239 C 11/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Rozmahelem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro příjem pošty Anonymizováno o zaplacení částky 77 949 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 35 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 24. 9. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 22 439 Kč s úrokem z prodlení z částky 57 439 Kč ve výši 14,75 % ročně od 3. 4. 2024 do 23. 9. 2024, s úrokem z prodlení z částky 22 439 Kč ve výši 14,75 % ročně od 24. 9. 2024, částku ve výši 20 510,64 Kč a úrok ve výši 64,32 % ročně z částky 48 675,13 Kč od 3. 4. 2024 do 24. 4. 2024 ve výši 1 839,64 Kč, úrok z částky 48 675,13 Kč ve výši 14,75 % ročně od 25. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 3. 4. 2024 dosáhne částky ve výši 168 076 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 4. 4. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 57 439 Kč s úrokem z prodlení od 3. 4. 2024 a částky 20 510,64 Kč s úrokem ve výši 64,32 % ročně z částky 48 675,13 Kč od 3. 4. do 24. 4. 2024 v kapitalizované výši 1 839,64 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 48 675,13 Kč od 25. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok od 3. 4. 2024 dosáhne částky ve výši 168 076 Kč a náhrady nákladů řízení s tím, že žalobce je držitelem licence pro poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to dne 26. 4. 2023, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Takto poskytnutý úvěr byl vyplacen žalovanému, když žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 918 Kč po dobu 48 měsíců, z čehož vyplývá, že žalovaný měl za dobu 48 měsíců oproti úvěru 50 000 Kč uhradit žalobci 140 064 Kč, když úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši nominální úrokové sazby 64,32 % ročně. Žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, když oznámil žalovanému, že na základě jeho návrhu mu úvěr schvaluje. Úvěruschopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena doklady a informacemi získanými od žalovaného i lustracemi v databázích SOLUS a NRKI. Po uzavření smlouvy žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru, čemuž bylo vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původní splátky číslo , hodnota, , 7 a 8, kdy po dobu odkladu splátek (25. 10. 2023 – 24. 1. 2024) neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. O odkladu splátek byl žalovaný informován písemným oznámením žalobce. Žalovaný se dále ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, když do data zesplatnění uhradil pouze splátku ve výši 3 000 Kč za měsíce květen, červen, červenec, srpen a září 2023. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč (smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátky 9 a 10. Dále pak vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy 400 Kč (200 Kč za každou splátku), když se jednalo opětně o splátky 9 a 10. Povinnost hradit vzniklou náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána dle § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru podle čl. 6.3 smlouvy. Žalovaný byl vyzýván před zesplatněním úvěru k úhradě dluhu, ničeho nezaplatil. Z důvodu zesplatnění úvěru dluží žalovaný na jistině úvěru 56 041,36 Kč, když tato částka se sestává z původní jistiny úvěru 48 675,13 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlému k datu zesplatnění ve výši 7 366,23 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrady nákladů z titulu prodlení žalovaného 400 Kč, když žalobce z nové jistiny úvěru požaduje smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy 0,1 % za každý den prodlení žalovaného od 3. 4. 2024, když takto požadovaná smluvní pokuta činí v kapitalizované výši částku 20 510,64 Kč. Žalobce dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky původní jistiny úvěru od 3. 4. 2024 do zaplacení ve výši 64,32 Kč, když za dobu od 91. dne prodlení, tedy od 25. 4. 2024, uplatnil žalobce úrok v zápůjční úrokové sazbě dle repo sazby stanovené ČNB. Ze všech těchto důvodů se žalobce obrátil se svým nárokem na soud.

2. Pokud soud v této věci vydal platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno, z důvodu nedoručení žalovanému do vlastních rukou byl tento platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen a ve věci nařízeno jednání. Žalobce byl obesílán na adresu svého trvalého bydliště, , adresa, , což je úřední neboli administrativní adresa pobytu žalovaného, byl rovněž obesílán na zjištěnou adresu či uvedenou adresu pro příjem pošty. Z obou adres se obsílky obsahující žalobu a výzvu k vyjádření vrátily zpět nevyzvednuté, když k doručení těchto obsílek došlo fikcí na základě výzvy dle § 49 odst. 2 o. s. ř., přičemž tato výzva byla vyvěšena na úřední desce soudu 15. 9. 2025 s poučením žalovanému. Totožnou formou, tedy fikcí, bylo žalovanému doručeno i předvolání k nařízenému jednání.

3. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, žádnou z obsílek si nevyzvedl.

4. Právní zástupce žalobce, který se dostavil k jednání, na žalobě trval, poukázal na nedostavení se žalovaného, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání s tím, že bylo ze strany právního zástupce žalobce rovněž odkázáno na to, že se jedná o poskytnutí úvěru do výše 50 000 Kč, tedy tzv. bagatelní úvěr, přičemž z judikátu ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 1543/21 vyplývá, že u bagatelních úvěrů nejsou požadavky na prověřování úvěruschopnosti takové jako u vyšších úvěrů, například na hypotéky.

5. Soud po zvážení všech okolností tohoto případu dospěl k závěru, že nejsou v této věci naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, byť se žalovaný nedostavil a má doručeno fikcí, neboť adresa , adresa, je adresou úřední neboli administrativní a je téměř najisto postaveno, že žalovaný se na této adrese nezdržuje. Pokud soud obesílal žalovaného na adresu pro příjem pošty, obsílky se rovněž vracely zpět s tím, že adresát nemá na předmětné adrese poštovní schránku.

6. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak čtením návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – smlouvou o úvěru z 26. 4. 2023, oznámením o schválení úvěru z 27. 4. 2023, splátkovým kalendářem z 27. 4. 2023, předžalobní výzvou z 6. 9. 2024, kartou klienta z 3. 4. 2025, oznámením z 1. 4. 2024, dodejkou žalovanému na č. l. 12, upraveným splátkovým kalendářem po odkladu splátek z 14. 11. 2023, výzvou k zaplacení z 26. 2. 2024, sdělením ze 14. 11. 2023, hodnocením klienta z 28. 4. 2023, předsmluvním formulářem z 26. 4. 2023, výzvou k zaplacení z 27. 3. 2024, prohlášením klienta z 26. 4. 2023, tabulkou osobních dat a CBS skóre, dokladem o vyplacení úvěru z 26. 4. 2023, výpisem záznamů z databáze SOLUS z 11. 4. 2023, poštovním podacím archem z 6. 9. 2024, výpisem ze seznamů subjektů finančního trhu z 23. 5. 2018, dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru z 26. 4. 2023, podpisem na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru, základní informací o klientovi na č. l. 34, odesláním verifikační platby na č. l. 34 a verte, potvrzením o zaslání SMS o vyplacení a přijetí SMS na č. l. 35, žádostí žalovaného o odložení splátky na č. l. 36, fotokopií zadní strany občanského průkazu na č. l. 34, výpisem pohybů na účtu žalovaného, titulní stranou OP žalovaného na č. l. 39, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce z 28. 4 2025.

7. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

8. Žalobce je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví tohoto rozsudku. Předmětem podnikatelských aktivit žalobce je mimo jiné i poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru. Statutárním orgánem žalobce je představenstvo v počtu tří členů, když za žalobce zastupují ve všech věcech společně alespoň dva členové představenstva. Žalobce je z titulu svých podnikatelských aktivit evidován v seznamu subjektů finančního trhu jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru u České národní banky s datem oprávnění k této činnosti 11. 5. 2018 (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 28. 4. 2025, úplný výpis ze seznamu registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 28 spisu ze dne 23. 5. 2018).

9. Z doloženého občanského průkazu, respektive fotokopie občanského průkazu na č. l. 39 a 37 spisu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz vystavený na jméno žalovaného, č. , hodnota, , když tímto občanským průkazem a doloženou fotokopií OP žalobce při sjednávání smlouvy o úvěru si ověřil totožnost žalovaného (fotokopie OP žalovaného, č. , hodnota, ).

10. Pro úplnost soud považuje za vhodné uvést, že existence žalobce, který podniká v oblasti poskytování úvěrů, je soudu známa rovněž z jeho úřední a rozhodovací činnosti.

