230 C 14/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stříteckou ve věci žalobce:Česká republika - Jméno žalobce , IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 1 104 355 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 104 355 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 9. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 550 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 10 525 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 55 218 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího částečného zpětvzetí domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit částku 1 104 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 9. 3. 2019 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo bezplatným užíváním části nebytových prostor v budově č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v období od 27. 3. 2016 do 31. 12. 2018, konkrétně prostor v 1. NP o výměře 319,01 m², které žalovaná držela uzamčené a žalobci nepřístupné. Výše obvyklého nájemného byla řádně stanovena znaleckým posudkem a odpovídá místním poměrům. Námitky žalované o existenci právního důvodu užívání založeného převodem práv a povinností z hospodářské smlouvy o sdružení prostředků jsou nedůvodné, neboť k platnému převodu těchto práv nikdy nedošlo pro absenci souhlasů všech členů sdružení, jak vyžadovala tehdy platná právní úprava, přičemž tato vada nebyla a nemohla být zhojena ani dodatečnými či konkludentními projevy vůle. Žalovaná nikdy nenabyla právo prostory bezplatně užívat, nebyla v dobré víře a nemohla tak ani vydržet vlastnické či užívací právo, což potvrzuje i dlouhodobá soudní praxe sporů mezi ním a , Anonymizováno, . Ani tvrzené finanční plnění poskytnuté státnímu podniku nemůže založit jeho práva vůči žalobci, neboť šlo o vypořádání s odlišným subjektem, přičemž žalovaný si byl dlouhodobě vědom spornosti svého postavení. Nárok žalobce je proto důvodný a v souladu s platnou právní úpravou, Anonymizováno2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že užívala menší výměru nebytových prostor, než uvádí žalobce, a činila tak jako jejich oprávněný a bezplatný uživatel na základě platně nabytých práv a povinností z hospodářské smlouvy, přičemž za jejich převod v roce 1996 zaplatila státnímu podniku úplatu odpovídající hodnotě užívané části nemovitosti. Tvrdila, že pokud by soud dospěl k závěru o absenci právního titulu, užívala prostory v dobré víře po dlouhou dobu, a došlo tak k vydržení vlastnického práva, případně práva odpovídajícího věcnému břemeni, přičemž její povinnost se měla omezovat nanejvýš na úhradu příspěvků na správu a provoz objektu. Žalovaná dále namítala nesprávně stanovenou výměru i výši obvyklého nájemného, poukazovala na špatný technický stav prostor, do nichž mu bylo znemožněno investovat, na svou procesní úspěšnost v dřívějších sporech se , Anonymizováno, , na selektivní a nefér postupy žalobce i obce při vypořádání sdružených investic a vznesla rovněž námitku promlčení. Dovozovala, že případné formální vady převodů byly konvalidovány následným postupem veřejných orgánů, že žaloba představuje zneužití práva a odporuje dobrým mravům, zejména s ohledem na následný prodej nemovitosti třetí osobě bez jakéhokoli vypořádání se žalovanou, a zdůraznila, že nikdy nikomu za užívání prostor neplatila, neboť se po celou dobu považovala za jejich oprávněného bezplatného uživatele.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že , Anonymizováno, se v tomto řízení domáhalo vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání objektu č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, za období let 1999–2000. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dovodil, že žalovaná užívala nebytové prostory bez právního důvodu, a žalobě vyhověl (rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ); řízení však bylo následně zastaveno pro zpětvzetí žaloby poté, co bylo v jiném řízení zjištěno, že , Anonymizováno, není vlastníkem předmětné nemovitosti (usnesení Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ).

4. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že , jméno FO, a , jméno FO, se proti , Anonymizováno, domáhali určení spoluvlastnického práva k budově č. p. , Anonymizováno, , přičemž do řízení přistoupila i společnost , Jméno žalované, ., jakožto osoba tvrdící nabytí práv z hospodářské smlouvy. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, avšak Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že na základě hospodářské smlouvy o sdružení prostředků nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva ke stavbě, neboť vlastníkem byla Česká republika; tento právní závěr potvrdil i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, .

5. Z rozsudku Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, , soud zjistil, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti náleží , Anonymizováno, . Soudy obou stupňů konstatovaly, že právo hospodaření k budově původně náleželo státním orgánům a že se nejednalo o majetek, který by podle zákona č. 172/1991 Sb. přešel do vlastnictví obce; současně dovodily, že vydržení vlastnického či užívacího práva nepřichází v úvahu, neboť dobrá víra byla narušena již v roce 1993, což plyne mimo jiné ze zápisu z 97. schůze zastupitelstva města Brna.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že žalobce se domáhá vydání bezdůvodného obohacení i vůči dalším subjektům za užívání srovnatelných nebytových prostor v téže nemovitosti.

7. Z rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, bylo mimo jiné zjištěno, že soud I. stupně dovodil, že se , Anonymizováno, proti , jméno FO, domáhalo úhrady částky 1 009 690 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání nebytového prostoru v objektu na , adresa, . Soud dovodil, že objekt ve skutečnosti do vlastnictví , Anonymizováno, nepatří, když vlastnicky by měl náležet státu. Dále bylo soudem konstatováno, že k převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy na žalovaného nedošlo, neboť v uvedeném ohledu absentují souhlasy všech účastníků smlouvy o sdružení s převodem práv a povinností z , právnická osoba, na žalovaného pana , jméno FO, .

8. Z rozhodnutí vydaného ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, bylo zjištěno, že návrh , Anonymizováno, na vyklizení nebytových prostor směřovaný vůči žalované společnosti , právnická osoba, byl zamítnutý, když soud dovodil, že žalobce (, Anonymizováno, ) vlastník nemovitosti není. Dále soud dospěl k závěru, že k platnému převodu práv a povinností na žalovanou nedošlo. Za platné shledal tři časově nejstarší smlouvy/dohody o převodu práv a povinností z původní hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavu domu služeb v Řečkovicích. Konkrétně dodatky ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, . U dalších převodů práv a povinností chyběly podpisy k tomu způsobilých subjektů, anebo byly-li připojené, byly připojené osobami, kterým k jejich připojení nikdy právo nesvědčilo.

