Městský soud v Brně · Rozsudek

234 C 22/2022

č. j. 234 C 22/2022-141

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-10-15 · ZAMITNUTI,VYHOVENI · ECLI:CZ:MSBR:2024:234.C.22.2022.1

Citované zákony (15)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 190 000 Kč – zápůjčka

I. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku ve výši 190 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 65 340 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou dne 6.10.2022 na Městský soud v Brně se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 190 000 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že dne 15.3.2021 uzavřela coby věřitel s žalovanou coby s dlužníkem smlouvu o zápůjčce ve výši 200 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit do 15.3.2022. Dne 9.9.2022 uhradila pouze částku 10 000 Kč, zbývajících 190 000 Kč již nikoliv, ačkoliv ji žalobkyně k zaplacení této částky vyzvala upomínkou ze dne 19.9.2022.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila nejprve tak, že žaloba důvodná není, neboť žalobkyně ani netvrdí, ani nedokládá, že by žalované zápůjčku ve výši 200 000 Kč předala. Zápůjčka je totiž reálná smlouva a je uzavřena až předáním finančních prostředků, přičemž ze samotného obsahu smlouvy ze dne 15.3.2021 (třebas nazvané „Výpůjčka“) se nepodává, že by se do sféry její dispozice taková částka dostala. Ze sjetiny elektronické komunikace přiložené k žalobě se naopak podává, že tvrzená zápůjčka byla poskytnuta jiné osobě než žalované, žalovaná proto ve sporu není pasivně legitimována. Dále žalovaná svoji obranu rozvedla tak, skutečně s žalobkyní - svojí tehdejší přítelkyní - jednala v březnu 2021 o možnosti poskytnutí půjčky ve výši 200 000 Kč. Žalovaná v té době společně se svým synem , jméno FO, provozovala fitness centrum, dostala se však finančních obtíží v důsledku dopadů pandemie nemoci Sars - Covid 19 na celou společnost, k překlenutí těchto potíží měla zápůjčka sloužit. Žalovaná se s žalobkyní na zapůjčení částky 200 000 Kč tedy dohodla, proto vyhotovila smlouvu s názvem „Výpůjčka“ s datem 15.3.2021, smlouvu podepsala a svůj podpis nechala dne 22.3.2021 úředně ověřit. Následně však žalobkyně žalovanou obešla, dohodla se přímo se synem žalované a na základě této samostatné dohody částku 200 000 Kč - pravděpodobně za stejným účelem - poskytla přímo synovi žalované, na jeho účet. Číslo účtu, kam částku zaslat žalovaná žalobkyni nijak nepředala, s tím, že by snad mělo jít pouze o platební místo, taková skutečnost neplyne ani ze smlouvy o „Výpůjčce“ ani z jiné listiny. O tom, že smlouvu o zápůjčce žalobkyně uzavřela se synem se žalovaná dozvěděla až poté, v okamžik, kdy se tak stalo, o tom nevěděla, jakož ani o tom, že dne 18.3.2021 měla být částka 200 000 Kč zaslána na synův účet.

3. K námitkám žalované se žalobkyně vyjádřila ještě tak, že obrana žalované je nelogická, dne 15.3.2021 žalovaná sepsala smlouvu o „Výpůjčce“, dne 18.3.2021 byla finanční částka 200 000 Kč zaslána z účtu žalobkyně č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, , který žalovaná žalobkyni sdělila (předala napsané číslo účtu na lístečku papíru), aniž žalobkyně zkoumala, komu tento účet patří a dne 22.3.2021, tedy zjevně v reakci na zaslání částky 200 000 Kč nechala žalovaná ověřit svůj podpis. Účet č. , č. účtu, (byť by byl syna žalované) je tedy třeba považovat za tzv. platební místo, kam byla půjčka poskytnuta. O uzavření smlouvy o zápůjčce jednala žalobkyně výlučně s žalovanou - svojí tehdejší dobrou přítelkyní, nikoliv s jejím synem, k němuž nějaký bližší vztah nemá, pokud však po roce a půl od poskytnutí zápůjčky začal s žalobkyní komunikovat právě syn žalované a rovněž vrátil částku 10 000 Kč, jednala potom bez dalšího s ním. Na žalované leží důkazní břemeno, aby svoji skutkovou verzi prokázala. Závazek ze smlouvy o „Výpůjčce“ je pak možno posoudit jako inominátní smlouvu, na jejímž podkladě žalobkyně plnila na účet syna žalované, případně lze s ohledem na předchozí ústní jednání stran o poskytnutí zápůjčky listinu s názvem „Výpůjčka“ chápat jako uznání závazku žalovanou nebo i jako smlouvu o smlouvě budoucí (o zápůjčce).

