220 C 3/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 426 Kč s příslušenstvím - cena za služby

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši -) 8,05 % z částky 1 830 Kč od 14.2.2017 do zaplacení -) 8,50 % z částky 1 825 Kč od 13.2.2018 do zaplacení -) 9,75 % z částky 1 771 Kč od 12.2.2019 do zaplacení -) 8,5 % z částky 1 464 Kč od 16.2.2021 do zaplacení -) 10 % z částky 1 460 Kč od 15.2.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 32 350 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 16.1.2020 domáhal po žalovaném zaplacení faktur za vedení cenných papírů na nezařazeném účtu ve výši 5 426 Kč. V průběhu řízení soud připustil rozšíření žaloby o částku 2 924 Kč za další období (§ 95 odst. 1 o.s.ř.).

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobce neuznává. K nařízenému jednání dne 5.4.2022 se žalovaný nedostavil, omluvil se a souhlasil s jednáním v nepřítomnosti. Ve věci se vyjádřil v písemném vyjádření, kdy žalovaný odmítá faktury hradit, protože se žalobcem neuzavřel žádnou smlouvu a neuznává jeho ceník s tím, že žalobce si stanoví ceny v rozporu se zákony, zneužívá svého monopolního postavení vůči žalovanému. Žalobcův ceník porušuje antidiskriminační zákon, zákon o cenách, zákon o ochraně hospodářské soutěže a ústavu České republiky. Žalovaný si nemůže zvolit jiného dodavatele než žalobce, žalobce je ve vztahu k žalovanému monopolním dodavatelem, žalovaný zpochybňuje rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 2 Cmo 19/2019 ze dne 26.3.2021, kdy dospívá k názoru, že autor rozhodnutí je zcela nekompetentní, pokud navrhuje žalovanému, že pokud není spokojen se službami žalobce a poplatky za služby stanovenými může vhledem k otevřenosti kapitálového trhu přejít k některému ze zahraničních centrálních depozitářů (například Slovensko), jestliže je přesvědčen, že mu poskytne lepší služby. Podstata sporu, vedeného u Vrchního soudu v Praze i sporu předmětného, je stejná, a to zda je cenová politika žalobce ve vztahu k žalovanému diskriminační, zda zneužívá svého dominantního postavení na trhu vůči žalovaným tím, že jim účtuje vyšší ceny za službu, vedení evidence cenných papírů, než by účtoval, kdyby svého postavení na trhu nezneužíval. Žalobce evidenci cenných papírů podle žalovaného účtuje 2x, a to že akcie eviduje a současně službu evidence cenných papírů účtuje akcionářům za to, že akcie emitentů přiřazuje ke konkrétním akcionářům. Odměnu za službu pro akcionáře žalobce stanovuje podle objemu aktiv pro akcie na účtu akcionáře. Objem je finanční vyjádření tržní nebo nominální hodnoty akcií. Pro výpočet poplatku je objem násoben koeficientem, který je různý pro kótované akcie (obchodované na burze) a nekótované (neobchodované na burze, jejíž cena není známa a mohou být i bezcenné) s rostoucím objemem se snižuje. Žalobce tedy zvýhodňuje vlastnictví kótovaných akcií proti nekótovaným. Nastavení rozdílných koeficientů pro kótované a nekótované akcie neodůvodněně znevýhodňuje držitele nekótovaných akcií (žalovaného), což konstatuje znalecký posudek [právnická osoba]. Ceník si žalobce stanovil sám, bez ohledu na zájmy části svých zákazníků, protože takový vyhovuje. Konstrukce poplatků podle znaleckého posudku [právnická osoba] je nedůvodná, neboť nejvíce zatěžuje tzv. středně velké účty. Městský soud v Praze posuzoval znalecké posudky dodané oběma stranami a odkázal i na znalecké posudky, užité v obdobných soudních sporech, rozpor mezi opačnými závěry znaleckých posudků Městský soud i Vrchní soud ignoruje.

