213 C 8/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO sídlem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka advokátkou se sídlem adresa o zaplacení 59 196,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 941,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně- z částky 45 820,05 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení,- z částky 12 121,78 Kč od 3. 11. 2024 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 255 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 255 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení, jejichž přesná výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení, jejichž přesná výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 2 539,50 € s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazených faktur za provedenou mezinárodní přepravu zboží, kterou žalobkyně pro žalovanou provedla v průběhu měsíce srpna 2024. Dle žalobních tvrzení žalobkyně provedla první mezinárodní přepravu zboží s místy nakládky , adresa, – , adresa, – , adresa, do míst vykládky , adresa, – , adresa, – , adresa, , a to na základě písemné objednávky žalované ze dne , datum, . Druhou mezinárodní přepravu zboží s místem nakládky , adresa, do místa vykládky , adresa, pak žalobkyně provedla na základě písemné objednávky žalované ze dne , datum, . Ačkoliv obě mezinárodní přepravy žalobkyně provedla řádně a včas, žalovaná jí následně vystavené faktury znějící na 1 550 € bez DPH (tj. 1 875,50 € vč. DPH) a na 400 € bez DPH (tj. 484 € vč. DPH) neuhradila. Žalobkyně následně upřesnila svůj požadavek na měnu, tj. požadovala zaplacení částky 59 196,83 Kč s příslušenstvím2. Žalovaná namítala, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyni žalovanou částku uhradila. Nadto žalobkyně neprokázala, že by fakturu znějící na 1 550 € bez DPH žalované vůbec nedoručila, a navíc byla přeprava provedena opožděně. Kromě toho žalobkyně dle názoru žalované nedoručila žalované přepravní dokumenty k první provedené přepravě v desetidenní lhůtě dle obchodních podmínek, a ani z tohoto důvodu žalobkyni nárok na zaplacení faktury vzniknout nemohl.

3. V podrobnostech argumentace účastníků odkazuje soud na jejich písemná podání a přednesy, které jsou součástí spisu a jsou oběma stranám sporu známy.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.a) Objednávka ze dne , datum5. Dne , datum, učinila žalovaná vůči žalobkyni objednávku mezinárodní přepravy zboží č. , hodnota, . V ní poptávala přepravu zboží z s místy nakládky , adresa, – , adresa, – , adresa, do míst vykládky , adresa, – , adresa, – , adresa, s tím, že za přepravu, která se má uskutečnit ve dnech , datum, . a , datum, , uhradí částku ve výši 1 550 € bez DPH, a to ve lhůtě splatnosti 60 dní (prokázáno objednávkou). K objednávce byly připojeny obchodní podmínky žalované, v nichž bylo mj. uvedeno, že je žalobkyně povinna doručit žalované „originální přepravní dokumenty do 10 dnů od ukončení přepravy … na sídlo firmy“ a že „[v] případě pozdějšího dodání originálních dokumentů bude cena přepraveného ponížena o 50 €“ (prokázáno obchodními podmínkami).

6. Z doložených přepravních listů společnosti , právnická osoba, vyplynulo, že ve dnech , datum, . až , datum, provedla žalobkyně přepravu zboží z , adresa, do , adresa, (prokázáno přepravními listy společnosti , Anonymizováno, ). Z přepravních listů společnosti , právnická osoba, pak vyplynulo, že dne , datum, provedla žalobkyně přepravu zboží z , adresa, do , adresa, a dále dne , datum, do , adresa, (prokázáno přepravními listy společnosti , Anonymizováno, ). Totéž vyplynulo též z nákladních listů CMR, které stvrdily přepravu zboží z , adresa, do , adresa, od , datum, . do , datum, a dále z , adresa, do , adresa, od , datum, . do , datum, (prokázáno nákladními listy CMR).

7. Dne , datum, vystavila žalobkyně žalované fakturu č. , hodnota, znějící na 1 875,50 € vč. DPH, a to za přepravu zboží z míst nakládky , adresa, – , adresa, – , adresa, do míst vykládky , adresa, – , adresa, – , adresa, . Tuto fakturu s číslem objednávky , hodnota, měla dle údajů v ní uvedených žalovaná uhradit pod variabilním symbolem , var. symbol, a konstantním symbolem , konst. symbol, . Splatnost faktury byla stanovena na , datum, (prokázáno fakturou).

8. Uvedená faktura byla žalované odeslána e-mailem ze dne , datum, (prokázáno e-mailem) a dne , datum, též poštou, a to vč. přepravních dokumentů (prokázáno podacím archem).

