220 EC 160/2012

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o částku 53.615,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 53 615 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 13.8.2010 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce ve výši 46 167 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech za znalečné 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně na znalečném 7 948 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 22.8.2012 domáhal po žalované zaplacení částky, kterou zaplatila právní předchůdkyně žalobce [příjmení] kancelář pojistitelů [anonymizováno] pojišťovně za škodu, kterou způsobila žalovaná svým vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] na vozidle [anonymizováno] [registrační značka] v Německu. K nehodě došlo 28.3.2020, kdy žalovaná nezvládla řízení na kruhovém objezdu na pozemní komunikaci v katastru [územní celek] a narazila do vozidla [jméno] [příjmení]. Náhrada škody činila 2.058,19 EUR a sestávala se z věcné škody ve výši 1.789,73 EUR a poplatku za zpracování škodní události ve výši 268,46 EUR a škodu [jméno] [příjmení] hradila [anonymizováno] pojišťovna [anonymizována čtyři slova] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2010 mezi [anonymizována tři slova] a žalobcem byla pohledávka postoupena. Žalovaná na upomínku nereagovala. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť nehodu nezpůsobila. Z nákresu na záznamu o nehodě vyplývá, že vozidla žalované bylo v levém pruhu a při odbočování vpravo došlo ke střetu vozidel, když druhé vozidlo pokračovalo v jízdě po kruhovém objezdu. Předmětný kruhový objezd, kde došlo k dopravní nehodě, není po celém obvodu kruhovým objezdem se dvěma jízdními pruhy, pouze při konkrétním výjezdu je přídavný druhý jízdní pruh vpravo, v němž se v době srážky nacházelo druhé poškozené vozidlo. Tento přídavný jízdní pruh je však zcela jasně oddělen plnou čarou a slouží pouze k výjezdu z kruhového objezdu a po zařazení se do tohoto pruhu, tak nelze dál pokračovat v jízdě po kruhovém objezdu, protože v takovém případě by se řidič musel zařadit zpět do jediného jízdního pruhu pokračujícího po kruhovém objezdu přes plnou čáru vodorovného dopravního značení, což není možné. Současně za předmětným výjezdem pokračuje vozovka dvěma jízdními pruhy, a to pokračováním plnou čarou odděleného pravého pruhu, jež slouží pouze k výjezdu a dále levého pruhu, v němž lze opustit kruhový objezd přes přerušovanou čáru z jediného jízdního pruhu, kterým lze po kruhovém objezdu pokračovat. Jestli se tedy vozidlo, jehož je vlastníkem [jméno] [příjmení] nacházelo v pravém jízdním pruhu bezprostředně před výjezdem z kruhového objezdu, žalovaná oprávněně očekávala, že kruhový objezd tímto nejbližším výjezdem opustí a byl oprávněn taktéž využít výjezdu z kruhového objezdu levý jízdní pruh. Jestliže tedy řidič z pravého jízdního pruhu pokračoval dále v jízdě po kruhovém objezdu, mohl tak učinit jedině tím způsobem, že při zařazení přejel plnou čáru vodorovného značení, čímž se dopustil přestupku a tudíž je viníkem předmětné dopravní nehody. Žalovaná ke svému vyjádření doložila fotografie kruhového objezdu, kde došlo k předmětné dopravní nehodě. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to záznamem o nehodě ze dne 28.3.2010, ze kterého bylo zjištěno, že k nehodě došlo v [země], v obci [anonymizováno] 28.3.2010 v 18.45 hod., kdy došlo ke střetu vozidel A a B na kruhovém objezdu, přičemž vozidlo A patřilo [jméno] [příjmení], bytem [země] a šlo o vozidlo [anonymizována dvě slova] [registrační značka], vozidlo je pojištěno u pojišťovny [anonymizováno], vůz řídil [jméno] [příjmení]. Vozidlo B řídila žalovaná – vůz [anonymizována dvě slova] [registrační značka], vůz byl pojištěn u pojišťovny [anonymizováno] od 13.3.2009 do 13.3.2010. U žalované je poškozený pravý blatník a levé světlo, u [příjmení] [příjmení] levý blatník. Protokol je podepsaný oběma řidiči. Z likvidační zprávy z 15.6.2010 bylo zjištěno, že škůdcem nehody je nepojištěná žalovaná. Výše pojistného plnění je 2.058,19 EUR. Z dokladu o opravě vozidla [jméno] [příjmení] ze dne 20.4.2010 bylo zjištěno, že cena opravy je 1.823,68 EUR. Ze čtyř kopií fotografií předložených žalovanou vyplývá, že se jedná o fotografie kruhového objezdu. Není však zřejmé jednak kdy byly pořízeny a jakého místa se týkají. Ze zprávy [anonymizováno] ze dne 26.6.2014 adresované [obec] kanceláři pojistitelů ohledně předmětné nehody bylo zjištěno, že jim postoupen dopis [anonymizováno] zaslaný [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] e.V. a ze záznamu o dopravní nehodě a podle podpisu rakouské strany, se zdá, že viníkem je česká řidička. [příjmení] strana uvádí, že chtěla kruhový objezd rovněž opustit. [ulice] strana vyjížděla zevnitř, i když česká strana nesouhlasí s tím, že rakouská strana chtěla kruhový objezd rovněž opustit, např. protože nedala znamení o změně směru jízdy. Přesto nebyla oprávněna přejet jeho pruh, jelikož měla čekat, že dotyčné vozidlo buď změní směr jízdy doleva nebo zůstane ve svém pruhu. Soud provedl dokazování výslechem žalované a z její výpovědi soud zjistil, že místo nehody dobře zná, tudy jezdí už asi 8 let. Nehodu nevyšetřovala policie, pouze se sepsal protokol o nehodě. Místo nehody vypadá tak, že jde o kruhový objezd, jela kruhovým objezdem směrem na dálnici na [anonymizováno], druhý řidič jel v pravém pruhu, začal odbočovat do jejího pruhu, přejel plnou čáru. Narazil do předního pravého boku. Měla poškozené pravé přední světlo a pravý nárazník. Při nárazu téměř narazila do značky, která je umístěna mezi oběma pruhy tak, jak to nakreslila na plánku. Řidič druhého vozu byl [jméno] [příjmení], muž který seděl vedle řidiče, se jmenoval [příjmení]. Soud provedl dokazovaní dožádaným soudem v [země], výslech svědka [jméno] [příjmení], který potvrdil, že je vlastníkem [značka automobilu], s poznávací značkou [anonymizováno], v okamžiku nehody vozidlo neřídil osobně, seděl na sedadle spolujezdce, vozidlo řídil [jméno] [příjmení]. S ohledem na časový odstup si na celou záležitost příliš nepamatuje. Jeli po dvoukruhovém kruhovém objezdu, a to na vnějším jízdním pruhu kruhového objezdu. Český osobní automobil jel na vnitřním jízdním pruhu a patrně jej chtěl opustit. V každém případě chtěl přejet do vnějšího jízdního pruhu. Při této změně jízdního pruhu narazilo české vozidlo do jeho vozidla, a sice vpředu vlevo. Nedokáže říct, jestli vozidlo dávalo znamení o změně směru jízdy. Sami chtěli opustit kruhový objezd, řidička vjela do jiného pruhu a zřejmě při tom přehlédla vozidlo a najela do nich. Je nesprávné tvrzení, že jejich vozidlo vjíždělo do jiného pruhu, resp. něco takového neměli v úmyslu. Naopak měli v úmyslu ve vnějším jízdním pruhu kruhového objezdu tento opustit. Po nehodě bylo vyplněno hlášení o nehodě, obviněná strana své vozidlo řídila se sádrou, což byl důvod, proč jej žádala, aby neinformovali policii. Na první pohled nebyla škoda na jeho vozidle příliš velká, bylo trochu promáčknuté na boku, proto se s řidičkou dohodli, že pojedou do [anonymizováno] (automotoklub) do [anonymizováno], kde měla být škoda posouzena, k tomu také došlo. Tam bylo řečeno, že nelze vyloučit větší škodu např. v oblasti náprav, proto k odhadu škody ze strany [anonymizováno] nedošlo. S řidičkou bylo v podstatě domluveno, že po odhadu škody [anonymizováno] škodu zaplatí, k tomu ale nedošlo. Soud po provedení dožádání znovu vyslechl žalovanou a ta se k výpovědi svědka vyjádřila tak, že s výpovědí svědka nesouhlasí. Svědek jel za ní v pravém pruhu, chtěla pokračovat ve směru rovně, svědek do ní narazil v okamžiku, kdy byla plná čára v kruhovém objezdu. Svědek říkal, že jel na [anonymizováno], což byla další odbočka v levém směru, takže musel odbočovat. Sama žádný pruh neměnila, pruh měnil svědek. Auto za sebou viděla, ale jela stále ve svém pruhu a neměla dojem, že by ji něco hrozilo. Náčrtek z protokolu o nehodě kreslil pan [příjmení], ale bylo to špatně, protože ona byla před ním a on byl za ní. Nakreslil to naopak. Je možné, že v době nehody měla sádru na levé ruce. Domlouvali se, že nehodu vyřešení spolu, že si zaplatí každý svou opravu. Protokol o nehodě podepsala proto, že podpisem potvrdila své osobní údaje, tehdy tomu nerozuměla. Pojistka ji skončila třináctého, byla neděle, jela si domů vyřídit jinou, neměla možnost si pojistku vytisknout. V den nehody auto pojištěno nebylo, uvedenou cestou jezdí často, k přestavbě křižovatky nedošlo. Vnější okruh směřoval pouze ven, vnitřní okruh umožňoval projíždění objezdu kolem dokola a výjezd ven z kruhového objezdu.

2. Po takto provedeném dokazování soud žalobě vyhověl. Proti rozsudku se žalovaná odvolala a usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 44 Co 170/2017 – 157 byl rozsudek v napadených výrocích I. a II. zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Soud doplnil dokazování dotazem na Ministerstvo spravedlnosti České republiky ohledně předpisů o odpovědnosti za škodu v dopravě platných na území [země]. Ručení držitele vozidla podle § 7 odst. 1 zákona o silničním provozu (STVG) je upraveno v podobě objektivní odpovědnosti bez ohledu na zavinění, jejím účelem je kompenzace škod z provozu motorového vozidla. Kdo jako držitel (provozovatel) vozidla ve vlastním zájmu drží vozidlo a s tím spojenými mimořádný zdroj rizika je v zásadě povinen nést škody, které z toho plynou bez ohledu na zavinění. Držitelem vozidla je osoba, která má motorové vozidlo v užívání s tím, že vozidlo užívá vlastním jménem, nikoliv přechodně a na vlastní účet a dále má rovněž dispoziční pravomoc nad motorovým vozidlem. Pokud jde o dopravní nehodu více motorových vozidel, je pro vzájemné ručení držitelů vozidla mezi sebou směrodatné ust. § 17 odst. 2 a 3 STVG. K tomu poukazuje § 17 odst. 2 STVG nejdříve na pravidlo ust. § 17 odst. 1 STVG. Podle tohoto pravidla se odpovědnost odvíjí od provozních rizik, vycházejících ze zúčastněných motorových vozidel, tj. záleží zejména na skutečnosti, zda byla škoda způsobena převážně jedním nebo druhým motorovým vozidlem. K tomu je nejdříve zapotřebí určit míru kauzálního přispění jednoho nebo druhého držitele vozidla. K tomu je nejdříve zapotřebí určit míru kauzálního přispění jednoho nebo druhého držitele vozidla. Při této úvaze smějí být zohledněny pouze pevně dané okolnosti, které měly prokazatelný vliv na dopravní nehodu. Je třeba brát v úvahu, že s ohledem na zavinění jednoho ze zúčastněných řidičů motorového vozidla může dojít ke zvýšení provozního rizika přiřazeného zúčastněnému vozidlu.

3. Podle ust. § 18 odst. 1 věty 1 STVG ručí při splnění podmínek ust. § 7 odst. 1 STVG vedle držitele vozidla rovněž jeho řidič. Na rozdíl od odpovědnosti držitele vozidle je ale podle ust. § 18 odst. 1 věty 2 STVG odpovědnost řidiče vyloučena v případě, kdy škoda nebyla způsobena jeho vinou. Na základě této formulace dochází ke změně důkazního břemene, v jehož důsledku je řidič vozidla povinen vést exkulpující důkaz, tudíž musí věrohodně tvrdit a případně dokázat, že nehodu nezpůsobil záměrným nebo nedbalým chováním.