3. Žalovaný se dále ve svém vyjádření domáhá zákona číslo 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, kdy fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se tento zákon vztahuje na rovné zacházení. Tvrdí, že pokud městský soud uvádí, že pro rozpoznání diskriminace zákazníka je rozhodující, jestli různé ceny pro různé zákazníky stanovuje žalobce na základě svévole zástupných či nelegitimních důvodů či jasných racionálně zdůvodněných pravidel, pak pokud jsou podle městského soudu pro odlišný přístup (tj. pro diskriminaci), dána jasná pravidla, nejde o diskriminaci, což je chybné. Rozsudek městského soudu dále je nepřezkoumatelný, stejně tak oba rozsudky, rozsudek městského i vrchního soudu. Jsou stejně nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Žalobce zneužívá svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch, určuje si ceny na trhu, aniž by přitom byl vystaven cenové soutěži. Do ceny služby zahrnuje neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, a takové jednání je protizákonné. Žalovaný dále zmiňuje posouzení identické záležitosti, která je podstatou tohoto sporu, úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z roku 2002, kdy na straně poskytovatele služby nebyl žalobce nebo jeho předchůdce, středisko cenných papírů a vztah soutěžitele v monopolním postavení vůči spotřebiteli byl shodný a výhrady spočívají v tom, že náklady soutěží by měli nést všichni účastníci databázové evidence majitelů cenných papírů a soutěžitele. Zpoplatnění pouze části účtu je způsobena újma majitelům takto zpoplatněných účtů, kteří tak bez objektivně ospravedlnitelných důvodů na straně soutěžitele hradí náklady na provoz databázového systému. Podle žalovaného stanovení rozdílných cen pro rozdílné zákazníky, čemuž říkají Městský soud a Vrchní soud v Praze„ jasná a racionální zdůvodněná pravidla“ nazývá ústavní soud nefér jednáním a upřednostňováním zájmu soutěžitele, zneužitím dominantního postavení a závažným porušením zákona o ochraně hospodářské soutěže.

4. Předmětem nároku jsou žalobcem uplatněné faktury, ze kterých bylo zjištěno, že žalobce vystavil žalovanému fakturu [číslo] ze dne 31.12.2016 na 1 830 Kč splatnou 13.2.2017, fakturu [číslo] ze dne 31.12.2017 na 1 825 Kč splatnou 12.2.2018, fakturu [číslo] ze dne 31.12.2018 na 1 771 Kč splatnou 12.2.2019 a fakturu [číslo] vystavenou 31.12.2019 splatnou 14.2.2020 na 1 460 Kč a fakturu [číslo] vystavenou 31.12.2020 splatnou 15.2.2021 na 1 464 Kč, součástí faktury jsou přílohy s vyčíslením dlužné částky.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce má soud za prokázáno, že je zapsán dnem 8.10.1996 u Městského soudu v Praze, s předmětem činnosti centrálního depozitáře ve smyslu § 100 odst. 1, 2 zákona číslo 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Z provozního řádu žalobce v článku 6 jsou upraveny podmínky placení poplatků a jejich splatnost, kdy podle bodu 3 poplatky placené majiteli nezařazených účtů jsou splatné do 30 dnů od vystavení faktury a budou vystavovány vždy ke konci roku. Podle článku 2 v případě prodlení s uhrazením poplatků je dlužník povinen zaplatit úrok z prodlení dle platných předpisů. Dle článku 10 odst. 1c majitel nezařazených účtů budou daňové doklady doručovány do emailové schránky nebo na adresu majitele oznámeno centrálnímu depozitáři. Dle ceníku centrálního depozitáře bod 3 odst. 3.7 je upraveno jakým způsobem se provádí výpočet poplatků.