11. Žalovaný podal dne 26. 4. 2023 návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , když z bližšího obsahu tohoto návrhu soud zjistil, že úvěrová smlouva, respektive návrh byl učiněn prostřednictvím zprostředkovatele úvěru , jméno FO, , když žalovaný na základě tohoto návrhu požádal o úvěr ve výši 50 000 Kč. Takto poskytnutý úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 48 měsíců ve výši 2 918 Kč měsíčně. Z tohoto je zřejmé, že žalovaný měl od data poskytnutí úvěru do úplného zaplacení za dobu 48 měsíců uhradit žalobci na poskytnutém úvěru ve výši 50 000 Kč, celkem 140 064 Kč. Mezi účastníky dle návrhu byla dohodnuta či navržena zápůjční úroková sazba 64,32 % ročně jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Úvěr byl žalovaným podepsán jedinečným kódem , Anonymizováno, , když žalobce nečitelnou parafou podpisu takto učiněný návrh akceptoval, když žalovaný byl o schválení úvěru vyrozuměn přípisem z 27. 4. 2023 (návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 26. 4. 2023, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru, předsmluvní formulář na č. l. 17–20, prohlášení žalovaného jako klienta opatřené jedinečným kódem ze dne 26. 3. 2024, informace o podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 31, základní údaje o klientovi na č. l. 34, důkaz o odeslání verifikační platby 1 CZK na č. l. 34 a verte, informační SMS o vyplacení na č. l. 35 s důkazem o přijaté SMS na č. l. 35 a verte).

12. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, z karty klienta ze dne 3. 4. 2025, s přihlédnutím k písemně vyhotovenému splátkovému kalendáři z 27. 4. 2023, vzal soud za prokázáno, že žalovaný měl úvěr poskytnutý žalobcem splácet po dobu 48 měsíců v měsíční splátce 2 918 Kč. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaný zaplatil splátky v květnu 2023 v plné výši, když od června 2023 do ledna 2024 hradil pouze částečně a následně se dostal do prodlení. Žalovaný se obrátil písemně na žalobce podáním bez uvedení data, když požádal z důvodu ztráty zaměstnání o odklad splátky na tři měsíce, a to říjen, listopad a prosinec 2023, na dvou smlouvách, když jednou z těchto smluv byla i smlouva, která tvoří předmět tohoto řízení, tedy č. , hodnota, (splátkový kalendář ke smlouvě, karta klienta, upravený splátkový kalendář po provedeném odkladu splátek ze dne 14. 11. 2023, informační přípis ze 14. 11. 2023 žalovanému).

13. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplynulo, že žalovanému bylo na jeho účet dne 26. 4. 2023 z účtu žalobce zasláno 50 000 Kč, když se jedná o částku, která byla žalovanému poskytnuta na úvěr (doklad o vyplacení úvěru ze dne 26. 4. 2023 na č. l. 25 spisu). Co se týče samotného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, z doložené karty klienta z 3. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný hradil nejprve splátky řádně a včas, posléze je hradil v nedostatečné výši, když od října 2023 se dostal do prodlení se splácením úvěru. Z hodnocení klienta a analýzy bonity žalovaného vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán a poživatelem invalidního důchodu ve výši 10 000 Kč. Ostatní příjmy byly deklarovány částkou 11 300 Kč, když žalovaný měl dosahovat měsíčních příjmů v celkové výši 21 300 Kč. Výdaje byly specifikovány částkou 4 860 Kč, coby životní minimum, výdaje na bydlení byly specifikovány částkou 5 500 Kč, s ostatními nespecifikovanými výdaji 10 360 Kč, když u žalovaného měla dle hodnocení klienta činit rezerva 9 940 Kč. Údaje týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného vyplývají i z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta. Žalovaný byl hodnocen v rámci CBS skóre počtem bodů 422, což dle vysvětlivek znamená, že se jedná o kategorii 3, tedy maximální počet bodů, nízké riziko, nejlepší segmenty. Pokud byl žalovaný 11. 4. 2023 lustrován v databázi SOLUS, v této databázi nebyly evidovány žádné dluhy či dlužné splátky z titulu závazků. Pokud tedy žalovaný požádal o odklad splátek, bylo mu vyhověno, v důsledku čehož byl uzavřen dodatek číslo , hodnota, , a to dne 26. 4. 2023. Ohledně úvěruschopnosti byl doložen rovněž výpis z účtu žalovaného, když z přehledu pohybů na účtu ze 14. 3. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán u firmy , právnická osoba, , kdy jeho mzda činila 10 052 Kč. Jako poživatel invalidního důchodu třetího stupně byla 23. 3. 2023 zaregistrována platba důchodu 11 335 Kč (upravený splátkový kalendář ze dne 14. 11. 2023, oznámení ze 14. 11. 2023, hodnocení klienta z 26. 4. 2023, předsmluvní formulář, prohlášení klienta z 26. 4. 2023, tabulka CBS skóre žalovaného na č. l. 24, výpis z registru databáze SOLUS, dodatek číslo 1 k návrhu smlouvy o úvěru z 26. 4. 2023, základní informace o klientovi, výpis obratů zaúčtovaných na účet č. , č. účtu, ze dnů 14. 3. a 23. 3. 2023 na č. l. 38 spisu).