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že spolu obě účastnice - dlouholeté přítelkyně - v březnu 2021 jednaly o možnosti zapůjčení částky 200 000 Kč, a to pro překonání finančních obtíží, které žalované coby provozovatelce fitness centra vznikly v důsledku pandemie nemoci Sars - Covid 19. Uvedené potvrzuje listina s názvem „Výpůjčka“ s datem 15.3.2021 podepsaná oběma účastnicemi, dle jejíhož obsahu si žalovaná „zapůjčuje od žalobkyně částku 200 000 Kč, splatnou ke dni 15.3.2022“; podpis žalované na lisitině je notářsky ověřen.

6. Sporným nebylo dále, že uvedené fitness centrum provozoval s žalovanou též její syn, , jméno FO, , což tento jako svědek potvrdil.

7. Z účastnické výpovědi žalované, z výpovědi svědka , jméno FO, , z elektronické komunikace svědka , jméno FO, s žalobkyní za dobu od 16.2.2021 až 25.4.2021 (č.l. 90 - 98 spisu), má pak soud za prokázáno, že ačkoliv žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 15.3.2021 smlouvu o zapůjčení částky 200 000 Kč, uvedenou částku žalobkyně neposkytla nakonec žalované, nýbrž svědku , jméno FO, , a to na základě ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalobkyní dne 17.3.2021. Na podkladě této smlouvy o zápůjčce (jak ji svědek , jméno FO, popsal ve své svědecké výpovědi - že byla uzavřena v bytě žalobkyně a jak potvrzuje SMS zpráva ze dne 17.3.2021, dle jejíhož obsahu si , jméno FO, sjednává s žalobkyní u ní doma schůzku) zaslala žalobkyně dne 18.3.2021 na účet svědka u , právnická osoba, č. , č. účtu, částku 200 000 Kč (jak podporuje dále výpis z účtu žalobkyně na č.l. 63 spisu, resp. na č.l. 3 spisu sp. zn. , spisová značka, ). V SMS zprávě ze dne 18.3.2021 sděluje , jméno FO, žalobkyni právě číslo (svého) účtu , č. účtu, . Uvedené pak podporuje i elektronická komunikace , jméno FO, s žalobkyní z doby od 29.6.2022 až 9.9.2022 (č.l. 4 - 9), kterou předložila sama žalobkyně, kde , jméno FO, upomíná o vrácení zápůjčky a kde svědek opakovaně přislibuje dluh vrátit.

8. Mezi účastníky bylo dále nesporným, že z účtu , jméno FO, byla na dluh ze zápůjčky vrácena žalobkyni částka 10 000 Kč (jak se podává i z výpisu z účtu na č.l. 8 spisu sp. zn. , spisová značka, a ze SMS zprávy ze dne 9.9.2022 zaslané , jméno FO, žalobkyni).

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 190 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení po svědku , jméno FO, , zmiňuje řízení sp. zn. , spisová značka, . V žalobě uvádí, že ji podává „z procesní opatrnosti“, nikdy neměla v úmyslu poskytovat svědkovi jakoukoliv finanční částku, ve smluvním vztahu byla s žalovanou, a to na základě smlouvy o „Výpůjčce“ ze dne 15.3.2021.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

11. Výpovědi žalované a svědka , jméno FO, byly souladné (v tom, že finanční prostředky nebyly žalobkyní nakonec zapůjčeny žalované, nýbrž svědkovi). Namítala-li žalobkyně pravost a správnost svědkem , jméno FO, předložené elektronické komunikace na č.l. 90 - 98, provedl soud k návrhu obou stran ohledání obsahu mobilního telefonu svědka , jméno FO, , resp. porovnání elektronických záznamů v jeho mobilním telefonu s předloženými sjetinami této komunikace, přičemž obsah záznamů a sjetin byl totožný. Ostatně žalobkyně neuvedla - krom skutečnosti, že záznam komunikace předložil svědek v rámci svého výslechu a není nějak ověřen - jinou okolnost, která by svědčila o tom, že záznamy byly upravovány (správnost) nebo že by nepocházely od žalobkyně (pravost). Byly vedeny z telefonního čísla sděleného žalobkyní, ani komunikace, kterou sama předložila (č.l. 4 - 9) se svědkem , jméno FO, (jak vyplývá z vzájemného oslovení osob „Jani“ a „, jméno FO, “) nebyla nijak certifikována či ověřována. Autenticita záznamů tedy v očích soudu zpochybněna nebyla.

12. Soud pak naopak nemohl vycházet z výpovědi žalobkyně, neboť byla v rozporu s ostatními provedenými důkazy, zejména s výpovědí svědka , jméno FO, a elektronickou komunikací na č.l. 4 - 9 a 90 - 98 spisu. Žalobkyně mj. uvedla, že se synem žalované ohledně poskytnutí zápůjčky v březnu 2021 v částce 200 000 Kč nijak nejednala a syna žalovaného znala, ale jejich kontakt nebyl nijak důvěrný nebo že by se scházeli, z elektronické komunikace přitom vyplývá opak, svědek , jméno FO, zajišťoval pro žalobkyni byt, vzájemné oslovování obou těchto osob navzájem svědčí spíše o blízkém přátelském vztahu.

13. Výpovědi žalované a svědka , jméno FO, a zmíněná elektronická komunikace mezi svědkem a žalobkyní tak vyvrací tvrzení žalobkyně, že se svědkem nejednala o poskytnutí půjčky a že č. účtu svědka u , právnická osoba, č. , č. účtu, jí předala žalovaná napsané na listu papíru jako (toliko) platební místo, kam částku zaslat.

14. Namítala-li žalobkyně, že k elektronické komunikaci čl. 90 - 98 spisu nelze přihlížet, neboť tento důkaz se objevil až po prvním jednání ve věci, tj. po koncentraci řízení, pak soud je toho názoru, že jde právě o výjimku z pravidla uvedeného v § 118b odst. 1 občanského soudního řádu. Komunikace byla předložena svědkem , jméno FO, až v průběhu jeho svědecké výpovědi (tu žalobkyně navrhla u prvního jednání ve věci), když tedy až po koncentraci řízení se strana žalovaná mohla o existenci tohoto důkazu objektivně dozvědět. Jinak řečeno, žalovaná nemohla bez své viny tento důkaz uvést včas, neboť najevo vyšel právě až při výslechu svědka. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaná měla „více pátrat“, aby důkaz mohla předložit do nastoupení účinků koncentrace řízení, pak i když žalovaná a svědek , jméno FO, jsou příbuzní, má soud za to, že nelze po žalované žádat, aby domýšlela, jakými všemi formami její syn mohl s žalobkyní komunikovat ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí prostředků a aby navrhovala důkaz, který nemusel nikdy existovat, nebo už přestat existovat (kdyby svědek komunikaci z svého telefonu odstranil, jak učinila i žalobkyně s komunikací s žalovanou dle výpovědi svědka , jméno FO, ).