6. K důkazu byl předložen znalecký posudek [číslo] ze dne 28.7.2017 podaný společností [právnická osoba], kde se měl znalec vyslovit k otázce ceny obvyklé za služby poskytované centrálním depozitářem cenných papírů, jaká byla výše ekonomických oprávněných nákladů, jaká je efektivita žalobce ohledně vynakládaných nákladů v porovnání s obdobnými soukromými subjekty, jakým způsobem byla stanovena cena za poskytované služby a jaké jsou další skutečnosti pro relevantní stanovení výše ceny za uvedenou službu žalovaným v předmětném období. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá: 1. investoři v České republice mohou držet zaknihované cenné papíry (ZCP) prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a zahraničních a mezinárodních depozitářů. [ulice] legislativa podporuje přeshraniční fungování, což indikuje širokou definici relevantního trhu. Ostatní depozitáře tak vytvářejí cenový tlak na CDCP a omezují možnost libovolně stanovat cenu za službu, vedení ZCP na účtu. Cena CDCP za službu, vedení ZCP na účtu je dlouhodobě stabilní, u akcií se zásadně nezměnila, u dluhopisů došlo k přiblížení poplatků k akciím. Cena za službu vedení ZCP na nezařazených účtech je stejná jako cena pro majitele zařazených účtů. Cena účtovaná CDCP je srovnatelná s aktuálními cenami mezinárodních depozitářů Clearstream a Euroclear, i když tyto depozitáře realizují řádově vyšší objem služeb. Cenu účtovanou CDCP tak lze považovat o obvyklou cenu.

2. Relevantním trhem pro posouzení hospodářského postavení CDCP u služby vedení ZCP na účtu může globální trh. CDCP je na tomto globálním trhu velmi malým hráčem, nemůže tak dojít k nepřiměřenému majetkovému prospěchu vzhledem ke zneužití výhodného hospodářského postavení. Činnost vedení ZCP na nezařazených účtech je specifická, neboť generuje provozní ztrátu. Z podstaty tedy nezahrnuje nepřiměřený zisk. Výběr velmi nízkých poplatků není ekonomicky racionální, společnost od něho v posuzovaném období upustila.

3. CDCP dosahuje srovnatelné provozní marže jako ostatní evropské centrální depozitáře, lze proto dovodit, že je přiměřeně aktivní.

4. Rozdíly ve způsobu stanovení ceny za službu vedení ZCP na účtu pro jednotlivé druhy cenných papírů je na trhu centrálních depozitářů běžnou praxí, způsob stanovení ceny CDCP tak lze považovat za odůvodněný. Běžnou praxí je rovněž založit výpočet ceny na jmenovité hodnotě v případě dluhových cenných papírů nebo akcií, které nejsou veřejně obchodované.

5. Uspořádání, v němž mohou koneční investoři držet ZCP na účtu bez zprostředkování účastníkem centrálního depozitáře je lokálním specifikem, navzdory tomu nebyl přechod nezařazených účtů do zařazené evidence legislativně podpořen. Existence velkého množství nezařazených účtů vedených CDCP komplikuje procesy ve srovnání s ostatními centrálními depozitáři a brzdí rozvoj ostatních služeb centrálního depozitáře. CDCP umožňuje majitelům účtu zbavit se ZCP, které pro sebe nepovažují za hodnotné a ze kterých nechtějí platit poplatky na účtu, především do nadačního fondu CDCP.

7. Byl proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 49 Cm 25/2015 – 273 ze dne 26.9.2018, v řízení zde vycházel z pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 8 Cmo 95/2015 – 342, které potvrdilo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20.1.2015 č.j. 19 Cm 186/2011- 274, které se týkalo sporu mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] ve sporu se zaplacením ceny za služby poskytované žalobcem, kde závěr opíral o znalecký posudek ústavu [právnická osoba], v řízení soud vycházel z posudku [číslo] ze dne 17.4.2017 společnosti [právnická osoba], posudku [právnická osoba] [číslo] posudku [číslo] ze dne 22.4.2008 společnosti [právnická osoba] a znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo]. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že cenová politika žalobce není diskriminační, je logicky a ekonomicky odůvodnitelná, dluhopisy jsou vydávány na předem určenou dobu a lze je proto zpoplatnit jednorázově při vydání akcií jsou naopak emitovány na dobu neurčitou a jsou proto zpoplatňovány periodicky, je sice ekonomicky vhodnější poplatek určovat z tržní ceny než z nominální, ale u akcií jež nejsou volně obchodovatelné je to fakticky nemožné.

8. O odvolání proti tomuto rozsudku rozhodoval Vrchní soud v Praze pod číslem jednacím 2 Cml 19/2019-432. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen, nabyl právní moci 25.5.2021 Odvolací soud se v rozhodnutí ztotožnil se závěrem soudu I. stupně ohledně hodnocení, zda jde o diskriminaci – rozdílný přístup k jednotlivým klientům s tím, že rozdílný přístup k jednotlivým klientům by právě byl diskriminací, pokud by žalobce přistupoval k jednotlivým klientům různě na základě svévole či nelegitimních důvodů, což bylo podle odvolacího soudu posudkem [právnická osoba] ([příjmení]) vyvráceno. Jsou-li pro rozdílný přístup ke klientům stanovena jasná racionálně odůvodněná pravidla o diskriminační přístup se nemůže jednat. Odvolací soud se rovněž zabýval hodnocením činnosti žalobce (CDCP) ve vztahu k účtování poplatků k zavedení cenných papírů na tzv. nezařazených účtech na základě posudku DA k této problematice. Posudek DA po podrobné analýze dospěl k závěrům, že - investoři v České republice mohou držet zaknihované cenné papíry prostřednictvím [právnická osoba] a zahraničních mezinárodních depozitářů. [ulice] legislativa například nařízení evropského parlamentu a Rady podporuje přeshraniční fungování, což indikuje širokou definici relevantního trhu. Ostatní depozitáře tak vyvíjejí cenový tlak na CDCP a omezují možnost libovolně stanovovat cenu za službu vedení zaknihovaných cenných papírů na účtu. Cena CDCP za službu vedení zaknihovaných cenných papírů na účtu je dlouhodobě stabilní, u akcií se zásadně nezměnila, u dluhopisů došlo k přiblížení poplatku k akciím, cena za službu vedení zaknihovaných cenných papírů na nezařazených účtech je stejná, jako cena pro majitele zařazených účtů. Cena účtovaná CDCP je srovnatelná s aktuálními cenami mezinárodních depozitářů Clearstream a Euroclear, i když tyto depozitáře realizují řádově vyšší objem služeb, cenu účtovanou CDCP, tak lze považovat za obvyklou.

9. Podle odvolacího soudu závěry písemného posudku DA vycházejí z provedených analýz. Závěry posudku pak byly potvrzeny i výslechem pověřených pracovníků DA, a to jak výslechu původního ze dne 22.11.2017 tak i u opakovaného dne 24.2.2021 v řízení před soudem odvolacím. Závěry, ke kterým dospěl znalec [příjmení] logicky navazují na dílčí závěry, uvedené v jednotlivých částech posudku. Posudek a jeho závěry považuje odvolací soud za konzistentní a přesvědčivý. Na rozdíl od posudku [anonymizováno], který v řadě případů některé analýzy neprovedl vůbec s odůvodněním, že je nepovažoval za nezbytné, případně že posudek k této problematice vůbec nedělal, jak vyplynulo zejména z výslechu znalce, v podrobnostech pak odvolací soud odkázal na samotné znění posudku DA.

