233 C 14/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Cahlíkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 38 413 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v nároku na zaplacení částky 2 461 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 461 Kč za období od 23. 5. 2023 do zaplacení, a úroku ve výši 42,28 % ročně z částky 23 611,12 Kč od 23. 5. 2023 do 15. 6. 2023 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 260 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 260 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Zamítá se návrh, aby byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci:a. částku 8 913 Kč,b. částku 9 779,16 Kč,c. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 913 Kč za dobu od 23. 5. 2023 do zaplacení,d. úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 260 Kč za dobu od 23. 5. 2023 do 27. 12. 2023,e. úrok ve výši 20 % ročně z částky 23 611,12 Kč za období od 23. 5. 2023 do 15. 6. 2023,f. úrok ve výši 15 % ročně z částky 23 611,12 Kč za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 5. 2023 dosáhne částky 66 873 Kč.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou na soud dne 16. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 413 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobcem prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s poplatky a smluvními pokutami. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil a žalobce přistoupil k vyčíslení dluhu. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradila.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 6. 3. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět do částky 2 461 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl v kapitalizovaných úrocích z úvěru po přepočtu jinou úrokovou sazbou, a do úroku z úvěru výši 42,28 % ročně z částky 23 611,12 Kč od 23. 5. 2023 do 15. 6. 2023. V souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o částečném zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Z předložených listinných důkazů, a to výpisu ze seznamu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, dokumentu – podpis na dálku, základních informací o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS, důkazu o přijaté SMS, předsmluvního formuláře ze dne 5. 9. 2022, hodnocení klienta ze dne 5. 9. 2022, vybraných pohybů na účtu za období 12. 8. 2022 až 13. 5. 2022, fotokopie občanského průkazu, výpisu ze záznamu z registru SOLUS, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klienta ze dne 5. 9. 2022, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2022, oznámení o schválení úvěru ze dne 7. 9. 2022, včetně doručenky, dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 5. 9. 2022, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru, karty klienta, výzvy k zaplacení ze dne 17. 4. 2023 a ze dne 18. 5. 2023, oznámení ze dne 21. 5. 2023 a předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2023, včetně poštovního podacího archu, soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dle výše uvedeného návrhu na uzavření smlouvy, předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy měli účastníci uzavřít smlouvu, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 62,28 % ročně. Ve smlouvě byly dále upraveny smluvní pokuty a automatické zesplatnění úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálku – zasláním sms s jedinečným kódem. Na všech výše uvedených dokumentech je uvedený stejný jedinečný kód. Rozdíl v časech podpisu je v sekundách. V dokumentu – podpis na dálku žalobce popisuje systém, který používá k podepisování smluv prostřednictvím elektronických komunikací. Dále žalobce předložil výpis sms, které žalovanému dne 5. 9. 2022 zaslal, a sms souhlas žalovaného s kódem, který je uveden na výše uvedených smlouvách. Žalovaný zaslal dne 5. 9. 2022 ze svého účtu platbu 1 Kč. Žalobce dále disponuje kopií občanského průkazu žalovaného. Žalovaný svým fyzickým podpisem stvrdil převzetí oznámení o schválení úvěru dne 12. 9. 2022. Toto oznámení obsahuje rekapitulaci výše uvedené smlouvy.

6. Žalovanému byla dne 6. 9. 2022 vyplacená na účet částka 25 000 Kč dle výše uvedeného dokladu o vyplacení úvěru. Dle karty klienta žalovaný na úvěr celkově zaplatil 7 740 Kč.

7. Dle výpisu záznamů z registru SOLUS žalovaný neměl v databázi žádný příznak. Dle Hodnocení klienta měl mít žalovaný pravidelný čistý příjem 22 000 Kč. Jako výdaje bylo uvedeno životní minimum 4 620 Kč a bydlení ve výši 4 639 Kč. Dle výpisu z účtu měl žalovaný příjem na účtu cca 23 000 Kč.

8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení nezaplacených splátek s upozorněním na zesplatnění dluhu dne 17. 4. 2023 a 18. 5. 2023. Následně žalovanému oznámil dne 21. 5. 2023 zesplatnění celého dluhu. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 8. 12. 2023 do 15 dnů od data odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 8. 12. 2023, jak vyplynulo z příslušného podacího archu.

9. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda byla smlouva mezi účastníky prostředky komunikace na dálku řádně uzavřena. Smlouva byla opatřena prostým elektronickým podpisem.

20. Nutnost blíže zkoumat prosté elektronické podpisy vyplývá již z jejich povahy – jakýchkoliv dat připojených ke smlouvě, které účastník používá k podpisu. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze sms a jeho uvedení na začátku elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).

21. Na základě předložených důkazů ohledně zaslání a přijetí sms a fyzického přijetí oznámení o schválení úvěru žalovaným soud dospěl k závěru, že s největší pravděpodobností to byl právě žalovaný, kdo smlouvu předmětným kódem podepsal. Zejména fyzické převzetí oznámení ve spojení s alespoň částečným splácením úvěru dává, byť nepřímo, logický základ akceptace smlouvy žalovaným. Kódy v sms a na smlouvách pak vzájemně odpovídaly.

22. Dále se soud z úřední činnosti zabýval platností předmětných smluv o úvěru s ohledem na ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

23. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

24. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobci informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem cca 23 000 Kč, což bylo ověřeno výpisem z účtu žalovaného. Ohledně výdajů nezjišťoval žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalovaného na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby apod.). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny, kromě poměrně nízkých nákladů na bydlení, jako životní minimum.

25. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií, nákladů spojených s bydlením v Brně a cen potravin při zohlednění běžných životních potřeb průměrného člověka důvodnou pochybnost.

27. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 17 260 Kč (poskytnutá jistina ve výši 25 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 7 740 Kč). Ve zbylé části jistiny 8 913 Kč soud návrh žalobce ve výroku III. zamítl.

28. V části nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 779,16 Kč, úroku z úvěru ve výši 20 % ročně z částky 23 611,12 Kč za období od 23. 5. 2023 do 15. 6. 2023 a úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 23 611,12 Kč za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích, poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

29. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní výzvu, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů od odeslání. Oznámení bylo žalovanému zasláno 8. 12. 2023. Patnáctidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu tak skončila dne 27. 12. 2023 a žalovaný je od 28. 12. 2023 v prodlení.

30. Žalobci proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z přiznaných částek od 28. 12. 2023 do zaplacení. Ohledně dalšího nárokovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 913 Kč za dobu od 23. 5. 2023 do zaplacení, a ve výši 15 % ročně z částky 17 260 Kč za dobu od 23. 5. 2023 do 27. 12. 2023 soud nárok žalobce naopak zamítl, neboť žalovaný se do 28. 12. 2023 nedostal do prodlení s úhradou dlužných částek. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem III. zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevniknuly, a proto soud výrokem IV. náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal.