237 C 16/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalované a žalobkyně proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované a žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 54 125,17 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 54 125,17 Kč se zákonným úrokem od 24. 6. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 424 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 29. 5. 2020 po žalované domáhal zaplacení částky 54 125,17 Kč s příslušenstvím představující částku vymoženou v exekuci na majetku povinné [jméno] [příjmení] vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [jméno], exekutorský úřad [část obce] pod sp. zn. [spisová značka]. V exekuci byla na majetku povinné vymožena celková částka 74 612 Kč, částka žalovaná pak představuje rozdíl vymožené částky a jistiny úvěru ve výši 20 486,83 Kč, pro kterou byla exekuce nařízena. Exekučním titulem byl neplatný rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 9. 2010 sp. zn. [příjmení] [spisová značka]. Předmětnou pohledávku postoupila povinná dne 24. 7. 2018 na spolek [anonymizována dvě slova], z.s., který ji dne 25. 10. 2019 postoupil na žalobce.

2. Žalovaná nárok žalobce ani z části neuznala. Žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť předmětná pohledávka nebyla povinnou postoupena na spolek [anonymizována dvě slova], z.s., ale na [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobu. Žalovaná vymožené plnění započetla na dluh povinné z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 6. 2007, a proto na něj nelze hledět jako na bezdůvodné obohacení. Právo žalobce je navíc promlčeno, neboť povinná si musela být vědoma vzniku bezdůvodného obohacení v okamžiku, kdy jí prostředky byly odejmuty, nejpozději v momentu sepisu návrhu na zastavení exekuce, tedy dne 7. 3. 2017, žaloba byla podána až dne 29. 5. 2020. Stejně bylo soudy rozhodováno i v obdobných věcech.

3. Ve své replice žalobce upřesnil, že předmětná pohledávka byla povinnou postoupena na [jméno] [příjmení] jako fyzickou osobu, nikoliv na spolek [anonymizována dvě slova], z.s. Vymožené plnění nelze započíst na pohledávku žalované, neboť bylo vymoženo bez platného exekučního titulu v exekuci, která neměla být nařízena. Námitka promlčení je bezdůvodná, neboť až od právní moci zastavení exekuce lze vymožené plnění považovat za bezdůvodné obohacení, do té doby patří oprávněnému. Exekuční řízení proti povinné bylo pravomocně zastaveno ke dni 26. 6. 2017, žaloba tedy byla podána včas.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že usnesením Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 24. 5. 2017 č. j. [číslo jednací] byla zastavena exekuce vedená JUDr. [jméno] [jméno], soudním exekutorem exekutorského úřadu [část obce] pod sp. zn. [spisová značka] na majetek povinné [jméno] [příjmení] ve prospěch oprávněné žalované k uspokojení pohledávky 20 486,83 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 7 019,75 Kč z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 28. 6. 2007 (č. l. 41) přiznané jí exekučním titulem – rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 2. 9. 2010 sp. zn. [příjmení] [spisová značka], neboť rozhodce nebyl sjednán platnou rozhodčí doložkou, když byl určen pouze odkazem na seznam rozhodců vedený JUDr. [jméno] [příjmení], a předmětný rozhodčí nález je nezpůsobilým exekučním titulem, jak se z tohoto usnesení (č. l. 3) podává. Exekuční řízení bylo zastaveno na základě návrhu povinné ze dne 7. 3. 2017, ve kterém uvedla, že rozhodčí doložka byla neplatná, když rozhodce nebyl vybrán transparentním způsobem, když ho měla určit společnost, která není stálým rozhodčím soudem. V průběhu exekuce byla vymožena částka 74 612 Kč, povinné byla vrácena částka 16 283 Kč, jak se podává z přehledu stavu spisu sp. zn. EX [číslo] ke dni 23. 11. 2017 (č. l. 9). Ze sdělení zástupce žalované, jak se podává z plné moci (č. l. 26), ze dne 27. 7. 2017 (č. l. 24) je zřejmé, že žalovaná měla vymožená plnění započíst na blíže neurčený dluh povinné. Stanoviska účastníků dále prokazuje jejich vzájemná korespondence – přípisy č. l. 28 až 32 vč. podacích lístků (č. l. 25). Povinná [příjmení] přípisem ze dne 26. 7. 2018 (č. l. 42 p. v.) oznámila žalované, že pohledávku ve výši 74 612,40 Kč představující v exekuci vymožené prostředky postoupila na [jméno] [příjmení], [datum narození], jak se z tohoto přípisu ve spojení s kopií obálky (č. l. 42) podává. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2019 (č. l. 48) se podává, že předmětnou pohledávku [jméno] [příjmení] postoupil na žalobce. Žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta přípisem žalobce ze dne 8. 12. 2019 (č. l. 8), jak se z tohoto přípisu podává, odeslaným dne 10. 12. 2019, jak je zřejmé z podacího lístku (č. l. 10).