9. Z hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne , datum, (uzavřené dle § 360a hospodářského zákoníku a vyhl. č. 151/1978 Sb.) soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi osmi specifikovanými subjekty za účelem výstavby , Anonymizováno, , přičemž byla podepsána všemi členy sdružení a jako správce objektu bylo určeno , právnická osoba, . Za investora byl označený , Anonymizováno, . V obsahu čl. VIII. bylo sjednáno, že podmínkou pro ukončení a pro zánik činnosti je, že dojde 1. ke zrušení předmětného objektu rozhodnutím nadřízeného orgánu, 2. fyzickým zánikem vybudovaného objektu, 3. dohodnou smluvních stran. Smlouva byla řádně podepsána všemi členy sdružení.

10. Ze smlouvy o převodu práv a povinností ze dne , datum, soud zjistil, že státní podnik , právnická osoba, , převedl na společnost , právnická osoba, , práva a povinnosti z hospodářské smlouvy za úplatu 1 100 000 Kč. V článku II. citované smlouvy si strany sjednaly, že v souladu s čl. V. hospodářské smlouvy vzniklo převodci po kolaudaci jako sdružující organizaci právo na užívání nebytových prostor umístěných v přízemí domu o výměře 129,63 m2, skladu zboží o výměře 63 m2, skladu zboří o výměře 96,80 m2, skladu hořlavin o výměře 30,82 m2, kanceláře o výměře 6,25 m2 a příslušenství o výměře 18,64 m2, když jde o prostory, které jsou vymezené v projektové dokumentaci.

11. Ze zápisu ze schůze Rady města Brna ze dne , datum, soud zjistil, že zastupitelstvem města Brna bylo doporučeno schválit smlouvu o zrušení sdružení založené hospodářskou smlouvou o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne , datum, a vzájemně vypořádat investici ve vztahu k nemovitosti , právnická osoba, na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Možností vypořádat investici se zabývalo i zastupitelstvo města dne , datum, .

12. Z dohody o postoupení práv a povinností ze smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu domu služeb v Řečkovicích ze dne , datum, vyplývá, že , Anonymizováno, postupuje svá práva z hospodářské smlouvy na , právnická osoba, , a to za úplatu ve výši 1 175 000 Kč. Dohoda byla podepsaná všemi subjekty sdružení.

13. Z dodatku č. 2 k hospodářské smlouvě vyplývá, že , právnická osoba, měla převést na společnost , právnická osoba, ., a to za souhlasu všech původních členů hospodářské smlouvy (podle jejího článku I. odst. 2.) svá práva a povinnosti z hospodářské smlouvy za cenu 430 000 Kč. Smlouva byla podepsaná dne , datum, při současném připojení všech podpisů členů sdružení, včetně nově nastupující společnosti , právnická osoba, .

14. Z obsahu smluv uzavřených mezi , Anonymizováno, na straně jedné a panem , jméno FO, na straně druhé (první smlouva) a panem , jméno FO, na straně druhé (druhá smlouva), bylo mimo jiné zjištěno, že dne , datum, měla být převedená práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na nové osoby. Šlo o prostory o výměře 248,09 m2 při ceně za převedená práva a povinnosti ve výši 1 362 013 Kč a o prostory o výměře 43,37 m2 při ceně za převedená práva a povinnosti ve výši 230 642 Kč. Podepsané byly , právnická osoba, , s. p., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, akciová společnost, , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., jakož i , právnická osoba, a , jméno FO, a , jméno FO, . Nikoliv zástupcem státu či města Brna.

15. Z dodatku k hospodářské smlouvě uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, . ze dne , datum, se podává, že obchodní společnost , právnická osoba, převzatá práva a povinnosti z původní hospodářské smlouvy převedla na společností , právnická osoba, . za částku 400 000 Kč, když podpis na smlouvě je připojený jak společností , právnická osoba, ., tak i společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, . Absentuje podpis státu či Statutárního města Brna či Městské části , Anonymizováno, . Dále byl dodatečně v roce 1997 podepsán společností , právnická osoba, ., společností , právnická osoba, a panem , jméno FO, . Podmíněný souhlas byl udělený , právnická osoba, , a to ze strany , jméno FO, , dále likvidátora , právnická osoba, , jméno FO, , který pověřil akciovou společnost Intervega , právnická osoba, ., aby za něj konala. Likvidátor , právnická osoba, . v likvidaci pověřil společnost , právnická osoba, , aby za něj jednala ve vztahu ke smlouvě o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne , datum, .

16. Z dodatku k hospodářské smlouvě ze dne , datum, vyplynulo, že , Anonymizováno, postoupila svá práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na , právnická osoba, ., když k uvedenému dodatku byly připojené podpisy všech členů sdružení na něm participujících. Z dalších dodatků k hospodářským smlouvám a dohod o postoupení práv a povinností předložených žalovanou bylo soudem zjištěno, že ty byly doložené za účelem prokázání souhlasu ostatních subjektů k uzavření smlouvy o převodu práv a povinností ze strany , právnická osoba, na žalovanou, když souhlas s postoupením práv uděluje dne , datum, , jméno FO, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . S uvedeným převodem podmíněně souhlasil i , právnická osoba, , zastoupený konkurzním správcem , tituly před jménem, , jméno FO, .

17. Z fotodokumentace (založené ve spise sp. zn. , spisová značka, ), půdorysů a protokolu o převzetí nemovitosti soud zjistil, že žalovaná užívala prostory v rozsahu místností č. , hodnota, o celkové výměře cca 321,8 m², přičemž prostory byly zčásti zaplněny skladovanými věcmi a nebyly přístupné žalobci.