9. Soud dále provedl důkaz přehledem pohybů plateb na bankovním účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Z něj zjistil, že v uvedeném období nebyla na bankovní účet žalobkyně poukázána žádná platba, natož pod variabilním symbolem , var. symbol, a konstantním symbolem , konst. symbol, .b) Objednávka ze dne , datum10. Dne , datum, učinila žalovaná vůči žalobkyni objednávku mezinárodní přepravy zboží č. , hodnota, . V ní poptávala přepravu zboží z s místem nakládky , adresa, do místa vykládky , adresa, s tím, že za přepravu, která se má uskutečnit ve dnech , datum, až , datum, , uhradí částku ve výši 400 € bez DPH, a to ve lhůtě splatnosti 60 dní (prokázáno objednávkou). K objednávce byly připojeny obchodní podmínky žalované, v nichž bylo mj. uvedeno, že je žalobkyně povinna doručit žalované „originální přepravní dokumenty do 10 dnů od ukončení přepravy … na sídlo firmy“ a že „[v] případě pozdějšího dodání originálních dokumentů bude cena přepraveného ponížena o 50 €“ (prokázáno obchodními podmínkami).

11. Z doložených přepravních listů společností , právnická osoba, a , právnická osoba, vyplynulo, že ve dnech , datum, . až , datum, provedla žalobkyně přepravu zboží z , adresa, do , adresa, (prokázáno přepravními listy společností , právnická osoba, a , právnická osoba, ). Totéž vyplynulo též z nákladního listu CMR, který stvrdil přepravu zboží z , adresa, do , adresa, (prokázáno nákladním listem CMR).

12. Dne , datum, vystavila žalobkyně žalované fakturu č. , hodnota, znějící na 484 € vč. DPH, a to za přepravu zboží z místa nakládky , adresa, do místa vykládky , adresa, . Tuto fakturu s číslem objednávky , hodnota, měla dle údajů v ní uvedených žalovaná uhradit pod variabilním symbolem , var. symbol, a konstantním symbolem , konst. symbol, . Splatnost faktury byla stanovena na , datum, (prokázáno fakturou).

13. Uvedená faktura byla žalované odeslána e-mailem ze dne , datum, . Ještě téhož dne sice napsala žalovaná žalobkyni e-mail, ve kterém namítala, že žádné doklady ani fakturu neobdržela, v reakci na upomínku k platbě této faktury ze dne , datum, nicméně uvedla, že fakturu eviduje (prokázáno e-mailem ze dne , datum, ). Poštou byla faktura spolu s přepravními dokumenty odeslána žalované dne , datum, (prokázáno podacím archem).

14. Soud dále provedl důkaz přehledem pohybů plateb na bankovním účtu žalované za období od , datum, do , datum, . Z něj zjistil, že v uvedeném období nebyla na bankovní účet žalobkyně poukázána žádná platba, natož pod variabilním symbolem , var. symbol, a konstantním symbolem , konst. symbol, .c) Vyzývání k úhradě faktur15. Žalovaná byla žalobkyní opakované vyzývána k úhradě obou faktur, a to prostřednictvím e-mailů i formalizovaných výzev Na e-maily navíc žalovaná opakovaně reagovala tak, že faktury eviduje (prokázáno e-maily ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a výzvami ze , datum, a , datum, ).

16. Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. V ní žalovanou vyzvala k úhradě neproplacených faktur č. , hodnota, a , hodnota, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovila žalobkyně do , datum, (prokázáno předžalobní výzvou).

17. Soud vzal s ohledem na shora uvedené za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaná dne , datum, objednala u žalobkyně mezinárodní přepravu zboží z míst nakládky , adresa, – , adresa, – , adresa, do míst vykládky , adresa, – , adresa, – , adresa, pod číslem , hodnota, za cenu 1 550 € bez DPH (tj. 1 875,50 € vč. DPH). Žalobkyně přepravu provedla ve dnech , datum, . až , datum, . Za tuto přepravu vystavila žalobkyně dne , datum, žalované fakturu č. , hodnota, na částku 1 875,50 € vč. DPH, kterou žalované zaslala e-mailem a následně i poštou spolu s přepravními dokumenty. Dne , datum, žalovaná dále u žalobkyně objednala mezinárodní přepravu zboží z místa nakládky , adresa, do místa vykládky , adresa, pod číslem , hodnota, za cenu 400 € bez DPH (tj. 484 € vč. DPH). Žalobkyně přepravu provedla ve dnech , datum, . až , datum, . Za tuto přepravu vystavila žalobkyně dne , datum, žalované fakturu č. , hodnota, na částku 484 € vč. DPH, kterou žalované zaslala e-mailem a následně i poštou spolu s přepravními dokumenty. Přestože byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě obou faktur, a v reakci na výzvy uváděla, že faktury eviduje, z provedeného důkazu pohybů na jejím bankovním účtu vyplynulo, že žalobkyně žádnou platbu neobdržela.

18. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti.

