236 C 45/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované žalované: ; 2. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o 1.618.896,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní [číslo] [číslo] jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1.618.896,18 Kč a úroky ve výši 9,00 % ročně z částky 348.696,54 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroky ve výši 9,78 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 16,00 % ročně z částky 348.696,54 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15,22 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní [číslo] [číslo] jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48.635 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 10. 2019 po žalovaných zaplacení částky 1.618.896,18 Kč s přísl. tak, jak uvedeno ve výroku ad. I. tohoto rozsudku společně a nerozdílně, jako nároků ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 27. 10. 2015 a ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne 1. 7. 2016.

2. Žalovaný č. 1 uplatněný nárok v plném rozsahu při jednání dne 12. 5. 2021 uznal.

3. Žalovaná č. 2 navrhla zamítnutí žaloby, neboť předmětné závazky z úvěrových smluv sjednal s žalobkyní pouze žalovaný č. 1, žalované č. 2 nebyly poskytnuty žádné finanční prostředky, žalobkyně nikdy neuplatnila nárok vůči žalované č. 2 ani z jedné smlouvy, ze smlouvy nevyplývá, že byla seznámena s všeobecnými obchodními podmínkami (dále VOP) a úvěrovými podmínkami (dále ÚP), manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 1. 2019, mezi žalovanými, jako bývalými manželi byla uzavřena dohoda o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu rozvodu dne 8. 10. 2018, na základě které oba závazky žalobkyně převzal žalovaný č.

1. Úvěrové smlouvy žalovaný [číslo] uzavřel za účelem financování své podnikatelské činnosti, mimo uzavřenou úvěrovou smlouvu vyslovila s uzavřením těchto smluv svůj souhlas v rámci prohlášení, že se společně se svým manželem zavazuje společně a nerozdílně plnit závazky z předmětných smluv, toto prohlášení pouze reflektovalo skutečnost, že vzhledem k tehdejší existenci společného jmění manželů (dále jen SJM), bude splácení úvěrů uskutečňováno ze společných prostředků manželů a tedy fakticky i bez aktivního přičinění žalované. Závazek zaplatit jistinu a úroky z prodlení nebyl jako solidární závazek žalovaných ve smlouvě dohodnut. K závěru, že věřitel se nemůže domáhat plnění po manželu, který nebyl účastníkem smlouvy, dospěla i soudní praxe zejména v rozhodnutí Velkého senátu občansko právního a obchodního kolegia NS ve svém rozhodnutí ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 31 Odo 677/2005, který uvedl, že splnění závazku náležejícího do SJM sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů. Postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy neboť se snaží domoci plnění primárně po ní, která po rozvodu manželství neměla nejmenší tušení o tom, že žalovaný č. 1 své závazky vůči žalobkyni neplní, žalovaný č. 1 je dlouhodobě zcela insolventní, čehož si je žalobkyně s ohledem na jeho podnikatelskou činnost dobře vědoma. Pohledávka žalobkyně je zajištěna tzv. krycí blanko směnkou, v rámci tohoto titulu by byla schopna žalobkyně vyžadovat dlužnou částku rychleji a snadněji pouze po žalovaném č. 1, který je dlouhodobě zcela nemajetný. Rovněž upozornila na nekalé jednání žalobkyně v době před podáním žaloby, kdy tato se žalovanou - za současného sdělování nepravdivých či minimálně značně zkreslených informací se opakovaně snažila (záměrně toliko neformální cestou), přimět ji k podpisu směnky.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru reg. [číslo] ze dne 27. 10. 2015, VOP účinnými od 28. 7. 2015, ÚP účinnými od 1. 6. 2015, žádostí žalovaného č. 1 o čerpání úvěru ze dne 27. 10. 2015, dokladem o čerpání úvěru, oznámením žalobkyně o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 1. 7. 2015, od 3. 9. 2018, od 8. 10. 2018, od 7. 5. 2019, uplatněním úvěrových opatření ze dne 6. 2. 2017, historickým výpisem úvěru.