10. Odvolací soud se ztotožnil s rozsudek soudu I. stupně v závěrech, že cenová politika žalobce není diskriminační, je logicky zdůvodnitelná. Účtování rozdílných sazeb za vedení cenných papírů na tzv. nezařazených účtech podle objemu cenných papírů je ekonomicky zdůvodnitelné. Při jednotné ceně služeb by poplatky za vedení účtu v malých objemech cenných papírů nemusely dosáhnout ani nákladů na její výběr a byly proto ztrátové. U účtu s velkým objemem cenných papírů by poplatky dosahovaly nepřiměřeně vysokých částek, což by zřejmě způsobilo odliv části klientů jiným poskytovatelům těchto služeb. Jestliže jsou rozdílné sazby účtované klientům ekonomicky podložené, nemůže se jednat ze strany CDCP o diskriminaci vůči klientům, kteří platí za služby vyšší částky. Veškeré vybírané poplatky a marže jsou srovnatelné s konkurencí na relevantním trhu a nepředstavují pro CDCP nepřiměřený zisk. Pokud byla původně bezplatná služba za vedení zaknihovaných cenných papírů na tzv. nezařazených účtech, pak odvolací soud odkázal na změnu právní úpravy, když zákon o podnikání na kapitálovém trhu číslo 256/2004 Sb. byl zákonem číslo 172/2012 s účinností k 1.7.2012 novelizován a podle § 202a odst. 3 CDCP vedena dále původně bezplatné služby podle § 202a odst. 1,2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu za úplatu. Nemůže být proto spor o tom, zda se služba provede za úplatu či bezplatně, ale pouze o výši této úplaty. Oba posudky jak posudek [anonymizováno] i [anonymizováno] posuzovaly zejména způsob stanovení poplatku a posuzovaly, zda náklady na jejich vedení jsou v obvyklé výši srovnatelné se zahraničím, zda žalobce neúčtuje v poplatcích nepřiměřený zisk, zda žalobci nevzniká účtováním těchto poplatků bezdůvodné obohacení, zda poplatky v sobě zahrnují přiměřenou odůvodnitelnou marži ve výši obvyklé u zahraničních depozitářů, zda jsou přiměřeně efektní a zda jsou diskriminační. Pokud poplatky splňují výše uvedená kritéria, jsou kritéria pak vnitřní stanovení pásem ovlivňujících výši poplatků pro tu kterou skupinu akcionářů, kteří mají vedeny cenné papíry na nezařazeném účtu u CDCP vnitřní věcí žalobce jako podnikatelského subjektu, přičemž je třeba vzít v úvahu, že CDCP je podnikatel, jehož hlavním úkolem z podnikatelského hlediska je tvorba přiměřeného a odůvodnitelného zisku. Z tohoto pohledu odvolací soud posuzoval a shledal, že žalobce s ohledem na závěry obsažené ve znaleckých posudcích uvedená kritéria splňuje s tím, že pokud žalovaný není spokojen se službami CDCP a poplatky za službu stanovenými, může vzhledem k otevřenosti kapitálového trhu, zejména v prostoru evropského finančního trhu přejít k některému ze zahraničních centrálních depozitářů, pokud je přesvědčen, že mu poskytne lepší služby a lepší finanční podmínky.

11. Při rozhodování o předmětném nároku soud žalobě vyhověl. Posouzení námitek žalovaného v uplatněné částce, které jsou stejné jako výhrady žalovaného ve shora citovaném sporu, je posouzením odborných argumentů, které v citované věci byly předmětem posouzení několika znaleckých posudků, a tyto argumenty byly předmětem hodnocení Městského i Vrchního soudu, kdy tyto rozhodnutí jsou pravomocná a tento soud nemá důvod o argumentech žalovaného rozhodovat odchylně s uvedenou judikaturou, kdy jiné důkazy než citované znalecké posudky nebyly navrhovány. Z těchto důvodů tedy soud žalobě vyhověl.

12. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly uplatněním jeho nároku, kdy ve věci zaplatil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení podle vyhl.č. 177/1996 Sb., a to za 6,5 úkonu právní služby po 1 500 Kč, a to převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, návrh na vydání platebního rozkazu, účast na jednání 18.5.2021, návrh na pokračování v řízení (1/2 úkonu), účast na jednání 8.12.2021 a 5.4.2022 a 7 x 300 Kč režijní paušál (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 100 Kč), celkem 12 850 Kč a dále náhrady za ztrátu času při cestě na jednání k soudu za cestu [obec] - [obec] a zpět, tj. 2x 2,5 hodiny na jednání 18.5.2021, 8.12.2021 a 5,4, [číslo], celkem 30 půlhodin – 30x 100 Kč, tj. 3 000 Kč (14 odst. 1 písm. a) odst. 3 advokátního tarifu).

13. Právní zástupce žalobce dále účtoval cestovní náhrady za použití osobního vozidla [příjmení] [jméno], palivo motorová nafta, celkový počet účtovaných kilometrů 1 260 km při průměrné spotřebě vozidla 6 litrů na 100 km a sazbě náhrad 4,70 Kč, celkem 11 059,02 Kč a 21 % DPH, celkem náklady řízení činí 32 349,91 Kč, zaokrouhleně 32 350 Kč Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř..