230 C 42/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 65 467 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 1 506 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 024 Kč, úrok z prodlení ve výši 254,25 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, dále částku 16 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 506 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, dále částku 17 888 Kč a částku 23 483 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 874 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce požadoval po žalovaném původně zaplacení částky 17 865 Kč s příslušenstvím, v průběhu řízení soud připustil změnu žaloby na částku 65 467 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku, konkrétně budovy [adresa], č. or. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], postavené na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v uvedené budově a je proto povinen přispívat na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy a pozemku, jež činí id. [číslo]. Žalovaný tak byl povinen hradit měsíčně částku 3 800 Kč, tato se skládá z příspěvku do fondu oprav ve výši 1 506 Kč (27 Kč/m2/měsíc, odhlasováno na shromáždění vlastníků) a částky 2 294 Kč za zálohy na služby pro rok 2019 a částky 2 236 Kč pro rok 2020. Žalovaný předepsané zálohy a příspěvek do fondu oprav v roce 2019 a 2020 nehradil řádně. Žalobce na dlužné úhrady za měsíc leden, březen a z části duben 2019 započetl přeplatek žalovaného z vyúčtování roku 2018 ve výši 12 535 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný nehradil platby za květen 2019 ve výši 2 265 Kč a následně za měsíce červen až září 2019 vždy měsíčně částkou 3 800 Kč, celkem 17 465 Kč. Žalobce vzal žalobu poté částečně zpět co do části záloh 10 335 Kč, neboť tyto byl oprávněn požadovat do vyúčtování služeb a s ohledem na další dlužné zálohy na správu domu ve výši 1 506 Kč měsíčně za období od října 2019 do srpna 2020, dlužné zálohy na služby ve výši 2 236 Kč měsíčně za období od ledna 2020 do srpna 2020 celkem ve výši 17 888 Kč, nedoplatku z titulu vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 23 483 Kč navrhl, aby soud připustil změnu žaloby a vzal žalobu částečně zpět, kdy tomuto návrhu bylo vyhověno usnesením Městského soudu v Brně č. j. 230 C 42/2019-89 ze dne 6. 10. 2020 a usnesením Městského soudu v Brně č. j. 230 C 42/2019-92 ze dne 4. 12. 2020. Žalobce doplnil návrh na zahájení řízení o argumentaci s odkazem na stanovy žalobce. Žalobce k námitkám žalovaného dotvrdil, že společnost [právnická osoba] jakožto společnost z poskytující správu domu byla odsouhlasena na shromáždění žalobce dne 5. 11. 2018 O výši příspěvku na správu domu s účinností od 1. 1. 2019 rozhodlo shromáždění žalobce dne 10. 7. 2018 a na tomto shromáždění byl žalovaný osobně přítomen. Splatnost příspěvku na správu domu a pozemku je uvedena v čl. 16 odst. 2 stanov společenství, a to do 20. dne v kalendářním měsíci, stejně jako splatnost záloh na služby. Splatnost příspěvku na správu domu a záloh na služby je určena jednotně ve stanovách. K námitce žalovaného, že nebyl žalobcem vyzván řádně ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., když výzva směřovala k úhradě částky 17 559 Kč a žaloba zněla na částku 26 663 Kč poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Žalobce uvedl, že není podnikatelem, žalovaný nemá pozici spotřebitele a námitky může vznášet pouze proti vyúčtování služeb. Žalobce dále uvedl, že žalovaný odmítl instalaci vodoměru, údajně si instaloval vlastní a neumožnil odečet vody. Žalobce uvedl, že dne 22. 5. 2020 (pátek) podal držiteli poštovní licence zásilku obsahující vyúčtování záloh služeb za rok 2019 adresovanou žalovanému. Dne 25. 5. 2020 (pondělí), nejpozději však 26. 5. 2020 (úterý) se zásilka dostala do sféry ovládané adresátem, tedy žalovaným. Nejpozději následujícího (pracovního) dne měl žalovaný příležitost vyzvednout si doručovanou zásilku, když žalovanému bylo dne 26. 5. 2020 vloženo oznámení držitele poštovní licence o uložení zásilky. Nejpozději 27. 5. 2020 nabyl žalovaný objektivní možnost seznámit se s doručovanou zásilkou a 30 denní lhůta pro podání námitek skončila dne 27. 6. 2020. Žalobce následně podáním ze dne 18. 5. 2021 dotvrdil, že ohledně způsobu rozúčtování rozhodlo shromáždění na svém zasedání až dne 30. 6. 2020, žalobce uvádí, že se jednalo pouze o deklaratorní potvrzení stávajícího stavu z důvodu právní jistoty, nejednalo se o rozhodnutí o novém způsobu rozúčtování, tehdejší předseda Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. vysvětloval, že takto činí pouze a jen z důvodu napadání takového způsobu rozúčtování žalovaným a vlastníky jednotky [číslo] se kterými je veden totožný soudní spor. Zásilka obsahující vyúčtování za rok 2019 byla žalovanému uložena na poště dne 26. 5. 2020 (druhopis dodejky již založen ve spise) a následně, po uplynutí úložní doby, mu byla vhozena do schránky dne 9. 6. 2020. Žalovaný doručil námitky žalobci až dne 3. 7. 2020 a pověřenému správci společnosti [právnická osoba] dne 29. 6. 2020, tedy po uplynutí zákonné 30 denní lhůty pro podání námitek. Žalobce si svou povinnost předat řádně vyúčtování splnil, žalovaný nedodržel zákonnou 30 denní lhůtu pro podání námitek. Dne 22. 2. 2021 žalovaný na účet žalobce poukázal částku ve výši 1 506 Kč, přičemž do zprávy pro příjemce žalovaný uvedl„ fond oprav leden 2019.“ Žalobce však dluh na příspěvku za správu domu za leden 2019 z výše uvedeného důvodu, tj. na základě zápočtu, neeviduje. Z výše poukázané částky, která odpovídá měsíčnímu příspěvku na správu domu, a dále ze zprávy pro příjemce, dle které se má jednat o platbu„ fondu oprav“ žalobce dovozuje, že žalovaný projevil vůli splnit závazek z titulu zákonné úhrady příspěvku na správu domu. Z tohoto důvodu žalobce částku 1 506 Kč poukázanou žalovaným dne 22. 2. 2021 započítává s ohledem na žalovaným projevenou vůli (úhrada„ fondu oprav“) na závazek nejdříve splatný, tj. na měsíc květen 2019.

2. Žalovaný namítl, že obdržel evidenční list, který obsahoval razítko společnosti [právnická osoba], se kterým není v žádném vztahu a přispívat na správu domu má povinnost výlučně žalobci nikoliv jiné osobě, přičemž neexistuje výměr ukládající žalovanému hradit žalobci úhrady v souvislosti se správou domu. Evidenční list byl vystaven 11. 1. 2019 doručen žalovanému 8. 2. 2019, je účinný retroaktivně od 1. 1. 2019 a navíc obsahuje věcné chyby. Žalobce tak v lednu 2019 nemohl mít za žalovaným jakékoliv pohledávky a tedy ani nemohl platně započíst. Žalovaný namítal, že i vyúčtování je provedeno chybně, žalobce se nevypořádal s jeho důvodnými námitkami. Nakonec sám žalobce předložil nový evidenční list s platností od 1. 1. 2020 a průvodní dopis k tomuto evidenčnímu listu ze dne 27. 12. 2019, kdy opravil nesprávné položky z dřívějšího období a tím přisvědčil námitkám žalovaného a sám potvrdil svůj nesprávný předchozí postup. Žalovaný dále namítal, že dne 13. 8. 2019 obdržel k výzvu k zaplacení částky 10 265 Kč namísto v řízení nárokovaných 17 865 Kč. Žalovaný uvedl, že námitky k vyúčtování učinil ústně a následně je písemně zaslal žalobci dne 15. 2. 2019, lhůta k jejich vyřízení uplynula dne 15. 3. 2019. Dne 1. 7. 2019 zaslal žalovaný žalobci dopis s žádostí o přeplatek v částce 12 535 Kč, dne 3. 7. 2019 převzal zápočet učiněný žalobcem. Dne 4. 7. 2019 žalovaný namítl nezpůsobilost započtení pohledávky. Žalovaný dále uvedl, že dne 24. 6. 2020 podal námitky proti vyúčtování služeb za rok 2019 a žalobci byly doručeny dne 3. 7. 2020, žalobce na ně reagoval dne 23. 7. 2020. Žalovaný namítl nezpůsobilost započtení učiněného žalobcem oproti přeplatku žalovaného. Žalovaný v bodě IX. svých námitek v podání z 20. 8. 2020 uvedl pohledávky v celkové výši 18 719,75 Kč k započtení a tuto částku následně doplnil v podání z 2. 5. 2021, jednalo se o pohledávky z titulu pokut za prodlení s vyřízením námitek (a to i druhých námitek), dále prodlení s předložením podkladů pro vyúčtování služeb, prodlení za pozdní doručení vyúčtování, prodlení s úhradou přeplatku a dále částku 1 943,50 Kč jako to, co žalobce neoprávněně vynaložil na ostatní bytové jednotky v rámci osazení jednotek vodoměry, kdy nejméně tato částka žalovanému náleží, když on si osadil jednotku sám. Žalovaný dále uvedl, že vyúčtování služeb za rok 2019, nemá náležitosti stanovené právními předpisy a obsáhle poukázal na jeho vady. V bytě žalovaného jsou nainstalovány nové, ověřené, certifikované vodoměry zcela v souladu s platnou právní úpravou a žalovaný nikdy nebyl vyzván k umožnění odečtu těchto vodoměrů. Pro vyloučení pochybností žalovaný uvádí, že má zaznamenány údaje stavů vodoměrů v jeho bytě k 1. 1. 2020 jako počátečního stavu roku 2020. Z výše uvedených důvodů je zcela nezákonné uplatnění vzorce ke stanovení spotřeby podle přílohy č. 2 vyhl. č. 269/2015 Sb., když v bytě žalovaného jsou řádně instalované, ověřené vodoměry. K doručení vyúčtování žalovaný uvedl, že podle záznamů žalovaného byla zásilka s vyúčtováním 2019 doručována dne 26. 5. 2019, kdy bylo do schránky vhozeno oznámení o uložení zásilky a poučení. Z oznámení o uložení zásilky (výzva k vyzvednutí zásilky) bylo zřejmé, že k výzvě k vyzvednutí zásilky je připojeno poučení a dále, že po uplynutí úložní doby bude zásilka vložena do domovní schránky. Žalovaný se tak na základě informací o zásilce z dispozic odesilatele zásilky rozhodl a také s ohledem na ochranu svého zdraví před covidovou infekcí, že přijme za okamžik doručení zásilky podle poučení poslední den úložní lhůty, a to 5. 6. 2020 a následně si nechá zásilku vložit do domovní schránky. Zásilka s vyúčtováním 2019 pak byla v souladu s poučením na zásilce vhozena dne 9. 6. 2020 do poštovní schránky. V souladu s ust. čl. 17, odst. 7. stanov žalobce platí, že námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování je vlastník jednotky povinen předložit nejpozději do třiceti dnů od doručení vyúčtování. Žalovaný v současném sporu tvrdí, že zásilka žalobce obsahující vyúčtování 2019 byla doručena žalovanému dne 9. 6. 2020 vhozením do schránky žalovaného a proto jsou námitky žalovaného proti vyúčtování 2019 včasné. Námitky žalovaného proti vyúčtování 2019 jsou však včasné ať už soud přivolí k argumentaci okamžiku doručení těchto námitek dne 5. 6. 2020 nebo 9. 6. 2020. Správce EZRA dne 15. 10. 2020 zaslal právnímu zástupci žalovaného a žalovanému samotnému scan osmi stran výpisu z účetního programu správce. Tento scan podklady k vyúčtování neobsahuje v celém rozsahu. Žalovaný zjistil, že sdělené dovoluje pouze částečné přezkoumání vyúčtování 2019 a současně, že v těchto podkladech jsou numerické chyby a částky uváděné v těchto podkladech neodpovídají vyúčtování 2019. Žalovaný proto dopisem ze dne 26. 10. 2020 podal v zákonné lhůtě do 30 dnů od doručení podkladů (částečných) pro vyúčtování dodatečné námitky, kterými tyto chyby a nedostatky vytkl. Žalovaný vyrozuměl žalobce dopisem ze dne 16. 10. 2020 o tom, že jeho platby na účet žalobce ve výši 1 506 Kč jsou úhradami do fondu oprav za období vždy označeném ve zprávě o bankovním převodu a že nejsou rozhodně určeny na úhradu jakýchkoliv částek aktuálně probíhajícího soudního sporu. Žalovaný tak uhradil fond oprav za měsíce leden 2019, září 2020, říjen 2020, listopad 2020 a prosinec 2020, který žádný z dílčích nároků žalobce není a nebyl předmětem žalobního nároku. Žalovaný dále stejným způsobem uhradil fond oprav za měsíce leden 2021, únor 2021, březen 2021 a duben 2021. Žalovaný rozporuje i vyúčtování za rok 2020.

3. Soud řízení výrokem I. zastavil v souladu s ust. § 96 o.s.ř., když žalobce vzal žalobu co do této částky zpět před zahájením jednání a souhlas žalovaného se tak nevyžaduje.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastnici řízení učinili nesporným, že pro žalované období byl stanoven tzv. příspěvek do fondu oprav ve výši 27 Kč za m2 a nesporná je i výměra bytu žalovaného, kdy celková částka, jež má být hrazena žalobcem do fondu oprav je 1 506 Kč měsíčně. Tuto skutečnost dokládá k zápis ze schůze shromáždění konaného dne 10. 7. 2018 a tato listina tak pro nadbytečnost nebyla k důkazu prováděna.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce vyplývá, že žalobce je právnickou osobou založenou za účelem správy domu s datem jeho vzniku 1. 4. 2003 a je veden v rejstříku společenství vlastníků jednotek. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] umístěné na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], a to o velikosti podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti [číslo] dle informace o jednotce [číslo] pro [list vlastnictví], k. ú. [část obce] a informace o stavbě [adresa] pro [list vlastnictví], k. ú. [část obce].

6. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného od 1. 1. 2019 vystaveného na žalovaného je patrna výměra úhrad za užívání bytu v celkové výši 3 800 Kč měsíčně sestávající se z fondu oprav částce 1 506 Kč a dále záloh na služby, které jsou představovány částkou 152 Kč za dohody-jiné služby, 46 Kč za pojištění budovy, 220 Kč za poplatek za vedení správy domu, 269 Kč za vodné a stočné, 678 Kč za teplou vodu, 784 Kč za teplo, 36 Kč za společnou elektřinu a 109 Kč za úklid společných prostor.

7. Ze zápisu ze schůze shromáždění vlastníků jednotek ze dne 8. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný vznáší námitky vůči smlouvě uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] dne 10. 11. 2018. Shromáždění schválilo odměnu za úklid 1 500 Kč měsíčně (tato odměna zůstala v nezměněné výši, tedy shodně s předchozím schválením shromážděním) a nově odměnu pro údržbáře 1 000 Kč měsíčně.

8. Z vyúčtování plnění v souvislosti s užíváním bytu za období roku 2018 soud zjistil, že předepsané zálohy činily 34 769 Kč a přeplatek činil 12 535 Kč. Z oznámení o zápočtu pohledávek soud zjistil, že neuhrazené předpisy záloh za měsíce leden, březen, duben, květen roku 2019 činily 15 200 Kč (toto vyúčtování ještě prováděl předchozí správce Průkopník, stavební bytové družstvo, kdy z prohlášení vlastníka podle zákona č. 72/1994 Sb. soud zjistil, že činnost správce ke dni 6. 8. 1998 vykonávalo Průkopník, stavební bytové družstvo, [obec], [ulice a číslo], IČO [číslo] a nebylo sporu, že tak tomu bylo i pro uvedený rok, kdy k tomuto žalobce doplnil, že i historicky docházelo k rozúčtování v budově dle podlahové plochy), kdy tuto pohledávku žalobce započetl oproti pohledávce žalovaného na přeplatku ve výši 12 535 Kč a vyzval žalovaného k zaplacení 2 665 Kč ve lhůtě do 14 dní, kdy dle doručenky písemnost převzal žalovaný dne 3. 7. 2019. Žalovaný dopisem ze dne 3. 7. 2019 informuje EZRA reality s.r.o. o nezpůsobilosti zápočtu a vyzývá žalobce k vydání 12 535 Kč. Výzvou ze dne 13. 8. 2019 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 10 265 Kč za měsíce květen, červen a červenec 2019. Dle podací stvrzenky byla výzva odeslána 13. 8. 2019. Z emailové korespondence za období od 10. 9. 2019 do 30. 9. 2019 vyplývá výměna stanovisek mezi účastníky a jejich právními zástupci.

9. Z potvrzení o převzetí vyúčtování vyplývá, že žalovaný převzal vyúčtování za rok 2018 s přeplatkem 12 535 Kč oproti podpisu dne 30. 4. 2019. Ze stanov žalobce soud zjistil, že podle čl. 16 odst. 2 stanov: Příspěvek na správu domu a pozemku platí vlastníci jednotek v domě – členové společenství formou záloh na účet společenství do 20. dne v kalendářním měsíci. Spolu s tím platí také zálohy na služby spojené s užíváním jednotky. Z čl. 17 odst. 3 stanov vyplývá, že vlastníci jednotek v domě platí měsíční zálohy na jednotlivé služby do 20. dne v měsíci spolu s příspěvky na správu domu a pozemku.

10. Z písemnosti žalovaného adresované [právnická osoba] ze dne 17. 2. 2019 vyplývá, že žalovaný sděluje v souvislosti se zásahem Policie ČR ze dne 13. 2. 2019, že uplatnil reklamaci. Výzvou ze dne 30. 6. 2019 žádá žalovaný žalobce, o seznam vlastníků a nájemců v domě, o fakturu za výměnu vodoměrů a žádá o přeplatek 12 535 Kč. Opětovně tak činí přípisem ze dne 14. 8. 2019. Přípisem ze dne 3. 7. 2019 žalovaný žalobci sděluje nezpůsobilost započtení pohledávky.

11. Z evidenčního listu ze dne 11. 1. 2019 se zjišťuje, že rozpis úhrad za užívání bytu je platný zpětně od 1. 1. 2019 po schválení směrnice GDPR na schůzi SVJ dne 8. 1. 2019. Z evidenčního listu vystaveného na žalovaného je patrna výměra úhrad za užívání bytu v celkové výši 3 800 Kč měsíčně sestávající se z fondu oprav, vodného a stočného, teplé vody, tepla, společné elektřiny, úklidu, dohody-jiné, pojištění, správního poplatku.

12. Z oznámení o změně záloh ze dne 27. 1. 2019 s účinností od 1. 1. 2020 je uvedeno upozornění na rozúčtování částky 1 500 Kč za úklid, údržby domu ve výši 1 000 Kč a výtah ve výši 979,52 Kč. Přiložený evidenční list obsahuje fond oprav, vodné a stočné, teplou vodu, teplo, společnou elektřinu, úklid, údržbu domu, výtah, pojištění, správní poplatek, celková výše je 3 742 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 14. 6. 2019 s datem splatnosti 28. 6. 2019 je patrno, že byla žalobci vyúčtována částka ve výši 44 249,70 Kč za výměnu vodoměrů včetně radiomodulu.

13. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 13. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný u Policie ČR sepsal záznam, s tím, že vypověděl, že se dne 13. 2. 2019 dostavil do [právnická osoba] s reklamací rozpisu úhrad, který mu byl doručen dne 8. 2. 2019. Žalovaný vypověděl, že jednatel odmítl vystavit reklamační protokol. Z usnesení Police České republiky ze dne 25. 2. 2020 soud jistil, že policejní orgán ve věci oznámení žalovaného ze dne 31. 7. 2019 věc odložil.