19. Soud při právním posouzení vycházel z toho, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o přepravě zboží z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , tedy přeprava s mezinárodním prvkem. Místo nakládky a místo vykládky totiž v obou případech leželo ve dvou různých státech, z nichž oba jsou smluvními stranami Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen „Úmluva CMR“), která byla na území České republiky vyhlášena pod č. 11/1975 Sb., a má tedy přednost před zákonem (srov. čl. 10 Ústavy). Soud proto primárně vycházel právě z Úmluvy CMR, a to s ohledem na její čl. 1 odst. 1, dle něhož se použije na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí a předpokládané místo jejího dodání leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy, a to bez ohledu na státní příslušnost či bydliště stran.

20. Při hodnocení otázek, které Úmluva CMR neupravuje pak soud vycházel z českého hmotného práva. Učinil tak s ohledem na příslušné kolizní normy obsažené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“). Dle čl. 5 odst. 1 nařízení Řím I se smlouva o přepravě řídí právem státu, v němž má dopravce obvyklé bydliště, ovšem pouze v rozsahu, v jakém si strany rozhodné právo v souladu s čl. 3 nařízení Řím I nezvolily. Jelikož obchodní podmínky žalované, které byly připojeny k objednávce, obsahovaly ve svém čl. 12 doložku o volbě českého práva, smluvní závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným se v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I řídí (v otázkách neupravených Úmluvou CMR) právě českým hmotným právem, zejména pak příslušnými ustanoveními zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“).

21. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny platné smlouvy o přepravě ve smyslu § 2555 občanského zákoníku. O uzavření těchto smluv nemá soud jakékoliv pochybnosti, jelikož dle čl. 4 Úmluvy CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy nákladní list, který žalobkyně v obou případech soudu předložila a který byl soudem proveden k důkazu. Jelikož žalovaná neprokázala opak, nákladní list se tak v souladu s čl. 9 odst. 1 Úmluvy CMR stal věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky žalobkyní.

22. Co se týče obsahu obou přepravních smluv, jejich součástí se s ohledem na znění § 1751 odst. 1 občanského zákoníku staly též obchodní podmínky žalované, které byly připojeny k objednávkám přepravy. Tyto obchodní podmínky obsahovaly mj. smluvní sankci za pozdní dodání originálu přepravních dokumentů žalované, a to ve výši 50 €. Jelikož lhůta k doručení přepravních dokumentů ve vztahu k první faktuře uplynula dne , datum, a tyto dokumenty byly prokazatelně žalované odeslány až dne , datum, , vzniklo tedy právo na uplatnění této sankce. soud proto žalobu v rozsahu uvedených 50 € (tj. 1 255 Kč v kurzu platném ke dni podání žaloby) zamítl (výrok II.)

23. Co se týče zbytku žalobního návrhu (výrok I.), tomu soud vyhověl, a to vč. požadovaného příslušenství. Podle § 2555 odst. 1 občanského zákoníku se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Podle § 2564 odst. 1 je pak přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení. Odměna v podobě přepravného je základní náležitostí smlouvy o přepravě, a každý přepravce tedy může zcela legitimně očekávat, že v případě včasného a řádného provedení přepravy dostane za tuto službu zaplaceno. Žalovaná však tuto svou povinnost nesplnila, a žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu sjednaného přepravného v souhrnné výši 2 309,50 EUR vč. příslušenství, tedy ve výši 57 941,83 Kč v kurzu platném ke dni podání žaloby. Námitku žalované, že faktury uhradila, soud neshledal jako důvodnou, neboť z přehledu pohybů na jejím bankovním účtu nevyplynula žádná platba ve prospěch žalobkyně. Splatnost přepravného stanovila žalobkyně ve fakturách v souladu s objednávkami (tedy jako šedesátidenní), uplynutím těchto lhůt se proto žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobkyni tak vznikl též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Jejich výši soud určil podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a přiznal je žalobkyni vždy od prvního dne prodlení (tj. , datum, a , datum, ) do zaplacení.

24. Soud dále v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení (výrok III.) Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci většinově procesně úspěšná a zároveň prokázala, že žalované zaslala nejméně 7 dní před podáním návrhu na zahájení řízení na poslední známou adresu výzvu k plnění, měla by právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované (§ 142a odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.) Jelikož se však žalobkyně při jednání náhrady nákladů řízení vzdala, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Výrokem IV. a V. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně a žalované k náhradě nákladů řízení státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. (náklady ustanoveného opatrovníka), a to dle výsledku řízení dle § 148 o. s. ř. Jejich přesná výše bude nicméně stanovena samostatným usnesením, jak je v uvedených výrocích avizováno.

26. Lhůtu k plnění stanovil soud ve vztahu ke všem přiznaným nárokům jako třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.