14. Z výše uvedeného tedy lze pro stručnost shrnout, že žalovanému byl na jeho účet vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč, když takto poskytnutý úvěr měl žalovaný hradit v měsíčních splátkách 2 918 Kč po dobu 48 měsíců, když žalovaný měl zaplatit na úvěru celkem 140 064 Kč. Žalovaný hradil splátky od května 2023 do 29. 9. 2023, když uhradil celkem 15 000 Kč, přičemž následně požádal o odklad splátek. Pokud bylo žalovanému s jeho žádostí o odklad splátek vyhověno, žalovaný nadále ničeho ani částečně nehradil, přičemž žalovaný v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšel z jeho tvrzení s doložením příjmů. Co se týče nákladů na živobytí, žalobce tyto stanovil částkou ve výši životního minima, přičemž nebyly doloženy ani doklady týkající se skutečných výdajů žalovaného a skutečných nákladů na bydlení, kteréžto byly stanoveny zřejmě jakousi volnou úvahou, či vycházely z tvrzení žalovaného. Navíc ze žádosti o odklad splátek vyplývá, že žalovaný měl u žalobce uzavřeny dvě smlouvy, přičemž v této věci se jedná o plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, . O další smlouvě, tedy o výši úvěru, případných splátkách, není zdejšímu soudu nic známo a právní zástupce žalobce ohledně smlouvy , Anonymizováno, ničeho nesdělil, byť žalovaný i ohledně této smlouvy žádal o odklad splátek (žádost žalovaného o odklad splátek, oznámení žalovanému o vyhovění jeho návrhu, nový splátkový kalendář).

15. Následně žalovaný ničeho ani částečně již nesplácel, byť byl vyzýván žalobcem k řádnému hrazení dluhu a úhradě splátek s upozorněním na možné zesplatnění úvěru (výzvy žalovanému s upozorněním na zesplatnění úvěru z 26. 2. 2024 a 27. 3. 2024). Protože žalovaný na tyto výzvy nereagoval, dne 1. 4. 2024 žalobce oznámil žalovanému, že jeho úvěr je zesplatněn, přičemž žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 57 439 Kč (oznámení z 1. 4. 2024). Žalobce dle § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 6. 9. 2025, kde opět žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 57 439 Kč (předžalobní výzva z 6. 9. 2024, poštovní podací arch).

16. Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný a do jisté míry nekontaktní, neuvedl ničeho právně ani skutkově podstatného ani významného pro posouzení této věci.