14. Z vyúčtování služeb za rok 2019 ze dne 21. 5. 2020 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 12 048 Kč do fondu oprav (8x 1 506 Kč za měsíce 5-12 2019) a částky 23 483 Kč (s odkazem na přiložené vyúčtování), celkem ve výši 35 531 Kč. Současně bylo uvedeno, že žalobce vypočetl spotřební složku pro teplou vodu dle příslušné vyhlášky, neboť žalovaný nezpřístupnil byt pro instalaci nových podružných měřidel a ani nezpřístupnil byt pro odečet na konci zúčtovacího období. Přílohou bylo vyúčtování služeb a výpočet spotřební složky. Z druhopisu dodejky ve spojení s výzvou k vyzvednutí k uvedené listině je patrné, že zásilka byla dána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2020, následně uložena na poště dne 26. 5. 2020, dne 9. 6. 2020 byla vhozena do domovní schránky žalovaného. Žalovaný doložil výzvu k vyzvednutí od pošty spolu s poučením, že pokud si nevyzvedne zásilku ve lhůtě 10 dnů, bude se považovat za doručenou posledním dnem této lhůty. Z podacího lístku ze dne 25. 6. 2020 a dodejky téže dne soud zjistil, že žalovaný odeslal písemnost k rukám [právnická osoba], kdy písemnost byla převzata 29. 6. 2020. Z podacího lístku ze dne 25. 6. 2020 a dodejky téže dne soud zjistil, že žalovaný odeslal písemnost k rukám předsedy výboru žalobce, písemnost byla převzata dne 3. 7. 2020. Souvisejícím přípisem ze dne 24. 6. 2020 vznesl žalovaný námitky vůči vyúčtování služeb za rok 2019. 15. [právnická osoba] ze dne 23. 7. 2020 obsahuje oznámení žalovanému k vyúčtování služeb, že citovaná společnost je správcem žalobce a účet pro platby je účtem žalobce, nikoliv účtem správce.

16. Z emailové korespondence za období od 27. 5. 2019 do 17. 5. 2021 soud zjistil, že tato se týká certifikace vodoměrů. Žalobce v této souvislosti poukazuje na to, že žalovaný tvrdil, že není třeba měnit vodoměry a následně namítá měření necertifikovanými vodoměry, žalovaný dále sděluje žalobci, že si opatřil vlastní vodoměr.

17. Z rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví č. j. SPR/050/3000 /20-4 ze dne 18. června 2020, vyplynulo, že bylo žalobci uděleno napomenutí pro používání výsledků měření vodoměrů bez platného ověření, v období od 1. 1. 2019 do 10. 6. 2019 k vyúčtování nákladů spotřeby teplé vody, kdy k prošetření dal mimo jiné podnět žalovaný.

18. Z průvodního dopisu žalobce na č. l. 109 bez data a nadpisu, vyplývá, že žalovanému bylo vystaveno vyúčtování za rok 2020 s nedoplatkem 26 531 Kč. Ze sdělení na č.l. 111 spisu vyplývá, že nájemníci si mohou podklady k vyúčtování služeb stáhnout z webového rozhraní, tyto podklady byly soudu předloženy (viz podklady pro vyúčtování na č.l. 154 až č.l. 173), kdy se jedná o listiny z linku, z něhož bylo možné si tyto listiny stáhnout. Přehledová tabulka obsahuje rozúčtování.

19. Z nedatovaného přípisu, jehož přílohou je vyúčtování služeb ze dne 3. 5. 2021 za rok 2020 adresovaný žalovanému vyplývá, že žalobce zasílá opravené vyúčtování s nedoplatkem 25 101 Kč. Proti vyúčtování vznesl žalovaný námitky dopisem ze dne 10. 5. 2021, dle podacího lístku odeslané 11. 5. 2021.

20. Přípisem ze dne 16. 10. 2020 sděluje žalovaný žalobci, že jeho případné platby směřují k částkám dle zpráv pro příjemce, nikoliv na částky dle aktuálně probíhajícího soudního sporu, dle podacích lístků byla tato písemnost odeslána žalobci a [právnická osoba], kdy doručení vyplývá z potvrzení o převzetí zásilek.

21. Email ze dne 15. 10. 2020 od [právnická osoba] v příloze obsahoval výpis z účetní knihy žalobce a účetní evidenci.

22. Dopisem ze dne 26. 10. 2020 podal žalovaný námitky proti vyúčtování za rok 2019. Dle podacího lístků byly námitky odeslány dne 26. 10. 2020. K tomuto žalovaný uvedl, že námitky bylo možno konkretizovat v zákonné 30denní lhůtě po obdržení podkladů.

23. Z vyúčtování služeb za rok 2019 jako odpovědi na dopis žalovaného ze dne 24. 6. 2020 vyplývá, že společnost [právnická osoba] reagovala na připomínky žalovaného. Přiložená dodejka ze dne 26. 5. 2020 neobsahuje popis žalovaného o převzetí.

24. Námitkami proti evidenčnímu listu s účinností od 1. 1. 2020 ze dne 27. 1. 2020 žalovaný vznesl námitky proti vyúčtování za rok 2019 a evidenčnímu listu za rok 2020.

25. Soud zjistil z poštovních podmínky české pošty, konkrétně čl. 17 bod 6, že poučení (resp. jeho forma), jež bylo žalovanému připojeno k oznámení o uložení, je volitelné.

26. Z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 2108 C 37/2019-139 ze dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že je veden spor v obdobné věci mezi žalobcem a žalovanými [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž se jedná o skutkově i právně téměř totožnou věc, pouze na straně žalované jsou jiné osoby, jež však jsou vlastníky bytové jednotky ve shora specifikovaném domě a jejich postup je totožný s postupem žalovaného v této věci. Rozhodnutí dosud není pravomocné, když proti němu bylo podáno odvolání, o tomto dosud nebylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto.

27. Z výpisu účtu žalobce vyplývá, že žalovaný dne 22. 2. 2021 žalobci uhradil 1 506 Kč s identifikací platby fond oprav leden 2019.

28. Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu zápis ze schůze shromáždění z 10. 7. 2018 pro nadbytečnost, když údaje, jež měl zápis prokazovat (výši odvodů do fondu oprav a způsob stanovení byl mezi účastníky nesporný), pokud se jedná o důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, zde se z povahy nejedná o listinný důkaz, ale o podložení právní argumentace žalovaného a proto ani tato listina nebyla k důkazu prováděna.

29. Podle ust. § 1180 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech domu.

30. Podle ust. § 1181 odst. 1 o.z. platí vlastník jednotky zálohy na plnění spojení nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období.

31. Podle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen zák. č. 67/2013 Sb.) má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Odst. 2 cit. ustanovení stanoví že pokud nedojde k ujednání, nebo není-li přijato rozhodnutí družstva, nebo společenství, určí poskytovatel služeb příjemci služeb měsíční zálohy za jednotlivé služby jako měsíční podíl z předpokládaných ročních nákladů na služby z uplynulého roku, nebo podle posledního zúčtovacího období, anebo z nákladů odvozených z předpokládaných cen běžného roku.

32. Dle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Dle odst. 3 citovaného ustanovení finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

33. Ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. pak stanoví, že na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Dle odst. 2 cit ustanovení případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

34. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Dle odst. 2 předmětného ustanovení výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

35. Po provedeném dokazování a podřazení pod shora uvedená ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve k povinnosti žalovaného přispívat do fondu oprav (příspěvek na správu domu a pozemku). Zde nebylo sporu o výši tohoto příspěvku pro žalované období částkou 27 Kč za m2 ani celková částka 1 506 Kč měsíčně pro žalovaného. Pokud žalovaný namítal, že mu byl příspěvek vyměřen evidenčním listem, který navíc nebyl vystaven žalobcem, nesplňoval zákonné náležitosti a ještě proti němu žalovaný podal námitky, lze uvést, že tato argumentace není opodstatněná. Žalovaný věděl jakou částku (toto bylo nesporné a žalovaný nenamítal, že nahradí z důvodu, že neví, kolik měl do fondu oprav hradit, ale proto, že nárok žalobce následně zanikl započtením na žalovaným uplatněné smluvní pokuty) i na jaký účet má hradit, nakonec výše tohoto příspěvku byla odhlasována shromážděním žalobce (kde byl žalovaný i osobně přítomen). Stejně tak vyplývá ze stanov splatnost tohoto příspěvku do 20 dne v měsíci. Žalobce požaduje po žalovaném úhradu částky 6 024 Kč za dlužné příspěvky do fondu oprav za období čtyř měsíců od června do září roku 2019. Soud dále přiznal žalobci částku 16 566 Kč za dlužné příspěvky do fondu oprav, za období jedenácti měsíců od října 2019 do srpna roku 2020. Pokud se jedná o žalovaným namítaný zánik této pohledávky započtením, soud aniž by se zabýval důvodností takto vzneseného nároku, uvádí, že žalovaný v průběhu řízení postupně vyčísloval smluvní pokuty z různých titulů. Aby však mohlo dojít k platnému započtení, musí žalovaný učinit jednoznačný úkon. Je nutno uvést, jaké konkrétní částky na jaké konkrétní pohledávky žalobce žalovaný započítává a také tento konkretizovaný úkon započtení musí učinit, k čemuž však žalovaný dosud nepřistoupil, když ve svých podáních sice vyčíslil své nároky, avšak v podání z 20. 8. 2020 uvedl pohledávky v celkové výši 18 719,75 Kč s tím, že je uplatňuje jako pohledávky k započtení, avšak není patrné, na jaké konkrétní pohledávky žalobce je chce započíst a také chybí výslovný projev vůle takto učinit. Pokud se jedná o podání z 2. 5. 2021, zde jsou uváděny částky 13 650 Kč, 14 650 Kč (s poukazem na jejich uplatnění v podání z 20. 8. 2020 s tím, že žalovaný je dovyčíslil k datu tohoto podání z 2. 5. 2021) a dále částky 7 800 Kč a 12 150 Kč a dokonce i závěr žalovaného, že některé z uplatněných pohledávek k započtení se navzájem vylučují a uvedené má posoudit soud. Úklon započtení (tím méně pak vůči jaké konkrétní pohledávce žalobce činí) zde není žalovaným uveden vůbec. Soud poukazuje, že žalovaný ani výslovně neučinil úkon započtení vůči žalobci a současně neoznačil na jaké konkrétní pohledávky žalobce (případně) započítává a jeho úkon tak je neurčitý a není způsobilý vyvolat následky uvedené v ust. § 1982 o.z., tedy zánik pohledávky žalobce.

36. Žalovanému byla známa výše příspěvku, byl mu znám účet žalobce, na který mohl hradit příslušné platby. Správce žalobce žalovanému písemně sdělil, že se jedná o účet žalobce nikoliv o účet správce. Žalovaný nehradil příspěvek pravidelně a dostal se do prodlení s platbou příspěvků do tzv. fondu oprav ve výši 1 506 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě zmiňuje příspěvek do fondu oprav za dlužné měsíce leden 2019, březen 2019, duben 2019 a část měsíce května 2019 s tím, že na tuto pohledávku za žalovaným žalobce však provedl zápočet a proto v tomto řízení plnění za uvedené měsíce nenárokuje. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s každou měsíční úhradou příspěvku do fondu oprav, zavázal soud žalovaného i k úhradě úroků z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to z každé dlužné měsíční platby v nárokovaném období. Soud rovněž zastavil tímto rozhodnutím řízení v částce 1 506 Kč (jak uvedeno ve výroku I. a odůvodněno v odstavci 3), kdy v řízení bylo prokázáno, že tato částka byla poukázána na účet žalobce dne 22. 2. 2021 s poznámkou pro příjemce platby„ fond oprav leden 2019“ a žalobce vzal v této částce žalobu zpět. Vzhledem k tomu, že žalobce vycházel z toho, že tato pohledávka (za platbu do fondu oprav za leden 2019) žalobce v důsledku zápočtu již neexistuje, započítal tuto příchozí platbu na měsíc květen 2019. Z hmotněprávního pohledu takový postup žalobce není k újmě žalovaného, a to ani v otázce úroku z prodlení, který žalobce původně nárokoval až do zaplacení. Soud v této souvislosti přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 254,25 Kč, který představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 506 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno, a to za období od 1. 6. 2019 (tedy pro květnovou platbu, kdy žalobce požadoval úrok z prodlení od data pozdějšího, neboť žalovaný byl v prodlení již do 21. dne toho kterého měsíce, zde tedy konkrétně 21. 5. 2019) do 22. 2. 2021, tj. do dne úhrady provedené žalovaným.

37. Žalobce se žalobou, která byla podána dne 8. 10. 2019, původně domáhal úhrady splatných záloh na služby za období od května 2019 do září 2019, a to v částce 1 159 Kč za měsíc květen a v částce 2 294 Kč za období od června do září 2019. Pokud se jedná o uplatněný nárok na zálohy na služby pro rok 2019, tento byl v důsledku provedeného vyúčtování následně změněn na nedoplatek z vyúčtování v částce 23 483 Kč. I zde bylo žalovaným namítáno, že mu byly zálohy vyměřeny pozdě doručeným evidenčním listem (doručeno až v únoru 2019), který nebyl ani vystaven žalobcem, nesplňoval zákonné náležitosti a ještě proti němu žalovaný podal námitky, lze uvést, že tato argumentace není opodstatněná. Žalobce již nyní nepožaduje zálohy, ale nedoplatek z vyúčtování a jím uplatněná argumentace by mohla mít maximálně vliv na prodlení s úhradou zálohy za měsíc leden 2019, kdy úrok z prodlení ze záloh však není žalobcem v tomto řízení požadován. Povinnost k platbám záloh zaniká po uplynutí lhůty k podání námitek proti vyúčtování a o jejich zaplacení již úspěšně žalovat nelze. Dlužné zálohové platby se stávají položkou k vyúčtování, z něhož mohou případně vzejít nedoplatky. Žalobce správně zareagoval, když nyní požaduje po žalovaném nedoplatek z titulu vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 23 483 Kč.

