234 C 20/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa žalovaného o zaplacení 1 458 600 Kč s příslušenstvím - zápůjčky

I. Řízení se zastavuje pro částku ve výši 160 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 000 Kč od 26.9.2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 070 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 070 600 Kč od 28.10.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 228 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 228 000 Kč od 26.9.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 070 600 Kč od 26.9.2020 do 27.10.2020, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 131 003 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 53 530 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou podanou dne 20.10.2020 na Městský soud v Brně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 458 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26.9.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že v letech 2014 až 2020 zapůjčil žalovanému - svému synovi - k jeho žádostem finanční prostředky, a to ze svého účtu č. [bankovní účet] na jeho účet č. [bankovní účet]. Šlo o částku v součtu 2 852 800 Kč, kterou žalobce žalovanému poskytl konkrétně takto: dne částku Kč 3.2.2014 90 000 28.2.2014 138 000 12.3.2014 10 000 14.11.2014 3 000 24.11.2014 60 000 12.12.2014 50 000 23.12.2014 35 000 16.1.2015 55 000 24.2.2015 10 000 5.8.2015 55 000 21.10.2015 40 000 6.11.2015 25 000 19.1.2016 36 900 25.2.2016 98 000 7.5.2016 85 000 12.7.2016 7 000 6.10.2016 2 000 16.3.2017 20 000 29.5.2017 100 000 5.6.2017 2 000 19.6.2017 280 000 29.6.2017 280 000 31.8.2017 34 000 29.9.2017 18 000 30.10.2017 22 000 30.11.2017 20 000 28.12.2017 15 600 12.1.2018 4 000 25.1.2018 13 000 5.2.2018 43 000 2.5.2018 5 000 7.5.2018 7 700 23.5.2018 6 200 25.5.2018 10 000 27.5.2018 6 000 1.6.2018 1 100 22.6.2018 1 000 25.6.2018 9 200 25.7.2018 1 000 2.9.2018 26 500 14.9.2018 147 000 20.9.2018 160 000 2.10.2018 160 000 3.10.2018 44 000 18.10.2018 15 000 31.10.2018 1 000 8.11.2018 5 200 16.11.2018 10 000 6.12.2018 5 000 10.12.2018 2 000 23.12.2018 20 000 27.12.2018 10 000 17.1.2019 10 000 15.2.2019 30 000 6.3.2019 5 000 18.4.2019 2 500 15.5.2019 90 000 3.6.2019 26 000 5.6.2019 15 000 18.6.2019 30 000 12.7.2019 44 700 6.8.2019 7 000 6.8.2019 13 500 2.9.2019 5 000 21.9.2019 8 000 15.11.2019 15 000 19.12.2019 40 700 19.12.2019 6 000 23.12.2019 2 000 6.1.2020 15 000 16.1.2020 13 000 4.2.2020 45 000 22.2.2020 1 000 25.2.2020 100 000 5.3.2020 15 000 16.3.2020 9 000 Žalovaný tyto zápůjčky použil pro vlastní potřebu, zejména k úhradě nákladů spojených s tunningem vozidla zn. [název auta] či pro přímou osobní spotřebu. Splatnost jednotlivých zápůjček byla mezi účastníky sjednána tak, že žalovaný zápůjčky vrátí, až bude mít dostatek prostředků, přičemž žalovaný skutečně část zapůjčených peněz žalobci vrátil, v součtu 1 394 200 Kč, opět z účtu na účet, a to konkrétně takto: dne částku Kč 10.3.2014 20 000 15.12.2014 23 500 28.1.2016 50 000 15.3.2016 5 000 30.6.2016 6 000 26.8.2016 150 000 8.9.2016 1 000 14.10.2016 2 000 27.10.2016 14 000 8.12.2016 65 000 16.12.2016 80 000 11.1.2017 61 100 28.6.2017 315 000 14.10.2017 5 500 10.11.2017 1 000 14.1.2018 4 000 14.1.2018 1 000 2.2.2018 50 000 20.2.2018 10 000 22.2.2018 3 000 13.5.2018 2 400 24.5.2018 16 000 15.6.2018 5 000 20.6.2018 10 000 31.8.2018 27 000 2.10.2018 160 000 9.10.2018 8 000 1.11.2018 90 000 26.4.2019 2 000 9.5.2019 90 000 23.5.2019 2 500 31.5.2019 2 400 29.8.2019 2 000 29.8.2019 5 000 21.9.2019 8 000 7.1. 