233 C 12/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Chlupovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 286 385 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 121 740 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 27. 3. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 164 645 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 27. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 286 385 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 18. 3. 2019 nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu byl byt [číslo] ve 2. poschodí v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, byl ukončen ke dni 18. 9. 2019. Žalobce uplatňuje po žalované bezdůvodné obohacení za období od listopadu 2019 do konce února 2021, kdy žalovaná předmětný byt užívala bez právního důvodu. Za období od 11/ 2019 do 6/2020 uplatňuje po žalované nájemné ve výši 8 024 Kč, dále 92 Kč za vybavení bytu a částku 8 840 Kč jako zálohu na služby, tj. celkovou částku 16 956 Kč měsíčně. Za měsíc 11/ 2019 uplatňuje předmětnou žalobou částku 3 812 Kč z titulu dlužných záloh na služby. Za období od 7/2020 až 2/ 2021 uplatňuje po žalované nájemné ve výši 8 250 Kč + částku 92 Kč za vybavení bytu a částku 10 427 Kč jako zálohu na služby spojené s užíváním bytu, tj. měsíčně částku 18 769 Kč, kdy přistoupil v souladu s inflační doložkou ke zvýšení nájemného. Předmětnou žalobou dále uplatňuje částku 13 729 Kč jako nedoplatku vzniklého na základě vyúčtování služeb za rok 2019, kdy skutečné náklady na spotřebované služby činily částku 113 059 Kč, což je právě o 13 729 Kč více, než činily zálohy předepsané v daném roce k úhradě žalované.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], obec Brno ze dne 25. 3. 2021, [parcelní číslo] a nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že žalobce jako vlastník nemovitosti nacházející se v [obec] na ulici [ulice a číslo], uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu byl byt [číslo] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to šesti měsíců. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného dle obecně platných předpisů účinného od 1. 7. 2019 soud zjistil, že nájemné bylo stanoveno ve výši celkem 8 116 Kč, zálohy na služby byly stanoveny ve výši 8 840 Kč. Z vyúčtování služeb – rozúčtování služeb – rozúčtování dle zákona č. 67/2013 Sb. za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 soud zjistil, že pro byt [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec], byl vyúčtován nedoplatek ve výši 13 729 Kč. Celkový náklad na spotřebované služby činil částku 113 059 Kč, předpis činil 99 330 Kč, uhrazena měla být částka 69 898 Kč. Na této listině je rovněž dále uvedeno, že vyúčtování služeb oproti přijatým zálohám činilo tak, že náklad činil 113 059 Kč, přijaté zálohy byly ve výši 69 898 Kč, rozdíl tak činil 43 161 Kč. K dotazu soudu žalobce uvedl, že není schopen doložit důkaz, že předmětná listina byla žalované doručena. Z přípisu žalobce ze dne 11. 3. 2021 a doručenky na jméno žalované s datem převzetí 17. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 286 385 Kč do 26. 3. 2021.

5. Dle ustanovení § 2201 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Dle ustanovení § 2295 o. z., pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná částečně a to toliko do částky 121 740 Kč s příslušenstvím, není důvodná v částce 164 645 Kč s příslušenstvím.

8. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 2235 o. z. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, byl ukončen ke dni 18. 9. 2019. Žalovaná po skončení nájemního vztahu předmětný byt i nadále užívala. Žalobce požaduje ve smyslu ustanovení § 2295 o. z., po žalované úhradu na nájemném za měsíce 12/ 2019, 1 až 12/2020 a 1, 2/ 2021 Vedle nájemného žalobce uplatňuje předmětnou žalobou úhradu sjednaných záloh na služby spojené s užíváním bytu, a to včetně měsíce 11/ 2019. V řízení bylo prokázáno, že ke dni skončení nájemního vztahu, poslední sjednané nájemné mezi žalobcem a žalovanou činilo částku 8 116 Kč měsíčně. Soud proto žalobci přiznal náhradu ve výši sjednaného nájemného ke dni ukončení nájemního vztahu, tj. ve výši 8 116 Kč za měsíce 11/ 2019 až 2/ 2021, tj. celkem za 15 měsíců v celkové výši 121 740 Kč Vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná se dostala se svým plněním do prodlení, kdy byla povinna hradit sjednané nájemné i po skončení nájemního vztahu po dobu, kdy byt užívala. Žalobce uplatňuje úroky z prodlení ode dne 27. 3. 2021, k tomuto datu byla žalovaná se svým plněním v prodlení, soud proto žalobci přiznal úroky z prodlení, jejichž výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Soud žalobci nepřiznal zvýšené nájemné za měsíce 7/2020 až 2/ 2021, neboť ke zvýšení nájemného došlo v době, kdy žalovaná již nebyla nájemcem a předmětný byt užívala bez právního důvodu. V případě požadovaných záloh na plnění spojená s užíváním bytu, je tak nárok žalobce nedůvodný s odkazem na ustanovení § 2295 občanského zákoníku. Pokud by tedy žalobce chtěl být úspěšný v této části svého žalobního nároku, musel by se domáhat náhrady za skutečně a reálně spotřebované a zároveň i řádně vyúčtované konkrétní spotřeby jednotlivých služeb, nikoliv jejich zálohy. Povinnost žalované platit i po skončení nájemního vztahu pravidelné měsíční zálohy na služby totiž nevyplývá z žádného právního předpisu, přičemž jako bezdůvodné obohacení, v tomto případě jsou žalovatelné pouze reálně spotřebované a řádně vyúčtované jednotlivé konkrétní služby spotřebované žalovanou, nikoliv zálohy na tyto služby. Z tohoto důvodu se tedy žalobce nemůže domáhat ani příslušenství z takto žalovaných záloh na služby. V části, kdy se žalobce domáhal zaplacení vyúčtovaných služeb za rok 2019, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce rovněž není dán. Ve vyúčtování služeb je uvedeno, že pro účely vyúčtování se považují předepsané zálohy za zaplacené. Vyúčtování tak nemá náležitosti řádného vyúčtování, kdy nevychází ze skutečného stavu věci. Navíc žalobce nebyl schopen prokázat, že by předmětné vyúčtování žalované doručil, nenastala tak splatnost tohoto vyúčtování i z tohoto důvodu.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že v dané věci byla z větší části úspěšná žalovaná, dle obsahu spisu této však náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak shora ve výroku III. uvedeno.