5. Z výše uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne 27. 10. 2015 s žalovaným č. 1, jako fyzickou osobou podnikatelem smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou VOP pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby, příslušná oznámení a sazebník žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému č. 1 úvěr ve výši 1.000.000 Kč, který byl čerpán dne 29. 10. 2015 bezhotovostním převodem ve prospěch běžného účtu žalovaného č. 1 č. [bankovní účet]. Splácení jistiny a úhradu úroků upravuje čl. VI. smlouvy. Jistinu úvěru se žalovaný č. 1 zavázal splatit ve 34 měsíčních splátkách s tím, že 1. - 33. splátka bude činit 29.420 Kč a bude splatná vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje dnem 31. 12. 2015, výše poslední splátky bude 29.140 Kč a bude splatná dne 30. 9. 2018. Žalovaný č. 1 se dále zavázal k úhradě úroků z jistiny úvěru vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce (s výjimkou poslední úhrady úroků, která byla splatná ke dni konečné splatnosti úvěru). Úroková sazba byla dle čl. V. smlouvy sjednána jako pohyblivá, tvořená referenční sazbou žalobkyně a pevnou odchylkou ve výši 6,7 % ročně. Úroková sazba se tak v průběhu trvání úvěrového vztahu měnila v závislosti na změnách Referenční sazby žalobkyně. Pro případ prodlení s vrácením jistiny nebo její části byl žalovaný č. 1 dle čl. VIII. odst.

5. ÚP povinen uhradit žalobkyni z částky jistiny po splatnosti úroky z prodlení ve výši rozdílu mezi vyhlašovanou sazbou pro úroky z prodlení dle oznámení žalobkyně (25,00 % ročně) a úrokovou sazbou z úvěru. Sazba úroků z prodlení se tak v průběhu trvání úvěrového vztahu měnila v závislosti na změnách úrokové sazby a současně v závislosti na změnách sazby úroků z prodlení vyhlašované v oznámení žalobkyně. V období od 29. 10. 2015 do 2. 9. 2018 činila výše úroků 8,05 %, úroku z prodlení 16,95 %, od 3. 9. do 7. 10. 2018 výše úroku 8,25 %, úroku z prodlení 16,75 %, od 8. 10. 2018 do 6. 5. 2019 výše úroku 8,50 %, úroku z prodlení 16,50 % a od 7. 5. 2019 činila výše úroku 9,00 % a úroku z prodlení 16,00 % ročně. Protože žalovaný č. 1 porušil své povinnosti dluh splácet, žalobkyně dne 6. 2. 2017 uplatnila úvěrové opatření a veškeré závazky žalovaného č. 1 ze smlouvy prohlásila za splatné ke dni 14. 2. 2017 a žádala jejich splacení. [příjmení] splatnost úvěru tak nastala dne 14. 2. 2017. Ke dni 6. 2. 2017 byl žalovaný č. 1 v prodlení se zaplacením splátek jistiny a úroku v celkové výši 33.081,78 Kč (z toho jistina 29.420 Kč, úroky 3.661,78 Kč) splatných v měsíci lednu 2017. Žalovaný v měsících VIII - XII/2016 nezaplatil na splátky jistiny úvěru a úroku ničeho. Žalovaný [číslo] zaplatil žalobkyni celkem 749.743,85 Kč, z toho na jistinu 651.303,46 Kč, na úroky 85.957,61 Kč, na úroky z prodlení 4.933,78 Kč a na ceny za služby 7.549 Kč. Protože na vyčerpanou jistinu úvěru v celkové výši 1.000.000 Kč zaplatil pouze částku 651.303,46 Kč, dluží žalobkyni na jistině úvěru ve výši 348.696,54 Kč Vedle této částky má žalobkyně právo na zaplacení úroků ve výši 80.822,53 Kč ke dni 30. 10. 2019, úroku ve výši 9,00 % ročně z částky 348.696,54 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 159.591,62 Kč ke dni 30. 10. 2019 a úroku z prodlení ve výši 16,00 % z částky 348.696,54 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení. Žalovaná č. 2 dne 27. 10. 2015 písemně podepsala souhlas, aby žalovaný č. 1, jako její manžel, uzavřel tuto smlouvu o úvěru, aby mu byl poskytnut úvěr do výše 1.000.000 Kč za podmínek dohodnutých ve smlouvě a současně se zavázala plnit společně a nerozdílně s žalovaným č. 1 peněžité závazky (dluhy) z této smlouvy o úvěru.

6. Dále soud provedl dokazování listinnými důkazy - smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2016, VOP účinnými od 1. 6. 2016, ÚP účinnými od 1. 7. 2016, žádostí žalovaného č. 1 o čerpání úvěru ze dne 1. 7. 2016, oznámením žalobkyně o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 1. 7. 2016, uplatněním úvěrových opatření ze dne 6. 2. 2017 včetně dodejky vůči žalovanému č. 1, historickým výpisem úvěru, výzvou k zaplacení ze dne 22. 10. 2019 včetně dokladu o odeslání žalovanému č. 1, výzvou k zaplacení ze dne 25. 10. 2019 včetně dokladu o odeslání žalované č. 2, e-mailem pracovníka žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] žalované č. 2 ze dne 19. 1. 2018 včetně sdělení žalobkyně ze dne 19. 1. 2018.

