216 C 29/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Miroslavem Králem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 48 943 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 32.941 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 37.603 Kč od 19.12.2023 do 26.2.2024 ve výši 1.081,50 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 35.272 Kč od 27.2.2024 do 19.3.2024 ve výši 319 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 32.941 Kč od 20.3.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 16.002 Kč, 66,82 % úrok ročně z částky 30.582,41 Kč od 19.12.2023 do 10.1.2024 ve výši 1.254,19 Kč, 15% úrok ročně z částky 30.582,41 Kč od 11.1.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19.12.2023 dosáhne částky 117.792 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 32.941 Kč s příslušenstvím a dále částku 16.002 Kč s příslušenstvím představující nezaplacený poskytnutý úvěr, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 30.5.2022. Na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 34.000 Kč, a to dne 30.5.2022, který se zavázal spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 2.331 Kč, když ve splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, a to vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje červencem 2022. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku z poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 286 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a do data zesplatnění žalovaný uhradil toliko 15 splátek po 2.331 Kč (celkem 34.965 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předsmluvního formuláře vztahujícího se ke smlouvě o úvěru (č. návrhu smlouvy , Anonymizováno, ) ve znění Dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že poskytovatelem úvěru je žalobce a klientem je žalovaný, přičemž mezi účastníky byla sjednána celková výše spotřebitelského úvěru v rozsahu 34.000 Kč. Žalovaný jako klient se zavázal poskytnutý úvěru včetně úroku za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,82% ročně splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 2.331 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 286 Kč, a to vždy nejpozději 12. den v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Celková částka k zaplacení žalovaným tak byla stanovena v rozsahu 98.160 Kč bez úhrady za pojištění. Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným dne 30.5.2022 a téhož dne došlo k výplatě úvěru ve výši 34.000 Kč. Podáním ze dne 31.5.2022 bylo žalovanému oznámeno schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ve znění Dodatku č. , hodnota, k dané smlouvě. Dne 30.5.2022 byl vyhotoven návrh na uzavření smlouvy o úvěru, a to mezi poskytovatelem - žalobcem a klientem - žalovaným, při totožném obsahu jako v předsmluvním formuláři. Z historie pohybu na běžném účtu za období od 1.1.2022 do 30.5.2022, jež byl veden u , právnická osoba, . pod číslem účtu , č. účtu, soud zjistil, že dne 5.1.2022 účet zaznamenal příchozí platbu ve výši 13.528 Kč, dne 8.2.2022 ve výši 10.390 Kč, dne 8.3.2022 ve výši 14.108 Kč a dne 8.4.2022 ve výši 14.476 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 30.5.2022 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem klienta činí 12.991 Kč a celkové výdaje 8.889 Kč z toho 4.250 představuje životní minimum a 4.639 Kč náklady na bydlení, rezerva tak činí 3.102 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 30.5.2022 byl na účet č. , Anonymizováno, vyplacen úvěr ve výši 34.000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 11.6.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 32.941 Kč s příslušenstvím, jakož i k úhradě běžící smluvní pokuty, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení. K důkazu dále čtena karta klienta, ze které soud shledává úhradu poskytnutého úvěru vkladem v hotovosti za období 10.3.2022 až 19.3.2024 v počtu 17 plateb, vždy po 2.331 Kč.

4. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatel nebo s ním jinak jedná.

5. Podle ust. § 421 odst. 1 o.z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku stanoví jiný zákon.

6. Podle ust. § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění, jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

7. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ust. § 1970 o.z. poddlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

9. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ust. § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. K otázce platnosti předmětné úvěrové smlouvy uvádí soud následující. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytl spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr. V opačném případě je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud přihlíží k neplatnosti právního ujednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a to i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce na svoji zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného rezignoval, když nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019 pod sp.zn. 22 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/2018). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec, natož řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, čímž rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko pravděpodobně spoléhal na údaje výlučně získané od žalovaného vážící k jeho tvrzeným příjmům, které nebyly v průběhu tohoto sporu tvrzeny, natož řádně ověřeny. Jinak řečeno v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce vůbec schopnost žalovaného úvěr vrátit zkoumal, když na uvedeném závěru by ničeho nezměnilo ani případné zjištění, že žalovaný svým podpisem, případně akceptací obsahu smlouvy či prohlášení klienta, by tento stvrdil, že před uzavřením smlouvy s odbornou péči byla řádně posouzena schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr. Pokud se týká běžných měsíčních výdajů, tak i na tuto skutečnost žalobce rezignoval, když otázka běžných a nadstandardních měsíčních výdajů žadatele nebyla nikterak zkoumána, natož ověřena. Na uvedeném závěru ničeho nemění ani údaje zaznamenané v hodnocení klienta, když u měsíčních výdajů je uvedeno k osobě klienta toliko životní minimum ve výši 4.250 Kč (což nevypovídá o ničem jiném, než že tento nebyl schopen žádným, natož věrohodným způsobem kvantifikovat své pravidelné měsíční výdaje a částka 4.250 Kč byla tak stanovena toliko formálně ve vztahu k otázce životního minima). Rovněž pokud se týká nákladů na bydlení ve výši 4.639 Kč měsíčně, tak tuto částku soud považuje za ryze formální, která vůbec neodpovídá nákladům na bydlení v ČR, natož v městě Brna, a to ani v roce 2022. Soud tak zaznamenané měsíční výdaje žalovaného považuje za ryze formální základ ve skutečných výdajích žalovaného. Dané údaje tak soud shledává jako naprosto nevěrohodné. Rovněž pokud se týká celkových příjmů žalovaného ve výši 12.991 Kč, tak tyto soud považuje rovněž za naprosto nevěrohodné, neboť minimální mzda v České republice byla v roce 2022 ve výši 16.200 Kč měsíčně. Je-li v hodnocení klienta zaměstnán druh pracovního poměru u žalovaného jako hlavní poměr, pak částka 12.991 Kč je v hrubém nepoměru s minimální mzdou v roce 2022 v České republice, a jelikož této částce se z obsahu spisu nic bližšího nepodává, soud jí tak považuje za účelově stanovenou, ke které v rámci hodnocení tohoto sporu nepřihlédl.

17. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje ověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR pod č.j. I. As 30/2015-39).

18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušující rodinný a sociální vztahy, jeho přechodu do šedé kroniky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikací právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 7.5.2009 sp.zn. I. ÚS 523/2007). Mezi tyto náleží zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 221/2019).

19. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015 pod č.j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu (např. na výpisu z běžného účtu) za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného.

20. Pokud tak byla následně mezi účastníky (žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem) uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitelů (§ 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/18) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z., nález Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní to znamená, že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný případně neplatnost namítal (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku, to je zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo výše soudem uvedeno (§ 588 o.z.). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv, shledává judikatura Ústavního soudu ČR, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ČR ze dne 9.2.2011 sp.zn. Pl. ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

21. Vzhledem k tomu, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ve výši 34.000 Kč nahlížet nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož žalobce v průběhu řízení tvrdil a současně i prokázal kartou klienta, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 39.627Kč (17 x 2.331 Kč) dospěl soud k závěru, že v daném případě na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení, neboť tento žalobci zaplatil více, než bylo na bezdůvodném obohacení poskytnuto. S ohledem na shora uvedené, tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když v průběhu řízení bylo tvrzeno i prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil.

22. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy, současně stanovení povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou část jistiny v době přiměřeným možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, a to v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách, případně dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny, proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí svým rozhodnutím soud. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 pod č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené, Anonymizováno, jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu proto nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnosti nevrácené jistiny a určit způsob jejího splacení, a proto soud nestanovil počátek prodlení žalovaného.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jelikož žalovanému dosud žádné náklady řízení nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal.

24. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.