17. Pokud tedy žalobce uváděl v rámci skutkového vymezení této věci v žalobě, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, který v době prověřování dosahoval příjmů ve výši cca 21 000 Kč, co se týče zohlednění příjmů a výdajů, žalobce zohlednil životní minimum 4 860 Kč s výdaji na bydlení 5 500 Kč, když takto stanovené výdaje činí při příjmech žalovaného 10 360 Kč s rezervou 9 940 Kč. Toto hodnocení klienta včetně dalších podkladů týkajících se jeho úvěruschopnosti se týkalo poskytnutí úvěru 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 64,32 Kč. K samotnému hodnocení úvěruschopnosti klienta žalobce dále sdělil, že s ohledem na rozhodnutí NS ČR, I. ÚS 1543/21 se jedná o poskytnutí úvěru do výše 50 000 Kč, když dle názoru žalobce se jedná o tzv. bagatelní úvěr, kde by požadavky na prověřování úvěruschopnosti neměly být takové jako u vyšších úvěrů, přičemž v rámci zkoumání úvěruschopností žalovaného žalobce vyšel z tvrzených údajů žalovaného o jeho příjmové stránce, přičemž ničeho dále zkoumáno nebylo.

18. Co se týče právní kvalifikace této věci, mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy označené jako smlouva o úvěru, když podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy, která spočívá ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, které jsou získány nejen od spotřebitele, ale pokud je to nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr tehdy, jestliže z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle odstavce 2 § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnota majetku je zohledňována tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně či úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, či jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že tento bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží od data uzavření smlouvy, přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 547 OZ musí právní úkon či právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

22. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, či které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Po aplikaci právní kvalifikace této věci tak, jak je shora uvedeno, k výše uvedenému a prokázanému skutkovému ději se soud nejprve ex offo neboli z úřední činnosti zabýval případnou platností předmětné smlouvy, když je zřejmé, s přihlédnutím ke všem okolnostem této věci, že se jedná ve smyslu ustanovení § 419 OZ, s přihlédnutím k § 2 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, o smluvní ujednání, jehož předmětem je poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má věřitel v rámci případného poskytnutí úvěru a při jeho sjednávání s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (v této věci žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, když v opačném případě je nutno takovou smlouvu považovat za neplatnou.

24. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce, zřejmě prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, vycházel pouze z informací ohledně příjmů a výdajů žalovaného, když z tvrzení právního zástupce žalobce vyplynulo, že k tomuto bylo přikročeno z důvodu tzv. bagatelnosti poskytnutého úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný je invalidní důchodce třetího stupně, jehož příjmem je starobní důchod a plat z družstva invalidů, když toto bylo ověřeno výpisem transakcí na účtu žalovaného. Žalovaný má tedy příjem cca 21 000 Kč měsíčně, kdy lze přisvědčit tvrzení žalobce, že takto byly příjmy žalovaného řádně zjištěny a ověřeny. Lze předpokládat s ohledem na žádost žalovaného o odklad splátek, že tento v mezidobí přišel o zaměstnání.