4. Obecná deliktní odpovědnost za zavinění je upravena v § 823 odst. 1 BGB (německý občanský zákoník), kdy navíc ručí osoba, která by svým protiprávním úmyslným nebo nedbalostním jednáním poškodila život, tělesnou integritu zdraví omezila osobu, poškodila majetek nebo jiné právo druhé osoby, tudíž se jedná o subjektivní odpovědnost ze zavinění, jejíž předpoklady pravidelně splňuje pouze řidič vozidla, na rozdíl od ust. ¨§ 18 odst. 1 STVG musí navrhovatel v případě uplatnění § 823 odst. 1 BGB věrohodně tvrdit a dokázat nejen předpoklady zakládající odpovědnost, nýbrž rovněž zavinění poškozujícího. Nároky z ust. § 823 odst. 1 BGB podléhají principu volné konkurence nároku. Tento princip platí v německém právu. Vedle toho existují paralelně vedle nároku podle ust. 7 odst. 1 STVG a ust. § 18 odst. 1 STVG. Náhrada věcné škody podléhá nezávisle na právním základu nároku, vždy v ust. § 249 BGB a následujících. Podle tohoto ustavení je v zásadě povinností škůdce odstranit věcnou škodu.

5. Podle § 17 zákona o silničním provozu (STVG) podle odst. 1 v případě, kdy se na vzniku škody podílí více motorových vozidel a současně jsou zúčastněny držitelé vozidel ze zákona povinni poskytnout třetí osoby náhradu škody, platí ve vzájemném vztahu držitelů vozidla mezi sebou, že povinnost k náhradě a rozsah plnění se odvíjí od okolností. Zejména záleží na skutečnosti, do jaké míry byla škoda způsobena, převážně jednou nebo druhou stranou. Podle odst. 2 vznikla-li jednomu ze zúčastněných držitelů vozidla škoda, platí odst. 1 rovněž pro odpovědnost držitelů vozidla mezi sebou.

6. Při posouzení nároku žalobce soud vycházel z těchto prokázaných skutečností: mezi účastníky není sporné, že k dopravní nehodě došlo dne 28.3.2010, došlo ke střetu dvou vozidel, a to vozidla [anonymizována dvě slova], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení] a mezi vozidlem [anonymizována dvě slova], jehož vlastníkem je žalovaná, mezi účastníky není sporné, že vozidlo žalované nebylo pojištěno, ne vozidle [anonymizována dvě slova] vznikla škoda ve výši 1 789,73 EUR respektive věcná škoda ve výši 1 789,73 EUR a částky 268,46 EUR (poplatek za zpracování škodní události). Škodu ve výši 2 058,19 EUR, tj. 53 615,85 Kč uhradila rakouská pojišťovna poškozenému [jméno] [příjmení] [jméno] kancelář pojistitelů nárok vůči žalované postoupila na žalobce dopisem ze dne 12.11.2010, žalobkyně dopis dostala, rovněž aktivní legitimace žalobce tedy není sporná. [příjmení] mezi účastníky je nehodový děj. Soud doplnil po zrušení věci dokazování dotazem na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] v Německu, na stav značení kruhového objezdu v katastru obce Piding, kdy ze sdělení doloženého fotografiemi vyplývá stávající značení a umístění dopravních značek na B20 při příjezdu z [anonymizována dvě slova] ve směru na [anonymizováno]. Z fotografií vyplývá, že značení je zde přerušovanou čarou (důkaz fotografie na lč. 223, 224, 225 spisu).

7. Soud dále provedl dokazování fotografiemi, které předložila žalobkyně u jednání, tyto fotografie jsou nezřetelné, není na nich zřejmé, z jakého místa pocházejí. Pro posouzení věci podle názoru soudu jsou rozhodné fotografie leteckého pohledu na čl.

