238 C 7/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 57 436 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 41.428 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 43.928 Kč od 31. 8. 2023 do 30. 12. 2023 ve výši 2.021,60 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 41.428 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, částky ve výši 16.008 Kč s úrokem ve výši 54,82% ročně z částky 32.904,84 Kč od 31. 8. 2023 do 23. 9. 2023 ve výši 1.160,64 Kč, s úrokem ve výši 15% ročně z částky 32.904,84 Kč od 24. 9. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 8. 2023 dosáhne částky 119.232 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou Městskému soud v Brně dne 24. 2. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 57 436 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se účastníci dne 4. 10. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 070 Kč. Žalovaný však neplnil sjednané smluvní podmínky řádně a včas, neplatil sjednané splátky a žalobce tedy v souladu se smluvními podmínkami přistoupil k zesplatnění dluhu. Žalobce žalovanému naúčtoval i smluvní pokutu, kterou si strany v úvěrové smlouvě sjednaly pro případ neplnění smluvních podmínek a jelikož žalovaný ani na výzvu žalobce dlužnou částku nevyrovnal, podal žalobce tuto žalobu, kterou uplatnil nárok za žalovaným na zaplacení výše uvedené částky.

2. Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bez řádně obeslaného žalobce, který k nařízenému jednání nedorazil, aniž by svou neúčast omluvil nebo požádal o z důležitého důvodu o odročení jednání.

4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2021, předsmluvního formuláře ze dne 4. 10. 2021, dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2021 a oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že účastníci měli uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Celková částka, kterou měl na základě smlouvu žalovaný žalobci zaplatit činila 99 360 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 070 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 54,82 % ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činí 70,93%. Pro případ prodlení žalovaného s platbou splátek úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, náhrada nákladů žalobce vzniklých v souvislosti s prodlením žalobce ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné zesplatnění jistiny za každý den prodlení s její úhradou žalobci. Žalovaný podepsal smlouvu prostřednictvím „jedinečného kódu“.

6. Z občanského průkazu soud zjistil, že k žádosti o úvěr byl připojena kopie občanského průkazu , Jméno žalovaného, .

7. Ze základních informací o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč ze dne 4. 10. 2021, zaslané SMS ze dne 4. 10. 2021 a důkazu o přijaté SMS ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že na číslo , tel. číslo, evidované ke klientovi , Jméno žalovaného, byla zaslána SMS, v níž bylo specifikováno, že na účet č. , č. účtu, byla zaslána ze strany žalobce platba 1 Kč pod VS , var. symbol, a tento variabilní symbol byl použit jako podpisový kód smlouvy.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru z 4. 10. 2021 soud zjistil, že na účet , č. účtu, byla ze strany žalobce provedena transakce ve výši 40 000 Kč.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný žalobci zaplatil celkem 41 830 Kč (20 x 2070 Kč + 430 Kč).

10. Z hodnocení klienta ze dne 4. 10. 2021, prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 4. 10. 2021, úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018 a výpis záznamu z registru SOLUS soud zjistil, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet tak, že jej lustroval v registru SOLUS, NRKI. Žalobce zjistil příjmy žalovaného ve výši 23 170 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení žalovaného byly deklarovány ve výši 5 560 Kč měsíčně.

11. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 8. 2022, ze dne 27. 12. 2022, ze dne 25. 1. 2023, ze dne 25. 4. 2023, ze dne 26. 5. 2023, ze dne 26. 6. 2023, ze dne 26. 7. 2023 a ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce žalovaného opakovaně písemně upozorňoval na prodlení s plněním sjednaných splátek a smluvních podmínek.

12. Z oznámení ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce přistoupil z zesplatnění celého dluhu z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jednotlivých splátek úvěru.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2024 a podacího archu ze dne 19. 8. 2024 soud zjistil že žalobce před podáním žaloby žalovaného na existenci dlužné částky upozornil a vyzval jej k úhradě.

14. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.

15. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle ust. § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle ust. § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

26. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

28. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).

29. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).

30. Žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

31. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného vágně a nedostatečně. Žalobce sice zjišťoval a ověřil, jakého příjmu před uzavřením předmětné pojistné smlouvy žalovaný dosahoval, výdaje žalovaného však nebyly ověřovány vůbec. Žalobce nevyžádal jediný doklad, který by prokázal tvrzení žalovaného stran výdajů. Údaj o měsíčních výdajích na bydlení ve výši 5 560 Kč mohl a měl v žalobci vzbudit pochybnosti o jeho správnosti, neboť deklarovaná výše výdajů se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení musela nutně jevit jako podezřele nízká. Jistě bylo v možnostech žalobce ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.), žalobce však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalovaného nepodnikl.

32. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

33. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dostatečně neověřil výdaje žalovaného a nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

34. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem.

35. Pokud žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu ČR (usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21), uvedená judikatura se na věc nevztahuje, když se jedná o poskytnutí úvěru v bagatelní částce.

36. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo pouze právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Jistina dluhu činila 40 000 Kč, žalovaný ve sjednaných splátkách zaplatil žalobci celkem 41 830 Kč. Na jistině dluhu tedy nezbývá žádná nesplacená část k vrácení.

37. Pokud jde tedy o uplatňované nároky představující novou jistinu dluhu, úrok z prodlení, smluvní pokuty, úrok za poskytnutí úvěru, konkrétně specifikované a vyčíslené ve výroku I. rozsudku, soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

38. Nadto je třeba poznamenat, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně se pohybuje na hraně přijatelnosti a v kontextu projednávané žaloby se jeví jako nepřiměřená, kdy tato je žalobcem žalovanému účtována vedle sjednaných smluvních úroků ve výši 54,82 % ročně a dále úroku z prodlení, představuje tak neúměrnou sankci a je proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

39. Kromě uvedeného je soud toho názoru, že úvěrová smlouva je neplatná i z dalšího důvodu. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, nemůže jednoznačně určit, kdo byl jednající osobou, která občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby akceptující obsah smlouvy. K jednoznačné identifikaci vůle jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.

40. Aby se u identifikace osoby pomocí hesla a event. přihlašovacího jména dalo hovořit o elektronickém podpisu, muselo by být heslo a přihlašovací jméno přiděleno žalovanému na základě právního jednání, které by jednoznačně identifikovalo žalovaného (srov. např. Švestka, J., Jehlička, O. a kol. Občanský zákoník, komentář, 10. vydání, Praha: C.H. Beck, 2006, i když se jedná o komentář ke staré zákonné úpravě, závěry jsou dle soudu aplikovatelné i na novou úpravu, jelikož ke změnám náležitostí nutných k zachování písemnosti nedošlo). Žalobce však ani přes výzvu soudu k označení důkazů k doplněným tvrzením neoznačil ani nepředložil např. žádnou smlouvu o uživatelském účtu, na základě které mělo k uzavření smlouvy o úvěru dojít. Nebylo tedy prokázáno, že by došlo k dohodě mezi účastníky o podepisování smluv uzavřených na dálku heslem (jedinečným kódem) a uživatelským jménem.

41. S ohledem na uvedené tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.