odpověď, ani podklady prokazující, že dlužná částka byla Společností žalovanému zaplacena po právu. S ohledem na možné promlčení se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky, neboť se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor Společnosti.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává. Žalovaný nerozporoval, že společnost mu poskytla bankovním převodem dne 23. 7. 2020 částku 1 100 000 Kč. K důvodu této platby žalovaný uvedl, že od roku 2016 mezi žalovaným a Společností dochází k obchodní spolupráci, a to na základě ústní dohody s panem , jméno FO, , který je jednatelem společnosti , právnická osoba, která je jediným společníkem Společnosti. Na základě této rámcové dohody o spolupráci žalovaný jako zápůjčitel poskytoval Společnosti jako vydlužiteli finanční zápůjčky, a to dle konkrétních požadavků Společnosti a Společnost se zavázala žalovanému tyto finanční zápůjčky vrátit a dále mu zaplatit úrok z těchto zápůjček. Výše úroku nebyla dohodnuta pevnou sazbou, ale byla určena dle dohody smluvních stran, dohadována nepravidelně, průběžně. Jednotlivé finanční zápůjčky byly Společnosti žalovaným poskytovány v termínech na základě ústního požadavku Společnosti. Žalovaný tyto žádosti akceptoval poukázáním požadované částky na účet Společnosti. Sloužily k realizaci obchodního projektu Společnosti. Žalovaný takto poskytl Společnosti částku v celkové výši 24 204 000 Kč. (dne 29. 6. 2016 částka 1 200 000 Kč; dne 10. 11. 2016 částka 5 300 000 Kč; dne 8. 12. 2016 částka 650 000 Kč; dne 2. 2. 2017 částka 7 550 000 Kč; dne 7. 1. 2020 částka 7 254 000 Kč; dne 27. 3. 2020 částka 750 000 Kč; dne 30. 3. 2020 částka 750 000 Kč; dne 30. 3. 2020 částka 750 000 Kč). Ohledně dohody o způsobu splácení jednotlivých zápůjček, výši úroku z poskytnutých zápůjček a termínu splatnosti jistiny a úroků se strany dohodly tak, že jednotlivé zápůjčky budou spláceny v nepravidelných splátkách, výše splátek, úroků i splatnost zápůjčky bude dohodována průběžně dle úspěšnosti obchodních transakcí, na které Společnost finanční prostředky použila, úroková sazba nebyla dohodnuta pevnou procentní sazbou. Společnost pak peněžní prostředky vracela žalovanému na jeho účet vedený u Raiffeisenbank, a to od 26. 5. 2017. Poslední platba proběhla 23. 7. 2020 ve výši 1 100 000 Kč. Celkem žalovaný od Společnosti obdržel necelých 30 000 000 Kč. Žalovaný tvrdí, že Společnost vrátila žalobci poskytnutou částku, výši 24 204 000 Kč a dále dohodnutý úrok ve výši celkem 5 787 167 Kč.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění. Dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2022, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, – A– 20 se podává, že byl zjištěn úpadek společnosti , Jméno žalobce B, . IČO , Anonymizováno, . Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, – B – 21 se podává, že insolvenčním správcem Společnosti byl jmenován žalobce. Z výpisu z obchodního rejstříku Společnosti se podává, že statutárním orgánem, jednatelem Společnosti je , právnická osoba, Při výkonu funkce jej zastupuje , jméno FO, . Insolvenčním správcem Společnosti je žalobce. Z výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 12. 6. 2023 se podává, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Z dodejky se podává, že výzva byla žalovanému doručena dne 26. 6. 2023. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, soud zjistil, že dne 23. 7. 2020 byla účet žalovaného z účtu Společnosti zaslána platba ve výši 1 100 000 Kč. Z historie pohybu na běžném účtu číslo , č. účtu, žalovaného za období od 1. 1. 2017 do 9. 4. 2024 se podává, že Společnost průběžně platila žalovanému částky ve výši od 8 254 667 Kč (30. 12. 2019) až po 150 000 Kč (30. 1. 2019). K platbám docházelo v období od 26. 5. 2017, počínaje platbou ve výši 500 000 Kč, naposledy dne 20. 3. 2020 platba ve výši 1 000 000 Kč. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, Společnosti se podává, že z účtu , jméno FO, byly přijaty platby, a to 16. 1. 2020 částka 1 260 000 Kč, dne 7. 4. 2020 částka 550 000 Kč, 23. 7. 2020 částka 1 100 000 Kč, dne 24. 6. 2020 2 000 000 Kč, dne 27. 3. 202 bylo na tento účet zaplaceno 750 000 Kč, dne 30. 3. 2020 částka 750 000 Kč a dne 30. 3. 2020 částka 750 000 Kč. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady Raiffeisenbank z účtu žalovaného se podává, že na účet Společnosti dne 10. 11. 2016 odešla částka 5 300 000 Kč, dne 26. 9. 2016 částka 1 200 000 Kč, dne 8. 12. 2016 částka 650 000 Kč, dne 2. 2. 2017 částka 7 550 000 Kč, dne 7. 1. 2020 částka 7 254 000 Kč.

