219 C 25/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 180 240 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 87 944,- Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 15 % za dobu od 25. 6. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 46 277 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 134.221 Kč ve výši 15 % ročně od 27. 9. 2022 do 24.6.2023, částku ve výši 46.019,14 Kč, úrok ve výši 28,94 % p.a. z částky 123.820,36 Kč od 27. 9. 2022 do 18. 10. 2022 ve výši 2.134,88 Kč a úrok ve výši 15 % p.a. z částky 123.820,36 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 9. 2022 dosáhne částky 293.529 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky ve výši , částka, z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy č. , RČ, ze dne , datum, . Na žádost žalovaného žalobce poskytl žadateli peněžní prostředky ve výši , částka, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vždy k 20. dni kalendářního měsíce uhradit žalobci splátku ve výši , částka, . Žalovaná částka kromě dlužné jistiny zahrnuje rovněž nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši , částka, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného v částce , částka, , vedle toho žalobce nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (včetně smluvní pokuty a nákladů za prodlení žalovaného) počínaje dnem , datum, ve výši , částka, . Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství ve formě zákonných a smluvních úroků z prodlení v sazbě 28,94 % ročně z dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, byť mu byla jak žaloba, tak výzva k vyjádření se přípustným způsobem podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), zaslány.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

5. Z výpisu se seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobce má povolení k činnosti poskytovat spotřebitelské úvěry dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného je zjevné, že totožnost žalovaného byla žalobcem dne , datum, ověřena.

7. Z návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne ze dne , datum, vyplývá, že ta byla podepsaná žalovaným a zprostředkovatelem žalobce. Žalobce sám smlouvu akceptoval dne , datum, . Z obsahu smlouvy soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na účet označený jménem žalovaného č. , č. účtu, s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku žalobci formou 48 měsíčních splátek po , částka, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Celkem se žalovaný zavázal žalobci uhradit částku ve výši , částka, . Ve smlouvě byly definovány úroky ve výši 28,93 % p. a. a roční procentní sazba nákladů úvěru ve výši rovněž 33,09 % /část A) smlouvy/, dále údaje o zesplatnění úvěru pro případ prodlení klienta /bod 6.3 smlouvy/. Součástí smlouvy o úvěru byl splátková kalendář, který evidoval počet jednotlivých splátek úvěru ve sjednané výši.

8. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který se vztahuje k návrhu úvěrové smlouvy, vyplývá, že jej žalovaný podepsal rovněž dne , datum, . V předsmluvním formuláři smlouvy jsou stejně jako ve smlouvě zachyceny parametry úvěrové smlouvy odpovídající obsahu zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Z prohlášení klientů ve vztahu k informacím pro klienty poskytnuté zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že se žalovaný měl seznámit s právy a povinnostmi pohledem ustanovení § 92 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce dopisem z téhož dne žalovanému potvrdil, že došlo dne , datum, ke schválení úvěrové smlouvy.

11. Z dokladu o vyplacení vyplývá, že částka , částka, byla dne , datum, poukázána z účtu žalobce na účet žalovaného, uvedený v úvěrové smlouvě jako č.: , č. účtu, .

12. Z přehledu karty klienta, zde žalovaného, je patrné, že na dluh bylo žalovaným uhrazeno celkem , hodnota, splátek v celkové výši , částka, , přičemž následně již žalovaný ničeho neuhradil.

13. Z výpisu ze systému Solus ze dne , datum, je zjevné, že žalovaný v rozhodné době nebyl veden jako dlužník.

14. Z listiny týkající se interního screeningu žalobce se podává, že žalovaný byl pohledem CBS skóre hodnocen číslem , hodnota, kterému odpovídá, pohledem katalogu žalobce (hodnocení bonity klienta), tzv. kategorie III., tzn. nízké riziko ve vztahu k poskytnutí a splacení úvěru.

15. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že , právnická osoba, . stvrdila, že dne , datum, byla na účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno žalovaného zúčtována platba v částce , částka, z protiúčtu č. , č. účtu, (stavební spořitelna).

16. Z hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný označil za svůj čistý měsíční příjem v podobě mzdy ze zaměstnání částku , částka, , což současně označil za jeho celková měsíční aktiva. Za výdaje zde označil žalovaný částku , částka, vynaloženou měsíčně na bydlení. Žalobce vnímal celkové výdaje žalovaného jako součet tvrzených nákladů a k tomu částky, kterou je nutné rezervovat na životní minimum jednotlivce ve výši , částka, . Celkové výdaje žalovaného tak dosahovaly částky , částka, . Tudíž volné měsíční zdroje žalovaného po odečtení tvrzených výdajů byly žalobcem stanoveny na částku , částka, měsíčně. Žalovaný v hodnocení dále uvedl, že je svobodný a nežije s nikým ve společné domácnosti. Za formu bydlení označil možnost „u rodičů“. Za ostatní výdaje vynaložené na dopravu, záliby apod. označil žalovaný nulovou částku, stejně tak uvedl nulové výdaje vynaložené na splátky dalších úvěrů, děti v domácnosti či spoření.

17. Z výzev ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce vyzýván k uhrazení dluhu s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě částky po zesplatnění. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , dle podacího archu odeslané žalovanému téhož dne, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu před podáním žaloby ve lhůtě 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

18. Z výše uvedených skutečností soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem dokument označený jako „smlouva o úvěru“, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému částku , částka, na jeho bankovní účet. Žalovaný se tímto ujednáním zavázal uhradit žalobci částku v celkové výši , částka, formou 48 pravidelných splátek, uhradil však žalobci prostřednictvím 11 nepravidelných splátek částku ve výši , částka, .

19. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od , datum, , posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

20. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Žalovaný skutečně obdržel od žalobce částku , částka, na jím uvedený účet, avšak na čerpanou částku zaplatil žalobci jen , částka, namísto celkové žalobcem požadované částky , částka, . , adresa, smluvních ujednání žalobci svědčilo právo úvěr zesplatnit a požadovat po žalovaném úhradu celého dluhu, což i učinil.

24. Soud se rovněž zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 o. z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud ve vztahu k této věci uvádí, že pohledem právní úpravy tak předně posuzoval, zda je nárok žalobce po právu, anebo není. Případně v jaké výši je po právu a v jaké již není.

25. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ je pak zjevné, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.

26. Uvedeným úhlem pohledu je i přes obsah ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ soudem nahlíženo na zákonnou úpravu tak, že postup odborně vybaveného poskytovatele úvěru jdoucí příkře proti zájmů spotřebitele, např. v tom smyslu, že neprověřil řádným způsobem jeho poměry (§ 75, § 86 citovaného zákona), nemůže požívat právní ochrany a vede k absolutní neplatnosti. Spotřebitel obecně není tak odborně vybavený jako poskytovatel úvěru, když jeho snahou je na úvěr dosáhnout. I proto spotřebitelské právo stanoví povinnosti zatěžující předně poskytovatele úvěru, který by měl s náležitou odbornou péčí jako profesionál posoudit a prověřit rizika spojená s poskytnutím úvěru tomu kterému spotřebiteli, zde žalovanému. Jeho postup by měl být řádný a odborný a nikoliv formální či laxní, anebo takový, který se zaměří jen na prověření příjmové stránky spotřebitele (žadatele o úvěr) a za využití úvěrové matematiky a efektivní úrokové sazby (převyšující výrazně i nominální úrokovou sazbu) spotřebiteli/žalovanému v rámci tzv. adhézní (formulářové) smlouvy zcela nepřiměřeně tvrdě (v porovnáními se zjištěnými možnostmi úvěrovaného) nastaví podmínky, za kterých má úvěr čerpat a splácet. , adresa, obsahu smluvního vztahu jde jen o maximalizaci nepřiměřeně vysokého zisku, jdoucímu přímo proti obsahu spotřebitelského práva a ochrany spotřebitele, která obecně modifikuje smluvní autonomii obligačních stran (sp. zn. I. US 523/07).

27. Po provedeném dokazování soud zjistil, že povinnost poskytovatele úvěru (žalobce) spočívající v odborném posouzení schopnosti spotřebitele, v daném případě žalovaného, splácet spotřebitelský úvěr, byla jednoznačně ze strany žalobce zanedbána. Ačkoli registr Solus negativní informace ohledně žalovaného nepřinesl, přesto je nutné dostatečně ověřit zejména aktiva a pasiva posuzovaného klienta tak, aby byl schopen nastavené splátky hradit. V rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházel žalobce z údajů tvrzených dlužníkem v rámci žádosti o úvěr a z výsledků negativní lustrace v dostupných databázích. Výdaje žalovaného pak posoudil žalobce jako součet částek životního minima ve výši , částka, a výdajů na bydlení (nájem, inkaso) ve výši , částka, . Celkové výdaje tak pro účely posouzení úvěru dosahovaly částky , částka, . Z předložených listin je však zřejmé, že žalovaný nedoložil žádné listinné důkazy prokazující jeho výdaje, kdy vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný se zavázal vrátit žalobci za poskytnuté prostředky částku v celkové výši , částka, , má soud za to, že daná skutečnost měla logicky vést žalobce k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Soud přitom neporovnával míru úrokové sazby a míru RPSN oproti údajům v databázi ARAD, ale má dané nastavené podmínky za nepřiměřené při komplexním porovnání s obdobnými úvěry poskytovanými na trhu pohledem obecné právní praxe. Konkrétně k otázce bydlení žalovaný uvedl, že žije sám v domácnosti a hradí částku vynaloženou na bydlení ve výši , částka, měsíčně, přičemž tato skutečnost nebyla nikterak doložena (např. formou výpisu z účtu, složenkami či smlouvami ve věci hrazení a sjednání záloh za energie, čestné prohlášení rodičů atd.). Současně je zjevné, že částka ostatních výdajů žalovaného v tvrzené výši , částka, měsíčně nemůže být uvedená pravdivě, když není zřejmé, z čeho by v takovém případě žalovaný hradil výdaje vynaložené na dopravu, stravu či léky. Tento rozpor však měl žalobce zkoumat a nespokojit se pouze s údaji tvrzenými klientem, který mnohdy, obzvlášť při půjčování většího objemu peněz, jedná účelově a v časové tísni. Pouhým nahlédnutím na uváděné výdaje lze rovněž dospět k závěru, že celkově deklarovaná výše výdajů žalovaného je zjevně nepřiměřeně nízká pohledem běžných cen a cenové hladiny obecně. Věřitel rovněž nedoložil ničeho k prověření aktiv žadatele o úvěr, které měly dosahovat poměrně vysoké částky , částka, měsíčně, kdy k otázce zaměstnání klient jako zaměstnavatele označil své jméno, a z živnostenského rejstříku vyplývá, že žadatel byl tou dobou podnikatelem s předmětem podnikání: Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Dle názoru soudu tak měl věřitel vyzvat klienta k doložení potřebných dokumentů ověřující jím tvrzená aktiva v podobě příjmů z podnikatelské činnosti. Jediné, čeho žalobce doložil, byla listina týkající se interního screeningu, podle které byl žalovaný pohledem CBS skóre hodnocen číslem , hodnota, kterému odpovídá, pohledem katalogu žalobce (hodnocení bonity klienta), tzv. kategorie III., tzn. nízké riziko ve vztahu k poskytnutí a splacení úvěru. Dále pak potvrzení o platbě, podle kterého , právnická osoba, . stvrdila, že dne , datum, byla na účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno žalovaného zúčtována platba v částce , částka, z protiúčtu č. , č. účtu, (stavební spořitelna).

28. Dle názoru soudu nelze v daném případě postavit rozhodnutí splácet úvěr v částce , částka, na výše zmíněných doložených dokladech, které neprokazují základní měsíční příjmovou/výdajovou stránku klienta, tedy ani neprokazují žádnou zavedenou pravidelnost v jeho příjmech. Výdajová, avšak i příjmová, stránka žalovaného měla být detailněji prověřena a doložena, alespoň tedy co do výše mzdy, nákladů na bydlení a výdajů na ostatní záležitosti. Nebyly např. doloženy žádné listinné důkazy v podobě výpisu z běžného účtu za delší časové období, z kterého by bylo mj. zřejmé, zda žalovaný dosahuje přebytku, zda je dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Současně v konkrétním případě toho kterého spotřebitele nelze vycházet ze standardizovaných tabulkových údajů pohledem zákona o životním a existenčním minimu. Soud se proto nemohl v daném případě spokojit se způsobem, jak žalobce posuzoval výdajovou stránku žalovaného. Postup žalobce tak lze vyhodnotit jako úvěrově benevolentní, vedený pouze snahou o poskytnutí úvěru. Postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného byl zcela neodborný a ryze formální, a je proto jej ze strany soudu posoudit jako postup neprofesionální, který nemůže přivodit pro žalobce jen příznivé důsledky ve smyslu respektování všech jím v řízení uplatněných nároků.

29. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy, když smluvní podmínky zcela nevýhodné pro spotřebitele umožňují získat neoprávněný a mnohdy až lichvářský profit pro poskytovatele úvěru (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

30. Ze všech shora uvedených důvodů soud učinil závěr, že je nutné k uplatněnému nároku přistupovat tak, jako k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z. za využití ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ a vydat žalobci pouze to, co by mu náleželo v případě plnění z neplatného právního důvodu. Soud tak od jistiny úvěru (, částka, ) odečetl splátky, které žalovaný prokazatelně žalobci uhradil, tedy částku , částka, . Žalovanému tak zbývá uhradit žalobci částku ve výši , částka, , a proto soud v daném rozsahu žalobě vyhověl. Vedle toho vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky , částka, v zákonné výši, která dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v dané době dosahovala 15,00 % ročně, a to ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění ve výzvě zaslané žalovanému dne , datum, . Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., tzn. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (např. rozsudek ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1642/2006). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

31. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu platně postoupeno dle § 1879 o. z., toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pak ostatní nároky představující zbylou část jistiny, úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu a soud proto dané požadavky zamítl. (výrok II.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení, když žalobce byl v řízení neúspěšný ve větší míře než úspěšný a měl by se tak podílet na nákladech řízení žalovaného, kterému však v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).