230 C 6/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalované o zaplacení 29 236 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 236 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26 630 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované úhrady částky 29 236 Kč z titulu neuhrazeného vyúčtování za období roku 2018. Jedná se o vyúčtování záloh na úhradu jednotlivých služeb a příspěvků na krátkodobé výdaje na správu domu a pozemku a na základě té skutečnosti, že žalovaná je vlastnicí bytové jednotky [číslo] garážové jednotky [číslo] v domě [ulice a číslo], [obec], a současně je členem společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] (dále jen„ SVJ“). Předmětné vyúčtování obdržela žalovaná dne 5. 4. 2019, přičemž nedoplatek pro bytovou jednotku je v částce 29 059 Kč a nedoplatek pro garáž činí 177 Kč, celkem pak jde o žalovanou částku.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že toto vyúčtování reklamovala, když jí byla účtována částka za vodné a stočné pro bytovou jednotku [číslo] ve výši 32 414,90 Kč. K této částce správce [anonymizováno] SBD dospěl uplatněním tzv. náhradního pravidla podle finančních pravidel pro správu a služby SVJ. Žalovaná namítla, že e-mailem ze dne 8. 4. 2019 sdělila žalobci náměr svého bytového vodoměru a následně dne 20. 1. 2020 uhradila manipulační poplatek ve výši 500 Kč za žádost o nové vyúčtování. I přes opakované žádosti k tomuto však žalobce nepřistoupil. Dále namítla, že toto vyúčtování nesplňuje náležitosti pro řádné vyúčtování, jednak použitím tohoto tzv. náhradního pravidla, tedy určité fikce odběru, která je nepřípustná, a to i s ohledem na předchozí skutečnou spotřebu žalované, která činila řádově cca 5 500 Kč za rok a částka vyúčtovaná žalované v předmětném vyúčtování za spotřebu vody odpovídá 20 % spotřeby celého bytového domu. Dále namítla, že nedošlo k vyúčtování dlouhodobých záloh. Ze všech těchto důvodů dle žalované tak nedošlo k řádnému vyúčtování a částka uplatněná žalobcem tak ani nemůže být splatná. Dále poukazuje i na tu skutečnost, že žalobce odmítnutím opravného vyúčtování a podáním žaloby koná nejen v rozporu se stanovy SVJ, ale i proti vůli ostatních členů žalobce, jak je zřejmé ze zápisu ze shromáždění z 19. 6. 2019.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané následující skutečnosti. Z informace o jednotce č. jednotky [číslo] – byt a [číslo] – garáž je zjevné, že tyto jednotky, které se obě nachází v budově číslo popisné [číslo] v katastrálním území Řečkovice, jsou ve vlastnictví žalované. Z výpisu z rejstříku SVJsoud zjistil, že žalobce je společenství vlastníků jednotek s účelem zajišťování správy domu a pozemku.