4. Účastnickým výslechem žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl osobní vztahy s , jméno FO, někdy od roku 2015 nebo 2016. , jméno FO, začínal obchodovat s mobilní elektronikou, navzájem se znali a věděl, že žalovaný má nějaký kapitál, má na dosah peníze, domluvili se tak, že žalovaný bude poskytovat Společnosti nějaký kapitál, aby tato mohla obchodovat s mobilní elektronikou, mohla ji nakoupit, následně prodat s patřičným ziskem. Žádnou smlouvu mezi sebou neuzavřeli. Dobře se znali, měli jen ústní dohodu. Žalovaný poskytoval Společnosti peníze podle toho, jak je potřebovala na obchod. Žalovaný měl nějaký kapitál a další si obstaral od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . která mu půjčila. První částku, asi 2 miliony, poskytl žalovaný Společnosti někdy v roce 2016. Co se týče dohody ohledně toho, kdy a jakou částku mu Společnost vrátí, to bylo otevřené. Bavili se o tom, že to bude , právnická osoba, forma zápůjčky, že žalovaný poskytne Společnosti peníze na obchody, které ona potřebuje. Žalovaný zatím kapitál nepotřeboval. Dohoda nebyla nijak časově ohraničená. Stejně tak dohoda o úroku nebyla nijak fixní. Každý obchod byl individuální a domlouvali se vždy osobně, například kolik v daném kvartále proběhlo obchodů. Z toho se vygenerovalo, kolik chce žalovaný nazpátek. Zhruba se to pohybovalo v desetinách procent z obchodů v daném kvartále, někdy to bylo víc, někdy méně, nebylo to nějak pevně stanoveno. Žalovaný si evidenci nevedl. Jednou za měsíc nebo za kvartál si žalovaný s panem , jméno FO, sedl. Ten mu sdělil, kolik obchodů se udělalo a z toho byly procenta, které sečetli, řekli si, kolik se z toho rozdělí a co zůstane ve Společnosti a co půjde žalovanému. Pro sebe si evidenci žalovaný vedl v excelové tabulce a v bankovním účtu, kolik poskytl peněz. Žalovaní uvedl, že úroky mohly dosahovat i výše 15–17 %. Muselo to vyjít tak, aby i žalovaný zaplatil nějaký úrok z peněz, které měl půjčené. Žalovaný uvedl, že Společnosti poskytl okolo 24 000 000 Kč, Společnost mu nazpět zaplatila necelých 30 000 000 Kč. O tom, že Společnost měla problémy, věděl, kupoval jejich dluhopisy. Dneska má ještě 1 500 000 Kč. Potom ho již kontaktovala , tituly před jménem, , jméno FO, . Naposledy poskytl Společnosti peníze někdy na jaře roku 2020. Tehdy ještě žádné problémy nebyly. Písemnou dohodu se Společností uzavřenou neměl. Pokud by Společnosti nešly obchody dobře, vrátila by žalovanému míň. V daném případě by ale asi přerušil spolupráci. Co se týče prodlení, do toho se možná Společnost dostala v řádu dnů, ale žádné velké zpoždění nikdy nenabrala. Žádné zajištění od Společnosti žalovaný neměl. Ve zbývající části soud výslechem žalovaného nezjistil žádné pro posouzení věci rozhodné skutečnosti, soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi žalovaného v tom rozsahu, v němž z jeho výpovědi učinil shora uvedená skutková zjištění.

5. Výslechem svědka , jméno FO, soud zjistil, že svědek byl vlastníkem Společnosti. Pana žalovaného zná více jak 10 let. S žalovaným měl obchodní a přátelský vztah. Nepamatuje si konkrétně z jakých důvodů dne 23. 7. 2020 Společnost zaslala žalovanému částku 1 100 000 Kč. To by bylo dohledatelné zřejmě v rámci účetnictví, kde měli být také veškeré transakce a v jakých termínech. Ohledně spolupráce svědek uvedl, že Společnost dělala nákup a prodej elektroniky. Ve své podstatě především jako velkoobchod, měli několik obchodníků, a ti realizovali dané obchody. Na daný obchod potřebovali vždycky nějaký konkrétní finanční obnos, takže částky byly zasílány na dané obchody. Dle dohody byli obchodní partneři, byli v kontaktu poměrně často, žádný smluvní vztah mezi sebou neměli, ale řešili jednotlivé obchody. Byl dohodnut nějaký menší úrok, který je definován v rámci účetnictví. Svědek si nepamatuje konkrétní výši sjednaného úroku. Žalovaný měl poslat peníze vždycky v momentě, kdy se uskuteční nějaký obchod a na konci se to nějakým způsobem zúčtuje, případně se pošle větší splátka za úrok. Ohledně dohody o termínech svědek uvedl, že si přesně nevzpomene, že žádný přesný termín nebyl, ale platby se žalovanému zasílali zpětně průběžně. Ohledně výše úroku svědek uvedl, že úrok mohl být asi do 10 % ročně. Ohledně částky 1 100 000 Kč svědek nedokáže říct, zda byla tvořena jistinou či úrokem. Může to celé být klidně úrok nebo i část jistina. Měli excelovou tabulku, kde bylo vše zaneseno, jednotlivé částky, termíny, kdy byly peníze převedeny a podobně. Spolupráce s žalovaným začala někdy v roce 2016 - 2017 a skončila insolvencí Společnosti, tedy v roce 2021. O tom, že žalovanému budou z účtu Společnosti poslány nějaké peníze rozhodoval svědek. Ten takovou platbu vždy autorizoval. Svědek uvedl, že žalovaný oficiálně ve Společnosti nijak nepůsobil a jediný společník Společnosti nikdy neschválil jakoukoliv rámcovou dohodu o zápůjčkách od žalovaného. Nikdy nebyla uzavřena dohoda, jaký má být konkrétně úrok, kolik peněz žalovaný Společnosti pošle. Ve zbývající části soud výslechem svědka nezjistil žádné pro posouzení věci, rozhodne skutečnosti. Soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi svědka v tom rozsahu, v němž z jeho výpovědi učinil shora uvedena skutková zjištění, přestože je zřejmé, že svědek mohl být ovlivněn skutečností, že je osobně ve věci angažován, nebť byl jednatelem Společnosti.

6. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132, o.s.ř. ) učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: od roku 2016 probíhala spolupráce mezi Společností a žalovaným, v rámci které žalovaný poskytoval Společnosti kapitál za účelem nákupu elektroniky, se kterým Společnost obchodovala. Vždy jednou za měsíc, případně za kvartál došlo ke schůzce žalovaného s jednatelem Společnosti a dle frekvence úspěšnosti, ziskovosti a počtu realizovaných obchodů se dohodli jaká částka bude poukázána žalovanému, a to jako vrácení investované jistiny a případného příslušenství. Spolupráce Společnosti s žalovaným nebyla nikdy nijak smluvně ukotvena. Jednotlivé finanční částky byly poskytovány ad hoc dle potřeb Společnosti, v závislosti na tom, jak byly realizovány jednotlivé obchody. Nedocházelo k uzavření dohody o termínu vrácení poskytnutých finančních prostředků ani nebyly uzavírány dohody o výši příslušenství, tedy úroků, které Společnost zaplatí žalovanému za poskytnutí finančních prostředků. Žalovaný takto Společnosti od léta roku 2016 do jara roku 2020 poskytl částku v celkové výši 24 204 000 Kč. Společnost nazpět zaplatila žalovanému částku bezmála 30 000 000 Kč (29 991 167 Kč) představující poskytnou jistinu a úrok ve výši 5 787 167 Kč. Poslední platba, kterou Společnost žalovanému poukázala, byla dne 23. 7. 2020 částka ve výši 1 100 000 Kč.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi Společností a žalovaným probíhala spolupráce na základě ad hoc uzavřených dohod nepojmenovaných (§ 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník)). Obsahem tohoto smluvního vztahu bylo poskytování finančních prostředků žalovaným Společnosti, která realizovala obchody s elektronikou. V závislosti na ziskovosti a počtu realizovaných obchodů, Společnost následně investované prostředky žalovanému vracela spolu s úrokem. Termín vrácení investovaných finančních prostředků a výše příslušenství představovaného úrokem z investované částky nebyla dopředu sjednána. Tyto skutečnosti byly dohodnuty ústně mezi jednatelem Společnosti , jméno FO, a žalovaným na základě jejich osobního vztahu a dle excelové tabulky, vycházely přitom z množství a úspěšnosti realizovaných obchodů, z finančních potřeb Společnosti a zároveň finančních závazků žalovaného, který měl rovněž své závazky vůči poskytovateli kapitálu, které musel dodržovat. S ohledem na absenci tvrzení ohledně termínu splatnosti jednotlivých investovaných částek, které žalovaný poskytl Společnosti, s ohledem na neunesení důkazního břemene, na absenci přesného tvrzení o výši sjednaného úroku z investované částky v konkrétních případech na daný časový úsek, neunesl žalovaný důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že mu vznikl nárok na vrácení žalované částky ve výši 1 100 000 Kč ze strany Společnosti. Pokud žalovaný společnosti poskytl 24 204 000 Kč a bylo mu zaplaceno necelých 30 000 000 Kč, pak soud dospěl k závěru, že žalovanému byla poskytnuta celá částka, kterou Společnosti poskytl k investicím a realizaci obchodů. Z tvrzení žalovaného však nelze učinit závěr o tom, jaké částky, na jakou dobu a s jakým sjednaným příslušenstvím byly Společnosti poskytnuty tak, aby se dala spočítat výše příslušenství, na které žalovanému vznikl nárok a tedy odůvodnit přijetí platby ve výši 1 100 000 Kč od Společnosti dne 23. 7. 2020. S ohledem na kusá tvrzení a neunesení důkazního břemene ohledně termínu splatnosti a výše sjednaného úroku z investovaných částek nelze dospět k závěru, zda se jedná čistě o příslušenství či jistinu, nebo část jistiny v kombinaci s příslušenstvím, na které žalovanému vznikl nárok. Soud proto dospěl k závěru, že se jedná o platbu bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku a žalovanému uložil povinnost toto bezdůvodné obohacení vydat žalobci (dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku), tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 137.362 Kč. Tato částka sestává z 8 úkonů právní služby po 12.700 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 8 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu ze dne 21.7.2023, ze dne 4.4.2023, ze dne 12.7.2024, výzva k plnění, účast na jednání soudu dne 11.3.2024, dne 10.6.2024, dne 23.9.2024) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; z náhrad za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) ve výši 1.000,- Kč (účast u jednání soudu dne 11.3.2024) za deset započatých půlhodin, ve výši 1.000,- Kč (účast u jednání soudu dne 10.6.2024) za deset započatých půlhodin a ve výši 1.000 Kč (účast u jednání soudu dne 23.9.2024) za deset započatých půlhodin; z náhrady cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu za cestu , adresa, a zpět vlakem dne 23.9.2024, která dle předložených jízdních dokladů činí celkem 688 Kč a z náhrady cestovních výdajů za cestu , adresa, a zpět osobním automobilem dne 11.3.2024 a dne 10.6.2024, která při 414 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (7,9) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (38,70 Kč) a sazbě základní náhrady (5,6 Kč) dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. činí částku 2 x 3.602 Kč včetně DPH a DPH ve výši 22.470 Kč.