7. Z důkazů uvedených v odstavci 6) vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne 1. 7. 2016 uzavřela s žalovaným [číslo] jako fyzickou osobou podnikatelem smlouvu o úvěru reg. [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou VOP, ÚP, příslušná oznámení a sazebník žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému [číslo] úvěr ve výši 600.000 Kč, který byl čerpán dne 1. 7. 2016 ve prospěch běžného účtu žalovaného [číslo] č. [bankovní účet]. Splácení jistiny a úhrada úroků jsou dohodnuty v čl. VI. této smlouvy. Jistinu se žalovaný zavázal splatit ve 34 měsíčních splátkách s tím, že 1. - 33. splátka bude činit 17.650 Kč a bude splatná vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje dnem 31. 8. 2016 a výše poslední splátky bude činit 17. 550 Kč a bude splatná dne 31. 5. 2019. Žalovaný [číslo] se dále zavázal počínaje dnem čerpání úvěru k úhradě úroků z jistiny úvěru vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce s výjimkou poslední úhrady úroku, která byla splatná ke dni konečné splatnosti úvěru. Úroková sazba byla dle čl. V. smlouvy sjednána jako pohyblivá, tvořená sazbou 1M PRIBOR (1M = jeden měsíc, PRIBOR = [ulice] mezibankovní referenční zápůjční sazba) a pevnou odchylkou ve výši 7,68 % ročně. K aktualizaci pohyblivé části úrokové sazby i úrokové sazby jako takové docházelo vždy jednou za měsíc od prvního čerpání úvěru. Pro případ prodlení s vrácením jistiny nebo její části byl žalovaný dle čl. VIII. odst. 5 ÚP povinen uhradit žalobkyni z částky jistiny po splatnosti úroky z prodlení ve výši rozdílu mezi vyhlašovanou sazbou pro úroky z prodlení dle oznámení žalobkyně (25,00 % ročně) a úrokovou sazbou z úvěrů. Sazba úroků z prodlení se tak v průběhu trvání úvěrového vztahu měnila v závislosti na změnách úrokové sazby a současně v závislosti na změnách sazby úroků z prodlení vyhlašované v oznámení žalobkyně, v období od 1. 7. 2016 do 1. 6. 2019 byla výše úroků v rozmezí 7,88 % - 9,78 % ročně a úroků z prodlení ve výši 17,12 % - 15,22 % ročně. Žalovaný porušil v období VIII/2016 - I/ 2017 své povinnosti dluh řádně plnit, žalobkyně proto prohlásila veškeré závazky žalovaného č. 1 ze smlouvy za splatné ke dni 14. 2. 2017 a žádala jejich splacení s tím, že splatnost úvěru nastala dne 14. 2. 2017. Ke dni 6. 2. 2017 byl žalovaný č. 1 v prodlení se zaplacením splátek jistiny a úroků v celkové výši 130.060,32 Kč (jistina 105.900 Kč, úrok 24.160,32 Kč) splatných postupně v měsících VIII/2016 - I/ 2017. Žalovaný č. 1 zaplatil na tento úvěr celkem 6.390 Kč, z toho na úroky 3.940 Kč a na ceny za služby 2.450 Kč. Na vyčerpanou jistinu úvěru nezaplatil ničeho. Žalovaný tak dluží jistinu ve výši 600.000 Kč, úroky ve výši 162.788,50 Kč ke dni 30. 10. 2019, úroky ve výši 9,78 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 266.996,99 Kč ke dni 30. 10. 2019 a úroky z prodlení ve výši 15,22 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení. Žalovaná č. 2 dne 1. 7. 2016 svým vlastnoručním podpisem souhlasila, aby žalovaný [číslo] jako její manžel uzavřel smlouvu o úvěru, aby mu byl poskytnut úvěr do výše 600.000 Kč za podmínek dohodnutých ve smlouvě a současně se zavázala plnit společně a nerozdílně se žalovaným č. 1 peněžité závazky (dluhy) z této smlouvy o úvěru.

