234 C 19/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Matoušem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 400 Kč s příslušenstvím - pokuta

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 400 Kč od 4.6.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou na soud dne 7. 10 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 400 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný ponechal dne 20. 5. 2020 své vozidlo stát v místě, kde to není dovoleno. S ohledem na to mu byl na vozidlo městskou policií přiložen technický prostředek k zabránění odjetí vozidla (dále jen„ TPZOV“). Žalovaný na místě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 400 Kč, avšak svůj dluh uznal co do důvodu a výše, přičemž se dluh zavázal uhradit do 14 dnů.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Z nařízení č. 9/2009 statutárního města Brna a z uznání dluhu ze dne 20. 5. 2020, soud zjistil, že žalovaný dne 20. 5. 2020 zaparkoval vozidlo registrační značka, na ulici anonymizována tři slova, obec, mimo parkoviště na úseku, jenž je označen jako pěší zóna. Téhož dne byl na vozidlo registrační značka namontován TPZOV. Maximální cena za přiložení a odstranění malého TPZOV činí 400 Kč. Svůj dluh vůči žalobci žalovaný dne 20. 5. 2020 uznal co do důvodu i výše 400 Kč a zavázal se jej zaplatit do 14 dnů. Žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu před prodáním žaloby písmeně dne 9. 9. 2020 upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě.

5. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

6. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle § 17a odst. 1 zákona o obecní polici 553/1991 Sb. v rozhodném znění, strážník je oprávněn použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno zákazem vyplývajícím z místní úpravy silničního provozu, nebo stojí-li vozidlo na chodníku, kde to není povoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a řidič se v blízkosti vozidla nezdržuje. Podle § 17a odst. 5 zákona o obecní polici 553/1991 Sb. v rozhodném znění, přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný neuhradil žalobci částku za přiložení a odstranění TPZOV, jejíž výše se odvíjí od vyhlášky města Brna č. 9/2009 (400 Kč za jedno přiložení odstranění TPZOV). Soud proto zavázal žalovaného k úhradě tohoto dlužného plnění. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, přiznal soud žalobci i právo na úhradu zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 200 Kč a představují paušální částku náhrad hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

11. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od placení soudního poplatku. Soud proto tuto povinnost uložil žalovanému, který je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1 000 Kč podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. ve spojení s položkou 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.