232 C 7/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janem Sedláčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 47 543 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 263 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 263 Kč ve výši 14,75% ročně za dobu od 21. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 25 276 Kč s úrokem z prodlení z částky 36 533 Kč ve výši 15% ročně za dobu od 28. 12. 2023 do 18. 1. 2024 ve výši 330,22 Kč a s úrokem z prodlení z částky 34 539 Kč ve výši 15% ročně za dobu od 19. 1. 2024 do 20. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 34 539 Kč za dobu od 21. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 25 276 Kč za dobu od 21. 4. 2024 do zaplacení. částky 13 004 Kč, úroku ve výši 68,89% ročně z částky 28 347,97 Kč za dobu od 28. 12. 2023 do 20. 2. 2024 ve výši 2 863,85 Kč, úroku ve výši 15% ročně z částky 28 347,97 Kč za dobu od 21. 2. 2024 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou ze dne 2. 6. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 34 539 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 13 004 Kč. Uvedl, že uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytl částku 30 000 Kč. Žalovaná však řádně a včas neplatila a žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalobce nyní požaduje úhradu částky 34 539 Kč na jistině a poplatcích, úrok z prodlení, úrok a smluvní pokutu. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, bylo jí doručováno na adresu trvalého pobytu. Jednání ve věci se bez omluvy nezúčastnila, bylo jednáno v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná dne 18. 11. 2022 uzavřela s žalobcem (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu) na dálku smlouvu o úvěru na částku 30 000 Kč (předsmluvní formulář + smlouva o úvěru + doklad o vyplacení úvěru + informace o vyplacení + důkaz o odeslání 1 Kč + důkaz o přijaté SMS + Dodatek č. 1 + informace o podpisu na dálku + kopie dokladů žalované + oznámení o schválení úvěru + splátkový kalendář), když žalobce před uzavřením smlouvy provedl hodnocení klienta (základní informace o klientovi + hodnocení klienta + prohlášení klienta + výpisy z účtu žalované + informace o příchozích platbách + výpis záznamů z registru SOLUS). Žalovaná hradila nepravidelně, a to celkem částku 20 737 Kč (karta klienta), a proto byla nejprve vyzývána k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 23. 1. 2023, 23. 5. 2023, 24. 7. 2023, 22. 11. 2023 + dodejka) a následně informována o zesplatnění svého dluhu (oznámení ze dne 26. 12. 2023). Žalované byla zasílána předžalobní výzva k úhradě (předžalobní výzva ze dne 5. 4. 2024).Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., avšak tuto soud hodnotí jako absolutně neplatnou. Žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť schopnost žalované splácet nebyla dostatečně zjišťována. Zcela zde chybí údaje o charakteru výdělečné činnosti žalované, struktura základních výdajů, náklady na bydlení. Bez těchto údajů a pouze na základě výpočtu dle životního minima nelze učinit závěr o dostatečnosti zjišťovaných údajů. Pokud žalobce postupoval tak, že žalované částku 30 000 Kč odeslal na účet, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Zda byla zkoumána úvěruschopnost soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20). Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc s ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro společnost obecně (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18). Lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu.Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od žalobce částku ve výši 30 000 Kč, kterou zcela nevrátila, což na její straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele. Soud proto uložil žalované hradit dlužnou jistinu s příslušenstvím, tak jak bylo žalobcem požadováno, neboť k zaplacení zůstala toliko částka 9 263 Kč, ve zbytku byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšné žalované však náklady nevznikly.