2020 40 000 13.1.2020 1 800 21.1.2020 3 000 4.2.2020 45 000 21.2.2020 1 000 10.3.2020 6 000 Rozdíl mezi zapůjčenými a vrácenými finančními prostředky činí 1 458 600 Kč, které tak žalovaný žalobci stále dluží a je povinen je žalobci vrátit. V důsledku zhoršení vzájemných osobních vztahů mezi účastníky se dluh stal splatným a žalobce žalovaného vyzval k vrácení zápůjčky v uvedené celkové výši přípisem doručeným žalovanému dne 15.9.2020, ve lhůtě sedmi dnů. Žalovaný však žalobci v této lhůtě a ani později dlužnou částku nevrátil. Podáním ze dne 24.8.2021 vzal žalobce žalobu co do 160 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 000 Kč od 26.9.2020 do zaplacení zpět, neboť žalovaný tuto částku žalobci vrátil, v žalobě bylo s platbou této částky dne 2.10.2018 omylem kalkulováno, jako by byla z účtu žalobce odepsána, nikoliv připsána. Soud tedy ve smyslu § 96 odst. 2 a 4 občanského soudního řádu v souladu s výše zmíněným procesním úkonem žalobce řízení proti žalovanému v této části zastavil; souhlasu žalovaného nebylo třeba, neboť jednání ve věci nebylo dosud zahájeno (výrok I.). Žalovaný se k žalobě vyjádřil zprvu tak, že není důvodná, neboť - žalovaný s žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřel, žalobce k této skutečnosti neoznačil žádný relevantní důkaz - výpis z účtu žalobce přiložený k žalobě není pravý ani správný, jednotlivé řádky nejdou po sobě, ani pravý a správný výpis z účtu žalobce však nemůže prokázat, že zde uvedené finanční částky jsou zápůjčkami - mezi bankovním účtem žalobce a žalovaného v letech 2014 až 2020 skutečně probíhaly různé transakce, a to až do okamžiku, kdy spolu účastníci v důsledku vzájemných neshod přestali komunikovat; transakce probíhaly vždy na žádost žalobce za účelem provedení obratu na bankovním účtu žalobce, na provoz žalobcova podnikání anebo za účelem plnění třetím osobám. V žádném případě tedy nešlo o poskytování zápůjček žalobcem žalovanému ani o vracení části zapůjčených prostředků žalovaným žalobci - nárok žalobce je promlčen V reakci na průběžné výsledky dokazování a též s ohledem na poučení ze strany soudu žalovaný svoji procesní obranu dále doplnil, uvedl, že: - žalovaný v roce 2013 po domluvě s žalobcem opustil své zaměstnání u [anonymizována dvě slova] [územní celek] a začal s žalobcem spolupracovat při provozu autodílny na adrese [adresa], tedy vypomáhat mu s jeho podnikáním; tuto spolupráci lze podřadit pod institut tichého společníka dle § 2747 a.n. zákona č. 89/2012 Sb., vztahy mezi oběma účastníky však byly širší, spolupráce nebyla s ohledem na blízký příbuzenský vztah nijak formalizována, žalovaný prováděl různé činnosti spjaté s opravami vozidel, a to vždy na pokyn žalobce - to byl naopak žalobce, kdo po žalovaném žádal poskytnutí finančních prostředků formou zápůjček, neboť žalobce neměl v rozhodné době let 2014 až 2020 dostatečné příjmy a dlužil více subjektům. Konkrétně žalovaný žalobci zapůjčil částku 255 000 Kč (o níž však nejprve uvedl, že jde o plnění na pohledávku žalobce, kterou tento považuje za nárok ze zápůjčky), žalobci dále poskytla zápůjčku i manželka žalovaného ve výši 15 000 Kč a 2 020 Kč (i o těchto částkách však žalovaný nejprve uvedl, že jde o plnění na pohledávku žalobce). Sám žalobce připustil v SMS komunikaci ze dne 20.3.2020, že je dlužníkem žalovaného, a to ohledně částky 50 000 Kč, což by jistě nečinil, pokud by mu naopak žalovaný dlužil částku vyšší než 1 000 000 Kč. Žalovaný žalobci dále zapůjčil žalobci částku 45 000 Kč dne 4.2.2020, žalobce ji žalovanému téhož dne vrátil, jak se podává i z SMS komunikace stran právě ze dne 4.2.2020, obdobně žalovaný žalobci zapůjčil a žalobce žalovanému vrátil částku 90 000 Kč (9.5.2019 žalovaný zaslal, 15.5.2019 žalobce vrátil) částku 5 000 Kč (žalovaný zaslal 29.8.2019, žalobce vrátil 2.9.2019) částku 1 000 Kč (žalovaný zaslal 21.2.2020, žalobce vrátil 22.2.2020) - za plnění na pohledávku žalobce, kterou tento považuje za nárok ze zápůjčky, je dále třeba považovat částky, které žalovaný zaslal žalobci na účet dne 9.5.2018 500 Kč, dne 19.6.2019 100 Kč, dne 21.6.2019 200 Kč, dne 10.10.2019 500 Kč a dne 21.3.2020 4 500 Kč, které ale žalobce v žalobním návrhu nijak nezmiňuje - půjčkou není ani částka 90 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 3.2.2014 a částka 138 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 