5. Z plné moci ze dne 30. 6. 2016 (č. l. 27) soud neučinil žádná skutková zjištění, neboť tato plná moc se netýká účastníků řízení. Soud rovněž neučinil žádná skutková zjištění z oznámení o postoupení pohledávky ze spolku [anonymizována dvě slova] z.s. na žalobce, neboť nebylo prokázáno postoupení předmětné pohledávky na spolek [anonymizována dvě slova] z.s.

6. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”), neboť dle ustanovení § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle ustanovení § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Dle ustanovení § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky. Rozhodovací praxe ohledně vedení, resp. zastavování, exekucí z titulu rozhodčího nálezu vydaného bez platně uzavřené rozhodčí doložky (kdy byl rozhodce vybrán na základě postupu vydaným nikoliv zákonem zřízeným rozhodčím soudem) byla sjednocena usnesením velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, který povinná uváděla už v návrhu na zastavení exekuce. Dle tohoto usnesení byl-li rozhodce určen odkazem na„ rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2758/2006 o bezdůvodném obohacení se oprávněný dozví, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik bezdůvodného obohacení, a kdo se na jeho úkor obohatil. Ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. se o vzniku bezdůvodného obohacení dozví tehdy, když má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. když nabyl vědomost o rozsahu bezdůvodného obohacení, a o osobě obohaceného, přičemž není rozhodné, že již dříve měl možnost se dozvědět skutečnosti, na jejichž základě si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši. Z provedeného dokazování je zřejmé, že tyto skutečnosti, tedy jaký byl rozsah bezdůvodného obohacení a kdo se na její úkor měl obohatit, muselo být povinné zřejmé nejpozději v den sepisu návrhu na zastavení exekuce, tedy dne 7. 3. 2017, neboť ode dne 8. 3. 2017 byla exekuce odložena usnesením soudního exekutora č. j. [číslo jednací], jak bylo zjištěno z usnesení o zastavení exekuce, a povinné tedy musela být zřejmá výše částky, o kterou se její majetek v důsledku exekuce snížil, když po odložení exekuce nebylo ničeho dalšího vymáháno, i kdo se na její úkor měl obohatit, když v návrhu na zastavení exekuce za oprávněného označila právě žalovaného. S právním názorem žalobce, že o bezdůvodné obohacení se jedná až od právní moci usnesení o zastavení exekuce se nelze ztotožnit, když tato otázka byla vyřešena velkým senátem Nejvyššího soudu už ke dni 10. 7. 2013, kdy bylo vyhlášeno citované usnesení ve věci sp. zn. 31 Cdo 958/2012. Pravomocné zastavení exekuce není pro počátek běhu promlčecí doby podstatné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5328/2015 a přiměřeně též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 968/99). Ostatně povinná [příjmení] návrh na zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu mohla podat již od 10. 7. 2013, pokud tak neučinila, nemůže ona, resp. její právní nástupce, odpovědnost zato přenášet výlučně na oprávněnou, když zastavení exekuce bylo zejména v zájmu povinné. Soud na tomto místě s ohledem na následující právní hodnocení věci a na zásadu hospodárnosti řízení ponechává stranou možný zápočet vymoženého plnění na dluh povinné vůči žalované. Dle ustanovení § 609 věta první OZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Dle ustanovení § 610 odst. 1 věta první OZ k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. V projednávané věci promlčecí doba počala běžet nejpozději 7. 3. 2017, kdy povinná [příjmení] věděla, že k bezdůvodnému obohacení mohlo dojít v daném rozsahu, a kdo za něj odpovídá. Žaloba v projednávané věci byla podána dne 29. 5. 2020, tedy po uplynutí subjektivní tříleté promlčecí doby, k čemuž došlo dne 7. 3. 2020. Protože žalovaná namítla promlčení předmětného práva, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V řízení bylo navíc provedenými soudními rozhodnutími, a to rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 22 C 86/2020-54, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. 29 Co 121/2019-97 a rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 10 C 197/2020-64 prokázáno, že v obdobných věcech soudy rozhodují tak, jak následně bylo rozhodnuto i v projednávané věci, přičemž dle ustanovení § 13 OZ každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Na věci nic nemění, zda oprávněná po zastavení exekuce podala novou žalobu na plnění ze smlouvy čili nic, jak namítal žalobce, když i v již rozhodnutých věcech šlo o posouzení otázky počátku běhu promlčecí doby ohledně bezdůvodného obohacení z exekuce vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu.

7. Procesně plně úspěšné žalované soud přiznal dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 13 200 Kč za čtyři úkony právní služby po 3 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci a účast při jednání soudu dne 17. 6. 2021 a 16. 9. 2021) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 3 024 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalobce povinen žalované zaplatit činí 17 424 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalované.