218 C 4/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Hanákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce jméno FO Jméno žalobce , IČO: IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 4 346 967 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 4.346.967 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15.11.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 220.220 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 15.12.2022 domáhá po žalované zaplacení částky 4.346.967 Kč z důvodu, že , jméno FO, jako OSVČ uzavřel se žalobcem dne 16.6.2009 mandátní smlouvu pro výhradního pojišťovacího agenta č. , hodnota, , ve které se zavázal provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví, kdy na základě této smlouvy a dodatků nechal pan , jméno FO, , jméno FO, žalovanou uzavřít na různých místech ČR v období od 18.6.2009 do 27.1.2011 celkem , hodnota, pojistných smluv investičního životního pojištění – , název, , na pojistné částky od 500 Kč do 3.000 Kč s měsíční frekvencí plateb, které poté byly předány žalobci jako řádně uzavřené, kdy pan , jméno FO, sám podepsal celkem , hodnota, pojistných smluv. Žalovaná uzavřela a podepsala podle pokynů , jméno FO, , jméno FO, jako asistentka a podřízený pojišťovací zprostředkovatel v době od 23.11.2009 do 31.8.2010 celkem , hodnota, pojistných smluv, kdy tímto jednáním chtěla žalovaná způsobit žalobci škodu ve výši 2.153.045 Kč, představující celkovou výši provizí nárokovaných , jméno FO, , jméno FO, za smlouvy, které žalovaná podepsala, z toho žalobce skutečně vyplatil částku 42.556 Kč, částku 2.110.489 Kč žalobce nevyplatil z důvodu převodu do stornofondu. Dne 24.2.2010 jednatel společnosti , Anonymizováno, (dále jen „, název, “) uzavřel se žalobcem mandátní smlouvu pro výhradního pojišťovacího agenta č. , hodnota, , ve které se tato společnost zavázala provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví. Na základě této mandátní smlouvy žalovaná a dále , jméno FO, , , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, uzavřeli v období od 15.3.2010 do 29.1.2011 celkem , hodnota, pojistných smluv investičního životního pojištění – , název, , a to na lhůtní pojistné od 500 Kč do 3.000 Kč s měsíční frekvencí plateb, které byly předání žalobci jako řádně uzavřené. Žalovaná podepsala celkem , hodnota, pojistných smluv jako asistentka a podřízený pojišťovací zprostředkovatel v , název, v době od 23.4.2010 do 30.12.2010. , jméno FO, , jméno FO, v úmyslu podvodně vylákat od žalobce provize vytvořil a zrealizoval systém založený na tom, že s klienty byla uzavírána smlouva o spolupráci, pojistná smlouva o investičním životním pojištění, budoucí obchodní spolupráce s , název, měla spočívat ve vyhledávání a získávání nových pojistníků investičního životního pojištění, při uzavření smlouvy o spolupráci a pojistné smlouvy bylo klientům slíbeno zaplacení pojistného za první pojistné období, případně pojistného za další období v případě obstarání další spolupracovníků a pojistníků. První splátka pojistného byla , název, uhrazena za klienty žalobce, žalobci nikdo nesdělil, že , název, platí pojistné za první pojistné období z provizí získaných od žalobce z předchozích smluvních vztahů, rovněž že pojistné smlouvy jsou uzavírány s klienty, kteří nebudou schopni sami platit smluvené pojistné, žalobce by návrhy pojistných smluv neakceptoval. Žalovaná sama prostřednictvím obchodních zástupců uzavírala smlouvy o spolupráci a smlouvy o investičním životním pojištění, věděla o fungování popsaného systému a byla s jeho realizací srozuměna s cílem dosáhnout vyplacení provizí od žalobce. Na činnost , název, se žalovaná podílela účasti na prezentacích produktů , název, , řízení a školení obchodních zástupců a pojišťovacích zprostředkovatelů, jednáním žalovaná chtěla způsobit žalobci škodu ve výši 5.062.736 Kč, představující celkovou výši provizí nárokovaných u smluv, které za , název, podepsala, z toho žalobce skutečně vyplatil částku 4.304.411 Kč. Za tato jednání byla žalovaná rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, uznána vinnou ze spáchání zločinu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku ve stádiu pokusu; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27.1.2021. Tímto rozhodnutím byl také žalobce se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobci tak vznikl nárok na vyplacení toho, co za žalovanou plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši žalované.

2. Žalobce doplnil, že byl plně součinný, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, kdy s přihlédnutím k rozsáhlé trestné činnosti a velkému počtu odsouzených žalobce hned v době podezření o trestné činnosti nevěděl, kdo všechno se na této podílí a jakou škodu tím spáchal; tomu nasvědčuje i délka trvání trestního řízení, když v srpnu 2011 žalobce podal trestní oznámení na , jméno FO, , prověřování trvalo několik let, až v únoru 2015 bylo zahájeno trestní stíhání vůči konkrétním osobám. Následné vyšetřování policejního orgánu a rozhodování soudu trvalo více než 5 let, pravomocně bylo řízení vůči žalované skončeno až v lednu 2021. Žalobce se přihlásil se svým nárokem do trestního řízení, čímž došlo ke stavení promlčecí lhůty. Pokud by se žalobce se svým nárokem řádně a včas do řízení nepřihlásil, soud by o jejím nároku vůbec nerozhodoval a jako poškozeného by ho do trestního řízení nepřipustil.

3. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že dne 13.2.2015 se dozvěděl, že za škodu odpovídá žalovaná, kdy bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné i vůči žalované. Trestní oznámení bylo nejdříve podáno na , jméno FO, , v průběhu probíhajícího vyšetřování se následně žalobce dozvěděl o tom, že se na trestné činnosti podílely i další osoby, o podílu žalované na páchané trestné činnosti se žalobce dozvěděl právě z usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní oznámení na odsouzeného , jméno FO, podával sám žalobce, v průběhu celého trestního řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a postupně jim dodával podklady týkající se vzniku škody a její výše. V návaznosti na formulář PČŘ, zda se žalobce připojuje do trestního řízení, zaslal žalobce PČŘ sdělení ze dne 8.10.2015, jehož součástí bylo potvrzené poučení poškozené právnické osoby v trestním řízení; součástí tohoto sdělení je i vyčíslení celkové výše škody, která žalobci z důvodu rozsáhlých pojistných podvodů , jméno FO, Žalobce poukázal na odst. 142 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.2.2019, č.j. , spisová značka, , kde soud uvedl, že se v adhezním řízení na náhradu škody řádně a včas žalobce připojil s nároky ve výši 11.562,348 Kč a 6.145.635 Kč; soud nepochybuje o právním základu nároku žalobce.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že byla shledána vinnou za pokus zločinu , Anonymizováno, , kterého se měla dopustit v rozmezí let 2009 až 2011. Žalobce Krajský soud v Brně odkázal do civilního řízení, jelikož obecně vymezil své nároky, aniž přesněji uvedl, jaké částky nárokuje po každém z obžalovaných. Žalobce v trestním řízení nikdy svoje nároky dostatečně nevyčíslil. Žalobce se připojil jako poškozený do trestního řízení, učinil tak ale neurčitě, své nároky dostatečně neodůvodnil ani nevyčíslil, což mělo za následek nepřiznání náhrady škody v trestním řízení. S ohledem na toto nedostatečné připojení ke stavění promlčení doby nedošlo a nárok žalobce je proto promlčen. Rovněž v tomto řízení žalobce dostatečně nevyjádřil a neodůvodnil výši škody.

5. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu za prokázáno, že žalovaná byla uznána vinnou ze spáchání zločinu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku ve stadiu pokusu rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , právní moci tento rozsudek nabyl dne 27.1.2021 (dále jen „předmětné trestní rozhodnutí“, popř. „rozsudek Krajského soudu v Brně“, „rozsudek Vrchního soudu v Olomouci“), žalovaná byla pravomocně odsouzena za uzavření tam specifikovaných smluv v době od 23.11.2009 do 31.8.2010 v počtu 132, kdy tímto jednáním chtěla způsobit škodu žalobci ve výši 2.153.045 Kč, představující celkovou výši provizí za smlouvy, které žalovaná podepsala, kdy z toho žalobce skutečně vyplatil částku 42.556 Kč, zbývající částku žalobci nevyplatil z důvodu převodu do stornofondu; dále pak byla shledána vinnou, že podepsala 337 pojistných smluv tam specifikovaných v době od 23.4.2010 do 30.12.2010, čímž chtěla způsobit žalobci škodu ve výši 5.062.736 Kč, představující celkovou výši provizí nárokovaných u smluv, kdy žalobce z toho skutečně vyplatil částku 4.304.411 Kč; žalovaná byla tak shledává vinnou pokusem , podezřelý výraz, podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § , Anonymizováno, trestního zákoníku, a to jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odložením na zkušební dobu v trvání 4 let, současně jí byl uložen trest zákazu činnosti na dobu 5 let. Předmětné trestní rozhodnutí se týkalo kromě žalované také dalších pěti osob. Rozsudek Krajského soudu v Brně odkázal žalobce s jeho nárokem na náhradu škody vůči všem obžalovaným na řízení ve věcech občanskoprávních, když z odůvodnění vyplývá, že trestní řízení bylo původně zahájeno 3.8.2010, resp. 9.3.2011, trestní stíhání obžalovaných bylo zahájeno v únoru 2015, dále se zde pod bodem 23. uvádělo, že žalobce poskytl k trestnímu řízení celý soubor informací, konkrétně přehledy a seznamy pojistných smluv s tím, že žalobce podával trestní oznámení na některé z obžalovaných, které doplnil listinami a podklady, pod bodem 142. soud uvedl, že se žalobce řádně a včas připojil s nároky ve výši 11.562,348 Kč a 6.145.635 Kč, kdy dále bylo uvedeno: „Soud nepochybuje o právním základu nároku , právnická osoba, , neboť došlo k pokusu o zmenšení jejího majetku, v části dokonce ke zrealizovanému neoprávněnému snížení majetku o vyplacené provize. K vyplacení provizí vedlo protiprávní jednání obžalovaných v podobě podvodného jednání. Mezi tímto jednáním a zmenšením majetku poškozené , právnická osoba, je přímá příčinná souvislost, neboť bez jednání obžalovaných by ke škodě v žádném případě nedošlo. Důvodem, proč soud nerozhodl o nároku poškozené pojišťovny a odkázal ji s nárokem na náhradu škody nařízení ve věcech občanskoprávních, je skutečnost, že poškozená obecně vymezila své nároky, aniž by přesněji uvedla, jaké částky nárokuje po každém z obžalovaných, případně v jaké kombinaci nebo v jakých skupinách odpovídají za jednotlivé výše škod. Soud nemohl nahrazovat poškozeného (žalobce), a určovat v jaké výši poškozená pojišťovna požaduje uplatněnou škodu po každém obžalovaném. Z těchto důvodů soud rozhodl o odkázání poškozené pojišťovny na řízení ve věcech občanskoprávních“. V rozsudku Vrchního soudu v Olomouci byl žalobce rovněž odkázán se svým nárokem na náhradu škody vůči všem obžalovaným na řízení ve věcech občanskoprávních, když v odůvodnění soud kromě jiného uvedl, že tento odkaz žalobce jako poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních provádí ze stejného důvodu jako soud I. stupně, neboť v rámci svého připojení se s nárokem na náhradu škody k trestnímu stíhání, neuvedl, jaké částky a po kterém z obžalovaných požaduje.

6. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění přípisem ze dne 3.11.2022, kdy ve stejný den byl přípis podán k přepravě prostřednictvím poštovních služeb.

7. Z první strany usnesení , právnická osoba, ze dne 13.2.2015 soud zjistil, že tímto usnesením bylo zahájeno trestní stíhání osob, mezi kterými figuruje i žalovaná pod tehdy užívaným příjmením Drastichová.

8. Žalobce přípisem ze dne 8.10.2015 sděluje , právnická osoba, , , Anonymizováno, policie , Anonymizováno, , Odbor hospodářské kriminality – , Anonymizováno, , že na žádost policie zasílá potvrzené Poučení poškozené právnické osoby v trestním řízení v příloze, která soudu k důkazu doložena nebyla, dále v tomto přípisu žalobce na žádost policie sděluje, že žaloby na , jméno FO, a , název, podány nebyly z ekonomických důvodů, kdy zaplacený soudní poplatek je vysoký a předpoklad vrácení zcela nereálný, dále žalobce sděloval další skutečnosti formou bodových odpovědí zřejmě na otázky položené policií, ze kterých soud nezjistil žádné podstatné informace pro toto řízení, když ve vztahu k žalované zde konkrétně nebylo uvedeno ničeho, v závěru uváděl pod písmenem E: „Vznik a vyčíslení přímé škody ve výši 11.562.348 Kč“; dále zde byly vyhotoveny dvě tabulky se sloupci s čísly a daty o provizích, zaúčtovaní, odepsání, vývoj dluhu, kdy u jedné tabulky je na jejím konci v souhrnu uvedeno číslo 20.057.453 Kč a vedle toho mínus 11.562.348 Kč; na to navazuje obdobná druhá tabulka se závěrečným vyčíslením vyplacené provize ve výši 7.558.527 Kč a dluhem mínus 6.145.635 Kč. Soud vyvodil, že tyto tabulky se vztahují k dlužným částkám na stornoprovizích u , jméno FO, ve výši 6.145.635 Kč a u společnosti , název, ve výši 11.562.348 Kč. Ve vztahu k žalované zde nebylo uvedeno ničeho.

9. K přímému dotazu soudu zástupce žalobce sdělil, že žalobce učinil připojení k trestnímu řízení ve vztahu k žalované současně se sdělením rozsahu škody ve vztahu k žalované právě přípisem ze dne 8.10.2015. Dále žalobce k dotazu soudu sdělil, že nikdy vysloveně jméno žalované v rámci připojení se s nárokem na náhradu škody vůči ní neuvedl, ani přesně nespecifikoval rozsah náhrady škody ve vztahu k žalované, učinil tak pouze přípisem ze dne 8.10.2015.

10. Závěr ohledně skutkového stavu věci učinil soud takový, že žalovaná byla pravomocně odsouzena a uznána vinnou v předmětném trestním rozhodnutí za specifikované protiprávní jednání, kterého se dopustila v době od 23.11.2009 do 31.8.2010 a dále v době od 23.4.2010 do 30.12.2010, tedy v době od 23.11.2009 do 30.12.2010. Žalobce se přihlásil do trestního řízení se svým nárokem na náhradu škody, kdy vůči žalované tak učinil dle svého tvrzení přípisem ze dne 8.10.2015, v rámci kterého uvádí dlužnou částku na stornoprovizích u jiné osoby (, jméno FO, ) ve výši 6.145.635 Kč, dále dlužnou částku u společnosti , název, ve výši 11.562.348 Kč, k žalované neuvádí ničeho. Trestní řízení běželo od zahájení trestního řízení k 3.8.2010, resp. 9.3.2011 až do jeho pravomocného skončení 27.1.2021. V rámci předmětného trestního rozhodnutí byl žalobce se svým nárokem na náhradu škody vůči všem odsouzeným (tedy i žalované) odkázán na občanskoprávní řízení.

11. Podle ust. § 3079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

12. Podle ust. § 106 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) se právo na náhradu škody promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Dle odst. 2 nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

13. Podle ust. § 112 věta prvá obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

14. Podle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutí v blokovém řízení.

15. Při právním posouzení věci se soud nejprve zabýval užitím příslušného občanského zákoníku, když se žalobce domáhá v tomto řízení žalované částky z titulu náhrady škody, protože se žalovaná dopouštěla protiprávního jednání v době od 23.11.2009 do 30.12.2010, je namístě s poukazem na ust. § 3079 o.z. užití tzv. dosavadních právních předpisů, tedy zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku v tehdy platném znění.

16. Dále se soud zabýval otázkou promlčení nároku žalobce s ohledem na vznesenou námitku žalovanou stranou. Subjektivní promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák. trvala dva roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ni odpovídá. Dle odst. 2 potom objektivní promlčecí doba v rozsahu 10 let počala běžet ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda , jméno FO, K samotnému skutku došlo v rozmezí doby od 23.11.2009 do 30.12.2010, když od této doby běžela tzv. objektivní promlčecí doba dle § 106 odst. 2 obč. zák. v trvání 10 let, tedy bez stavení v rámci trestního řízení by skončila 30.12.2020. Subjektivní promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák. v trvání dvou let pak žalobci začala běžet od doby, kdy se dozvěděl o škodě a o žalované jako o tom, kdo za škodu odpovídá, žalobce sám podával trestní oznámení, když zástupce žalobce k tomuto sdělil, že o žalované jako další osobě se dozvěděl až se zahájením trestního stíhání, tedy v únoru 2015, žalobci by pak od této doby měla běžet dvouletá subjektivní promlčecí , jméno FO, Subjektivní promlčecí doba by bez stavení v rámci trestního řízení pak skončila v únoru 2017.