8. Z předžalobních výzev ze dne 22. 10. 2019 zaslaných žalovanému č. 1 i žalované č. 2 vzal soud za prokázané, že dne 22. 10. 2019 žalobkyně vyzvala 1. žalovaného k zaplacení částky 349.880,83 Kč, jako nároků ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] částky 632.094,14 Kč, jako nároků ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] s tím, že u obou pohledávek není zahrnuto příslušenství pohledávky - úrok, úroky z prodlení přirostlé za období od 14. 2. 2017 a žalovaného č. 1 vyzvala k úhradě bezodkladně. Žalované č. 2 byla zaslána předžalobní výzva stejného obsahu, navíc s odkazem na ujednání v obou smlouvách o jejím závazku plnit společně a nerozdílně s žalovaným č. 1 E-mailovým přípisem ze dne 19. 1. 2018 pracovník žalobkyně Mgr. [jméno] [příjmení] zaslal žalované č. 2 písemné sdělení žalobkyně ze dne 19. 1. 2018, kterým žalovanou žalobkyně vyzvala k zaplacení obou pohledávek nejpozději do 20. 2. 2018. Žalovaná č. 2 při jednání u soudu uvedla, že byla bankou kontaktována telefonicky, vyzvána k podpisu směnky s tím, že to bude levnější, že tam nebudou úroky, pokud se tak nestane, bude žalováno všechno, e-mailovou adresu uvedenou v e-mailu pracovníka žalobkyně ze dne 19. 1. 2018 v té době používala, nepopřela, že by výzvu od žalobkyně obdržela.

9. Soud ještě provedl dokazování listinnými důkazy - rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 1. 2019, dohodou žalovaných č. 1 a č. 2, jako manželů o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 8. 10. 2018 a údaji z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně žalovaného č.

1. Z těchto důkazů vzal soud za prokázáno, že manželství žalovaných č. 1 a č. 2 bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 1. 2019, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2019. Soud manželství rozvedl podle § 757 OZ v rámci tzv. nesporného rozvodu, kdy manželé mimo jiné předložili písemnou dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 8. 10. 2018 včetně úředně ověřených podpisů. V této dohodě se v čl. V. - bod 5.1. a 5.2. dohodli, že závazky z obou úvěrů je nadále povinen plnit toliko žalovaný č. 1, v čl.V - bod 5.3. se žalovaný č. 1 zavázal nedoplatek obou úvěrů spolu s veškerým příslušenstvím i jinými závazky případně vzniklými z titulu prodlení se splácením jednotlivých splátek vůči [anonymizována dvě slova] do budoucna řádně hradit v souladu s podmínkami úvěrových smluv. V člV-bod. 5.4. se žalovaný č. 1 zavázal, že nahradí žalované č. 2 vše, co by tato byla nucena z titulu závazků specifikovaných v bodech. 5.1. a 5.2. dohody hradit sama. Žalovaný č. 1 byl zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikatel s oborem činnosti zprostředkování obchodu a služeb, provozování cestovní agentury v období od 29. 1. 2014 do 23. 2. 2018.

10. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle § 708 odst. 1 OZ to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen,,společné jmění”). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

13. Podle § 708 odst. 2 OZ společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

14. Podle § 710 OZ součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

15. Podle § 737 odst. 1 OZ vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

16. Podle § 737 odst. 2 OZ vypořádání dluhů má účinky jen mezi manželi.

17. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.

18. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně vůči oběma žalovaným je oprávněný. Žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 nezpochybnili výši žalované částky a uzavření smluv jako takových, žalovaný č. 1 navíc uznal v průběhu soudního řízení nárok uplatněný žalobou, tudíž jeho povinnost je v rámci tohoto řízení dána i tímto uznáním. Výše žalované částky v součtu 1.618.896,18 Kč, úroků ve výši 9,00 % ročně z částky 348.696,54 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 9,78 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 16,00 % ročně z částky 348.696,54 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 15,22 % ročně z částky 600.000 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do zaplacení byla prokázána provedenými důkazy, kdy navíc žalovaní výši těchto částek nezpochybňovali.

19. Pokud se týká postavení žalované č. 2, dospěl soud k závěru, že žalovaná č. 2, jako bývalá manželka žalovaného, v době uzavření obou smluv ještě manželka, učinila samostatným prohlášením výslovný souhlas, aby žalovaný č. 1, jako její manžel uzavřel tyto smlouvy o úvěru a byl mu úvěr do výše 1.000.000 Kč a do výše 600.000 Kč za podmínek dohodnutých ve smlouvách poskytnut. Současně se zavázala společně a nerozdílně se svým manželem plnit peněžité závazky z této smlouvy. Veškerá ujednání ohledně výše poskytnutého úvěru, úroků, ujednání o zesplatnění v případě nesplácení úvěru, výše úroku z prodlení vyplývají zcela jednoznačně z uzavřených smluv, a to včetně VOP, ÚP, ceníků, oznámení o úrokových sazbách. Nejedná se o přistoupení k dluhu, jedná se o součást SJM, jakožto dluhů převzatých za trvání manželství dle § 710 OZ. Toto zákonné ustanovení připouští, že mezi dluhy nepatří takové dluhy, které se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Ani jeden z těchto zákonem vyjmenovaných případů výjimek se však k tomuto závazku žalovaných nevztahuje. Pokud žalovaní uzavřeli dne 8. 10. 2018 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a ohledně bydlení pro dobu po rozvodu podle § 757 odst. 1 písm. c), 2 OZ, jedná se o dohodu, kterou nesmí být dotčeno právo třetí osoby - v tomto případě žalobkyně. Vypořádání dluhů má ve smyslu ust. § 737 odst. 2 účinky jen mezi manželi, tedy mezi oběma žalovanými. Pokud bude žalovaná č. 2 žalobkyni plnit, může se dle dohody ze dne 8. 10. 2018 následně domáhat plnění po žalovaném č.

