217 C 7/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40.589 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 587 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 212 Kč ve výši 15% ročně od 24.01.2023 do 28.04.2023 ve výši 1 687,20 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 40 987,00 Kč ve výši 15% ročně od 29.04.2023 do 26.05.2023 ve výši 471,52 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 38 762 Kč ve výši 15% ročně od 27.05.2023 do 30.06.2023 ve výši 557,55 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 36 537 Kč ve výši 15% ročně od 01.07.2023 do 15.08.2023 ve výši 690,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 34 312,00 Kč ve výši 15% ročně od 16.08.2023 do 03.10.2023 ve výši 690,90 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 312 Kč ve výši 15% ročně od 04.10.2023 do 23.10.2023 ve výši 265,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 087,00 Kč ve výši 15% ročně od 24.10.2023 do 31.01.2024 ve výši 1 319,00 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 30 087,00 Kč ve výši 15% ročně od 01.02.2024 do 13.02.2024 ve výši 160,68 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 087,00 Kč ve výši 15% ročně od 14.02.2024 do 15.05.2024 ve výši 948,52 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 22 587,00 Kč ve výši 15% ročně od 16.05.2024 do zaplacení, dále částku ve výši 18 002 Kč, úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 35 699,53 Kč od 24.01.2023 do 15.02.2023 ve výši 1 416,34 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 35 699,53 Kč od 16.02.2023 do 30.06.2023 ve výši 1 845,45 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 34 739,21 Kč od 01.07.2023 do 15.08.2023 ve výši 611,80 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 32 514,21 Kč od 16.08.2023 do 03.10.2023 ve výši 610,05 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 30 514,21 Kč od 04.10.2023 do 23.10.2023 ve výši 233,80 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 30 289,21 Kč od 24.10.2023 do 31.01.2024 ve výši 1 160,00 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 28 289,21 Kč od 01.02.2024 do 13.02.2024 ve výši 140,79 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 23 289,21 Kč od 14.02.2024 do 15.05.2024 ve výši 820,64 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 20 789,21 Kč od 16.05.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.01.2023 dosáhne částky 128 160 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17.2.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl o zaplacení částky ve výši 40.589 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení z titulu dlužných splátek úvěru dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 2.12.2021, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka úvěru ve výši 38.000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z níže uvedených listinných důkazu, jimiž byly smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 2.12.2021 vč. přílohy č. , hodnota, a splátkového kalendáře, předsmluvní formulář ze dne 2.12.2021, prohlášení klienta ze dne 2.12.2021, hodnocení klienta ze dne 2.12.2021, ověření v registru SOLUS, ověření v registru NKRI, občanský průkaz žalovaného , výplatnice žalovaného 2021-10, potvrzení o příchozí platbě ze dne 14.10.2021, ze dne 12.11.2021, informace o klientovi vč. důkazu o odeslání 1 Kč, oznámení žalobkyně o schválení úvěru ze dne 3.12.2021 vč. doručenky, doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účet žalobce s datem 2.12.2021 vč. důkazu o přijaté SMS, karta klienta, výzvy k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 19.12.2022, ze dne 17.1.2023, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.1.2023, předžalobní výzva ze dne 13.5.2024 vč. poštovního podacího archu učinil následující závěry ohledně skutkového stavu.

4. Dne 2.12.2021 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, vč. dodatku č. , hodnota, z téhož dne, kdy její nedílnou součástí byly přílohy, a to příloha č. , hodnota, pojištění schopnosti splácet úvěr, předsmluvní formulář, hodnocení klienta, prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář. Na základě uvedené smlouvy byla dne 2.12.2021 vyplacena na účet žalovaného označený ve smlouvě , č. účtu, částka ve výši 38.000 Kč, což bylo zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 2.12.2021. Úvěr ve výši 38.000 Kč vč. pojištění tj. celkem částku ve výši 106.800 Kč se žalovaný zavázal splatit v 48 splátkách po 2.225 Kč vždy nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úrok byl sjednán ve výši 64,59 % ročně. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru vč. příloh. Úvěr byl žalovanému schválen, což bylo zjištěno z oznámení o schválení úvěru ze dne 3.12.2021, které bylo žalovanému doručováno prostřednictvím České pošty s.p, a doručeno bylo dne 7.12.2021. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil dne 17.01.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 18.02.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 17.03.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 17.04.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 17.05.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 21.06.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 22.07.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 17.08.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 06.10.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 14.11.2022 částku ve výši 2 225 Kč, dne 28.04.2023 částku ve výši 2 225 Kč, dne 26.05.2023 částku ve výši 2 225 Kč, dne 30.06.2023 částku ve výši 2 225 Kč, dne 15.08.2023 částku ve výši 2 225 Kč, dne 03.10.2023 částku ve výši 2 000 Kč, dne 23.10.2023 částku ve výši 225 Kč, dne 31.01.2024 částku ve výši 2 000 Kč, dne 13.02.2024 částku ve výši 5 000 Kč a dne 15.05.2024 částku ve výši 2 500 Kč. Celkem tedy 42 875 Kč.

5. V rámci ověřování úvěruschopnosti žalobkyně zjistila, že průměrný příjem žalovaného byl cca 37.757 Kč, kdy výplata za 10/2021 činila 39.016 Kč, za 9/2021 činila 37.024 Kč. Žalovaný neměl žádný dluh po splatnosti, což bylo zjištěno z registru SOLUS. Žalobkyně žalovaného hodnotila jako dlužníka se skórem ve výši 219, s tím, že skóre v rozmezí 166-315 přestavuje nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Čím vyšší hodnota skóre, tím je vyšší pravděpodobnost splácení. U žalovaného se jednalo tedy o nízké body v kategorii I. Žalobkyně přesto žalovanému úvěr, a to před jeho schválením, poskytla, kdy k tvrzeným výdajům za bydlení ve výši 3.384 Kč, ostatním výdajům ve výši 500 (doprava, kurzy, záliby), neověřila ničeho.

6. K zaplacení dosud neuhrazené částky žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala, což bylo zjištěno z výzev k zaplacení ze dne 19.12.2022 a ze dne 17.1.2023. Kdy následně z oznámení ze dne 22.1.2023 bylo zjištěno, že byl úvěr zesplatněn a dlužná částka činila celkem 43.212 Kč. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13.5.2024 vč. poštovního podacího archu, kdy byla žalovanému odeslána dne 13.5.2024 prostřednictvím České pošty s.p. a žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů.

7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

14. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela pouze z údajů předložených žalovaným, a to z příjmu ve výši cca 37.757 Kč, kdy výplata za 10/2021 činila 39.016 Kč, za 9/2021 činila 37.024 Kč. Konkrétními výdaji žalovaného (náklady na bydlení – 3.384, dalšími výdaji např. na dopravu, kurzy, záliby – 500 Kč či na stravu, ošacení, hygiena) se žalobkyně vůbec nezabývala.

15. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

16. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění ve výši 38.000 Kč, které žalobkyně poskytla žalovanému hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 42.875 Kč. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl, neboť poskytnutá částka 38.000 Kč byla uhrazena.

18. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, a proto by žalobkyně byla povinna mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly.

19. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.