25. Schopnost splácet úvěr, tedy tzv. úvěruschopnost, z judikatury vyšších soudů, včetně soudu Ústavního, však nemůže být určována pouze výší příjmů, ale také skutečnou výší reálných výdajů. Podle názoru soudu výdajovou stránku úvěrované osoby by měl žalobce v rámci svých povinností řádně zkoumat tak, aby srovnáním příjmů a výdajů bylo zřejmé, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji a jaká je reálná schopnost případně poskytnutý úvěr řádně a bez problémů splácet i v případě finanční rezervy pro náhlé životní situace, jako je onemocnění, ztráta zaměstnání a podobně. Žalobce na ověření výdajů do jisté míry rezignoval a uspokojil se sdělením, jaké jsou výdaje žalovaného na bydlení v částce 5 500 Kč, když z hodnocení klienta není zřejmé, z jakých údajů žalobce či zprostředkovatel, jehož prostřednictvím byla smlouva o úvěru uzavřena, vycházel. Zřejmě se jednalo pouze a toliko o tvrzení žalovaného, kdy není tedy zřejmé, z čeho se částka 5 500 Kč, coby výdaje na bydlení, skládá, zda se jedná pouze o holý nájem či o nájem včetně případných energií a podobně. Nebyla tedy především řádně ověřena a doložena částka týkající se výdajů na bydlení, přičemž, pokud žalobce vycházel z dalších výdajů na živobytí pouze částkou 4 860 Kč, která je představována životním minimem v době uzavření smlouvy, lze těžko uvěřit, že žalovaný by neměl žádné další výdaje nejen na stravu, osobní potřeby a další aktivity. Částka stanovená ve výši životního minima je v tomto případě zcela irelevantní a paušální, protože nebyly řádně zdokladovány konkrétní výdaje žalovaného za ten který měsíc. V posuzované věci žalovaný informoval žalobce o výši svých výdajů a výdaje nebyly dále zkoumány, přičemž žalobce se tedy spokojil pouze s ověřenou výší příjmů a tvrzením žalovaného o jeho výdajích, které nebyly dále zkoumány. Navíc je zřejmé, především ze žádosti o odklad splátek, že žalovaný kromě projednávané smlouvy o úvěru uzavřel u žalobce i další smlouvu o úvěru, která nebyla v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádným způsobem zmíněna, ani zohledněna, byť lze předpokládat, že i tato druhá smlouva, ohledně které žalovaný žádal o odklad splátek, má vliv na případné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalovaný žalobci hradil dluh nejen z této smlouvy, ale i ze smlouvy další, přičemž není zřejmé, jakou částku na smlouvě si žalovaný půjčil, či byl úvěrován, kolik činila výše splátky. Žalobce tedy nejenže dostatečně zjistil strukturu výdajové stránky žalovaného, vyšel pouze ze strohých a paušálních informací sdělených žalovaným, které tyto nebyly vůbec ověřeny. Žalobce tedy při uzavření smlouvy postupoval zcela formálně, přičemž na zkoumání úvěruschopnosti nic nemění to, že v tzv. CBS skóre byl žalovaný zařazen do třetí skupiny, tedy s nízkou rizikovostí, neboť nebyly mimo jiné doloženy i údaje týkající se případných dalších závazků ze smluv uzavřených se žalobcem žalovaným. Není tedy zřejmé, na základě čeho a jakým způsobem byly tyto údaje týkající se výdajové stránky získány, byť ze strany právního zástupce žalobce zaznělo to, že tento se spokojil pouze s tvrzením žalovaného s ohledem na tzv. bagatelnost úvěru. Pouhé vyplnění formuláře a jednotlivých nedoložených částek, které mají představovat výdajovou stránku věci, nelze považovat za zákonem stanovené, vyžadované posouzení s odbornou péčí, z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce, což soud zdůrazňuje, tedy v rámci jednání o uzavření smlouvy o úvěru nepostupoval naprosto s odbornou péčí a spokojil se pouze a jen s tvrzeními žalovaného, zřejmě ve snaze prostřednictvím zprostředkovatele dosáhnout poskytnutí úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taktéž taková obezřetnost, kdy poskytovatel se nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, ale tyto údaje sám prověří a nechá si je doložit. Je pravdou, že v rámci prokazování tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena, žalobce v tomto směru doložil i databázi SOLUS, respektive výpis z této databáze, kde žalovaný neměl evidován žádný dluh, žádné dlužné splátky. Toto však bylo v roce 2023, kdy sám žalobce nikterak nezohlednil případnou druhou smlouvu uzavřenou se žalovaným. Lze tedy závěrem uzavřít, že žalobce před poskytnutím smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani tabulka týkající se skóre CBS, kde žalovaný dosáhl vyššího počtu bodů pro hodnocení úvěruschopnosti. Není rovněž zřejmé v rámci hodnocení CBS, jaké údaje byly do příslušného algoritmu získání CBS vloženy a z čeho žalobce při stanovení takto vysokého skóre vycházel. Žalobce se tedy neměl spoléhat pouze na údaje a tvrzení o schopnosti žalovaného úvěr splácet, ale měl si tyto případně aktivně prověřit a nechat si je doložit, neboť takto paušálně poskytnuté údaje při tzv. bagatelnosti výše úvěru musí zákonitě vyvolávat pochybnosti o jejich pravdivosti (rozsudek NSS, sp. zn. 1 AS 30/2015, rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Po zvážení všech okolností tohoto případu tedy dospěl soud k závěru, že žalobce své povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž takto sjednaná smlouva je neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Navíc, pokud byl žalobci poskytnut prokazatelně úvěr či částka 50 000 Kč, přičemž žalovaný měl zaplatit na tomto úvěru za dobu jeho trvání, tedy za dobu čtyř let, částku přesahující 100 000 Kč, nemůže se v žádném případě v tomto jednat o tzv. bagatelní úvěr, jak bylo tvrzeno právním zástupcem žalobce s odkazem na judikát ÚS ČR, sp. zn. 1 ÚS 1543/21, když předmětem řízení před Ústavním soudem bylo řízení o vrácení bezdůvodného obohacení, nikoliv samotné plnění z úvěru, přičemž z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR vyplývá, že se jedná o vrácení bezdůvodného obohacení z titulu nepřezkoumání úvěruschopnosti, nikoliv o plnění z úvěru. Navíc s ohledem na požadovanou výši dohodnutých úroků a všechny okolnosti tohoto případu soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (rozhodnutí ESD číslo C – 679/18 a ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

27. V této projednávané věci proto soud musí uzavřít, že z výše uvedených důvodů shledává smlouvu o úvěru sjednanou mezi žalobcem a žalovaným od počátku jako absolutně neplatnou, když v obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy je možno, respektive nutno vycházet z bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku (§ 2991 a násl. OZ).

28. Potvrzením o vyplacení částky 50 000 Kč na účet žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 50 000 Kč, když s ohledem na shora zmíněnou neplatnost této smlouvy je nutno na poskytnutí částky ve výši 50 000 Kč žalovanému pohlížet v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 OZ, a to právě z toho důvodu, že se jedná o majetkový prospěch žalovaného, který vznikl plněním z neplatného právního důvodu, respektive bez právního důvodu dle § 2991 odst. 2 OZ. Z karty klienta a ostatně i z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný v době od května 2023 do ledna 2024 zaplatil žalobci na splátkách celkem 15 000 Kč, jak vyplynulo z karty klienta, když žalovaný dosud žalobci nevrátil bezdůvodné obohacení v celkové výši 35 000 Kč. K vydání bezdůvodného obohacení byl poprvé žalovaný vyzván, byť z titulu nespláceného úvěru, předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2024, když tato předžalobní výzva dle poštovního podacího archu byla dána téhož dne k poštovní přepravě. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení, když patnáctý den lhůty od data předání podání k poštovní přepravě den 21. 9. 2024. Protože se však jedná o sobotu neboli volný den, lhůta 15 dnů uplynula dne 23. 9. 2024, když od data následujícího, tedy od 24. 9. 2024, je žalovaný již v prodlení. K datu počátku prodlení žalovaného činí úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Za tohoto stavu soud uložil žalovanému ve výroku I. zaplatit žalobci z titulu vrácení bezdůvodného obohacení částku ve výši 35 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

29. Co se týče zbývajícího uplatněného nároku z částky 57 439 Kč, soud tento nárok v částce 22 439 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 3. 4. 2024 do zaplacení, ohledně smluvní pokuty ve výši 20 510,64 Kč a úroku 64,32 Kč tak, jak je uvedeno v zamítavém výroku II. tohoto rozsudku zamítl, neboť jak již soud uvedl výše, tyto nároky žalobci nemohly vzniknout z titulu neplatnosti smlouvy.

30. Předmětem tohoto řízení bylo tedy zaplacení částky 57 439 Kč a smluvní pokuty 20 510,64 Kč, celkem tedy 77 949,64 Kč, přičemž žalobce byl úspěšný v rámci vrácení bezdůvodného obohacení v částce 35 000 Kč a neúspěšný byl tedy v částce 42 949,64 Kč. Úspěch žalobce po odečtení od jeho neúspěchu, respektive úspěchu žalovaného, tedy plně odůvodňuje konstatování, že žalobce byl úspěšný v míře nižší, než je 1/2 uplatněného nároku, a protože žalovanému náklady řízení nevznikly, respektive tyto nemohly vzniknout, soud ve výroku III. rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení náklady řízení nepřiznal, neboť žalovaný byl úspěšný v míře vyšší, než je 1/2 původně uplatněného nároku, náklady řízení mu však nevznikly.