1. V době uzavření smlouvy žalovaný č. 1 uzavíral smlouvy jako podnikatel za účelem zajištění jeho podnikatelské činnosti, tedy za účelem zajištění rodinné domácnosti, kterou vedl společně se svoji manželkou a nezletilými dětmi - [jméno], nar. 2002 a [jméno], nar. 2005 tak, jak vyplývá z rozsudku o rozvodu manželství žalovaných. Žalobkyně uplatnila úvěrová opatření nejen vůči žalovanému č. 1, ale i vůči žalované č. 2, když tuto výzvou ze dne 19. 1. 2018, která jí byla zaslána jako příloha e-mailu ze dne 19. 1. 2018, byla k zaplacení dlužných částek vyzvána ve lhůtě do 20. 2. 2018. Je pravdou, že obě uzavřené úvěrové smlouvy obsahují ujednání o zajištění závazku formou krycích blanko směnek, povinností žalobkyně však není, aby se domáhala zaplacení dlužné částky vyplněním na blanko směnce příslušných údajů či doložek. Z čl. 8 smlouvy o úvěru ze dne 27. 10. 2015 a z čl. 8 [číslo] smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2016 vyplývá, že banka se dle vlastního uvážení může rozhodnout, zda po vzniku prodlení směnečné pohledávky uplatní a bude případně vymáhat směnečnou pohledávku nebo kteroukoli ze splatných pohledávek.

20. Pokud žalovaná č. 2 odkazuje na rozhodnutí Velkého senátu občansko právního a obchodního kolegia NS ve svém rozhodnutí ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněným pod číslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nutno připustit, že z tohoto rozhodnutí vyplývá, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno. Toto rozhodnutí podle názoru zdejšího soudu nelze aplikovat na uzavřené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 za účinnosti OZ ve znění zák. č. 89/2012 Sb., kdy byly uzavřeny obě úvěrové smlouvy mezi účastníky. Zásadní rozdíl v této projednávané věci je v tom, že žalovaná č. 2, jako tehdejší manželka žalovaného č. 1 se v rámci obou úvěrových smluv současně zavázala společně a nerozdílně se svým manželem plnit peněžité závazky z těchto smluv. Rozhodnutí NS ČR 31 Odo 677/2005 vzešlo z jiného právního vztahu, a to ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené dne 4. 10. 1999, v rámci které manželka žalovaného,,převzala” pouze závazek splácet společně a nerozdílně s prvním žalovaným, jako dlužníkem. V tomto případě se žalovaná zavázala společně a nerozdílně se svým manželem plnit peněžité závazky z této smlouvy a jednalo se o závazek žalovaného č. 1 převzatý se souhlasem žalované č. 2, jako manželky. Na rozdíl od rozhodnutí NS byly smlouvy o úvěru uzavřeny v režimu ust. § 737 odst. 1 OZ, který připouští pro případ, že by bylo právo žalobkyně jako třetí osoby dotčeno vypořádáním jmění, právo se domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. Žalobkyně právě v rámci tohoto řízení, kdy podala žalobu vůči oběma žalovaným a rovněž při jednání dne 12. 5. 2021 k dohodě uvedla, že pokud byla uzavřena, jedná se o interní záležitost žalovaných, která nemá účinky vůči žalobkyni. Protože vypořádáním SJM dohodou žalovaných č. 1 a č. 2 ze dne 8. 10. 2018 bylo právo žalobkyně dotčeno, žalobkyně se právem domohla neúčinnosti této dohody vůči ní, jako třetí osobě. Soud proto k závěrům NS ČR uvedeným výše nepřihlížel a zavázal žalované č. 1 a č. 2, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni dlužnou částku ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého úspěšné žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 48.635 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku 47.435 Kč + 4x paušální náhrady á 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v souvislosti 4 úkony (předžalobní výzva, žaloba, příprava na jednání u soudu, účast při jednání u soudu dne 12. 5. 2021).