4. Ze stanov SVJ vyplynulo, že tyto byly schváleny na zasedání shromáždění dne 25. 4. 2016 s účinností od 26. 4. 2016. V článku 21 odst. 4 těchto stanov je upraveno právo každého člena společenství vlastníků obdržet vyúčtování záloh na úhradu jednotlivých služeb a příspěvků na krátkodobé výdaje na správu domu a pozemků nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Finanční vyrovnání přeplatků a nedoplatků z vyúčtování zálohových plateb provedou správce a vlastník jednotky způsobem a ve lhůtě stanovené finančními pravidly. Přílohou č. 2 těchto stanov jsou finanční pravidla pro správu, přílohou č. 4 jsou stanoveny spoluvlastnické podíly a plošná výměra jednotek domu. Z této přílohy č. 4 je patrno, že byt [číslo] má výměru 53,35 m2, výměru terasy pak 8,5 m2. Pokud se jedná o zde uvedené jednotky 31 až 54, zde nebylo sporu o tom, že toto jsou garáže. U garáže žalované je pak uvedena výměra 18 m2. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že do těchto garáží není zavedena voda a vodné a stočné pro tyto jednotky tak není účtováno. Finanční pravidla pro správu a služby SJV pak v rámci definic pojmu uvádí jako SVP čitatel spoluvlastnického podílu vztažený na základ [číslo]. V článku 3 všeobecná ustanovení, bod 8 je uvedeno, že pokud je některá položka KV, což jsou krátkodobé výdaje, rozúčtované jinak než podle SVP, musí být jednoznačně konkretizována. Dle článku 4 zálohy na dlouhodobé výdaje bod 1 činí zálohy na DV, což jsou dlouhodobé výdaje, v Kč na jednotku a měsíc 0,15xSVP. Dle bodu 4 nevyčerpaný zůstatek záloh na DV se nevypořádává a převádí se do následujícího roku. Dle článku 6 služby, bod 3, případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží vlastník správci nejpozději do 30 dnů ode dne předložení vyúčtování. Vyřízení uplatněných námitek musí být správcem uskutečněno nejpozději do 30 dnů od jejich podání. Tabulka č. 2 pak vymezuje služby a způsob rozúčtování nákladů na služby. Pro vodné a stočné jsou zde uvedena zvláštní pravidla. Pod bodem b) této tabulky je uvedeno, že pokud některý vlastník jednotky na výzvu správce nebo výboru SVJ nesdělí náměr bytového vodoměru ani neumožní jeho odečet nebo bude tento náměr neprůkazný, bude rozdělení nákladů na vodné a stočné provedeno takto: vlastníkům s průkaznými náměry bude započtena spotřeba vody podle náměru jejich vodoměrů, vlastníkům s neprůkaznými nebo chybějícími náměry bude započteno zbývající množství, a to podle velikosti jejich SVP. U žalované je SVP pro jednotku [číslo] – [číslo] as pro jednotku [číslo].

5. K dotazu soudu ohledně nespornosti opakovaných výzev ze strany žalobce na žalovanou ohledně předložení náměru vodoměru počátkem roku 2019 žalovaná uvádí, že došlo k nedorozumění. Domnívala se, že tento náměr odeslala a proto na hromadné e-maily vyzývající k jeho předložení nereagovala. Toto však vyvrací emaily, když u opakovaných výzev již nešlo o žádné hromadné maily, konkrétně výzva z 13. 1. 2019 byla adresována jen žalované, výzva z 27. 1. 2019 taktéž nejde označit za hromadnou, když se jednalo o upomínku pro šest osob, s tím, že dosud nedodali stavy vodoměrů, 5. 2. 2019 byla žalované přeposlána konverzace s paní [příjmení], provádějící vyúčtování, opět tedy jde o mail týkající se jen její osoby a následně jí bylo přeposíláno i sdělení z 26. 2. 2019, že bude postupováno podle náhradního pravidla, pokud nedodá stav dříve, než bude vyúčtování provedeno.

6. Nebylo ani sporné, že všech zbývajících 29 bytů náměry předložilo, chyběl náměr pouze od žalované. Tento náhradní způsob rozúčtování prováděl žalobce poprvé, nikdy dříve daná situace nenastala.

