219 C 94/2013

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Gabrielovou, jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum bytem adresa žalobce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení příjmení sídlem adresa o 118.000 Kč s přísl. - půjčka

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne datum byl Městskému soudu v Brně doručen návrh žalobce, kterým se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 120.000 Kč s příslušenstvím.

2. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání vydaného název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který byl na základě odvolání žalovaného usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí č.j. spisová značka, právní moc ze dne datum, zrušen a věc byla vrácena k prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel při rozhodnutí z toho, že po podání žaloby (žaloba byla podána dne datum) byl u žalovaného zjištěn úpadek a bylo mu povoleno oddlužení a to dne datum (srov. usnesení název soudu ze dne datum č.j. insolvenční spisová značka). Za této situace tedy bylo řízení vedené u název soudu pod sp. zn. spisová značka na základě ust. § 140a odst. 1 insolvenčního zákona dnem datum přerušeno. Pokud tedy soud I. stupně doručoval žalobu a realizoval ve vztahu k žalovanému výzvu dle ust. § 114b odst. 1 o.s.ř. až po zjištění úpadku a povolení oddlužení (tedy po datu datum), není tato výzva s ohledem na to, že řízení bylo přerušeno, účinná a nemohla tedy ani nastat dle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. fikce uznání. Rozhodl-li tedy soud I. stupně v uvedené věci rozsudkem pro uznání, není jeho rozhodnutí správné, neboť v projednávané věci nebyly splněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání.

3. Podáním doručeným soudu dne datum vzal žalobce svůj návrh v celém rozsahu zpět, když doslova uvedl, že na žalobě vůči žalovanému nadále netrvá. Nato k výzvě soudu žalovaný přípisem ze dne datum uvedl, že se zpětvzetím návrhu souhlasí.

4. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

5. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Protože žalobce vzal po zahájení řízení svůj návrh v celém rozsahu zpět a žalovaný s tím souhlasil, soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavil.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř.

8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Uvedené ustanovení vkládá do rukou soudu právo moderovat náhradu nákladů řízení a má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti a dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. II. ÚS 237/05). Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku. V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 814/08).

11. V posuzovaném případě to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení, neboť tím, že vzal svůj návrh zpět, zavinil, že řízení muselo být zastaveno a měl by proto dle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. nahradit žalovanému její účelně vynaložené náklady. Zavinění účastníka na zastavení řízení je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska. Soud v daném případě zkoumá, z jakého důvodu nemůže řízení dospět až do stádia meritorního rozhodnutí. Z čistě procesního hlediska by bylo nutno dospět k závěru, že v tomto řízení byl úspěšný žalovaný, nicméně je nutno přihlédnout rovněž k tomu, že důvodem procesního úspěchu žalovaného byla pouze skutečnost, že byl v insolvenčním řízení zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení. Přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému by za takové situace bylo zjevnou nespravedlností vůči žalobci. Skutečnost, že žalobce vzal s ohledem na skutečnost, že nárok žalobce byl uspokojen v rámci insolvenčního řízení (od zbývající části byl dlužník osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení), svou žalobu zpět, nelze přičítat žalobci k tíži. Soud tedy při rozhodování o nákladech řízení vycházel z ustanovení § 150 o. s. ř. a rozhodl tak, že se jejich náhrada žádnému z účastníků nepřiznává. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.