28.2.2014, neboť žalovaný tyto částky na pokyn žalobce tytéž dny zaslal známému žalobce [jméno] [příjmení], obdobně zaslal částku 24 500 Kč na účet [jméno] [příjmení] dne 12.12.2014 - žalovaný se v letech 2014 až 2018 připravoval na zahájení vlastního podnikání v oboru autoopravárenství, vybavoval si vlastní dílnu, od roku 2018 dosud podniká v uvedené oblasti jako živnostník. Z předchozího zaměstnání u [anonymizována dvě slova] [územní celek] měl uspořeno cca 300 000 Kč, hlavní zdroj příjmů na živobytí žalovaného v té době pocházel z úvěrů, které si vzal u bankovních ústavů na rozjezd podnikání. Žalovaný tedy neměl potřebu žalobce žádat o zápůjčky finančních prostředků. Dostatečné příjmy měla i manželka žalovaného, z nichž byly financovány životní náklady žalobce. K obraně žalovaného se žalobce vyjádřil ještě tak, že smlouvy o zápůjčce byly uzavírány mezi účastníky v ústní formě, účastníci měli spolu původně bezproblémové vztahy. Žalobce skutečně pronajal autodílnu s tím, že oba účastníci se budou věnovat tzv. tunningu motorových vozidel, tuto činnost jako koníčka financoval žalobce, žalovaný po ukončení pracovního poměru u [anonymizována dvě slova] [územní celek] neměl žádný příjem. Poté, co si žalovaný pořídil živnostenský list, vztahy mezi účastníky se změnily, žalovaný začal vyznávat nákladný životní styl zahrnující mj. drahé dovolené v zahraničí, tím, že žalobce žalovanému nadále půjčoval vysoké částky a dostal se sám do nepříznivé finanční situace. Žalovanému se neustále nedostávalo finančních prostředků, půjčoval si i od ostatních rodinných příslušníků - sestry a babičky. Nedobrá finanční situace pak plyne i z elektronické komunikace žalovaného s dalšími osobami a též z rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 11 T 32/2022. Žalobce měl původně dostatečné prostředky na poskytování zápůjček žalovanému, jednak šlo o výdělky v [stát], kde byl žalobce zaměstnán ve značkovém autoservisu, z prodeje domu v roce 2010 a dále výdělky u [anonymizována dvě slova] [územní celek], kde pracoval jako řidič autobusu. Částka 255 000 Kč nebyla půjčkou, nýbrž platbou kupní ceny za prodej vozidla, který žalobce zprostředkoval. Kupujícím byla manželka žalovaného a prodávajícím pan [jméno] [příjmení], částku zaslala manželka žalovaného na účet žalobce a žalobce pak prodávajícímu. Žalobce žalovaného někdy v průběhu roku 2019 vyzýval k vrácení dosud nesplacených zápůjček, ale spíše obecnou formou. Žalobce dále uvedl, že jeho nárok z titulu zápůjček promlčen není, žalovaný v průběhu celé doby zápůjčky postupně splácel a jelikož neurčil, na jakou z poskytnutých částek jeho vratky jdou, je třeba je započítat na vždy nejstarší pohledávku žalobce. V případě, že by se neprokázalo uzavření smluv o zápůjčce, je třeba nárok žalobce posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tedy zjednodušeně - co žalobce žalovanému z účtu na účet v rozhodné době poskytl, to je žalovaný povinen ve zbývající části vrátit. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z výpisu z účtu u [anonymizováno] č. [bankovní účet] (založeného na č.l. 87 - 90 spisu) ve spojení s výpovědí žalobce jako účastníka řízení a výpověďmi svědkyň [jméno] [příjmení] (dcery žalobce a sestry žalovaného) a [jméno] [příjmení] (bývalé přítelkyně žalovaného) má soud za prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavíral v době od 10.3.2014 do 16.3.2020 ústní formou smlouvy o půjčce, na jejichž podkladě žalovanému ze svého účtu u [anonymizováno] č. [bankovní účet] na účet žalovaného u téže banky č. [bankovní účet] poskytl finanční částku ve výši celkem 2 419 800 Kč s tím, že žalovaný v témže období žalobci z tohoto důvodu vrátil zpět částku ve výši celkem 1 349 200 Kč (jednotlivé dílčí platby zápůjček a jejich vrácení jsou uvedeny shora, avšak s odečtením částek 90 000 Kč ze dne 3.2.2014, 138 000 Kč ze dne 28.2.2014, + 45 000 Kč ze dne 4.2.2020 a - 45 000 Kč ze dne 4.2.2020, neboť zde se o zápůjčky žalobce žalovanému a jejich vrácení nejedná, jak je rozvedeno níže). Svědkyně vypověděly shodně, byť v obecnější rovině, že žalovaný žalobce o zapůjčení finančních prostředků v době let 2014 a 2020 žádal a ten je poskytl, popsaly věrohodně - totiž v souladu s dalšími provedenými důkazy, že finanční situace žalovaného v této době nebyla dobrá - soud tedy neměl důvod těmto svědkyním nevěřit a z jejich výpovědí nevycházet. Výpověď žalobce jako účastníka řízení je sice důkazem toliko podpůrným (nelze rozumně předpokládat, že by účastník řízení vědomě uváděl něco ve svůj neprospěch) nicméně ohledně zapůjčené částky 2 419 800 Kč byla tato jeho výpověď ve shodě s provedenými jinými důkazy. Mezi účastníky nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že se v dílně na ulici [ulice a číslo] v [obec] společně od roku 2014 do roku 2018 věnovali tunningu a příležitostným opravám automobilů, s tím, že v počátcích šlo o jejich zájmovou činnost, neboť žalobce neměl v době let 2014 až 2020 živnostenské oprávnění, žalovaný je získal v polovině roku 2018. Oba účastníci připustili, že od roku 2019 se jejich vzájemné vztahy postupně zhoršovaly, proto spolupráci v roce 2020 ukončili. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 11 T 32/2022-195 ze dne 9.6.2022 (který nabyl právní moci dne 4.1.2023), dále z SMS komunikace (č.l. 131 až 141, kde si žalovaný stěžuje na své poměry), jakož i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (která uvedla, že po dobu vztahu s žalovaným hradila takřka veškeré jeho životní náklady, pořídila pro něj i motorová vozidla) se podává, že finanční situace žalovaného v letech 2014 - 2020 byla nepříznivá, žalovaný neměl do roku 2018 živnostenské oprávnění, ani nebyl nikde stále zaměstnán; naopak uzavřel u různých bankovních ústavů úvěrové smlouvy, které musel splácet, jak se podává ze smlouvy o úvěru ze dne 25.4.2019, oznámení o předčasném splacení úvěru ze dne 25.4.2019, smlouvy o úvěru ze dne 26.3.2019, návrhu na smlouvu o půjčce na kliknutí ze dne 1.11.2018 a ze dne 1.2.2018, smlouvy o půjče na kliknutí ze dne 2.5.2016 a ze dne 2.3.2015; zjištěné poměry žalovaného, tak opět spíše podporují tvrzení žalobce o tom, že žalovanému v rozhodné době půjčoval finanční prostředky. Z předžalobní výzvy ze dne 9.9.2020 a připojené kopie dodejky (č.l. 25 spisu) se podává, že žalobce žalovanému doručil výzvu k vrácení zápůjčky v celkové výši 1 458 600 Kč, poskytl k tomu žalovanému lhůtu sedm dní od doručení výzvy. Ze SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným ze dne 4.2.2020 se podává, že uvedeného dne požádal žalobce žalovaného o zaslání částky 45 000 Kč na svůj účet, což se, jak plyne z výpisu z účtu žalobce, stalo, částku téhož dne zaslal žalovanému zpět; sám žalobce pak v podání ze dne 11.10.2022 upřesnil, jaký důvod tato transakce měla, čímž připustil, že o zápůjčku žalovanému povahově nešlo. Ze SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným ze dne 20.3.2020 plyne, že žalobce dlužil tehdy žalovanému částku 50 000 Kč. Žalobce v rámci své výpovědi uvedl, že tuto částku žalovanému„ vrátil“ v hotovosti na dílně; na samotné posouzení nároku žalobce však tato skutečnost vliv nemá. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] ve spojení s obsahem výpisu z účtu žalovaného (č.l. 231 spisu) má soud za prokázáno, že částka 90 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 3.2.2014 a částka 138 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 28.2.2014 byly téhož dne zaslány [jméno] [příjmení] jako vratka zápůjčky, kterou svědek [příjmení] před tím poskytl žalobci. Svědek výslovně uvedl, že žalobce sdělil, že mu tuto půjčku vrátí z účtu žalovaného. Svědek dále vypověděl, že v rozhodné době opakovaně půjčoval žalobci i další finanční prostředky v částkách již nižších cca 10 000 Kč až 20 000 Kč. Z účtu žalobce č. [bankovní účet], jakož i z účtu žalovaného č. [bankovní účet] (č.l. 202 spisu) se podává, že žalobce žalovanému v rozhodné době zaslal částky, které nejsou předmětem žaloby, tj. dne 11.11.2015 částku 500 Kč, dne 2.12.2015 částku 500 Kč, dne 5.10.2016 částku 200 Kč, dne 16.11.2016 částku 100 Kč, dne 31.1.2017 částku 200 Kč, dne 11.1.2017 částku 500 Kč, dne 15.11.2017 částku 100 Kč, dne 1.2.2018 částku 500 Kč, dne 21.8.2018 částku 800 Kč, dne 30.11.2018 částku 700 Kč, dne 10.1.2019 částku 200 Kč, dne 9.7.2019 částku 500 Kč, dne 6.8.2019 částku 300 Kč, dne 25.10.2019 částku 500 Kč, dne 27.10.2019 částku 500 Kč, dne 27.10.2019 částku 200 Kč, celkem 6 300 Kč. Žalovaný naopak žalobci zaslal na účet dne 9.5.2018 500 Kč, dne 19.6.2019 100 Kč, dne 21.6.2019 200 Kč, dne 10.10.2019 500 Kč a dne 21.3.2020 4 500 Kč s poznámkou„ Seat oprava“, celkem 5 800 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] (č.l. 275) se podává toliko, že žalovaný zaslal svědkyni [jméno] [příjmení] dne 12.12.2014 částku 24 500 Kč; svědkyně uvedla, že si nevzpomíná na důvod, proč jí žalovaný tuto částku zaslal, možná ji považovala za platbu od žalobce, který se jmenuje stejně, ona sama žalobci zaslala jednou na jeho účet platbu za prodej vozu Soud zhodnotil provedené listinné důkazy z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel, hodnocení výpovědí účastníků a svědků je provedeno u každého samostatně. Namítal-li žalovaný pravost a správnost žalobcem původně předloženého výpisu z účtu č. [bankovní účet], rozptýlil případné pochybnosti o autenticitě plateb výpis pořízený bankou založený v kopii na č.l. 87 až 90 spisu. Soud pak nemohl vycházet z výpovědí žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení], jeho manželky, neboť jejich výpovědi byly vzájemně rozporné, tedy nevěrohodné - to pokud jde o částky 2 020 Kč a 15 000 Kč, které dle žalovaného měla ze svého účtu (výpis č.l. 205) zaslat žalobci svědkyně [jméno] [příjmení] coby zápůjčku svých vlastních peněz žalobci, svědkyně naopak vypovídala, že částky 2 020 Kč a 15 000 Kč byly, stejně jako částka 255 000 Kč, zápůjčkou žalovaného žalobci, že mělo jít o finanční prostředky žalovaného. Ohledně částky 255 000 Kč (že mělo jít o zápůjčku žalovaného žalobci z účtu svědkyně [jméno] [příjmení]) je výpověď žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení] vyvrácena výpovědí [jméno] [příjmení], který popřel, že by za prodej vozidla [anonymizováno] svědkyni zprostředkovaný žalobcem měl obdržet od svědkyně kupní cenu v hotovosti, naopak vypověděl, že tuto obdržel z účtu žalobce právě v této částce, čemuž odpovídá i výpis z účtu na č.l.

216. K nevěrohodnosti výpovědi žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení] ohledně zápůjček žalovaného žalobci pak přistupuje rovněž skutečnost, že tvrzení, že to byl žalovaný, kdo měl poskytovat k žádosti žalobce jemu zápůjčky (a ne naopak) se poprvé objevuje až v podání žalovaného ze dne 24.5.2022 (č.l. 117 spisu), tj. po uplynutí třicetidenní lhůty k doplnění tvrzení a důkazů, kterou soud stranám poskytl na jednání dne 24.3.2022. Zde je třeba uvést, že ohledně částky 45 000 Kč ze dne 4.2.2020 a částky 50 000 Kč ze dne 20.3.2020 žalovaný neuváděl důvod, pro který je žalovaný žalobci poskytl, toliko, že mu je žalovaný byl nebo je dlužen, tj. k doložení toho, že neměl potřebu žádat po žalobci finanční prostředky. V podání ze dne 15.8.2022 (č.l. 200) pak žalovaný částky 255 000 Kč, 2 020 Kč a 15 000 Kč ve spojení s upřesněním na začátku jednání dne 27.9.2022 specifikuje jako plnění žalovaného na dluh za žalobcem z titulu zápůjček, aby pak u téhož jednání o nich žalovaný coby účastník řízení vypovídal jako svých či manželčiných zápůjčkách žalobci Z ostatních listinných důkazů soud žádná podstatná skutková zjištění nečerpal, neboť všechny skutečnosti pro právní posouzení věci měl za prokázány z důkazů, již výše uvedených. Soud neprováděl vůbec důkaz výslechem svědků svědka [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], neboť na jejich provedení účastníci nadále již netrvali. Soud nevyslýchal ani svědkyni [jméno] [příjmení], neboť její vztah k řešené věci byl pouze nepřímý - ohledně všeobecných poměrů žalovaného v rozhodném období, přičemž jako svědkyně a poškozená byla vyslechnuta ve zmiňovaném trestním řízení. Naproti tomu žalovaný přes poučení ze strany soudu neprokázal - krom částek 45 000 Kč ze dne 4.2.2020, 90 000 Kč ze dne 3.2.2014, 138 000 Kč ze dne 28.2.2014 dle výpisu z účtu žalobce - že by u ostatních položek na účtu žalobce nešlo o zápůjčky finančních prostředků žalobce žalovanému a jejich dílčí vratky žalovaným, tedy že by zde byl jiný důvod jejich zasílání a vracení, který žalovaný do doby, než nastala koncentrace řízení tvrdil, tj. provedení obratu na bankovním účtu žalobce, provoz žalobcova podnikání anebo plnění třetím osobám. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění, vzhledem ke zhodnocení provedených důkazů, dospěl soud k závěru, že žaloba je (po jejím částečném zpětvzetí) z převážné části důvodná. Žalovaný coby dlužník (resp. novou terminologií vydlužitel) uzavřel během rozhodného období let 2014 až 2020 ústně s žalobcem coby zapůjčitelem jednotlivé smlouvy o zápůjčce dle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Hlavní povinnost plynoucí žalovanému z těchto smluv však porušil, když po uplynutí výpovědní doby, neboť splatnost půjčky nebyla jinak sjednána, nevrátil žalobci zbývající část zapůjčených finančních prostředků ve výši 1 070 600 Kč. Za výpověď ve smyslu § 2393 odst. 1 občanského zákoníku pak soud dle jejího obsahu považuje výzvu ke vrácení zápůjčky ze dne 9.9.2020, doručenou žalovanému dne 15.9.2020. Dílčím vracením zapůjčených částek (jen od 10.3.2014 do 30.11.2017 částku celkem 799 100 Kč) žalovaný svůj dluh za žalobcem uznal ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku (srov. zde například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 405/2013), žádnou námitku, z níž by bylo lze usuzovat na to, že tímto dílčím plněním neuznává celý zbytek dluhu, v té době nevznesl, resp. nic takového netvrdil a nedokládal. Následkem uznání dluhu je presumpce existence dluhu v době uznání a přesun důkazního břemene na žalovaného (stran toho, že takový dluh nevznikl nebo už zanikl). Dalším následkem uznání dluhu, a to i touto formou, je pak běh nové desetileté promlčecí doby dle § 639 občanského zákoníku. Plnil-li tedy žalovaný částečně na svůj dluh ze zápůjček od března 2014 do března 2020, jak plyne z výpisu z účtu žalobce, nemohla u žádných poskytnutých zápůjček od března 2014 projít desetiletá promlčecí doba, byla-li žaloba podána v říjnu 2020. Nárok žalobce tedy ani zčásti promlčen není a soud proto žalovaného k tomuto plnění zavázal svým rozhodnutím (výrok II.). Poznamenat lze ještě toliko, že smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, vznikne až předáním finančních prostředků, k čemuž dle výsledku dokazování docházelo převodem na účet žalovaného. Protože žalovaný žalobci zápůjčky řádně a včas - tj. do 27.10.2020 (do šestí týdnů od doručení výpovědi) - nevrátil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky, tj. od dne 28.10.2020 do zaplacení (výrok II.), požadavek žalobce nad to jdoucí, tedy na úrok z prodlení za dobu od 26.9.2020 do 27.10.2020 soud zamítl (výrok III.). Ohledně částky 228 000 Kč s příslušenstvím (90 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 3.2.2014 a částka 138 000 Kč zaslaná žalobcem žalovanému dne 28.2.2014) bylo prokázáno, že nešlo o zápůjčky žalobce žalovanému, leč o částky zaslané přes účet žalovaného svědku [příjmení] jako splátka dluhu žalobce, soud proto žalobu v této části zamítl (výrok II.). Pokud jde o další námitky žalovaného, s nimž se soud nevypořádal již shora nebo ve skutkové části rozsudku, pak tyto nejsou důvodné: - z výsledků dokazování vyplývá, že spolupráce žalobce a žalovaného při opravách a tunningu motorových vozidel v letech 2014 až 2018 (kdy si žalovaný zřídil živnostenské oprávnění) a v zásadě i poté do března 2020, nebylo nijak institucionalizováno či formálně upraveno, probíhalo tedy ad hoc či na bázi jakési živelnosti dané blízkým příbuzenským vztahem účastníků a způsobem jejich života. Smlouva o tichém společenství (§ 2747 a.n. občanského zákoníku) je zákonem typizovaný dvoustranný právní úkon, vyžadující konkrétní ujednání o tom, kdo komu bude poskytovat vklad do podnikání a kdo komu poté případný podíl na zisku. Odhlédne-li se od skutečnosti, že ani jeden z účastníků nebyl do roku 2018 podnikatelem, netvrdili ani nedokládali (nevypovídali tak ani v rámci svých účastnických výslechů), že by některá z částek pohybujících se v rozhodném období z účtu žalobce na účet žalovaného a naopak, měla být snad„ tichým“ vkladem do podnikání nebo vyplaceným podílem na zisku. Je tedy zřejmé, že ustanovení o tiché společnosti se na vztahy mezi účastníky v řešené věci nepoužijí; ani případná dohoda o tiché společnosti nevylučuje sama o sobě, aby jeden z účastníků tiché společnosti poskytoval druhému vedle toho finanční prostředky ještě formou zápůjčky - částka 50 000 Kč podávající se ze SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným ze dne 20.3.2020), představuje zápůjčku žalovaného žalobci, třebas žalovaný žalobci dlužil z titulu zápůjček částky vyšší. Žalobce vypověděl, že tuto zápůjčku žalovanému již splatil, proti čemuž žalovaný ničeho nenamítal. I pokud by se tak nestalo, žalovaný částku 50 000 Kč vůči pohledávkám žalobce uplatňovaným v tomto řízení vůči němu nezapočetl (§ 1982 a.n. občanského zákoníku), neučinil jednoznačný srozumitelný a určitý kompenzační úkon. Tato zápůjčka žalovaného žalobci je tak pro řešenou věc bez významu, stejně jako zápůjčka žalovaného žalobci ve výši 45 000 Kč ze dne 4.2.2020, kterou žalobce žalovanému téhož dne vrátil, neboť součet žalobcem zapůjčených částek v rozhodném období přesahuje součet částek žalovaným vrácených - tvrzení, že částky, které žalovaný žalobci zaslal na účet dne 9.5.2018 500 Kč, dne 19.6.2019 100 Kč, dne 21.6.2019 200 Kč, dne 10.10.2019 500 Kč a dne 21.3.2020 4 500 Kč s poznámkou„ Seat oprava“ (celkem tedy 5 800 Kč) jsou plněním na dluh žalovaného vůči žalobci z titulu zápůjček, žalovaný uplatnil až poté, co pro něj v řízení nastala koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu - v podání ze dne 15.8.2022 (č.l. 200 spisu), tj. po uplynutí třicetidenní lhůty k doplnění tvrzení a důkazů, kterou soud stranám poskytl na jednání dne 24.3.2022. Do té doby žalovaný popíral, že by s žalobcem kdy uzavřel jakoukoliv smlouvu o zápůjčce, jakékoliv finanční prostředky z tohoto důvodu od žalobce přijal a jakékoliv mu z tohoto titulu vracel. Bránil se (jen) tak, že transakce mezi účty účastníků probíhaly vždy na žádost žalobce za účelem provedení obratu na bankovním účtu žalobce, na provoz žalobcova podnikání anebo za účelem plnění třetím osobám - přičemž jen k upřesnění a prokázání této obrany byl žalovaný soudem na jednání dne poučen dle § 118a občanského soudního řádu. Poznámka u částky 4 500 Kč„ Seat oprava“ pak spíše vylučuje, že by mělo jít právě o splátku části dluhu žalovaného vůči žalobci - obdobně v rozporu se zásadou koncentrace řízení uplatnil žalovaný tvrzení, že žalobci z účtu manželky zapůjčil částku 255 000 Kč a dále (žalovaný sám nebo jeho manželka 15 000 Kč a 2 020 Kč), jak již podrobněji specifikováno výše, přičemž výpověď soudem nakonec vyslechnutého svědka [jméno] [příjmení] potvrdila, že částka 255 000 Kč představovala nikoliv zápůjčku žalovaného žalobci, nýbrž platbu ceny vozidla [anonymizováno] manželkou žalovaného. I pokud by se jednalo o pohledávky žalovaného za žalobcem, žalovaný je vůči pohledávkám žalobce za žalovaným z titulu zápůjček nezapočetl; jednoznačný, srozumitelný a určitý hmotněprávní kompenzační úkon neučinil, existence takové případné pohledávky žalovaného za žalobcem je ve vztahu k nároku žalobce tedy bez významu - výše uvedené lze vztáhnout i na částku 90 000 Kč zmiňované žalovaným v podání ze dne 15.8.2022 (č.l. 200 spisu), k níž jako účastník na jednání dne 27.9.2022 vypověděl, že se mělo jednat rovněž o jeho zápůjčku žalobci (dne 9.5.2019 měl žalovaný žalobci částku 90 000 Kč zaslat, dne 15.5.2019 žalobce částku vrátit) a rovněž k částkám 5 000 Kč (žalovaný žalobci zaslal dne 29.8.2019, žalobce vrátil dne 2.9.2019) a 1 000 Kč (žalovaný žalobci zaslal dne 21.2.2020, žalobce vrátil dne 22.2.2020). Žalobce v žalobě připustil, že mu žalovaný část zápůjček ve výši 90 000 Kč vrátil dne 9.5.2019, byť z výpisu z účtu č. [bankovní účet] se taková platba nepodává, jde nicméně o tvrzení ve prospěch žalovaného, soud z něj tedy takto vycházel (jinak z výpisu z účtu žalobce plyne, že žalovaný žalobci zaslal částku 90 000 Kč dne 1.11.2018 a žalobce žalovanému částku 90 000 Kč dne 15.5.2019). U částek 5 000 Kč a 1 000 Kč je zde sice blízká časová souvislost mezi zasláním těchto částek žalovaným žalobci a téhož dne nebo dne následujícího žalobcem žalovanému, důkaz o ohledně toho, že jde o (byť po koncentraci řízení tvrzené) zápůjčky žalovaného žalobci však žalovaný nepředložil; k těmto finančním tokům nepřistupuje již žádná další skutečnost, jako v případě částky 45 000 Kč ze dne 4.2.2020 SMS komunikace stran či v případě částek 90 000 Kč ze dne 3.2.2014 a 138 000 Kč ze dne 28.2.2014 výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Současně zde žalovaný (přes poučení soudem) ani neprokázal svoji původní obranu, tj. že by šlo u těchto plateb účelem o obrat na účtu žalobce, předání částky třetím osobám či platbu na provoz podnikání žalobce - bližší důvod zaslání platby 24 500 Kč z účtu žalovaného na účet svědkyně [jméno] [příjmení] dne 12.12.2014 rovněž prokázán nebyl, tj. že by se jednalo o platbu určenou této svědkyni žalobcem, svědkyně si na důvod této platby nevzpomněla, částce 24 500 Kč neodpovídá žádná konkrétní platba z účtu žalobce žalovanému (dne 12.12.2014 žalobce žalovanému zapůjčil 50 000 Kč). Co se týká nákladů řízení (výrok IV.), předmětem řízení byla na jistině částka 1 458 600 Kč. Z toho byla žalobci soudem přiznána částka 1 070 600 Kč, v tomto rozsahu byl tedy v řízení úspěšný. Ohledně částky 228 000 Kč byla žaloba zamítnuta a co do částky 160 000 Kč řízení zastaveno zaviněním žalobce, v této části - 388 000 Kč - byl tedy naopak úspěšný žalovaný. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 279 921 Kč a představují: - náklady právního zastoupení advokátem za 15 úkonů právní služby po 14 140 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, podání žaloby a další podání ve věci samé č.l. 59, 96, 120, 151, 213, 235, písemný závěrečný návrh č.l. 282 a účast na jednání soudu dne 24.3.2022, 31.5.2022, 14.7.2022, 27.9.2022, 29.11.2022 a 7.2.2023) - náklady právního zastoupení advokátem za 2 (půl) úkony právní služby po 7 070 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za jednoduchou výzvu k plnění a účast na vyhlášení rozsudku dne 22.2.2023) - paušální částku náhrad hotových výdajů 600 Kč (za 16 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 48 581 Kč. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce ve věci představoval 73,4 % a úspěch žalovaného 26,6 %, činí výše náhrady nákladů řízení žalobce v tomto případě 131 003 Kč, tedy 46,8 % celkových nákladů řízení žalovaným vynaložených. Soud žalobci naopak nepřiznal odměnu za 6 úkonů právní služby: částečné zpětvzetí žaloby (č.l. 71 spisu), neboť k částečnému zpětvzetí žaloby nedošlo pro chování žalovaného a podání žalobce na č.l. 101, 111, 175, 189 a 259, neboť zde žalobce již jen opakuje či shrnuje svoji dosavadní argumentaci, nelze je tedy považovat za náklady účelně vynaložené k uplatňování žalobcova práva. Jelikož byl žalobce usnesením č.j. 234 C 20/2020-38 ze dne 11.2.2021 osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek a byl ve sporu převážně úspěšný, je na žalovaném, aby státu odpovídající část soudního poplatku zaplatil dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. (výrok V.)