38. Žalovaný namítal, že v provedeném vyúčtování došlo k nesprávnému zápočtu částky 12 535 Kč jako přeplatku záloh za rok 2018 na dlužné zálohové platby za měsíce leden, březen, duben, květen 2019 ve výši 3 800 Kč měsíčně. Žalobce správně započetl vzniklý přeplatek z vyúčtování za rok 2018 na závazky žalovaného. Podle § 1982 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. O.z. nestanoví povinnost započíst pohledávku na nejdříve splatnou či poměrným způsobem. Je uzákoněna volnost věřitele započíst pohledávku tak jak to určí. Volba pohledávky, na kterou chce věřitel započíst plnění je výlučně na věřiteli. Podmínkou řádného započtení zůstává, aby o této skutečnosti věřitel informoval dlužníka. To žalobce učinil, když řádně doručil žalovanému oznámení o započtení vzájemných pohledávek. Soud se pak neztotožňuje se žalovaným, který rozporoval provedené započtení dopisem, ve kterém uváděl, že zálohy na služby nejsou splatné a výpočtový list byl napaden reklamací a námitkami a pohledávka žalobce je nejistá a neurčitá. Ze shora uvedených důvodů námitky žalovaného proti zápočtu nemohly mít za následek jeho neúčinnost a soud má za to, že započtení přeplatku z roku 2018 ve výši 12 535 Kč na dlužné příspěvky do fondu oprav a zálohy za služby bylo provedeno řádně. Jednalo se o vzájemné, splatné pohledávky, a plnění bylo téže druhu. Jednostranné započtení nelze zaměňovat s částečným plněním dle § 1933 o.z., kde se částečné plnění započítává na závazek nejdříve splatný. V daném případě nedošlo k částečnému plnění ze strany žalovaného, ale žalobce využil svého oprávnění jednostranně započíst pohledávky, které účastníci vůči sobě vzájemně měli a rozhodnout, které z pohledávek takto započte.

39. Soud se dále zabýval otázkou, zda a kdy nastala splatnost vyúčtování za rok 2019 s nedoplatkem 23 483 Kč. Žalovaný prokázal, že podal proti vyúčtování námitky podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Soud se proto zabýval otázkou, zda byly námitky podány včas ve lhůtě stanovené shora uvedeným ustanovením, tj. do 30 dnů od doručení vyúčtování. Jak bylo v řízení prokázáno, zásilka obsahující vyúčtování za rok 2019 byla předána k poštovní přepravě v pátek 22. 5. 2020, dne 26. 5. 2020 byl učiněn pokus o doručení a zásilka byla po neúspěšném pokusu uložena téhož dne na poště, o uvedeném byl žalovaný vyrozuměn. Následně, po uplynutí úložní doby, mu byla dne 9. 6. 2020 vhozena do schránky. V případě doručení vyúčtování služeb se jedná o hmotněprávní jednání ve smyslu ustanovení § 570 o.z. Nejedná se o procesní lhůtu a procesněprávní jednání. Účinnost hmotněprávních jednání předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tedy dostane se do sféry jeho dispozice. Soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které se za okamžik doručení zásilky považuje okamžik, kdy se adresát měl možnost s obsahem zásilky seznámit. Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od okamžiku dojití projevu vůle do sféry adresáta je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. Není přitom nutné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 12. 2010 sp. zn. 23 Cdo 2926/2009, ze dne 19. 11. 2008 sp. zn. 26 Cdo 238/2008, ze dne 30. 6. 2008 sp. zn. 28 Cdo 2622/200). V rozhodnutí ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, Nejvyšší soud ČR uvedl, že jsou-li účinky doručení hmotněprávního úkonu spojeny s okamžikem, kdy byla zásilka uložena u pošty, měl-li adresát takovéhoto úkonu objektivně možnost se s ní seznámit, i když tak neučinil, a to bez ohledu na délku doby, po níž byla zásilka u pošty uložena, pak okolnost, že si adresát později zásilku vyzvedl (ač mu v tom dříve objektivní okolnosti nebránily), nemůže odsunout účinky doručení na dobu, kdy se s jejím obsahem skutečně seznámil, obdobně k tomu pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, sp. zn. 26 Cdo 278/2011. Žalovaný nenamítal, že by se v době doručování vyúčtování služeb za rok 2019 nezdržoval v místě svého bydliště, či by mu jiná okolnost bránila si zásilku vyzvednout. Jelikož však nebyl zastižen, byla mu zásilka obsahující vyúčtování dne 26. 5. 2020 uložena na poště. Bylo mu oznámeno a byl srozuměn, že si ji může ještě téže dne vyzvednout. Uvedeným okamžikem se zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Hmotněprávní jednání, jež zásilka obsahovala, se stalo perfektním, a bylo jen na žalovaném, aby se s ním seznámit. Hmotněprávní úkon je třeba považovat za perfektní okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát ochoten tak opravdu učinit (viz. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 26 Cdo 2734/2012). Na uvedeném nic nemůže změnit případné chybné poučení pošty o plynutí 10 denní lhůty a fikci doručení desátého dne po uložení. Od data uložení zásilky adresované žalovanému, tedy od 26. 5. 2020 tak měl žalovaný faktickou možnost se s obsahem zásilky seznámit a počala mu běžet 30denní lhůta k podání námitek proti vyúčtování. Posledním dnem pro podání námitek byl čtvrtek 25. 6. 2020. Žalovaný svoje námitky doručil žalobci až dne 3. 7. 2020 a pověřenému správci – společnosti [právnická osoba] dne 29. 6. 2020. Podání námitek proti vyúčtování ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. je hmotněprávním jednáním, jelikož se jedná o právní jednání vyplývající z předpisů hmotného práva, nikoli práva procesního. Za procesní úkony lze považovat jen ty, které vyplývají přímo z procesních předpisů. Takovýmto předpisem však lhůta pro podání námitek proti vyúčtování služeb není založena. Jelikož se tedy jedná o hmotněprávní jednání, bylo nutno námitky žalobci doručit nejpozději 30. den od doručení vyúčtování služeb tedy dne 25. 6. 2020. Vzhledem k tomu, že v této třicetidenní lhůtě žalovaný proti vyúčtování nákladů za poskytované služby za rok 2019 nepodal reklamaci, existuje presumpce správnosti tohoto vyúčtování a jeho splatnost nastala ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení (tedy v září 2020) vyúčtování příjemci služeb dle ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovaného uhradit nedoplatek dle vyúčtování za rok 2019 ve výši 23 483 Kč žalobci.

40. Pokud se jedná o úhradu záloh na služby pro rok 2020, zde žalobce požaduje úhradu záloh za služby ve výši 2 236 Kč měsíčně za období od ledna 2020 do srpna 2020, celkem se jedná 17 888 Kč. Žalovanému vznikla povinnost hradit zálohy na služby na základě § 1181 o.z. ve spojení s ustanovením § 4 zákona č. 67/2013 Sb. nikoli na základě evidenčního listu (který však byl pro rok 2020 již doručen s předstihem), ať již k tomuto žalovaný namítal čehokoliv, když jeho námitky vůči evidenčnímu listu jsou nedůvodné. Z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. vyplývá, že zálohy jsou měsíční. Povinnost vyplývá přímo ze zákona, doklady na vznik této povinnosti vliv nemají, stanovují pouze výši těchto záloh. Výši záloh pak v případě, že nedojde k dohodě účastníků, či není stanovena společenstvím vlastníků, určí poskytovatel služeb dle podmínek stanovených v § 4 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. V posuzované věci je i splatnost záloh na služby uvedena v čl. 16 odst. 2 stanov společenství, a to do 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný tak byl v prodlení s úhradou jednotlivých záloh za služby ve výši 2 236 Kč měsíčně v období od ledna 2020 do srpna 2020. Pokud byly vzneseny námitky proti evidenčnímu listu, tyto neshledal soud důvodnými. Žalovanému vznikla zákonná povinnost zálohy na služby hradit. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 17 888 Kč. Tento svůj nárok žalobce uplatnil až v průběhu řízení a soud v této části nároku připustil změnu žaloby. Pokud žalovaný namítal, že již uběhla doba pro vyúčtování (což je pravdou) a žalobce na uvedené nereagoval změnou žaloby, zde je na místě uvést, že k datu rozhodnutí běžela lhůta pro vyřízení námitek, kdy žalovaný toto vyúčtování opět napadl námitkami a k datu rozhodnutí není zřejmé, jak bude o těchto námitkách rozhodnuto. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě záloh.

41. O. z. a zákon č. 67/2013 Sb. neobsahují možnost podat proti stanovení výše záloh za služby námitky či reklamaci, když poskytovateli služeb je stanovena povinnost zaplacené zálohy na služby a po uplynutí zúčtovacího období tyto služby dle skutečné spotřeby vyúčtovat. Výše záloh nemusí a ani nemůže být stanovena přesně, protože ani konkrétní spotřeba účastníka není předem známa, stejně tak může dojít v mezidobí k navýšení cen služeb. Pro provedení vyúčtování zákon stanoví náležitosti a podmínky. Proto nelze na stanovení výše záloh užít např. ustanovení o reklamaci dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalobce ze zákona není a ani nemůže být podnikatelem, neboť jeho jediným účelem je plnění povinnosti dle ustanovení § 1194 o.z., a je založen výhradně za účelem správy domu. Žalobce zajišťuje řádné provozování domu a dodávku služeb jinými subjekty. V případě, že žalovaný dospěl k závěru, že výše záloh na služby není stanovena řádně, mohl se dohodnout s žalobcem ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. na jiné výši. Žalovaný tak má zákonem danou možnost jak vzniklou situaci řešit, kdy přestat hradit zálohy úplně však takovouto možností není, když zákon v případě neshod bez dalšího neumožňuje přestat zálohy hradit.

42. Pokud jde o obranu žalovaného, tuto soud neshledal důvodnou. Žalovaný v řízení vznesl vysoké množství námitek. Co se týče námitek týkajících se příspěvku do fondu oprav a záloh na služby, vznesené námitky nejsou relevantní. Povinnost hradit zálohy vyplývá přímo ze zákona. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla sdělena výše záloh a číslo účtu kam má hradit. Žalovaný měl pravidelně hradit zálohy, a to bez ohledu na veškeré výtky ke způsobu, formě, správnosti vyúčtování, týkající se také vodoměrů, instalace vodoměrů, rozúčtování apod. Námitky vztahující se k vyúčtování služeb za rok 2019 jsou opožděné, neboť žalovaný podal námitky po uplynutí 30denní lhůty. Opožděnost námitek nelze zhojit žádostí žalovaného o podklady k vyúčtování, vznášením nové argumentace či pokusu o učinění reklamace za asistence Policie ČR, emailovou korespondencí k této věci, namítáním skutečností týkajících se vodoměrů apod. Tímto způsobem zmeškání lhůty zhojit nelze, obdobně lhůta nezapočne žádným takovým úkonem běžet opětovně. Dále jako svou obranu žalovaný uplatnil požadavek na zaplacení smluvních pokuty ve výši 850 Kč dle ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Tuto pokutu požadoval z důvodu toho, že žalobce včas nereagoval na jejich námitky proti vyúčtování. Námitky žalovaného směřující proti vyúčtování služeb za rok 2019 byly podány opožděně, žalobci tak nevznikla povinnost na námitky ve lhůtě reagovat. Další obrana žalovaného spočívala v námitce započtení částky 1 900 Kč jakožto požadavku na úhradu pokuty dle ust. § 13 zák. [číslo] za nesplnění povinnosti žalobce poskytnout žalovaným podklady pro vyúčtování služeb dle ust. § 8 cit. zákona. Obdobně tuto námitku soud shledal nedůvodnou. Lhůta pro poskytnutí podkladů pro vyúčtování služeb dle ust. § 8 zák. č. 67/2013 Sb. činí 5 měsíců po skončení zúčtovacího období. Zúčtovací období v daném případě skončilo 31. 12. 2019 Lhůta dle citovaného ustanovení skončila tedy dnem 31. 5. 2020. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný písemně požádal žalobce o poskytnutí podkladů až v dopise obsahujícím námitky proti vyúčtování ze dne 24. 6. 2020, který byl žalobci doručen až dne 3. 7. 2020 a [právnická osoba] reality dne 29. 6. 2020. Žádost žalovaného tak byla opožděná a nelze s ní spojovat následky dle ust. § 13 zák. č. 67/2013 Sb. Co se týče pohledávky žalovaného za instalované vodoměry ve výši 1 943,50 Kč, uvedená částka se dotýká vyúčtování, proti kterému žalovaný podal opožděně námitky. Rovněž žalovaný nemá přeplatek na zálohách ve výši 12 535 Kč, včetně úroku částka činí 14 026,25 Kč za rok 2018, neboť tato pohledávka žalovaného zanikla započtením, které účinně učinil žalobce. Žalovaný dále opětovně vyčíslil smluvní pokutu za prodlení žalobce s vyřízením námitek k vyúčtování za rok 2019 nyní ve výši 13 650 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalobce s předložením podkladů pro vyúčtování služeb za rok 2019 v částce 14 650 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 800 Kč za prodlení žalobce za vyřízení druhých námitek k vyúčtování za rok 2019. Ve všech případech dle předchozí věty není žalobce v prodlení s ohledem na zmeškání lhůty pro podání námitek vůči vyúčtování. Žalovaný dále požadoval započíst smluvní pokutu 12 500 Kč za prodlení žalobce s doručením vyúčtování za rok 2019, přičemž tvrdil, že žalobce měl povinnost vyúčtování doručit do 31. 5. 2020. V řízení bylo prokázáno, že vyúčtování bylo žalovanému doručeno dne 26. 5. 2020, i kdyby nebylo provedeno řádně, jak uvádí žalovaný, s ohledem na opožděně podané námitky se považuje za vyúčtování bez vad. Žalovaný pak v rámci jednání uvedl, že výše smluvních pokut se navýšila o dalších 1 000 Kč. Žalovaný dále obsáhle vytkl žalobci vady vyúčtování za rok 2020, která však není předmětem tohoto řízení. Žalovaný dále zmínil ve svém podání ze dne 25. 5. 2021, že uplatňuje za žalobcem smluvní pokutu ze nesplnění povinnosti žalobce doručit žalovanému včas vyúčtování za rok 2020 ve výši 50 Kč denně od 1. 5. 2021, a to jako pohledávku k započtení. Žalovaný namítl, že mu vyúčtování za rok 2020 mělo být doručeno do 30. 4. 2021. Z námitek žalovaného ze dne 10. 5. 2021 vyplývá, že podle jeho obsahu žalovaný žalobci písemně sdělil, že mu vyúčtování bylo doručeno 28. dubna 2020. Žalovaný tvrdí, že nejedná o řádné vyúčtování. Co se týče požadavku žalovaného ohledně zápočtu, z jeho formulace není zjevným, v jaké částce a za jaké období zápočet uplatňuje a vůči jaké konkrétní pohledávce žalobce tak činí. Takto formulovaný„ zápočet“ žalovaného je nezpůsobilý z důvodu neurčitosti a fakticky není zápočtem. Pakliže žalovaný napadá včasnost doručení vyúčtování za rok 2020, které není předmětem tohoto řízení, věc je mezi účastníky sporná a žalovaný zde argumentuje obdobným způsobem, jako v případě vad vyúčtování za rok 2019, má soud za to, že tímto způsobem nelze obcházet skutečnost, že žalovaný podal opožděně námitky proti vyúčtování za rok 2019 a opětovně předkládat tímto způsobem soudu k posouzení skutečnosti, kterými se soud s ohledem opožděné námitky žalovaného vůči vyúčtování za rok 2019, nezabýval. Žalovaný tak ve své podstatě nečiní zápočet, ale požaduje, aby se soud vyjádřil k opožděně uplatněné argumentaci žalovaného vůči vyúčtování za rok 2019, příp. aby se zabýval spornými skutečnostmi mezi účastníky týkající se vyúčtování za rok 2020, které však nejsou předmětem tohoto řízení.

43. Soud zdůrazňuje, že ve věcech týkajících se fondu oprav, záloh na služby a úhrady za energie v souvislosti s nemovitostí užívanou žalovaným s dalšími členy žalobce, je podstatné, aby i v případě sporů členové společenství vlastníků jednotek nadále hradili zálohy na výdaje, náklady a energie alespoň ve výši způsobilé zajistit fungování žalobce na úrovní, která je ku prospěchu členů společenství vlastníků jednotek a žalobce řádně zajišťoval správu nemovitostí. V případě rozporů týkajících se vyúčtování je v zájmu účastníků řízení vyvinout úsilí, aby takové rozpory byly co nejdříve smírně odstraněny. Žalobce je správcem nemovitosti, vlastnické právo svědčí žalovanému. Soud nemůže přiznat právní ochranu postupu, kdy žalovaný v případě neshod se žalobcem po mnoho měsíců v rozporu se zákonem zcela odmítne hradit do fondu oprav, za služby a energie jím využívané, byť nepopírá, že plnění a služeb užívá a rozporuje toliko jejich výši, příp. způsob vyúčtování. Soudu je z jeho činnosti známo, že rozpory mezi členy společenství vlastníků jednotek navzájem a vůči společenství, nejsou ničím výjimečným. Pokud by soud připustil takovýto způsob prosazování práv, vydal by jasný signál k tomu, aby jednotlivci prosazovali svoje práva absolutním způsobem bez šetření podstaty celé věci, tj. zachování provozu a údržby nemovitostí a jejich společných částí, tedy ve svém důsledku s dopadem i na ostatní spoluvlastníky.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 274 Kč, dále v odměně za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, předžalobní výzva, vyjádření k odporu ze dne 16. 9. 2020 na č. l. 77 spisu spojené s částečným zpětvzetím žaloby a návrhem na připuštění změny žaloby) ze základu 17 865 Kč po 1 820 Kč ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Následně soud usnesením č. j. 230 C 42/2019-92 ze dne 4. 12. 2020 připustil změnu žaloby a novým základem pro vypočet výše náhrady nákladů řízení. Od tohoto data činí jistina řízení částku 65 467 Kč a odměna zástupce pak částku 3 740 Kč ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Od tohoto data učinila zástupkyně 3 úkony právní pomoci (vyjádření k podání žalovaného ze dne 18. 5. 2021 a účast na jednání soudu dne 25. 5. 2021 přesahující 2 hodiny, za uvedené jednání tedy náleží 2 odměny) a z náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce za 1 úkon právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celkem bylo učiněno 7 úkonů právní pomoci a žalobce tak má nárok dále na 7 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Soud nepřiznal pro neúčelnost odměnu za podání z 25. 6. 2020 (doplnění žaloby k výzvě soudu) a podání z 26. 10. 2020 (upřesnění podání z 16. 9. 2020). V obou případech byly doplněny skutečnosti, které mohly a měly být uvedeny v původním podání (žalobě a podání z 16. 9. 2020). Celkem náhrada nákladů řízení činí částku 23 874 Kč, neboť právní zástupce žalobce není plátcem DPH.

45. Částečné zpětvzetí žaloby soud nepovažoval za neúspěch žalobce ve věci, neboť v prvém případě žalobce reagoval na povinnost provést vyúčtování služeb a částka původně požadovaná z titulu dlužných záloh za služby byla zohledněna v návrhu na připuštění změny žaloby (tedy nedošlo ani k částečné úhradě). Pokud se jedná o druhé částečné zpětvzetí, zde došlo k úhradě částky 1 506 Kč žalovaným po zahájení řízení a zde proto došlo k zastavení zaviněním žalovaného po podání žaloby.

46. Námitku žalovaného, že nebyla řádně zaslána předžalobní výzva, resp. žalobce vyzval žalovaného k zaplacení nižší částky než uplatněné v tomto řízení, neshledal soud důvodnou. Podstatou předžalobní výzvy je, aby žalovanému byla dána před zahájením soudního řízení možnost dobrovolně splnit uplatněný nárok s upozorněním, že může být podán návrh na zahájení soudního řízení. Důvodem zavedení právní úpravy bylo systematické podávání žalob bez předchozího upozornění s úmyslem navýšit bagatelní pohledávky o náhradu nákladů řízení. I když předžalobní výzva žalobce obsahuje nižší částku než částku nyní uplatněnou v tomto řízení, byla podstata výzvy dodržena. Přes změny žaloby se stále jedná o skutkově i právně stejnou věc. Pokud žalovaný neplní pravidelně se opakující platby, je logické, že tato částka bude v průběhu doby narůstat. V době zaslání předžalobní výzvy bude v jiné výši než při zahájení soudního řízení či následně v jeho průběhu. Sám žalovaný svým chováním v průběhu řízení jasně dával najevo, že ničeho platit nehodlá, když rozporoval prakticky vše. Žalovaný ač řádně vyzván pokračoval v neplnění svých zákonem daných povinností a nároky vznesené žalobcem vůči žalovanému v průběhu řízení nemohly být pro žalovaného překvapivé. Jak se již soud vyjádřil výše, pokud žalovaný zcela odmítá hradit zálohy, přispívat do fondu oprav a hradit na konečné vyúčtování cokoliv po dobu mnoha měsíců, musí si být při zahájení řízení vědom, že jeho dluh stále narůstá.