231 C 12/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 62 888 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 240 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 580 Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy k 20. dni v měsíci, pod ztrátou výhody povolených splátek.

II. Návrh žalobkyně, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit 34 830 Kč s 12% úroky z prodlení ročně z částky 49 070 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a s 20% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 23. 4. 2025 do 13. 5. 2025, 12% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 4. 2025 dosáhne částky 182 016,00 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 945 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 26. 8. 2025 po částečném zpětvzetí žaloby domáhala po žalované zaplacení částky 49 070 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úroky za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 71,04 % splácet v 48měsíčních splátkách po 3 160 Kč. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo vyhověno, došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. , hodnota, . Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 12.06.2024 do 11.07.2024 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru byly žalobkyni zaplaceny splátky v souhrnné výši 35 760 Kč. V důsledku prodlení žalované žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč za prodlení delší než 30 dnů se 13. a 14. splátkou. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná dostala do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení s 2., 12., 13. a 14. splátkou žalobkyně požaduje 800 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru dle bodu 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 21. 4. 2025 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 54 303,76 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje (po částečném zpětvzetí žaloby obsaženém v podání ze dne 5. 12. 2025) aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 49 070 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 4. 2025 do zaplacení, dále 20% úroky z úvěru ročně z částky 47 020,59 Kč od 23. 4. 2025 do 13. 5. 2025 a 12% úroky z úvěru ročně z částky 47 020,59 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 4. 2025 dosáhne částky 182 016,00 Kč. Žalobkyně v replice ze dne 29. 10. 2025 uvedla, že řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalované.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, označila za absolutně neplatnou, protože žalovaná nijak nezkoumala její úvěruschopnost před jejím uzavřením. Uznala nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 980 Kč. Uvedla, že v době uzavření smlouvy byla na rodičovské dovolené a příjem měla pouze z příležitostných brigád, její manžel byl bez práce. K prokázání svých příjmů nemusela žalobkyni nic dokládat, zaměstnankyně žalobkyně údaje do smlouvy upravila tak, aby půjčku dostala, vyplnila je sama. S ohledem na svou tíživou sociální situaci žádala o příznivé podmínky splatnosti dluhu.

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav.

4. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48měsíčních splátkách po 3 160 Kč splatných nejpozději 12. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 71,04 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr žalované poskytnut dne 16. 1. 2024 ve výši 50 000 Kč převodem na její bankovní účet.

5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalované dle jejího občanského průkazu, jak bylo zjištěno z jeho fotokopie, ze které plyne, že žalovaná je vdaná, tedy má vyživovací povinnost minimálně k manželovi. V listině nazvané „Hodnocení klienta“ jsou dle tvrzení žalované údaje, které tam vyplnila sama zaměstnankyně žalobkyně. Z této listiny vyplývá, že žalovaná je svobodná a má příjmy ze zaměstnání ve výši 28 181 Kč měsíčně. Nemá přitom manžela ani děti, v domácnosti žije sama. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 4 860 Kč, stávající splátky úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 1 406 Kč, náklady na bydlení 5 090 Kč. Dále je počítáno s rezervou ve výši 1 000 Kč, jako volné zdroje je uvedena částka 15 825 Kč. Žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , dosáhla vzdělání s maturitou a bydlí v obecním bydlení. Dle výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, žalované byla uhrazena dne 11. 1. 2024 částka 27 845 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 13. 11. 2023 částka ve výši 27 732 Kč od společnosti , právnická osoba, a dne 12. 10. 2023 částka 27 295 Kč od společnosti , právnická osoba, Z lustrace žalované v Nebankovním registru klientských informací bylo zjištěno, že u žalované jsou evidovány celkem , hodnota, žádosti o úvěr, součet zbývající částky dluhu ve výši 598 635 Kč, částka 77 100 Kč jako součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet v roli žadatele a spolužadatele, dluh po splatnosti ve výši 1 254 Kč. Celkem získala 188 bodů, které odpovídají kategorii III., resp. II. ve dvou případech.

6. Výzvami ze dne 17. 3. 2025 a ze dne 14. 4. 2025 byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek a byla upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne 21. 4. 2024 bylo žalované sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 56 101 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 8. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 56 101 Kč s příslušenstvím.

7. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaná na úvěr číslo smlouvy , Anonymizováno, zaplatila na daný úvěr celkem 35 760 Kč.

8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

16. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že ověřovala příjmy žalované (výpisy z účtu ze dne 11. 1. 2024, dne 13. 11. 2023 a dne 12. 10. 2023). V tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout. Žalobkyně však nijak neověřovala výdaje žalované, vycházela pouze z (naprosto nereálných a nepravdivých) údajů o výdajích, které jí sdělila samotná žalovaná (nebo je sama do listiny uvedla zaměstnankyně žalobkyně) v listině nazvané „Hodnocení klienta“, aniž by je jakkoliv ověřila. Soud poukazuje na to, že žalobkyně neměla k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohla posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Přitom z lustrace žalované v NRKI vyplynulo, že měla celkem 4 žádosti o úvěr a že má dluh po splatnosti. Žalobkyně nadto zcela nekriticky přikročila k údajům uvedeným v Hodnocení klienta, že žalovaná je svobodná, žije sama a nemá žádnou vyživovací povinnost, přitom letmým nahlédnutím do OP žalované bylo zjištěno, že je vdaná, má tedy minimálně zákonnou vyživovací povinnost k manželovi. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ ani z dalších důkazů nelze dovodit, že by žalovaná řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dne 16. 1. 2024, byla proto soudem poučena dle § 118a odst. 1 o. s. ř., že je povinna doplnit právě významná skutková tvrzení, jakým způsobem konkrétně ověřovala příjmy a výdaje žalované před poskytnutím úvěru dne 16. 1. 2024 a že pro prokázání doplněných skutkových tvrzení je dle § 118a odst. 3 o. s. ř. povinna označit veškeré důkazy, současně byla poučena o následcích nesplnění výzvy. Na uvedené poučení reagovala žalobkyně sdělením, že nemá nic dalšího k doplnění ani neoznačila žádné další důkazy. Žalobkyně proto v řízení neprokázala, že by splnila svou zákonnou povinnost zjistit majetkové poměry žalované a tyto ověřit a racionálně vyhodnotit. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neprokázala, že by ověřovala žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Žalobkyně měla přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

17. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, protože žádným způsobem neověřila jí uváděné výdaje, neměla k dispozici žádné výpisy z jejího účtu, které by výši měsíčních výdajů žalované dokládaly a nemohla si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 1. 2024 je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru č. , hodnota, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 50 000 Kč byla žalobkyni ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 35 760 Kč, jak vyplynulo z Karty klienta. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 14 240 Kč. Žaloba byla s ohledem na výše uvedené odůvodnění zamítnuta v rozsahu částky 34 830 Kč, pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobkyně nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky ani úroky.

20. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná soud požádala o příznivé podmínky splatnosti dluhu s ohledem na svou tíživou sociální situaci, žalobkyně v podání ze dne 3. 11. 2025 vyslovila souhlas se splácením dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 580 Kč. Soud považuje takto určenou splátku za přiměřenou jak majetkové situaci žalované, tak i výši dluhu s tím, že bude-li žalovaná dluh řádně splácet, žalobkyni bude uhrazen do 10 měsíců od splácení.

21. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud II. výrokem zamítl žalobu v rozsahu částky 34 830 Kč (49 070 – 14 240) s 12% úroky z prodlení ročně z částky 49 070 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a s 20% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 23. 4. 2025 do 13. 5. 2025, 12% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu částky 14 240 Kč, její procesní neúspěch představuje částka v souhrnné výši 80 354,83 Kč. Žaloba byla zamítnuta v rozsahu částky 45 028,40 Kč (34 830 Kč, 5 097 Kč - 12% úroky z prodlení ročně z částky 49 070 Kč od 23. 4. 2025 do 4. 3. 2026, 541,05 - 20% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 23. 4. 2025 do 13. 5. 2025 a 4 560,35 Kč - 12% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 23. 4. 2025 do 4. 3. 2026), dále žalobkyně po procesní stránce zavinila zastavení řízení v rozsahu částky 35 326,43 Kč (7 031 Kč, 6 787,50 Kč, 730,45 Kč - 12% úroky z prodlení ročně z částky 7 031 Kč od 23. 4. 2025 do 4. 3. 2026 a 20 777,48 Kč – 51,04% úroky ročně z částky 47 020,59 Kč od 23. 4. 2025 do 13. 5. 2025). Procesní úspěch žalované tak činil 85 %, procesní úspěch žalobkyně činil 15 %, žalobkyně je proto povinna zaplatit žalované 70 % jejích nákladů řízení.

23. Žalované byla v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 přiznána náhrada za 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast u jednání) ve výši 450 Kč za úkon, celkem tedy částka 1 350 Kč, 70 % z této částky činí 945 Kč.