7. E-mail z 5. 4. 2019 s přílohami, kterými jsou zúčtovací list záloh a nákladů za období 1. 1. 2018 až 31. 12. 2018, jak pro byt (č.l. 15 druhá strana) tak pro garáž (č.l. 16) dokládá, že toto vyúčtování bylo předmětného dne zasláno žalované. Nakonec uvedené nebylo sporováno, když účastníci shodně uvedli, že komunikace emailem byla mezi nimi běžná. K bodu A obou zúčtování zástupce žalované namítl, že z vyúčtování není patrno, kolik bylo žalovanou uhrazeno na dlouhodobých zálohách, navíc tyto částky nesouhlasí s předpisem záloh z 29. 1. 2015, jež byl platný i pro rok 2018. Platnost tohoto předpisu pro rok 2018 nebyla sporována. Z uvedeného předpisu pak vyplývá výše záloh jak pro byt stanovený částkou 1 842 Kč a částkou 591 Kč pro garáž, u obou předpisů je tato celková částka jednotlivě rozpočtena na zálohy na jednotlivé provozní výdaje a zálohy na jednotlivé služby. Současně je zde uvedeno, že dlouhodobá záloha na opravy, údržbu a technické zhodnocení společných částí domu nepoužitá v příslušném kalendářním roce se převádí do následujícího roku. Také je zde stanovena splatnost záloh do 25. dne téhož měsíce.

8. V předmětných vyúčtováních je pro každou jednotku uvedeno, kolik bylo uhrazeno na zálohách, je rozděleno, kolik bylo uhrazeno na zálohách na správu domu (celkem 3 010 Kč pro byt a 687 Kč pro garáž), kolik bylo uhrazeno na zálohách na služby (celkem u bytu jde o částku 6 777 Kč a u garáže 1 050 Kč), tyto celkové částky zaplacených záloh jsou jednotlivě rozpočítány u každé položky nákladů na správu i u služeb. Současně je uvedeno, kolik jsou náklady na dům, je uvedeno, jak došlo k výpočtu pro žalovanou (zda jde o přepočet dle SVP či jinak), v neposlední řadě je vždy uvedeno, že dlouhodobá záloha je uhrazena v plné výši, je zde uvede počáteční stav dlouhodobé zálohy k 1. 1. 2018 a konečný stav ke konci roku 2018. Současně je uvedeno u každé jednotlivé položky správy domu i u služby, jaké byly skutečné náklady. U bytu je pak celková položka nákladů u správy domu částka 4 215,30 Kč, u služeb pak 34 630,90 Kč (z tohoto je sporována položka vodné a stočné v částce nákladů 32 414,90 Kč). U garáže je pak celková položka nákladů u správy domu částka 2 846,50 Kč, u služeb pak 539,90 Kč.

9. Ještě téhož dne reagovala žalovaná mailem se sdělením:„ Neuznavam a rozporuji v plnem rozsahu. Vase aktivity jsou usmevne a amaterske, vc. vecne neprislusneho soudu.“ Dne 13. 4. reagoval žalobce s dotazem, zda má tuto zprávu považovat za reklamaci vyúčtování. Žalovaná odpověděla téhož dne, že ano. Dne 24. 4. jí bylo žalobcem sděleno, že tuto námitku nelze považovat za reklamaci, neboť reklamovat lze jen chyby či nedostatky, nikoli však vlastní, ale výbor rozhodl, že pokud žalovaná požádá o nové vyúčtování a zaplatí manipulační poplatek a případné náklady smluvního správce s opravným vyúčtováním, dojde k započtení předloženého náměru z 8. 4. 2019. Reakce žalované je z 25. 4. 2019 s tím, že žalovaná nemá čas ani náladu na absurdní nápady pana [příjmení], věc předává advokátce s tím, že se mu snad za společenství„ rozsvítí“ a přestane škodit členům, kteří jej královsky platí.

10. Dále nebylo sporu o tom, že žalovaná zaslala žalobci dne 8. 4. 2019 e-mail (založen na č.l. 47) s přílohou fotokopií náměru vodoměru. Dále nebylo sporu o tom, že předmětný podružný vodoměr žalované byl řádně kalibrován, toto zajišťuje žalobce. Pouze nedošlo k předložení náměru žalovanou dříve, než došlo k rozúčtování záloh.

11. Zápis ze schůze výboru SVJ z 24. 4. 2019 dokládá, že výbor řešil námitku žalované a rozhodl, že pokud žalovaná požádá v reklamační lhůtě o opravné vyúčtování a zaplatí manipulační poplatek a případné náklady smluvního správce s opravným vyúčtováním, dojde k započtení předloženého náměru z 8. 4. 2019, což bylo ještě téhož dne sděleno žalované mailem, jak uvedeno výše.

12. Pokud se jedná o výpisy z účtu žalobce 2017 a 2018 (v rozsahu zvýrazněných plateb), tyto dokládají, že žalovaná platila zálohy na služby nepravidelně, neuváděla účel platby, pouze u některých plateb je žalovanou uvedeno označení byt 23 (byť žalovaná je vlastnicí bytu [číslo]) + nebyt 42. Dne 21. 2. 2017 uhradila žalovaná žalobci částku 2 523 Kč, dne 12. 6. 2017 částku 5 046 Kč, 21. 8. 2017 částku 13 680 Kč, 16. 11. 2017 částku 2 523 Kč, dne 22. 5. 2018 částku 10 000 Kč, dne 13. 11. 2018 částku 12 000 Kč a dne 13. 12. 2018 částku 12 615 Kč Celkem tak uhradila za rok 2017 částku 23 772 Kč a za rok 2018 částku 34 615 Kč Částku pro rok 2018 v celkové výši 34 615 Kč dokládají i výpisy z účtu žalované.

13. Zápis ze shromáždění z 25. 6. 2019 dokládá, že dne 19. 6. 2019 bylo svoláno shromáždění SVJ kdy bylo v bodě 8. projednáváno rozhodování o způsobu vyúčtování vodného a stočného v příštích účetních obdobích v případě užití zvláštního pravidla. Byla probrána situace, která nyní nastala u žalované, a do budoucna bylo přijato pravidlo, že vlastníkovi se dodatečně sdělený náměr započte, varianta„ virtuálního“ stavu vodoměru byla zamítnuta. Bylo schváleno, že v případě vyúčtování spotřeby vody u paní [celé jméno žalované] se bude postupovat v souladu s finančními pravidly, tzn. bude-li to nutné, nedoplatek vymáhat a pro vyúčtování roku 2019 zohlednit opožděně dodaný stav vodoměru. Předem byl tento bod zahrnut do programu daného shromáždění, viz program z 3. 6. 2019.

14. E-mailem z 1. 12. 2019 byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2018 v žalované výši.

15. Předžalobní výzva s přílohami dokládá, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky a k této výzvě opětovně připojil obě vyúčtování.

16. Vyjádření k předžalobní výzvě u 14. 1. 2020 dokládá, že žalovaná namítla obdobně skutečnosti, jako v tomto řízení. Současně doložila žalovaná platbu ve výši 500 Kč za opravné vyúčtování 2018, platba byla provedena dne 20. 1 2020.

17. E-mail 19. 1. 2020 dokládá, že žalované bylo sděleno, že v tuto chvíli již není možné nově vyúčtování provést, neboť s ostatními vlastníky již bylo finančně vypořádáno. Na to reagovala žalovaná podáním z 29. 1. 2020, že naplnila podmínky ro nové vyúčtování a není zřejmé, proč k tomu nedošlo.

18. E-mail ze 7. 10. 2018, jehož přílohou je tabulka, dokládá, že pro rok 2017 byl u žalované evidován dluh na dlouhodobé záloze v částce 8 778 Kč. Vyúčtování pro rok 2016 dokládá nedoplatek v částce 3 574 Kč a 644 Kč, celkem 4 218 Kč. Vyúčtování pro rok 2017 dokládá nedoplatek v částce 3 574 Kč a 644 Kč, náklady na krátkodobé výdaje na správu činily 4 283,90 Kč (pro byt) a 2 889,20 Kč (garáž) = 7 173,10 Kč a náklady na služby činily 7 721 Kč (byt), 598 Kč (garáž) = 8 319 Kč. Není zde uvedeno, že dlouhodobé zálohy jsou uhrazeny.

19. Pokud se jedná o e-mail z 13. 1. 2020, ten má prokazovat, že to co bylo žalovanou skutečně uhrazeno na dlouhodobých zálohách, neodpovídá tomu, co je uvedeno jako uhrazené zálohy v zúčtování. Žalovaná tvrdila pro rok 2018 úhradu celkem 34 615 Kč, a to v platbách dne 22. 5. 2018 částka 10 000 Kč, 13. 11. 2018 částka 12 000 Kč a 13. 12. 2018 částka 12 615 Kč, což potvrdily i předložené výpisy z účtu.

20. Žalovaná jako vlastník jednotky je povinna dle ust. § 1181 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) hradit zálohy na plnění spojená s užíváním bytu (služby) a má právo, aby jí osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013“) pak upravuje kdy a jak má být vyúčtování provedeno. Žalovaná namítala, že užití náhradního pravidla, tedy možnost naúčtovat vlastníkovi dodávku vody, kterou prokazatelně nespotřeboval, je v rozporu se zákonem a judikaturou. Zákon č. 67/2013 však umožňuje v ust. § 5 odst. 2 ujednat si způsob rozúčtování nákladů na služby k tomu v projednávané věci došlo, kdy se jedná o shromážděním sjednaný a schválený postup pro případ jako je tento. Dle tohoto pravidla žalobce postupoval. K námitce žalované, že pokud společenství rozhodlo o účtování vody na základě náměru podružných vodoměrů, pak mělo trvat na dodání náměru vodoměru, případně tuto povinnost stanovenou občanským zákoníkem vymáhat (aniž by žalovaná specifikovala jak, když žalobce tíží zákonná lhůta k provedení vyúčtování), lze uvést, že SVJ činilo veškeré dostupné kroky pro získání stavu vodoměru od žalované, opakovaně urgovalo dodání, a nečinnost žalované tak musí jít k její tíži. Tato nečinnost pokračovala i následně, když i přes svou chybu následně arogantně sdělila, že postup navržený jí SVJ nehodlá naplnit. Své stanovisko přehodnotila až v lednu 2020, kdy však nelze po žalobci požadovat, aby po takové době přepočítával již vypořádaná vyúčtování se všemi vlastníky. Zde lze poukázat na zásadu, že bdělým náležejí práva a bylo na žalované, aby své námitky uplatnila řádně, včas, civilizovaným způsobem, bez osobních invektiv a respektovala nastavené podmínky shodné pro všechny vlastníky. Její postoj a přístup dokumentuje i další průběh řízení, kdy žalobce se snažil řešit věc smírně, žalovaná pro tento jí předem schválený postup hlasovala opožděně a její hlas tak nemohl být do hlasování započten.

21. Žalovaná dále poukazovala, že náměr vodoměru byl nakonec dodán, a i přes tuto skutečnost žalobce zahájil soudní řízení, ačkoli věděl, že jeho požadavek na úhradu nespotřebované vody není v souladu s právem. Žalovaná namítla, že žalobce se zvoleným postupem pouze snaží zakrýt skutečnost, že v domě došlo ke ztrátě cca 20 % roční spotřeby vody. Je sice pravdou, že spotřeba vody pro žalovanou je více než čtyřnásobná oproti předchozímu období a neodpovídá opožděně dodanému stavu vodoměru, avšak takovéto pravidlo bylo shromážděním přijato, a žalovaná měla možnost požádat o nové vyúčtování spolu s úhradou poplatku opět stanoveného shromážděním vlastníků a tato opět nevybíravým způsobem sdělila, že toto činit nebude. Dále žalovaná namítla, že v první řadě mělo být započítáváno na dlouhodobé zálohy, kdy další v pořadí zápočtu jsou náklady na správu domu a až poslední v řadě služby. Z vyúčtování jednoznačně plyne, že započítáváno bylo na obě skupiny poměrově, což nemá ve finančních pravidlech oporu. Zde lze opět poukázat, že tato námitka je ryze účelová, když i při respektování tohoto pravidla (zde lze žalované dát za pravdu v tom, že postup zápočtu plateb byl poměrný, ačkoliv pravidla stanovují postup jiný) by výsledná žalovaná částka byla shodná.

22. Žalovaná nereagovala na výzvu a celkem čtyři upomínky, aby sdělila náměr svého vodoměru, byla upozorněna na možnost rozúčtování podle náhradního pravidla, navíc žalovaná toto rozúčtování nákladů na vodné a stočné uvedené ve stanovách pravidlo mohla a měla znát, muselo jí být zřejmé, jaké následky její počínání bude mít, jak bude žalobce postupovat, nejednalo se o překvapivý postup. Pokud žalovaná namítá, že jde o fikci spotřeby a účtována může být jen spotřeba reálná, tomuto nelze přisvědčit. Žalobce má schválený postup (mimo jiné) právě pro případ nedoložení náměru vodoměru. Námitka žalované, že bylo na žalobci, aby si hodnotu naměřenou na tomto vodoměru zajistil jinak, je nedůvodná. Žalobce nemá bez souhlasu žalované přístup do jejího bytu a bez spolupráce žalované nemá možnost tento stav zjistit, kdy navíc je pro provedení vyúčtování stanoven termín čtyř měsíců od konce zúčtovacího období (§ 7 odst. 3 zákona č. 67/2013). Ani námitce žalované, že toto právo měl žalobce vymáhat, soud nemůže přisvědčit. Žalobce vyzval žalovanou opakovaně mailem (zde žalovaná namítala, že nepovažovala hromadné maily za týkající se její osoby, avšak hromadný mail byl pouze ten první, následné výzvy již byly adresovány přímo těm, kteří spotřebu nedodali, žalovaná byla vyzývána i samostatně).

23. Soud dospěl k závěru, že postup žalobce byl řádný co do provedeného vyúčtování, námitky žalované proti správnosti vyúčtování neobstojí. V projednávané věci vyúčtování umožňuje řádnou kontrolu částek uhrazených oproti částkám vyúčtovaným. Námitka žalované, že není zjevné, jak byla vyúčtována dlouhodobá záloha, je nedůvodná. Dlouhodobé zálohy se dle bodu 4.4. finančních pravidel pro správu a služby SJV nevyúčtovávají, nespotřebované dlouhodobé zálohy se převádí do dalšího zúčtovacího období, výši těchto převáděných částek žalobce na vyúčtování vždy uvádí, a to jak počáteční, tak i konečný stav. Výše, kterou mají vlastníci hradit, se neměnila, je také stanovena finančními pravidly pro správu a služby SJV. Dle článku 4 bod 1 činí zálohy na dlouhodobé výdaje zálohy v Kč na jednotku a měsíc 0,15xSVP. Pro jednotku [číslo] tak jde o výpočet: 0,15 krát 5335, výsledek činí 800 Kč na měsíc, ročně pak 9 600 Kč, pro jednotku [číslo] pak jde o výpočet: 0,15 krát 1880, výsledek je 270 Kč měsíčně, za rok pak 3 240 Kč Celkem pro obě jednotky tak byla povinna žalovaná hradit na dlouhodobých zálohách ročně 12 840 Kč. Tuto částku má žalovaná pro rok 2018 dle předložených vyúčtování uhrazenu a tato částka ani není předmětem řízení. Vycházeje tedy z toho, že platby uhrazené a doložené žalovanou (nakonec i žalobcem předloženými výpisy) byly ve vyúčtováních použity, kdy soud uvádí, že v situaci, kdy činí zálohy na dlouhodobé výdaje za každý rok 9 600 Kč (byt) + 3 240 Kč (garáž), celkem se tedy jedná o částku 12 840 Kč, vycházeje z vyúčtování pro rok 2017, kde náklady na krátkodobé výdaje na správu činily 4 283,90 Kč (pro byt) a 2 889,20 Kč (garáž) = 7 173,10 Kč a náklady na služby činily 7 721 Kč (byt), 598 Kč (garáž) = 8 319 Kč Celkem tedy měla žalovaná uhradit v roce 2017 následující částky: 4 218 Kč (nedoplatek za rok 2016), 12 840 Kč (dlouhodobá záloha), 7 173,10 Kč (náklady na krátkodobé výdaje na správu pro rok 2017), 8 319 Kč (náklady na služby pro rok 2017), tj. celkem 32 550,10 Kč. Uhradila částku 23 772 Kč. Rozdíl pak činí 8 778 Kč (32 550 – 23 772). Pokud následně v roce 2018 uhradila žalovaná částku 34 615 Kč a byla povinna hradit na dlouhodobých zálohách 12 840 Kč a dle vyúčtování pro rok 2018 náklady na krátkodobé výdaje na správu domu činily 4 215,30 Kč (byt), 2 846,50 Kč (garáž), tj. celkem 7 061,80 Kč a náklady na služby 34 630,90 Kč (byt), 539,90 Kč (garáž), celkem jde o částku 35 170,80 Kč Celkem měla žalovaná uhradit v roce 2018 tyto částky: 8 778 (dluh 2017), 12 840 Kč (dlouhodobá záloha), 7 061,80 (náklady na krátkodobé výdaje na správu za rok 2018) a 35 170,80 Kč (náklady na služby za r. 2018), tj. celkem 63 850,60 Kč. Uhradila částku 34 615 Kč. Rozdíl pak činí (po zaokrouhlení) žalovanou částku, před zaokrouhlením pak 29 235,60 Kč (63 850,60 – 34 615).

24. Spor byl tak tedy v podstatě pouze o tom, zda bylo možno použít náhradní pravidlo pro zúčtování vodného a stočného, kde již soud dospěl k závěru, že žalobce potupoval v souladu se schválenými finančními pravidly. Pokud šlo o to, zda měl žalobce následně přepočítat skutečný odběr, zde je na místě uvést, že to byl opět žalovaná, kdo neposkytl součinnost. Žalobce námitky žalované vyřídil ve smyslu ust. § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve zde uvedené lhůtě tak, že námitkami nemůže být okolnost mající původ v nečinnosti žalované (toto bylo projednáváno výborem SVJ). Této současně sdělil, jak může postupovat. Měla uhradit manipulační poplatek v částce 500 Kč, opět v souladu se stanovami a zavázat se uhradit případné náklady spojené s novým vyúčtováním, k uvedenému jí byla předložena žádost o nové vyúčtování s předvyplněnými údaji. Žalovaná odpověděla, že takto postupovat nehodlá. Pokud nyní namítá, že podmínky splnila, toto tvrzení je účelové. Poplatek uhradila až v roce 2020 pod hrozbou předžalobní výzvy. Je-li poukazováno, že dle závěrů shromáždění z 19. 6. 2019 mělo být posupováno žalobcem jinak, soud této námitce nepřisvědčil. Závěr v bodě 8. zápisu ze shromáždění z 19. 6. 2019 je naopak ten, že do budoucna bylo přijato pravidlo, že vlastníkovi se dodatečně sdělený náměr započte. Současně bylo schváleno, že v případě vyúčtování spotřeby vody u žalované (tedy v projednávané věci) se bude postupovat v souladu s finančními pravidly, tzn. bude-li to nutné, nedoplatek bude vymáhán a pro vyúčtování roku 2019 bude zohledněn opožděně dodaný stav vodoměru.

25. Pokud žalovaná namítala, že žalobce špatně rozpočítal jí provedené úhrady, tak tuto námitku shledal soud nedůvodnou. Není podstatné, jak byly zálohy žalobcem rozpočítány, když i v případě jiného poměrového rozečtení záloh by výsledná dlužná částka byla shodná. Nakonec je zjevné, že tato námitka sledovala ten cíl, že v případě, že by žalobce uplatnil část žalované částky ve výši 12 840 Kč jako dluh na dlouhodobé záloze za rok 2018, žalovaná ihned namítla promlčení takovéhoto nároku. Takovýto účelový postup žalované soud shledává v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 3 o. z. Sama žalovaná neplnila prvotně své povinnosti hradit zálohy v předepsané výši, v odpovídajících měsíčních platbách, ale naopak hradila nahodile, v různých výších, společně pro dvě jednotky, čímž žalobci ztěžuje celkový výpočet a až následně (v průběhu tohoto řízení, když v rámci původních námitek proti vyúčtování tato námitka nezazněla) namítá, že žalobce špatně poměrově rozpočetl zálohy. Celý přístup žalované k hrazení záloh, či plnění si svých dalších povinností jako vlastníka jednotek (nesdělení stavu vodoměru přes opakované urgence, následně zaslání stavu vodoměru až po provedení vyúčtování, včasné neuhrazení poplatku a dále i forma komunikace se žalobcem, kterou lze označit až za urážející) dokumentuje neochotu žalované plnit si své povinnosti jako vlastníka jednotky (resp. jednotek) řádně. Pokud pak poukazuje na nesprávný postup žalobce v rámci nenaplnění postupu ve finančních pravidlech, jak mají být úhrady provedené žalovavou započítávány, zde je nutno říci, že v projednávaném roce 2018 žalobce posupoval správně, když nejprve použil zálohy na dluhy za předchozí období a následně dle finančních pravidel použil úhrady prvotně na zálohy na dlouhodobé výdaje. Byť takovýto postup nevolil v roce 2017, kde zůstal dluh na dlouhodobých zálohách v částce 8 778 Kč, i zde lze poukázat, že tento postup sice nekorespondoval s tím, co je uvedeno ve finančních pravidlech, ale ve výsledku částky odpovídají. U krátkodobých záloh je sice žalobce i pro rok 2018 poměrově rozpočetl, ačkoli bylo stanoveno postupné započítávání dle finančních pravidel nejprve na zálohy na krátkodobé výdaje a až pak na služby, ale zde opět platí, že i při takovémto postupu by následně celkový nedoplatek odpovídal. Není podstatné, kolik bylo započteno na tu kterou položku, neboť ve výsledku půjde při užití stejných vstupních údajů o shodnou částku.

26. Na základě všech výše uvedených skutečností soud žalobě na úhradu nedoplatku služeb v částce 29 236 Kč jako důvodné vyhověl.

27. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou úhradu nákladů řízení spočívajících jednak v uhrazeném soudním poplatku v částce 1 462 Kč, a dále v odměně advokáta. Ve věci bylo advokátem učiněno 8 úkonů právní pomoci ve smyslu ust. § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), b), c) a d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně se jednalo o vyjádření z 26. 11. 2020, 10. 2. 2022, 18. 2. 2022, dvou poradách zástupce s klientem (doložen záznamy advokáta žalobce) a účast u jednání soudu dne 3. 12. 2020 a 8. 2. 2022, přičemž dle ust. § 7 odst. 5 advokátního tarifu přísluší sazba mimosmluvní odměny v částce 2 300 Kč za úkon. Dále přísluší osm náhrad hotových výdajů po 300 Kč za každý ze zmíněných úkonů právní služby podle ust. § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % v částce 4 368 Kč podle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem se jedná o částku 26 630 Kč.

28. Soud nepřiznal odměnu za doplnění repliky z 21. 2. 2022, kdy žalobce se odměny za tento úkon vzdal a dále nebyla přiznána odměna za písemné podání závěrečného návrhu, když tento úkon byl v ústní formě učiněn u jednání a jeho písemné zaslání tak nebylo posouzeno jako účelně vynaložený náklad.