236 C 6/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Alešem Kobzou jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o 70.249 Kč s příslušenstvím + 10.602,90 Kč

I. Návrh žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila pohledávku ve výši 70.249 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 70.249 Kč ve výši 9,75 % ročně od 25. 11. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 10.602,90 Kč a úrok ve výši 100,44 % ročně z částky 55.194,58 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částku 233.496 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 11. 2019 po žalované zaplacení částky 70.249 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 25. 11. 2019 do zaplacení, dále zaplacení pohledávky ve výši 10.602,90 Kč a úroku ve výši 100,44 % ročně z částky 55.194,58 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 233.496 Kč, jako nároků ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2018. Tvrdila, že žalované na základě této smlouvy poskytla úvěr ve výši 61.000 Kč dne 13. 3. 2018, žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve vyšší efektivní úrokové sazby 162,37 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách á 5.405 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2018. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla řádně prověřena, žalovaná zaplatila 12 splátek, zbývající nezaplatila ani po upomínkách.

2. Žalobkyně v rámci žaloby požadovala: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 68.851,35 Kč, jako zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 55.194,58 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 13.656,77 Kč s přísl., b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s přísl., c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč s přísl., d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 68.851,35 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou počínaje dnem 25. 6. 2019 do zaplacení, přičemž požadovala tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 10.602,90 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 55.194,58 Kč ode dne 25. 6. 2019 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 100,44 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Pokud soud ve věci nařídil, resp. odročil jednání na 24. 3. 2021, žalovaná se k jednání nedostavila, omluvila svoji neúčast z důvodu pozitivního testu COVID 19 jejího 15. měsíčního syna doprovázeného vysokými horečkami, odročení jednání nežádala. Vzhledem k tomu, že se jednalo o další žádost o odročení, soud jednal v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy - prohlášením žalované v rámci informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 9. 3. 2018, předsmluvním formulářem z téhož dne, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru (smlouvou o úvěru rovněž ze dne 9. 3. 2018), dokladem o zaplacení částky 61.000 Kč žalované ze dne 13. 3. 2018, oznámením o schválení úvěru ze dne 14. 3. 2018 včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru ze dne 14. 3. 2018 včetně dokladu o doručení poštou, výpisem záznamu z registru [příjmení] ze dne 9. 3. 2018, pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a společností [právnická osoba] ze dne 27. 11. 2017, mzdovým výměrem žalované od společnosti [právnická osoba] ze dne 28. 2. 2018, výplatními lístky žalované za měsíce [číslo], 1/ 2018, historií transakcí na účtu žalované za období 9. - 16. 2. 2018, vyhodnocením skóre a osobní kartou žalované, výzvami k zaplacení včetně upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 5., 17. 6. 2019, oznámením o zesplatnění ze dne 23. 6. 2019, předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 6. 11. 2019 včetně dokladu o odeslání na poště, vyjádřením znalce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] ze dne 25. 10. 2018 o problematice úročení pohledávek včetně přiložené tabulky.

6. Z výše citovaných listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná dne 9. 3. 2018 v 09:4 3:56 hodin podepsala prohlášení, ze kterého je zřejmé, že poskytovatelem úvěru je žalobkyně, ve kterém prohlásila a potvrdila mimo jiné, že se seznámila s veškerými informacemi dle § 92 zák. č. 257/2016 Sb. a je si vědoma, jaká je sjednaná výše úroku za úvěr, souhlasí s ní, považuje ji za přiměřenou a bere na vědomí, že se jedná o úvěr od nebankovního subjektu, kdy cena za poskytnutí úvěru od nebankovních subjektů je zpravidla vyšší, než u bank, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku, smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, je schopna úvěr řádně a včas splácet. Smlouva byla za žalobkyni uzavírána zprostředkovatelem žalobkyně [jméno] [příjmení]. V 09:4 3:56 hodin dne 9. 3. 2018 žalovaná podepsala předsmluvní formulář, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle zák. č. 257/2016 Sb., celková výše spotřebitelského úvěru činí 61.000 Kč, doba trvání činí 36 měsíců při splatnosti 36 splátek á 5.405 Kč zahrnujících splátku jistiny a úroku, celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla vyčíslena částkou 194.580 Kč při výpůjční úrokové sazbě 162,37 % ročně na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato vazba je vyjádřena jako roční efektivní úroková míra (sazba). Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů - RPSN byla stanovena ve výši 162,37 %. Na straně 4 jsou rozepsány náklady v případě opožděných plateb (smluvní pokuty). V listině označené, jako hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem 15.461 Kč, druh příjmů - zaměstnání, celkem příjmy 15.461 Kč, výdaje na životní minimum 3.410 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 2.000 Kč, celkem výdaje 7.410 Kč, rezerva 1.000 Kč, volné zdroje (příjmy mínus výdaje) 7.051 Kč. Současně je vyplněna kolonka, dle které žalovaná neočekává v blízké budoucnosti změny v příjmech nebo výdajích, nemá pochybnosti o dostatečnosti svých příjmů pro splácení úvěru, aniž by došlo k jejímu nepřiměřenému strádání nebo předdlužení, nežije s manželem nebo partnerem ve společné domácnosti, nejvyšší vzdělání - maturita, forma bydlení - vlastní, rodinný stav svobodná. Toto prohlášení žalovaná rovněž vlastnoručně podepsala dne 9. 3. 2018 v 10: 14:23 hodin, centrála žalobkyně v kolonce - analýza schopnosti splácet uvedla, že nebylo doloženo inkaso, úvěr však byl schválen centrálou dne 13. 3. 2018. Ve stejném okamžiku žalovaná podepsala návrh na uzavření smlouvy o úvěru, který obsahuje 6 stran hustě psaných údajů, ve kterém je uvedena výše úvěru 61.000 Kč, celková částka, kterou má žalovaná zaplatit 194.580 Kč, doba trvání úvěru - 36 měsíců, celková výše splátky 5.405 Kč měsíčně vždy ke každému 17. dni v měsíci, zápůjční úroková sazba 162,37 % ročně, RPSN 162,37 %. Na straně 4 v bodě 6. smlouvy je ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení žalované, kde je uvedeno, že žalovaná je v případě prodlení povinna zaplatit několik smluvních pokut. Nabídka byla téhož dne převzata poskytovatelem zastoupeným na základě plné moci zprostředkovatelem úvěru, dne 13. 3. 2018 byla tato nabídka ze strany žalobkyně akceptována. Dne 13. 3. 2018 žalobkyně převedla žalované na účet uvedený v návrhu smlouvy 61.000 Kč. Přípisem ze dne 14. 3. 2018 žalované oznámila schválení úvěru a současně zaslala splátkový kalendář, ve kterém je rozepsáno 36 splátek v celkové výši 5.405 Kč s uvedením výše splátky úroku a výše splátky jistiny u každé splátky v jiné výši. Žalovaná oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře převzala v rámci doručení poštou dne 22. 3. 2018.

7. Žalobkyně provedla nahlédnutí do registru [příjmení] dne 9. 3. 2018 v 09: 28:00 hodin, kdy nezjistila, že by měla žalovaná nějaké dlužné částky po splatnosti, z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] ze dne 27. 11. 2017, mzdového výměru ze dne 28. 2. 2018 a výplatních lístků od této společnosti za měsíce [číslo] a 1/ 2018 zjistila, že žalovaná má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou, mzdovým výměrem jí byla stanovena měsíčně mzda ve výši 19.000 Kč, v měsíci [číslo] jí byla vyplacena čistá mzda 16.085 Kč a v měsíci 1/ 2018 částka 16.081 Kč. Z osobního účtu žalované žalobkyně zjistila, že za období od 9. do 16. 2. 2018 byl počáteční stav na účtu - 16.006,74 Kč a konečný stav - 13.559,91 Kč, dne 13. 2. 2018 na tento účet byla převedena od jejího zaměstnavatele částka 15.399 Kč, jako mzda.

8. Žalobkyně žalovanou v rámci vyhodnocení skóre (238) zařadila do kategorie I (nízké body do interní [anonymizována dvě slova], vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován, zamítán). Výzvami k zaplacení včetně upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 20. 5. a 17. 6. 2019 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení nezaplacených splátek [číslo] včetně upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru. Přípisem ze dne 23. 6. 2019 žalobkyně z důvodu neplacení těchto splátek úvěr zesplatnila s tím, že zbývá dlužná původní jistina úvěru 55.194,58 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 13.656,77 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, celkem 70.249 Kč s tím, že tuto částku je povinna zaplatit nejpozději do 10 dnů ode dne odeslání této výzvy. Žalovaná další splátky nezaplatila ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně ze dne 6. 11. 2019, která byla podána poště dne 7. 11. 2019.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná. Žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když nezjišťovala výši inkasa, vycházela pouze ze zjištěné pravidelné čisté měsíční mzdy 15.461 Kč a v rámci hodnoty skóre - 238 žalovanou vyhodnotila v kategorii I - nízké body do interní [anonymizována dvě slova], vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Žalobkyně, jako profesionál nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ve svém prohlášení, a to ohledně svého vzdělání, dalších osob v domácnosti, nijak nedoložila. Schopnost splácet úvěr není přitom určena výší příjmu ze zaměstnání, který jediný žalobkyně ve skutečnosti ve věci ověřovala, takže jistě nepostačuje ověření příjmů ze zaměstnání - ale celou řadou dalších faktorů, mimo jiné též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka a výší jeho reálných výdajů. Ve vztahu k nim je naopak naprosto irelevantní částka životního minima, kterou naopak za významnou žalobkyně považovala. Žalobkyně pouze vycházela ze záznamů z registru [příjmení], kdy nezjistila žádnou dlužnou částku po splatnosti. Pokud žalovaná nepředložila inkaso, nemohla žalobkyně řádně zjistit výlohy na bydlení, které uvedla v rámci hodnocení klienta ve výši 2.000 Kč.

14. Jestliže žalobkyně neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru,,na místě”, ale nechává je schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně postupovala tak, že žalované částku 61.000 Kč dne 13. 3. 2018 odeslala na její účet, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí v ust. § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru též zjevně narušuje veřejný pořádek a je absolutně neplatná dle § 588 OZ. K neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry NS ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaná měla povinnost uvést v dotazníku pravdivé údaje, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče pro poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu.

15. Další důvod neplatnosti smlouvy o úvěru soud spatřuje ve zjevném rozporu jejího obsahu s dobrými mravy dle § 588 OZ a ve skutečnosti, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované, jako spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 OZ. Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobkyní - 61.000 Kč a úplaty, jíž se jí za to mělo dostat - [číslo] = 133.580 Kč během doby 3 let při lichevní úrokové sazbě ve výši 162,37 % ročně a RPSN ve stejné výši). Nelze přehlédnout ve smlouvě též řadu dalších ujednání, která jsou zcela nevyvážená ve prospěch žalobkyně a naopak v neprospěch žalované (např. dohoda o smluvní pokutě, automatické zesplatnění, navíc vše psáno drobným hustým písmem, v kterém se špatně orientuje).

16. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Žalobkyni nelze přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění ze smlouvy, jejichž zaplacení se domáhala, neboť tato ujednání jsou absolutně neplatná.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná dne 13. 3. 2018 čerpala částku 61.000 Kč, došlo z její strany k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § [číslo] odst. 2, které je povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat.

18. Žalovaná zaplatila 12 splátek á 5.405 Kč, tj. celkem 64.860 Kč. Jako bezdůvodné obohacení byla povinna žalobkyni vrátit částku 61.000 Kč, vzhledem k tomu, že zaplatila více, soud návrh žalobkyně v plném rozsahu zamítl a pokud žalobkyně odkazovala ve věci výše sjednaných úroků na vyjádření znalce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], soud k tomuto důkazu již nepřihlížel, když žalobkyně i v rámci požadovaného petitu požadovala zaplacení nepřiměřené výše úroku ve výši 100,44 % ročně.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by zcela úspěšná žalovaná měla právo na náhradu nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, rozhodl soud ve výroku ad II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.