18. Z výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (učiněných v řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, ) soud zjistil, že nemovitost byla dlouhodobě technicky zanedbaná, nebyla soustavně udržována vlastníkem ani správcem, žalovaná prostory dříve užívala spíše nahodile a v posledních letech je fakticky nevyužívala; současně bylo potvrzeno, že žalobce ani jeho právní předchůdci neměli k těmto prostorám klíče ani faktický přístup.

19. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi Statutárním městem Brnem, městskou části , Anonymizováno, a nájemcem , právnická osoba, . vyplývá, že prostor o výměře 51,8 m2 ve druhém nadzemním podlaží objektu byl pronajat od , datum, na dobu neurčitou za cenu 1 969 Kč/m2/rok, tedy za částku 101 994 Kč za rok. Ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi Statutárním městem Brnem, městskou částí , Anonymizováno, a , právnická osoba, . ohledně prostor o výměře 89,95 m2 bylo zjištěno, že v období od , datum, do , datum, činil nájem za pronájem nebytových prostot 2 000 Kč/m2/rok, tedy 179 900 Kč za jeden rok. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi Statutárním městem Brnem a nájemcem , právnická osoba, se podává, že se opět týká nebytových prostor o celkové výměře 174,76 m2, které se nacházejí ve 2. nadzemním podlaží objektu. Nájem činil za kalendářní rok částku 244 668 Kč.

20. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, vypracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, soud zjistil, že znalec na základě místního šetření ze dne , datum, , zaměření prostor a srovnávací metody stanovil výměru žalovanou užívaných nebytových prostor na 321,86 m² a obvyklé nájemné pro rok 2016 na 1 283 Kč/m²/rok. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, vypracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, soud zjistil, že znalec na základě místního šetření ze dne , datum, a , datum, , stanovil obvyklé nájemné pro rok 2017 na 1 225,29 Kč/m²/rok a pro rok 2018 na 1 255 Kč/m2. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, vypracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, (předložený v řízení sp. zn. , spisová značka, ), soud zjistil, že znalec na základě místního šetření ze dne , datum, , stanovil obvyklé nájemné pro rok 2019 na 1 422,52 Kč/m²/rok. Z výpovědi zpracovatele posudku , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že prostory nejsou v havarijním stavu, mají využitelnou hodnotu a použitá metodika byla přiměřená a odborně správná.

21. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , vypracovaného v průběhu řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, vyplynulo, že cena obvyklého nájemného pro období od , datum, do , datum, činí částku 190 881,60 Kč). Pro období, které je předmětem tohoto řízení pak soud ustanovil stejného znalce, který určil, že obvyklé nájemné za období od , datum, do , datum, činí 1 177 220 Kč, přičemž znalec potvrdil správnost metodiky i závěrů předchozího znaleckého posudku a stanovil skutečnou výměru užívaných prostor na 319,01 m². Znalec provedl faktické zaměření prostor při místním šetření a jako podklady využil faktické nájemních smluv, vztahujících se k uvedené nemovitosti, za současného využití tzv. redukčních koeficientů. Znalec byl vyslechnut ke svým závěrům jak v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , tak i v tomto řízení, kdy z jeho výpovědi soud zjistil, že znalec bral v úvahu technický stav nemovitosti. Byť má budova své neduhy a je poplatná době 80. let minulého století, tak jednoznačně svoji hodnotu má. Hodnotu mají i nebytové prostory užívané žalovanou, a to bez ohledu na to, jak jsou zanedbané. Běžná údržba a vymalování v hodnotě několika málo desetitisíců by v zásadě prostory učinila více atraktivní. Znalec nebral v úvahu to, že v době místního šetření byly prostory užívány bezdomovci, když výši nájemného stanovoval pro období za dobu minulou, kdy ve spise nebyly podklady k tomu, že by takto byly prostory užívány. A i pro takovýto případ, nemá toto užívání bezdomovci vliv na výši nájmu, když je pouze věcí žalované, jak prostory zabezpečí a jakým způsobem je užívá.

22. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné významné skutečnosti pro posouzení věci. Soud zamítl návrhy na provedení důkazu fotodokumentací objektu, která by měla prokazovat užívání prostor bezdomovci, když z vyjádření žalované vyplynulo, že tyto fotografie pocházejí až z období, kdy prováděl místní šetření soudem ustanovený znalec. Nejednalo se tedy o období, za které je požadováno bezdůvodné obohacení. Rovněž byl zamítnut návrh na provedení dotazu na Policii ČR ohledně počtu zásahů kvůli přítomnosti bezdomovců v daných prostorách v předmětném období, když toto by bylo pro posouzení věci zcela předmětné. Jak soud zdůvodní níže, bylo čistě věcí žalované, jak užívané prostory zabezpečí a jakým způsobem se o ně bude starat a využívat je. Pokud svou nedbalostí umožnila užívat objekt bezdomovcům, jde toto její chování jen k její tíži a nemá vliv na posouzení této věci.

23. Na základě provedených důkazů soud dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu:Dne , datum, byla uzavřena hospodářská smlouva o sdružení prostředků na investiční výstavbu. Účastníky této hospodářské smlouvy byly:1) , právnická osoba, , sídlem , adresa, ,2) , právnická osoba, , sídlem , adresa, ,3) , právnická osoba, , , adresa, ,4) , právnická osoba, , sídlem , adresa, ,5) , právnická osoba, , sídlem , adresa, ,6) , právnická osoba, , sídlem , adresa, ,7) , právnická osoba, , sídlem , adresa, ,8) , Anonymizováno, ., sídlem , adresa, .Smlouva byla uzavřena za účelem sdružení prostředků na výstavbu , Anonymizováno, “ v katastrálním území , adresa, . Organizace zúčastněné na této smlouvě se zavázaly na tuto výstavbu poskytnout investorovi finanční příspěvky ve výši uvedené v článku III. této smlouvy. Investorem byl , Anonymizováno, . V článku V. této smlouvy bylo ujednáno, že sdružující se organizace po vybudování objektu se stávají uživateli určité jeho části vymezené v projektové dokumentaci a budoucí uživatelé na výstavbu objektu přispívají ve výši, která je v relaci k ploše, kterou budou užívat z celkové plochy objektu.Dne , datum, uzavřel státní podnik , právnická osoba, a žalovaná smlouvu o přechodu práv a povinností vyplývajících z hospodářské smlouvy o sdružení finančních prostředků ze dne , datum, . V článku II. této smlouvy bylo uvedeno, že státnímu podniku , právnická osoba, vzniklo právo na užívání nebytových prostor umístěných v přízemí domu č.p. , Anonymizováno, , a to prodejny o výměře 129,63 m2, skladu zboží o výměře 96,80 m2, skladu hořlavin o výměře 30,82 m2, kanceláře o výměře 6,25 m2a příslušenství o výměře 18,64 m2. V článku III. bylo uvedeno, že státní podnik , právnická osoba, převádí všechna svá dosavadní i budoucí práva a povinnosti, které mu vyplývají z hospodářské smlouvy, na žalovaného, který je přijímá a vstupuje do nich. V článku V. bylo ujednáno, že hodnota postupovaného práva činí 1 100 000 Kč.K převodu práv a povinností ze státního podniku , právnická osoba, na žalovanou nebyl dán souhlas všech sdružených organizací (případně jejich právních nástupců) z hospodářské smlouvy ze dne , datum, . Státní podnik , právnická osoba, byl vymazán z obchodního rejstříku dne , datum, po skončení likvidace.V době od , datum, do , datum, byla v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsána Česká republika s příslušností hospodařit s majetkem státu ve prospěch , právnická osoba, . V této době žalovaná užívala nebytové prostory, které se nacházejí v prvním nadzemním podlaží stavby č. p. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Výměra nebytových prostor (které žalovaná v době od , datum, do , datum, užívala) činila 319,01 m2.

24. Podle ustanovení § 360a odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb. hospodářského zákoníku (dále jen, „hospodářský zákoník“) v jeho posledním znění platí, že smlouvou o sdružení se zavazují organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společenském zájmu.

25. Podle ustanovení § 360a odst. 2 hospodářského zákoníku smlouva o sdružení vymezí zejménaa) účel sdružení, dobu, na kterou je smlouva uzavírána, činnost, která je předmětem sdružení, a způsob jejího provádění, popřípadě prostředky, které jsou předmětem sdružení,b) práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a způsob rozdělení zisku nebo ztráty,c) důsledky porušení smluvních povinností, d) způsob vzájemného vypořádání závazků po zániku smlouvy o sdružení.

26. Dle ustanovení § 360a odst. 3 hospodářského zákoníku smlouva o sdružení vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy.

27. Podle ustanovení § 360a odst. 4 hospodářského zákoníku smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací, dosažením účelu, k němuž byla uzavřena, uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, nebo v jiných případech stanovených ve smlouvě.

28. Podle ustanovení § 360a odst. 5 hospodářského zákoníku pokud smlouva o sdružení nestanoví jinak, může zúčastněná organizace od smlouvy odstoupit nebo převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací.

29. Dle ustanovení § 24 odst. 1 hospodářského zákoníku právní úkon může být učiněn výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím s ohledem na okolnosti, za kterých se stal, pochybnosti o tom, co chtěla organizace projevit. Podle § 24 odst. 2 hospodářského zákoníku k platnosti smluv a ostatních právních úkonů organizací se vyžaduje písemná forma, pokud právními předpisy nebo dohodou nebylo stanoveno jinak. Podle § 24 odst. 3 hospodářského zákoníku písemné projevy nemusí být na téže listině. Nahrazení podpisu mechanickými nebo jinými prostředky stačí jen tam, kde je to obvyklé v hospodářském styku nebo kde si to organizace předem dohodnou.

30. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

33. Ohledně žalovanou vznesené námitky promlčení soud uvádí, že tato námitka byla původně vznesena důvodně, neboť žalobkyně uplatňovala bezdůvodné obohacení za období od , datum, do , datum, . Po vznesení námitky promlčení však svůj návrh upravila a vzala částečně zpět. Nyní je předmětem řízení období od , datum, do , datum, . Žaloba byla podána , datum, , tudíž nárok na vydání bezdůvodného obohacení za uvedené období promlčen není.

34. Dále je nutno konstatovat, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce byl v období, za které je uplatňován nárok na vydání bezdůvodného obohacení, vlastníkem objektu č. p. , Anonymizováno, na ulici , adresa, (dále jen „nemovitost“). Z tohoto titulu byl žalobce osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku před soudem. Tato skutečnost byla nadto prokázána listem vlastnictví a jednoznačně potvrzena rozsudky vydanými v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, . Rovněž bylo postaveno najisto, přičemž ani v tomto ohledu mezi stranami nepanovala žádná pochybnost, že žalovaná po celou dobu užívání části nemovitosti za její užívání žalobci ničeho nehradila.

35. Soud připomíná, že v dřívějších rozsudcích zdejšího soudu (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ) bylo již opakovaně konstatováno, že , Anonymizováno, nebylo vlastníkem předmětného objektu a že ani , právnická osoba, , ani dříve pan , jméno FO, neměli právní titul k bezplatnému užívání jeho částí, neboť na ně platně nepřešla práva a povinnosti z původní hospodářské smlouvy. Soudy dospěly k závěru, že k platnému převodu těchto práv a povinností nedošlo již od roku 1992, a to pro absenci podpisů všech členů původního sdružení či jejich právních nástupců. Žalovaná odvozuje své právo k bezplatnému užívání z dohody ze dne , datum, , která však měla navazovat na řadu předchozích převodů z původní hospodářské smlouvy z roku 1986. Soud ani v tomto řízení neshledal uvedený převod za právně platný.

36. Hospodářská smlouva o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne , datum, byla uzavřena podle § 360a hospodářského zákoníku. Tento zákon byl s účinností od 1. 1. 1992 zrušen zákonem č. 531/1991 Sb., obchodním zákoníkem. Podle § 763 odst. 1 obchodního zákoníku se však právní vztahy vzniklé před jeho účinností, včetně práv z hospodářských smluv uzavřených do 31. 12. 1991, nadále řídí dosavadními právními předpisy. Právní poměry vzniklé z hospodářské smlouvy ze dne , datum, se proto i po 1. 1. 1992 nadále řídí hospodářským zákoníkem.

37. Ustanovení § 360a hospodářského zákoníku bylo s účinností od 1. 7. 1988 novelizováno zákonem č. 98/1988 Sb., přičemž podle článku II odst. 1 tohoto zákona se novelizované znění použilo i na vztahy vzniklé před tímto datem. Novelou byla zavedena podmínka, že sdružená organizace může převést svá práva a povinnosti na jiný subjekt pouze se souhlasem všech ostatních sdružených organizací (§ 360a odst. 5 hospodářského zákoníku ve znění od 1. 7. 1988). K platnosti smlouvy o převodu práv a povinností proto bylo nezbytné, aby s převodem vyslovily souhlas všechny subjekty, které se podle hospodářské smlouvy ze dne 12. 9. 1986 na sdružení prostředků podílely, případně jejich právní nástupci. U smlouvy o převodu práv a povinností ze dne 17. 3. 1996 však souhlas všech sdružených organizací prokázán nebyl.

38. Při posouzení geneze jednotlivých převodů práv a povinností z hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne , datum, soud především konstatuje, že první převod byl uskutečněn dohodou (dodatkem) ze dne , datum, uzavřenou mezi , právnická osoba, a , právnická osoba, . Tato dohoda byla formulována jasně a určitě a byla opatřena podpisy všech tehdejších členů sdružení, a proto ji soud považuje za platnou. Stejně tak soud shledal platným i druhý převod práv a povinností, k němuž došlo dohodou ze dne , datum, , kterou , právnická osoba, úplatně postoupil svá práva a povinnosti společnosti , právnická osoba, , neboť i tato dohoda byla podepsána všemi členy sdružení. Rovněž třetí převod, uskutečněný smlouvou ze dne , datum, mezi podnikem , právnická osoba, , a společností , právnická osoba, ., soud hodnotí jako platný, jelikož i v tomto případě byl zajištěn souhlas ostatních členů sdružení, vyjádřený jejich podpisy. Naproti tomu čtvrtý převod práv a povinností z hospodářské smlouvy, uskutečněný smlouvami ze dne , datum, mezi , právnická osoba, , a , jméno FO, , resp. , jméno FO, , soud za platný nepovažuje. Ačkoliv ze spisového materiálu vyplývá, že byly připojeny podpisy řady tehdejších účastníků sdružení, absentoval podpis subjektu oprávněného jednat buď jménem státu jako skutečného vlastníka nemovitosti, anebo jménem statutárního města Brna jako vlastníka evidovaného v katastru nemovitostí. Tato vada brání tomu, aby soud mohl uvedený převod hodnotit jako řádně a platně provedený. U následných převodů byl tento nedostatek již trvalý a zjevný. V rámci pátého převodu, učiněného dodatkem ze dne , datum, , jímž měla společnost , právnická osoba, ., převést svá práva a povinnosti na společnost , právnická osoba, ., nebyl dán souhlas ani ze strany příslušného orgánu státu, ani ze strany statutárního města Brna, případně městské části , adresa, , která navíc dlouhodobě zastávala názor, že předchozí nabyvatelé právo bezplatně užívat nebytové prostory platně nezískali. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že některé souhlasy jiných subjektů byly dány, ať již podmíněně, či osobami, které nebyly skutečnými členy sdružení ve smyslu hospodářské smlouvy (zejména , jméno FO, a , jméno FO, ). Stejně tak byl soudem shledán neplatným i převod práv a povinností provedený smlouvou ze dne , datum, mezi , právnická osoba, , a společností , právnická osoba, , neboť ani zde nebyly uděleny souhlasy všech členů sdružení. Na tuto posloupnost navázala smlouva o převodu práv a povinností ze dne , datum, uzavřená mezi státním podnikem , právnická osoba, a žalovanou, u níž rovněž nebyla splněna podmínka připojení podpisů všech skutečných členů sdružení; případné doplnění některých podpisů proběhlo až dodatečně či osobami, které k tomu nebyly oprávněny. Soud proto uzavírá, že počínaje čtvrtým převodem práv a povinností z hospodářské smlouvy jsou všechny následné převody neplatné. Tento závěr odpovídá nejen obsahu samotné hospodářské smlouvy, která podmiňovala jakékoli podstatné změny souhlasem všech členů sdružení, ale i tehdy platné právní úpravě, konkrétně § 360a odst. 5 hospodářského zákoníku ve znění účinném od 1. 7. 1988, které bylo rozhodné pro všechny dispozice s právy a povinnostmi z hospodářské smlouvy po roce 1990.

39. K uvedeným neplatným převodům soud dodává, že ani případné obtíže ve vzájemné komunikaci mezi jednotlivými participujícími subjekty nemohou ospravedlnit absenci předepsaných souhlasů. Z provedených listinných důkazů, zejména výpisů z obchodního rejstříku, je zřejmé, že oprávněné osoby byly v době jednotlivých převodů dosažitelné; byly‑li dotčené státní podniky v likvidaci, jednali za ně ustanovení likvidátoři. Argumentace žalované, podle níž měl být nedostatek souhlasů konvalidován výmazem státních podniků z obchodního rejstříku, postrádá jakýkoli právní základ a nemůže mít žádné právně relevantní důsledky pro posouzení platnosti těchto právních úkonů.

40. Soud dále konstatuje, že jak hospodářská smlouva o sdružení prostředků, tak i právní úkony týkající se převodu práv a povinností z ní, podléhaly obligatorně písemné formě (§ 360a odst. 3 hospodářského zákoníku); totéž platilo i pro souhlas ostatních sdružených organizací či jejich právních nástupců (§ 24 odst. 2 hospodářského zákoníku ve znění od 1. 5. 1990). Vzhledem k zákonem předepsané písemné formě souhlasu nelze připustit jeho udělení konkludentním způsobem.41. , Anonymizováno, , jako jeden z účastníků hospodářské smlouvy, zanikl ke dni , datum, v souvislosti s účinností zákona č. 367/1990 Sb. Právní úprava následně diferencovala, která práva a povinnosti přecházejí na obec a která zůstávají státu. Nemovitosti, jejichž vlastníkem se v důsledku výstavby v 80. letech stal stát, podléhaly režimu tzv. prozatímní správy podle vyhlášky č. 61/1986 Sb., kdy správu vykonával příslušný národní výbor, resp. později statutární město Brno v přenesené působnosti prostřednictvím Magistrátu města Brna. Tato přenesená působnost zanikla ke dni 1. 1. 2001 (§ 63 zákona č. 219/2000 Sb.) a následně přešla na okresní úřad Brno-venkov, přičemž od 1. 7. 2002 se stal příslušným hospodařit s tímto majetkem Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 29 zákona č. 201/2002 Sb.).

42. Na základě uvedeného soud uzavírá, že smlouva o převodu práv a povinností ze dne , datum, je neplatná, neboť k ní nebyl udělen souhlas všech sdružených organizací ve smyslu § 360a odst. 5 hospodářského zákoníku ve znění účinném od 1. 7. 1988. Žalovaná se proto nestala nositelem práv a povinností původního státního podniku , právnická osoba, , a nebytové prostory v budově užívá bez právního důvodu.

43. Pokud jde o námitku vydržení vlastnického práva k podílu na stavbě č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , ani tuto nepovažuje soud za důvodnou. Rozsudkem Městského soudu v Brně stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, a stavby č.p. , Anonymizováno, , to vše v katastrálním území , adresa, . Účastníky řízení byli (mimo jiných) žalobce a žalovaná. V řízení o určení vlastnického práva k pozemku a stavbě byla soudy také posuzována otázka dobré víry žalované a zda žalovaná vydržela vlastnické právo k podílu na stavbě č. p. , Anonymizováno, .

44. Rozsudkem soudu Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , zamítnuta žaloba, kterou se žalovaná domáhala určení, že je spoluvlastníkem stavby č.p. , Anonymizováno, . Účastníky tohoto řízení byli (mimo jiných) žalobce a žalovaná.

45. Z výše uvedeného proto vyplývá, že soudy v minulosti opakovaně posuzovaly otázku vlastnického práva ke stavbě č. p. , Anonymizováno, . Účastníky těchto řízení byli žalobce i žalovaná. V rámci těchto řízení soudy opakovaně posuzovaly naplnění všech předpokladů a všech způsobů nabytí vlastnického práva žalované ke stavbě. Výrok těchto pravomocných rozsudků je závazný pro žalobce i žalovanou a v tomto rozsahu je závazný též i pro soud (§ 159a odst. 1, 3 o. s. ř.). Proto v tomto řízení již není třeba se znovu zabývat otázkou existence dobré víry žalované (jako předpokladu pro vydržení jejího vlastnického práva). I přesto soud dospěl k závěru, že na straně žalované nikdy neexistovala dobrá víra v to, že je vlastníkem či domnělým vlastníkem nemovitosti nebo její části, ani že jí svědčí věcné břemeno. Žalovaná si byla od počátku vědoma, že jako vlastník je v katastru nemovitostí evidováno statutární město Brno, a současně znala dlouhodobé spory o vlastnictví nemovitosti vedené již od 90. let, včetně řízení o bezdůvodném obohacení a vyklizení, v nichž byla sama žalována. Přestože žalovaná svůj nárok odvozovala z dohody o převodu práv a povinností z roku 1996, nemohla být s ohledem na předchozí spory, aktivní účast v řízení sp. zn. , spisová značka, a vlastní právní erudici jejího jednatele důvodně přesvědčena o tom, že jí ke sporné nemovitosti svědčí vlastnické či věcné právo. Již v 90. letech tak objektivně existovaly vážné pochybnosti o vlastnictví nemovitosti, což vylučuje existenci dobré víry potřebné pro vydržení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

46. Žalovaná dále namítala, že vydržela právo užívat předmětné nebytové prostory. Ani s touto argumentací se soud neztotožňuje. Smlouva o sdružení uzavřená , datum, upravovala veškerá práva a závazky účastníků této smlouvy a pro posouzení jejího obsahu byla rozhodná konkrétní smluvní ujednání stanovící jak účel sdružení, tak výši podílu na společné činnosti, včetně veškerých dalších povinností i nároků, a to v takovém rozsahu, v jakém byly sjednány. Jednalo se tedy o smluvní úpravu vzájemných práv a povinností účastníků a jednalo se o komplexní úpravu. V článku V. této smlouvy bylo sjednáno, že sdružující organizace budou po vybudování objektu jejich uživateli, a to konkrétní části vymezené projektovou dokumentací. Lze tak uzavřít, že smlouvou o sdružení uzavřenou podle § 360a hospodářského zákoníku vzniklo mimo jiné státnímu podniku , právnická osoba, právo užívat vymezené nebytové prostory podle ujednání ve smlouvě (shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Toto ujednání je svou povahou závazkovým (obligačním) právem, a nikoliv právem věcným. Protože se v nyní projednávané věci jedná o obligační právo, je vydržení takového práva z jeho povahy vyloučené (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Je třeba též zdůraznit, že právo užívat vymezené nebytové prostory zakládala přímo smlouva o sdružení uzavřená podle § 360a hospodářského zákoníku a nejednalo se o vztah trvalého užívání podle § 70 hospodářského zákoníku. Proto nelze aplikovat § 876 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013.

47. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je dán. Žalovaná v řízení rovněž zpochybňovala výměru užívaných prostor. Pro stanovení výměry prostor předložil žalobce projektové dokumentace a značné množství listin. Soud však má za to, že je nutno vyjít ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, zpracovaného v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, i následně v tomto řízení. Podle znalce , právnická osoba, činí výměra těchto prostor 319,01 m2. Soud tedy výši peněžité náhrady vypočetl z výměry nebytových prostor určené znalcem , právnická osoba, a nikoli z podkladů, které předložil žalobce. Znalec provedl přeměření těchto nebytových prostor osobně. Naproti tomu důkazy, které k prokázání výměry nebytových prostor předložil žalobce, vycházely pouze z projektových dokumentací, popřípadě z jiných dříve vyhotovených listin. Je teda zcela zřejmé, že nejvyšší vypovídací hodnotu má skutečné faktické zaměření nebytových prostor a nikoli údaje, které byly získány převzetím z dřívější projektové dokumentace nebo jiných listin.

48. Závazek z bezdůvodného obohacení je představován povinností toho, kdo se obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Výše plnění se přitom odvozuje od prospěchu, který získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoli více), co sám získal. Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Obohacený přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání věci vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dále pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , konstatoval, že „Zanikl-li tedy subjekt, jemuž vlastník věci původně přenechal část svých oprávnění – zde užívací právo, je to právě vlastník, kdo je napříště oprávněn k jejich výkonu, pročež lze uzavřít, že i jemu svědčí nárok domáhat se náhrady za bezplatný výkon užívacího práva po osobě, jež k němu není patřičně oprávněna, ve formě bezdůvodného obohacení (k řečenému viz rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).“ Nejvyšší soud v citovaném rozsudku rovněž dovodil, že bezdůvodným obohacením je stav, kdy je nemovitá věc užívána osobou odlišnou od jejího vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (k tomu srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V kontextu nyní projednávané věci to znamená, že je to právě vlastník, kdo je oprávněn domáhat se vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalované tím, že předmět jeho vlastnictví bezplatně užívala, aniž by k tomu byla oprávněna řádným právním titulem.

49. V řízení bylo prokázáno, že to byla žalovaná, kdo reálně prostory žalobce užíval, kdo je měl pro sebe uzamčené a kdo je cca 20 let užíval zcela bezplatně. Sama žalovaná tak katastrálního a následně reálného vlastníka z možnosti užívat nebytové prostory fakticky vyloučila, byť je nakonec sama (podle svých tvrzení i obsahu výpovědi slyšených svědků) po mnoho posledních let aktivně ani neužívala. Právě vyloučení vlastníka z užívání jeho nemovitosti zakládá důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

50. Pokud pak jde o výši bezdůvodného obohacení, soud zde vyšel ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , č. účtu, . Znalecký posudek byl vypracován řádně, úplně a přesvědčivě; jeho závěry jsou logické a přezkoumatelné. Posudek splňuje veškeré formální náležitosti, přičemž závěry v něm obsažené byly dostatečně odůvodněny a opřeny o provedený nález. Znalec splnil zadaný úkol v plném rozsahu, vypořádal se se všemi relevantními skutečnostmi a jeho závěry jsou v souladu s výsledky řízení i s ostatními provedenými důkazy. Předmětný znalecký posudek nevylučuje ani závěry znaleckých posudků, č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, zpracovaných znaleckou kanceláří , právnická osoba, , jimiž byla stanovena obvyklá výše nájemného pro rok 2016 až 2019. Tento posudek vycházel ze standardně používané srovnávací metody za použití obvyklých koeficientů. Stanovení obvyklého nájemného nebytových prostor bylo provedeno metodicky správně a jeho závěry jsou akceptovatelné. Soud však při určení obvyklé výše nájemného vyšel ze znaleckého posudku , jméno FO, . Při porovnání obou znaleckých posudků nelze přehlédnout, že závěry tohoto znalce jsou přesvědčivější, zejména proto, že porovnával nájemní smlouvy uzavřené pro prostory v tomto předmětném objektu, bral v úvahu rozpětí obvyklého nájemného pro rok 2016 v rozmezí od 1 086 Kč/m² do 1 456 Kč/m², použil koeficienty odstraňující odlišnosti mezi jednotlivými nebytovými prostory a zejména přihlédl i k inflaci v daných letech. Soud tedy vyšel ze stanovené částky 1 300 Kč/m² znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , která reflektuje jak výhodnou polohu nebytových prostor v obchodní lokalitě s dobrou dopravní dostupností, tak jejich méně příznivé umístění v prvním nadzemním podlaží a původní stavební stav. Za období od , datum, do , datum, tak činí výše obvyklého nájemného za předmětné prostory částku 1 177 220 Kč.

51. Námitka žalované, že znalec nepřihlédl k faktické situaci, kdy předmětné prostory byly reálně obývány bezdomovci, což snižuje hodnotu daných prostor, je rovněž nedůvodná. Dle názoru soudu znalce k této skutečnosti nepřihlédl zcela správně. Jednak z předložených fotografií i fotografií pořízených znalcem je zřejmé, že prostory jsou zanedbané a neudržované. Toto je však čistě věcí žalované, která reálně do prostor nikoho nepouštěla, měla je uzamčeny a nemohl je tak užívat kdokoli jiný. Pokud svým jednáním či nedbalostí umožnila do prostor přístup bezdomovců, jde to pouze k její tíži. Prostory stačilo toliko vyklidit, vymalovat a umýt a mohly být užívány k zamýšleným účelům. Je rovněž nerozhodné, zda by byly užívány jako sklad či prodejna (to je na uvážení každého uživatele). Podstatné je to, že je bylo možno komerčně využívat obdobným způsobem jako jiné prostory v daném objektu, které znalec užil ke srovnání.

52. Žalobce po částečném zpětvzetí žaloby požadoval úhradu částky 1 104 355 Kč, tedy méně, než kolik činí jeho nárok. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou uhradit částku 1 104 355 Kč.

53. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním svého dluhu, a proto žalobci přísluší i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení nebyla mezi účastníky ujednána, a proto se za ujednanou výši úroku z prodlení považuje úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Peněžitá náhrada je splatná na výzvu podle § 1957 odst. 2 o. z. Výzva k zaplacení peněžité náhrady ze dne , datum, byla žalované doručena dne , datum, . Ve výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do , datum, . Od , datum, byla žalovaná v prodlení.

54. K námitce žalované, podle níž by měl soud při rozhodování přihlédnout k tomu, že uplatnění žalobcova nároku představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, že tento názor nesdílí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze prizmatem souladu s dobrými mravy posuzovat toliko samotný základ nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nikoli jeho výši. Ačkoli je i výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení možné poměřovat korektivem dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., výše bezdůvodného obohacení nepodléhá soudní moderaci. Uplatnění tohoto nároku lze z hlediska jeho souladu s dobrými mravy toliko jako celek aprobovat či naopak reprobovat; modifikovat výši uplatněného nároku z důvodu jeho domnělé amorálnosti soudu nepřísluší, neboť pro takový postup zákon neposkytuje oporu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i další judikaturu v něm citovanou, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

55. Soud se tedy zabýval otázkou, zda samotný základ žalobcova nároku, tedy požadavek na vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy. Základem posouzení nyní projednávané věci, stejně jako řízení předchozích, je smlouva o převodu práv a povinností ze dne , datum, , uzavřená mezi státním podnikem , právnická osoba, , a žalovanou. Uzavření této smlouvy bylo výsledkem svobodného a dobrovolného rozhodnutí žalované. Bylo tedy na ní, aby při jejím uzavírání postupovala v souladu s tehdy platnou právní úpravou a zajistila si písemný souhlas všech sdružených organizací, případně jejich právních nástupců. Pokud tak neučinila, lze toto pochybení přičítat výlučně k její tíži, nikoli k tíži žalobce. V projednávané věci se jednalo o obchodní vztah mezi podnikateli, v jehož rámci došlo ke zmaření investice žalované v důsledku neplatnosti smlouvy. Ke zmaření této investice však nedošlo v důsledku jakéhokoli jednání na straně žalobce. Ze shromážděných důkazů nevyplývá ani zjevné zneužití práva žalobcem, ani jeho jednání, které by bylo možné označit za rozporné s dobrými mravy. V řízení nebylo ani prokázáno, že by se žalobce o objekt nezajímal, právě naopak bylo zde vedeno několik soudních sporů, ze kterých vyplynulo, že vlastníkem předmětné nemovitosti není statutární město Brno. A dále byl veden i spor právě o určení vlastnictví. Žalobce pak ihned poté, co bylo postaveno na jisto, že je vlastníkem předmětné nemovitosti, započal s úkony směřujícími domoci se zaplacení nájemného za užívání prostor v dané nemovitosti či vydání bezdůvodného obohacení. Na tomto postupu soud nevidí nic, co by bylo v rozporu s dobrými mravy.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o. s. ř. Neúspěch žalobce byl nepatrný (z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, kterou byla korigována výměra prostor dle znaleckého posudku), a proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 15 550 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Tato částka se sestává z 15 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 245/2015 Sb. po 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024:- předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2019,- žalobní návrh ze dne 25. 3. 2019,- písemné podání ve věci samé ze dne 22. 7. 2019 ve spojení s podáním ze dne 13. 11. 2019,- příprava k účasti na jednání soudu dne 7. 5. 2020,- účast na jednání soudu dne 7. 5. 2020,- písemný návrh na pokračování v řízení 14. 5. 202,- písemné podání ve věci ze dne 7. 6. 2021 ve spojení s písemným podáním ze dne 21. 7. 2021,- příprava k účasti na jednání soudu dne 7. 10. 2021,- účast na jednání soudu dne 7. 10. 2021,- příprava k účasti na jednání soudu dne 27. 10. 2021 ve spojení s písemným vyjádřením ze dne 26. 10. 2021,- účast na jednání soudu dne 27. 10. 2021,- příprava k účasti na jednání soudu dne 20. 1. 2022,- účast na jednání soudu dne 20. 1. 2022,- příprava k účasti na jednání soudu dne 27. 6. 2023- účast na jednání soudu dne 27. 6. 2023,z 9 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po 450 Kč za úkony učiněné od 1. 1. 2025 (kdy výše paušální náhrady odpovídá stanovisku Nejvyššího soudu ČR vyjádřeného v usnesení ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ):- písemné podání ze dne 27. 1. 2025,- příprava k účasti na jednání soudu dne 24. 6. 2025- účast na jednání soudu dne 24. 6. 2025, které trvalo déle než 2 hodiny- písemné podání ze dne 12. 8. 2025,- písemné vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 23. 12. 2025,- příprava k účasti na jednání soudu dne 31. 3. 2026,- účast na jednání soudu dne 31. 3. 2026,- účast na vyhlášení rozhodnutí dne 9. 4. 2026.a zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 7 000 Kč. Soud nepřiznal žalobci jako náklad řízení paušální náhradu za písemné podání ze dne 17. 2. 2023, když toto neobsahovalo vyjádření ve věci samé.

57. Dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. pak soud neúspěšnou žalovanou zavázal i k úhradě nákladů řízení státu, které spočívají v zaplaceném znalečném znalecké kanceláři , právnická osoba, za výslech znalce u soudu ve výši 3 619 Kč, zaplaceném znalečném , jméno FO, za písemné zpracování posudku ve výši 5 706 Kč (kdy znalečné přiznané soudem bylo 12 706 Kč, avšak 7 000 Kč bylo hrazeno ze zálohy složené žalobcem a stát platil 5 706 Kč) a znalečném za ústní doplnění znaleckého posudku ve výši 1 200 Kč. Náklady státu tak činí 10 525 Kč.

58. Povinnost k úhradě soudního poplatku byla žalované uložena, neboť žalobce je v řízení od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jeho žalobě bylo vyhověno, žalovaná nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není od soudního poplatku osvobozena. Proto je žalovaná povinna zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soudní poplatek za žalobu, a to ve výši 55 218 Kč. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích (výrok IV tohoto rozsudku).