146. Z fotografií je zřejmé pouze přerušované značení. Samotnou situaci střetu vozidel pak popisuje žalovaná i svědek [příjmení] odlišně. Při hodnocení soud vycházel z jednotlivých provedených důkazů i hodnocení v jejich celku a má za to, že verze žalované o průběhu havárie není pravdivá. Za rozhodující soud považuje listinu, sepsanou na místě nehody, kterou žalovaná podepsala, na této listině (důkaz čl. 12) je zaznamenáno značení na silnici jako přerušované, žalovaná v průběhu řízení tvrdila, že v okamžiku nehody byla rozrušená a listině nerozuměla, což působí značně nevěrohodně, když sama vypověděla, že cestu zná, uvedeným místem jezdila řadu let z pracovních důvodů, tedy zřejmě musela být znalá německého jazyka a navíc formulář záznamu o dopravní nehodě odpovídá listině, která se sepisuje při nehodě v tuzemsku. Svědek [příjmení] vypověděl, že účastníci nehody neměli zájem volat policii, na základě domluvy odjeli do servisu, kde nechali vozidla prohlédnout. Tedy i na tomto způsobu řešení byli schopni se dohodnout, k dohodě o zaplacení škody pak nedošlo, neboť svědek byl servisem upozorněn na možné další poškození vozu. Řidičskou způsobilost žalované pak snižovala i skutečnost, že řídila s rukou v sádře. Její popis nehody spočívá v tom, že jela ve vnitřním kruhu na kruhovém objezdu a nehodu způsobil řidič německého auta, který začal odbočovat do jejího pruhu a přejel plnou čáru, svědek jel za ní v pravém pruhu. Směřovala do levého pruhu, žádnou čáru nepřejížděla, svědek do ní narazil v okamžiku, kdy byla plná čára v kruhovém objezdu, svědek odbočoval doleva v okamžiku, když už na silnici byla plná čára.

8. Popis nehody žalovanou je nevěrohodný, neboť žalovaná sama vypověděla, že svědek jel za ní. Pokud by měl nehodu zavinit svědek [příjmení], musel by odbočovat do jejího pruhu a jet před ní, aby došlo k poškození pravé části vozidla žalované. Pokud chtěl řidič [příjmení] odbočovat, pak na kruhovém objezdu jsou odbočující pruhy vpravo. Z těchto důvodů má tedy soud za prokázáno, že nehodu zavinila žalovaná a je tedy odpovědná za vzniklou škodu. Škodu hradil poškozenému řidiči [anonymizováno] resp. [příjmení] pojišťovně žalobce a má tedy podle § 24 odst. 9 zákona číslo 168/1999 Sb. nárok na plnění toho, co žalobce plnil poškozenému. V I. stupni vznikly žalobci náklad řízení za soudní poplatek 2 150 Kč a za právní zastoupení za 6,5 úkonu po 3 260 Kč a 7x 300 Kč režijní paušál včetně 21 % DPH, celkem 30 330,90 Kč, po zaokrouhlení 30 331 Kč.

9. Při jednání o opravném prostředku vznikly žalobkyně náklady právního zastoupení za 3 úkony, a to vyjádření k odvolání, jednání u Krajského soudu v Brně 2x, celkem 3 úkony po 3 260 Kč, 3x 300 Kč režijní paušál a 21 % DPH a dále jízdné za [obec] – [obec] a zpět za cestu 11.11.2017 a 29.11.2017, každá jízda 136 km, [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizováno] [číslo], s průměrnou spotřebou 6,83 l na 100 km při ceně benzinu 29,50 Kč za litr a náhradě 3,90 Kč, celkem 1 607,50 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění) a dále 8 půlhodin ztráty času po 100 Kč, tj. 800 Kč, přičemž obě částky včetně 21 % DPH 505,50 Kč, celkem za cestovné a ztrátu času 2 913 Kč, celkem tedy náklady řízení právního zástupce žalobce činí 46 166,80 Kč, po zaokrouhlení 46 167 Kč. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř..

10. V řízení vznikly náklady státu za tlumočné, které platil v celkové výši 7 948 Kč. Stát má vůči neúspěšné žalované právo na náhradu těchto nákladů podle § 148 odst. 1 o.s.ř..