15. Z ostatních listinných důkazů soud žádná podstatná skutková zjištění nečerpal, neboť všechny skutečnosti pro právní posouzení věci měl za prokázány z důkazů, již výše uvedených; pokud jde o výpověď svědka , jméno FO, , pak ten uvedl, že žádným jednáním mezi účastnicemi osobně přítomen nebyl, víceméně všechny poznatky o věci má zprostředkovaně od žalobkyně. Na žádnou skutečnost pak neukazuje ani přehled exekucí nařízených na majetek svědka , jméno FO, .

16. Soud neprováděl vůbec důkaz novinovými články předloženými žalobkyní týkajícími se podnikání otce svědka , jméno FO, , neboť tyto s věcí nijak nesouvisí, soud dále neprováděl ani důkaz znaleckým posudkem ohledně zjištění autenticity svědkem , jméno FO, předložené elektronické komunikace mezi ním a žalobkyní z února až dubna 2021, neboť tuto dostatečným způsobem ověřil jejich ohledáním, resp. porovnáním obsahu záznamu v mobilním telefonu svědka a předanými sjetinami založenými ve spise.

17. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

18. Podle § 1723 odst. 1 občanského zákoníku, závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

19. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku v rozhodném znění, vzhledem ke zhodnocení provedených důkazů, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Žalovaná coby dlužník (resp. novou terminologií vydlužitel) a žalobkyně coby zapůjčitel podepsaly sice dne 15.3.2021, resp. 22.3.2021, listinu s názvem „Výpůjčka“, která je však co do obsahu smlouvou o zápůjčce (totiž že žalobkyně přenechá žalované částku 200 000 Kč a žalovaná ji žalobkyni do určitého data vrátí), nicméně, jak v zásadě obě strany správně uváděly, smlouva o zápůjčce není konsenzuální, nýbrž reálnou smlouvou, tedy k perfekci právního úkonu je třeba ještě následného faktického jednání, zde v podobě předání finanční částky 200 000 Kč. Pokud je sepsána „smlouva o zápůjčce“, aniž pak věřitel dlužníku zápůjčku, nejčastěji finanční prostředky, předá, smlouva, resp. žádný závazek pro dlužníka z ní nevznikne. S ohledem na výsledky provedeného dokazovaní nastala taková situace i v tomto případě. Strany sice projevily vůli k uzavření smlouvy o zápůjčce (sama žalovaná uváděla, že měla v úmyslu si tyto peníze od žalobkyně zapůjčit pro potřeby provozu fitness centra), nicméně k tomuto projevu vůle nepřistoupilo faktické jednání žalobkyně, která (na základě jiné smlouvy o zápůjčce, sjednané později se synem žalované , jméno FO, ) částku 200 000 Kč poskytla jemu, s ním tedy uzavřela reálnou smlouvu o zápůjčce. Lze tedy souhlasit s žalovanou, že není ve sporu pasivně legitimována, tj. není nositelkou hmotně právní povinnost, takovou osobou je právě syn žalované. Jednání žalované se skutečně nejeví při pohledu z vnějšku jako zcela racionální, pokud tedy podepsala smlouvu, z níž se podával její závazek vrátit zápůjčku a poté, co zjistila, že tedy zápůjčku od žalobkyně neobdrží (neboť žalobkyně ji místo ní poskytla synovi), tuto věc tzv. „neřešila“, nicméně jako racionální by se nedalo nazvat ani chování žalobkyně - pokud by měla zápůjčku poskytnout opravdu žalované, proč by pak veškerou komunikaci v tomto směru (před i poté) vedla s jejím synem.

22. Pokud žalobkyně - s ohledem na vývoj řízení - uváděla, že listinu s názvem „Výpůjčka“ je nutno posoudit po právní stránce jako uznání závazku z dříve ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce (§ 2053 a.n. občanského zákoníku), případně inominátní smlouvu (§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku), což uznání závazku smlouvy o zápůjčce poněkud odporuje či jako nakonec i smlouvu o smlouvě budoucí o zápůjčce (§ 1785 a.n. občanského zákoníku), pak:- obě strany uváděly, že skutečně před podpisem listiny s názvem „Výpůjčka“ jednaly o tom, že žalobkyně žalované zapůjčí částku 200 000 Kč. Taková jednání jsou obvyklá (a zákonem předvídaná § 1728 občanského zákoníku), jakož je obvyklé i to, že strany jejich výsledek vtělí do dokumentu - písemné podoby právního úkonu, nejčastěji s názvem „Smlouva o ….“. Z tohoto pohledu by pak každá taková písemná smlouva coby výsledek předchozích ústních vyjednávání stran byla povahově uznáním dluhu, což zjevně není zákonem takto zamýšleno. Uznání dluhu je zajišťovací, resp. utvrzovací institut a jeho jedním z následků je presumpce existence dluhu v době uznání a přesun důkazního břemene na žalovaného (stran toho, že takový dluh nevznikl nebo už zanikl); přičemž jde o domněnku vyvratitelnou. I pokud by se tedy listina s názvem „Výpůjčka“ měla posoudit jako uznání dluhu, unesla žalovaná své břemeno důkazu o tom, že jí dluh za žalobkyní z titulu zápůjčky nikdy nevznikl- obsahem listiny s názvem „Výpůjčka“ je závazek žalobkyně přenechat žalované částku 200 000 Kč a závazek žalované ji žalobkyni do určitého data vrátit. Uvedené je definičním znakem (popisem podstatných náležitostí ve smyslu § 1746 odst. 1 občanského zákoníku) smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a.n. občanského zákoníku), jde tedy o smluvní typ, obvyklý, častý, a tedy výslovně upravený model právního jednání; ostatně v žalobě ani v rámci prvního jednání ve věci žalobkyně neuváděla, že by snad měla jinou vůli, než finanční částku (žalované) poskytnout na provoz fitness centra s tím, že ta ji následně vrátí, o nepojmenovanou smlouvu se tedy nejedná. Lze ještě pro pořádek uvést, že se nejedná ani o výpůjčku, byť je tak listina s datem 15.3.2.2021 v záhlaví označena, právní jednání je totiž nutno hodnotit podle jeho obsahu (§ 555 občanského zákoníku), přičemž výpůjčkou dle § 2193 občanského zákoníku se přenechává do dočasného bezplatného užívání nezuživatelná individuálně určená věc (nikoliv tedy finanční prostředky).- totéž jako shora lze v zásadě uvést i ve vztahu k tomu, že listinu s názvem „Výpůjčka“ je nutno posoudit smlouvu o smlouvě budoucí o zápůjčce. Ani v žalobě ani v rámci prvního jednání ve věci žalobkyně neuváděla, že by se mělo jednat o smlouvu o smlouvě budoucí, na jejímž podkladě teprve následně strany uzavřou samotnou smlouvu o zápůjčce, resp. žádné takové ujednání listina neobsahuje; na právní vztahy mezi účastníky z pohledu žalobního požadavku (vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci) by však ani posouzení listiny s názvem „Výpůjčka“ jako smlouvy o smlouvě budoucí o zápůjčce, nemělo žádný vliv. Jinak samozřejmě žalobce může právně hodnotit uvedenou listinu (alternativně) jakkoliv, dle jevových znaků i jiných smluvních typů, které se smlouvě o zápůjčce mohou podobat, např. jako smlouvu o úschově (částky 200 000 Kč) nebo o skladování, to je samozřejmě jeho právem, jde ale o smlouvu o zápůjčce.

23. Vzhledem k uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.).

24. O nákladech řízení mezi účastníky (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobkyni, neboť žalovaná měla plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovanou vynaložené činí 65 340 Kč a představují:- náklady právního zastoupení advokátem 52 200 Kč za 6 úkonů právní služby po 8 700 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, jedno písemné podání ve věci samé a účast na jednáních soudu dne 28.3.2024, 4.6.2024, 5.9.2024 a 15.10.2024)- paušální částku náhrad hotových výdajů 1 800 Kč (za 6 úkonů po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.- částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 11 340 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.