213 C 22/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO: IČO sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 94 493 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 94 493 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 493 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu č. , hodnota, , o velikosti , hodnota, nacházejícího se na adrese , adresa, , v období od , datum, do , datum, , dále z titulu neuhrazených služeb za vyúčtování za roky 2023 (67 758 Kč) a 2024 (2 124 Kč).

2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána.

3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.):

4. Žalobce s žalovanou uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobce jako pronajímatel přenechal byt č. , hodnota, , o velikosti , hodnota, , nacházejícího se na adrese , adresa, , k užívání žalované. Doklad o vlastnictví bytového domu vyplývá z výpisu z katastru nemovistostí. Smlouva byla uzavřena na dva roky, postupně prodloužená až do , datum, . Podle předložené smlouvy nájemné včetně záloh na služby bylo splatné do 5 dnů po jeho splatnosti (nájemní smlouva, dodatky 1-3). Přesný rozsah, vybavení a zařízení bytu je uveden v evidenčním listě. Měsíční nájemné od , datum, činilo 5 529 Kč (evidenční list). K vyklizení bytu došlo , datum, (protokol o převzetí bytu). Nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2023 činil 67 758 Kč (vyúčtování 2023). Nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2024 činil 2 124 Kč (vyúčtování 2024). Celkový nedoplatek žalované za období od , datum, – , datum, činil 138 147 Kč). Žalovaná uznala dluh co do důvodu a výše 138 147 Kč dne , datum, , a zavázala se jej splatit v měsíčních splátkách (dohoda o splátkách dluhu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do , datum, , a to výzvou ze dne , datum, (předžalobní výzva včetně doručenky).

5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou existoval smluvní vztah v období od , datum, do , datum, ; v tomto období užívala žalovaná předmětný byt na základě uzavřené nájemní smlouvy. Od , datum, užívala žalovaná byt bez právního důvodu (§ 2991 o. z.), je proto povinna zaplatit peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2999 o. z.). Výše peněžité náhrady vyplývá z finančního ocenění prospěchu, která obohacenému užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka odpovídající částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání takové věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; náhrada se tedy poměřuje s obvyklou výší nájemného (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 311/2019). Obvyklá cena nájemného za užívaný byt vyplynula z žalobcem doloženým evidenčních listů nájemného. Soud se proto ztotožnil s částkou požadovanou ve výši, kterou by byla žalovaná povinna hradit, pokud by měla uzavřenou platnou nájemní smlouvu k předmětnému bytu. Uvedené potvrzuje i právní úprava v § 2295 o. z., dle kterého je peněžitá náhrada ve výši ujednaného nájemného až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Stejně tak soud vyhověl žalobě v části týkající se požadovaných peněžitých náhrad za služby spojené s užíváním bytu. Doložená vyúčtování obsahují všechny náležitosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., což je soud v řízení o zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb povinen zkoumat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Žalovaná rovněž svůj dluh co do důvodu a výše písemně uznala. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu i výše, má soud za prokázané, že tento dluh v době uznání trval. Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).

6. Procesně plně úspěšnému žalobci soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 725 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 600 Kč [dle § 1 a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky soud žalobci přiznal paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony spočívajících v návrhu ve věci samé (žaloba) a výzvě k plnění (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky)]. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 325 Kč uložil soud zaplatit žalované k rukám žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).