17. S ohledem na připojení se žalobce se svým nárokem na náhradu škody v rámci trestního řízení pak v souladu s ust. § 112 obč. zák. došlo k tzv. stavení běhu promlčecí doby, což znamená, že od uplatnění práva promlčecí doba do skončení tohoto trestního řízení , jméno FO, Uplatnění nároku žalobce jako poškozeného na náhradu škody v rámci trestního řízení (adhezního řízení) tak znamenalo stavení běhu promlčecí doby. Dle § 112 obč. zák. pak promlčecí doba neběžela od zahájení trestního řízení k 3.8.2010, resp. 9.3.2011 až do jeho pravomocného skončení 27.1.2021, avšak pouze v tom případě, že by se žalobce se svým nárokem na náhradu škody řádně a včas připojil. Z judikatury vyplývá, že k uplatnění nároku poškozeného je třeba, aby z podání poškozeného bylo patrno, z jakých důvodů, v jaké výši a vůči komu se nárok na náhradu škody uplatňuje (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2006, sp.z. 25 Cdo 2478/2004, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2012, sp.zn. 25 Cdo 23/2011, ze dne 11.2.2016, sp.zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11.2.2016, č.j. 25 Cdo 2353/2014 kromě jiného uvedl, že: „Institut tzv. stavení běhu promlčecí doby (§ 112 obč. zák.) vylučuje promlčení práva po dobu, v niž se účastník právního vztahu svého práva domáhá u soudu (příp. u jiného příslušného orgánu), tj. po dobu řízení, je-li v něm účastníkem řádně pokračováno, neběží promlčecí doba ve vztahu k právu v tomto řízení uplatněnému. Případem takového řízení je i tzv. adhezní řízení, tedy řízení o nároku na náhradu škody v rámci trestního řízení….Pokud poškozený podal návrh v takto vymezeném období, je řádně podán z hlediska doby podání návrhu; aby však takový návrh splňoval náležitosti řádného návrhu poškozeného na náhradu škody v adhesním řízení a měl za důsledek stavení běhu promlčecí doby, musí z něj být patrno, z jakých důvodů, v jaké výši a vůči komu se uplatňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2006, sp.zn. 25 Cdo 2478/2004).“ Soud se v návaznosti na tuto judikaturu zabýval tím, zda, popř. kdy došlo k řádnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení vůči žalované, když odsouzených osob bylo více. Tuto otázku si soud posuzuje samostatně, kdy není vázán tvrzením soudu v rámci trestního řízení a v rámci předmětných trestních rozhodnutí. Soud je v souladu s ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení vázán pouze rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo je spáchal, není vázán posouzením otázky řádného uplatnění nároku na náhradu škody soudem v trestním řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2011, sp.zn. 21 Cdo 2142/2010). Posouzení otázky, zda se žalobce coby poškozený v trestním řízení ve vztahu k žalované řádně připojil, je pro toto řízení stěžejní.

18. Soud k otázce, zda se žalobce řádně a včas připojil se svým nárokem na náhradu škody vůči žalované v rámci trestního řízení uvádí následující. Žalobce se se svým nárokem v rámci adhezního řízení připojil pouze s celkovou částkou, navíc tuto částku specifikoval ve vztahu k , jméno FO, a společnosti , název, , vůbec nedošlo ke specifikaci jakékoliv částky ve vztahu k žalované. Žalobce se tak se svým nárokem na náhradu škody ve vztahu k žalované v rámci trestního řízení vůbec řádně nepřipojil, i když soud nepopírá, že se žalobce se svým nárokem na náhradu škody obecně celkově připojil, avšak obžalovaných bylo více a žalobce žádným způsobem nespecifikoval, jakou částku požaduje po žalované, případně po ostatních, nakonec i to byl důvod, pro který trestní soud žádnou škodu v adhezním řízením žalobci nepřiznal. S poukazem na výše uvedené judikáty soud uzavřel, že připojení žalobce k trestnímu řízení nebylo řádné, nebylo z něj patrno, v jaké výši vůči žalované nárok uplatňuje, proto nedošlo k stavení promlčecí doby tímto trestním řízením a nárok žalobce je tak vůči žalované promlčen ke dni podání této žaloby (15.12.2022), kdy již uběhly obě promlčecí doby, jak subjektivní, tak objektivní. Soud proto žalobu žalobce zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v právním zastoupení ve věci, tyto sestávají ze 7 úkonů právní služby po 25.700 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na mediačním jednání 21.7.2023, vyjádření z 15.1.2024, nahlížení do spisu dne 5.1.2024, účast u jednání dne 29.11.2023 a dne 9.2.2024), 7x paušál režijních výloh po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% daň z přidané hodnoty, celkem náklady řízení žalobce představují částku 220.220 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud uložil žalobci zaplatit tyto náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta.