239 C 38/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Václavem Rozmahel jako soudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 313 759 Kč s přísl.

I. Řízení ohledně zaplacení částky ve výši 313 759 Kč se zastavuje.

II. Žalobkyni bude po právní moci tohoto usnesení vrácena poměrná část zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 550,40 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 300 000 Kč ve výši 8,75 % ročně od 28. 12. 2020 do 23. 2. 2021, úrok z prodlení z částky 253 759 Kč ve výši 8,75 % ročně od 24. 2. 2021 do 26. 4. 2021, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 300 000 Kč ve výši 8,75 % ročně od 1. 2. 2019 do 21. 12. 2020, úrok z prodlení z částky 313 759 Kč ve výši 8,75 % ročně od 22. 12. 2020 do 23. 2. 2021 se žaloba zamítá.

V. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou soudu dne 22. 12. 2020 domáhala vydání platebního rozkazu, na základě kterého by žalovanému bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 313 759 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 300 000 Kč od února 2019 do prosince 2020 a dále pak úrok z prodlení z částky 313 759 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s tím, že žalobkyně 1. 6. 2010 uzavřela se žalovaným ústní smlouvu o bezúročné půjčce na částku 250 000 Kč. Půjčka byla žalovanému poskytnuta ve 4 splátkách. Dne 1. 10. 2020 půjčila žalobkyně žalovanému 50 000 Kč, kde byl dohodnut 3% roční úrok. U obou půjček měl žalovaný tyto vrátit na výzvu žalobkyně. Žalovaný byl 29. 1. 2019 a 8. 7. 2020 e-mailem vyzván k úhradě dlužné částky 300 000 Kč. Žalovaný sdělil, že nemá finanční prostředky, ale že dluh určitě zaplatí s tím, že podepíše uznání dluhu, což učinil s úředně ověřeným podpisem 21. 2. 2020. Žalovaný dosud dlužnou částku nezaplatil a nenabídl žalobkyni žádný seriózní způsob mimosoudního vyřešení sporu. Právní zástupce žalobkyně e-mailem 6. 12. 2020 zaslal žalovanému upomínku před podáním žaloby s 3% smluveným úrokem z částky 50 000 Kč od 2. 10. 2011 do 30. 11. 2020, kterýžto kapitalizovaný dohodnutý úrok činí 13 759 Kč. Žalovanému byla následně i poštou 14. 12. 2020 doručena předžalobní výzva, na což žalovaný vůbec nereagoval, i když mu upomínky byly doručeny. Ze všech těchto důvodů se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

2. Městský soud v [obec], resp. jeho oddělení platebních rozkazů, postoupilo spis do oddělení„ C“, a to z titulu posouzení nároku žalobkyně, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení ze smluvního úroku.

3. Žalovanému byla žaloba s výzvou k vyjádření, usnesením dle § 114b o.s.ř. a předvoláním k nařízenému jednání dne 19. 5. 2021 doručena řádně do vlastních rukou dne 22. 3. 2021, když od data následujícího po datu doručení počala žalovanému běžet zákonem stanovená lhůta pro podání tzv. kvalifikovaného vyjádření ve věci s odkazem na povinnost žalovaného se vyjádřit dle § 114b o.s.ř.

4. Žalovaný se vyjádřil písemným podáním doručeným soudu dne 23. 4. 2021, kde uvedl, že v době, kdy podepisoval uznání dluhu (21. 2. 2020), mu nebylo známo, že půjčky jsou promlčené. Měl za to, že půjčky, u kterých není stanovena splatnost, se promlčují za 10 let od data vzniku půjčky, a uznání dluhu podepsal v dobré víře. Finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla, byly poskytnuty za dobu trvání manželství žalovaného a dcery žalobkyně, když manželství bylo uzavřeno v listopadu 1997 a zaniklo 25. 7. 2020. Datum splatnosti dojednáno nebylo. Žalobkyně užívala zahradu žalovaného, žalovaný platil vodu cca 1 800 Kč ročně a vztahy mezi účastníky byly dobré. Tyto se přerušily po podání žaloby o rozvod manželství [příjmení] [jméno] [příjmení], která se odstěhovala ze společné domácnosti. Společná domácnost byla vedena na adrese [adresa žalovaného], která se nacházela v domě otce žalovaného, kdy manželé [celé jméno žalovaného] po celou dobu, kdy bydleli v domě otce žalovaného, neplatili žádné nájemné, užívali samostatný třípokojový byt a zahradu. Poté, co se žalovaný dozvěděl ze soudní obsílky, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se chce rozvést, žalovaný se opakovaně snažil před rozvodem i po rozvodu se s bývalou manželkou dohodnout na vypořádání SJM s tím, že v závazcích byly uvedeny mj. i půjčky od [jméno] [příjmení], tak, že tyto závazky převezme žalovaný a refinancováním stávající hypotéky vyváže manželku z hypotečního úvěru. Bývalá manželka se k zaslaným návrhům dohod na vypořádání SJM nevyjadřovala, ústně sdělila, že se chce vyvázat ze stávající hypotéky, ať žalovaný zaplatí půjčku žalobkyni. Loni (v roce 2020) žalovaný obdržel od právního zástupce žalobkyně výzvu k zaplacení dluhu. Žalobkyni bylo sděleno, že žalovaný dluh míní uhradit, potřebuje však refinancovat stávající hypotéku, neboť dcera žalobkyně chce být z hypotéky vyvázaná. K refinancování hypotéky žalovaný potřeboval dohodu o vypořádání SJM. K tomuto jednání a uzavření dohody nedošlo, proto si žalovaný půjčil peníze ze spotřebitelského úvěru a soukromých zdrojů. Žalobkyně půjčku řešila přes syna žalovaného a Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného] (vnuka), který, když přišel od babičky, na žalovaného apeloval, že pokud peníze nemá, ať babičce podepíše uznání dluhu, aby se půjčky po 10 letech nepromlčely. Nakonec žalovaný uznání dluhu zaslané e-mailem podepsal. Během celé doby jednání o vypořádání SJM se žalovaný rovněž pokoušel se žalobkyní dojednat splátkový kalendář na dluh. Žalobkyně sdělila, že se splátkami souhlasí, ale že v dané věci nemá žádnou kompetenci, neboť věc převzal její právní zástupce. S odstupem času žalovaný zjistil, že ze strany jeho bývalé manželky a bývalé tchýně byl na něho učiněn promyšlený tah prostřednictvím vnuka žalobkyně, tedy syna žalovaného, neboť jen a jen na základě tohoto uznání dluhu byla na žalovaného podána žaloba bez možnosti postupného plnění. Žalovaný se obrátil na právního zástupce žalobkyně ohledně splátkového kalendáře a smírného vyřízení věci. Právní zástupce se splátkami nesouhlasil. Půjčka vznikla za trvání SJM, zapůjčené finanční prostředky byly spotřebovány v rámci společného jmění manželů vzhledem ke skutečnosti, že opravy domu po paní [příjmení], jak je uvedeno v uznání dluhu, byly financovány z hypotečního úvěru poskytnutého bývalým manželům [příjmení]. Žalovaný uznal promlčenou jistinu 300 000 Kč, nikoliv úroky. Náklady právního zastoupení jsou chybně vypočítány, uplatněné úkony neodpovídají advokátnímu tarifu, když v žalobě jsou uplatněny 4 úkony a byly provedeny pouze 2 úkony a předžalobní výzva. Úkony nejsou počítány z uznané částky 300 000 Kč.

5. Podáním doručeným soudu dne 7. 4. 2021 a následně dne 18. 5. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu zpět v částce 60 000 Kč a následně v částce 253 759 Kč. V rámci částečného zpětvzetí žaloby doručeného soudu 18. 5. 2021 se žalobkyně vyjádřila, resp. zaujala stanovisko k vyjádření žalovaného, kdy uvedla, že tvrzení žalovaného, že nevěděl o údajném promlčení splátek, když podepisoval uznání dluhu, je nevěrohodné, irelevantní a nesprávné. Nevěrohodné je proto, že v době, kdy byl v kontaktu se svou právní zástupkyní, věděl, že má dluh, o který byl upomínán v roce 2018, lze předpokládat, že tuto věc s ní konzultoval. Nesprávné a irelevantní tvrzení je proto, že půjčky nebyly a nejsou promlčené, neboť žaloba byla podána ve lhůtě tří let od jejich splatnosti, tedy od výzvy žalobkyně v roce 2018. Tvrzení týkající se rozvodu a majetkových poměrů bývalých manželů považuje žalobkyně rovněž za irelevantní, a proto se k nim nevyjadřuje. Nelze však nereagovat na lživé tvrzení žalovaného, že půjčky byly spotřebovány v rámci SJM. Dcera žalobkyně s půjčkami nesouhlasila, neboť žalovaný je chtěl použít a použil na zhodnocení svého výlučného majetku a budoucího svého výlučného majetku, což v té době žalobkyně v rámci rodiny neřešila. Pokud žalovaný namítal nesprávný základ pro výpočet úkonu právního zastoupení, pro tento není rozhodná výše jím uznané částky, ale žalovaná jistina. Dále pak uvedla, s ohledem na zpětvzetí žaloby učiněná v dubnu a v květnu 2021, že žalovaný celou jistinu zaplatil, čímž závazek uznal a ten tak zanikl.

6. Protože ke zpětvzetí žaloby ve výši žalobní jistiny došlo ještě před tím, než soud začal jednat ve věci samé, soud v rámci nařízeného jednání dne 19. 5. 2021, ještě před jeho zahájením, rozhodl o zastavení řízení ohledně částky 313 759 Kč dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a zároveň rozhodl s ohledem na to, že žaloba byla v žalobní jistině vzata zpět před zahájením jednání ve věci samé, o vrácení poměrné části soudního poplatku, který žalobkyně zaplatila, a to dle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, když žalobkyni bude vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 12 550,40 Kč ponížená o 20 %.

7. V rámci nařízeného jednání oba účastníci setrvali na svých původních procesních stanoviscích, kdy žalobkyně trvala na úhradě úroků z prodlení a žalovaný zcela odkázal na své vyjádření ve spise. Co se týče uznání dluhu a nepřesnosti, uznání nebylo správné, kdy na smluvní úroky nemá žalobkyně nárok. Žalovaný uhradil prvních 60 000 Kč, dostal se do prodlení na základě upomínky ze 14. 12. 2020 s lhůtou plnění 3 dny, tedy 18. 12. 2020. Kapitalizované úroky činí do 11. 2. 2021 7 049 Kč. Žalovaný rovněž upozornil na to, že úkon na předžalobní výzvu v rámci nákladů řízení se počítá ve výši 1/2 a odměna za úkon je 9 800 Kč, nikoliv 9 880 Kč. Z toho důvodu žalovaný namítl nekonkrétnost s tím, že uplatněný nárok nebyl žalovaným uznán a žalovaný navíc vznesl námitku promlčení úroků.

8. Soud provedl v této právní věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak předžalobní upomínkou z 14. 12. 2020, potvrzením ze dne 20. 8. 2010, dlužním úpisem z 1. 10. 2011, e-mailovou zprávou z 29. 1. 2019, 8. 7. 2020, uznáním dluhu z 21. 2. 2020, poslední upomínkou před podáním žaloby z 6. 12. 2020, předžalobní upomínkou z 6. 12. 2020, 14. 12. 2020, výpisem ze sledování zásilky pošta online č. l. 16, poštovním podacím stvrzenkou na č. l. 17, návrhem dohody o splátkovém kalendáři z 11. 2. 2021, výpisem z účtu [obec] spořitelny na částku 60 000 Kč z 26. 2. letopočet nečitelný.

9. Po zhodnocení všech výše uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj:

10. Žalobkyně půjčila žalovanému, jak vyplynulo z potvrzení ze dne 20. 8. 2010, celkem částku 250 000 Kč tak, že 1. 6. 2010 bylo v hotovosti půjčeno 100 000 Kč, 17. 6. 2010 bylo 50 000 Kč převedeno na účet č. [bankovní účet] a ve dnech 8. 7. 2010 a 19. 8. 2010 bylo převedeno na účet vždy 50 000 Kč, celkem tedy 100 000 Kč. V součtu jednotlivých půjčených částek je zřejmé, že se tedy jednalo o celkem 250 000 Kč, kdy potvrzení o půjčce vydal žalovaný proto, aby v případě jeho smrti nebyla půjčka ze strany otce [jméno] [celé jméno žalovaného] zpochybněna (potvrzení z 20. 8. 2010). Z dlužního úpisu datovaného 1. 10. 2011 vyplývá, že žalovaný potvrdil, že dne 1. 10. 2011 převzal od žalobkyně částku 50 000 Kč, coby půjčku s 3% ročním dohodnutým úrokem. Z výše uvedených důkazů tedy vyplývá, že žalobkyně půjčila žalovanému v roce 2010 a 2011 celkem částku ve výši 300 000 Kč. Z listinných dokladů nevyplynulo, že by byla dohodnuta lhůta k vrácení půjček.

11. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným z 29. 1. 2019 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovaného na to, že byli domluveni, že by jí po Novém roce splatil část dluhu. 8. 7. 2020 sdělil žalovaný žalobkyni, že se ozve. 8. 8. 2020 se opětně ozvala e-mailem žalobkyně, jaká je situace se splacením předmětného dluhu (e-mailová komunikace mezi účastníky z 29. 1. 2019, 8. 7. a 8. 8. 2020). Dne 21. 2. 2020 žalovaný uznal dluh ve výši 300 000 Kč z titulu půjček v době od 1. 6. 2020 do 1. 10. 2011, kdy uvedl, že důvodem půjčky byla oprava domu po paní [příjmení]. Právní zástupce žalobkyně dne 6. 12. 2020 zaslal žalovanému e-mail, kde uvedl, že zasílá poslední upomínku před podáním žaloby o zaplacení dluhu žalobkyni s tím, že žádá, aby bylo potvrzeno přijetí e-mailu s tím, že pokud nezaplatí, bude podána žaloba. Ze samotné předžalobní upomínky z 6. 12. 2020 vyplynulo, že žalovanému bylo oznámeno, že dosud nezaplatil dluh ve výši 300 000 Kč, i když byl k tomu několikrát vyzván a dluh co do důvodu a výše uznal. Z toho důvodu byl žalovaný vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů zaplatil, když právní zástupce žalobkyně účtoval dohodnutý 3% smluvní úrok od 2. 10. 2011 do 30. 11. 2020 z částky 50 000 Kč v kapitalizované výši 13 759 Kč. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 7 dnů (uznání dluhu z 21. 2. 2020, e-mail z 6. 12. 2020, předžalobní upomínka z 6. 12. 2020). Žalovaný byl opětovně upomenut dne 14. 12. 2020 o zaplacení dluhu. Z informace České pošty vyplynulo, že předžalobní výzva, resp. zásilka byla doručena příjemci, tedy zřejmě žalovanému 21. 12. 2020 (předžalobní upomínka z 14. 12. 2020, výpis z pošty online, poštovní podací stvrzenka na č. l. 19). Do spisu, resp. k listinným důkazům byl doložen i návrh dohody o splátkovém kalendáři z 11. 2. 2021 podepsaný žalovaným a adresovaný žalobkyni, která však k dohodě o splátkách nepřipojila svůj podpis. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet], resp. z potvrzení [obec] spořitelny z 26. 2. 2021 vyplynulo, že žalovaný zaslal žalobkyni na její účet z účtu č. [bankovní účet] částku 60 000 Kč označenou jako [celé jméno žalovaného] – 1. splátka. Z potvrzení [obec] spořitelny z 5. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni částku dne 27. 4. 2021, když se jednalo o 253 759 Kč (návrh dohody o splátkovém kalendáři z 11. 2. 2021, potvrzení [obec] spořitelny z 26. 4. 2021, potvrzení [obec] spořitelny z 5. 5. 2021). Žalovaný tedy v mezidobí v únoru a dubnu 2021 žalobkyni zaplatil převodem na její účet celkovou částku 313 759 Kč, když na základě zaplacení ze strany žalovaného byla žaloba vzata zpět a soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

12. Nadále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 300 000 Kč ve výši 8,75 % ročně od 1. 2. 2019 do 21. 12. 2020, úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 313 759 Kč od 22. 12. 2020 do 23. 2. 2021 a úrok z prodlení z částky 253 759 Kč ve výši 8,75 % ročně od 24. 2. 2021 do 26. 4. 2021. Žalovaný v rámci svého procesního stanoviska uplatnil námitku promlčení těchto úroků, kdy žalovaný se mohl dostat do prodlení nejdříve na základě upomínky ze 14. 12. 2020, kde měl lhůtu k plnění tři dny a do prodlení se tedy dostal 18. 12. 2020. Kapitalizované úroky činí do 11. 2. 2021 7 049 Kč, nikoliv žalobkyní požadovaných 13 759 Kč.

13. Závěrem lze shrnout, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně půjčila žalovanému v roce 2010 a 2011 celkovou částku ve výši 300 000 Kč, když soud považuje za irelevantní zkoumat, na základě jakých skutečností či z jakých důvodů k půjčce došlo. V listinných dokladech k těmto půjčkám nebyla uvedena lhůta k plnění, když žalovaný takto vzniklé půjčky uznal 21. 2. 2020, což potvrdil svým ověřeným podpisem. Následně lze konstatovat, že z uznání dluhu, z dlužního úpisu ani z potvrzení nevyplývá, zda a jakým způsobem byla dohodnuta splatnost, když žalovaný posléze dluh ve výši 313 759 Kč uhradil splátkami na účet žalobkyně s plněním 24. 2. 2021 a 27. 4. 2021, načež žalobkyně vzala v jí požadované žalobní jistině žalobu zpět a soud jednal pouze a toliko o příslušenství k pohledávce ohledně zákonných úroků z prodlení.

14. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 OZ není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti zákona dosavadními právními předpisy.

15. Protože k uzavření smluv o půjčce došlo před 1. 1. 2014, konkrétně v roce 2010 a 2011, soud s odkazem na dikci § 3028 odst. 3 OZ posoudil tuto věc dle právní úpravy platné v době vzniku půjček.

16. Podle ustanovení § 657 Obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

17. Podle § 658 odst. 1 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

18. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně půjčila žalovanému celkem částku ve výši 300 000 Kč, když pokud došlo k půjčení částky ve výši 50 000 Kč 1. 10. 2011, ohledně této půjčené částky byly sjednány 3% dohodnuté úroky. Lhůta splatnosti nebyla dohodnuta, když žalovaný uplatněný nárok v této žalobě uznal dne 21. 2. 2020.

19. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval.

20. Podle ustanovení § 100 odst. 1 Obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110 Obč. zák.).

21. Podle ustanovení § 101 Obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

22. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. od 1. 2. 2019, kdy s ohledem na uznání závazku žalovaným v roce 2020 je nutno mít za to s odkazem na dikci § 2053 OZ, že dluh v době uznání trval. Žalovaný také dluh včetně dohodnutých kapitalizovaných úroků 3 % z částky 50 000 Kč v celkové výši 313 759 Kč zaplatil. Žalobkyně požaduje bez bližší specifikace úroky od 1. 2. 2019, aniž by v rámci skutkového vymezení případu uvedla, jak k tomuto datu přišla, resp. na základě čeho se domnívá, že je žalovaný od tohoto data v prodlení. Pokud žalobkyně uvedla, že mělo být plněno z titulu půjčky na základě její výzvy, soud má za to, že tato právní konstrukce není přiléhavá, neboť v případech, kdy není dohodnuta lhůta k plnění, a uběhne promlčecí doba, dluh je promlčen, soud však musí k námitce promlčení přihlížet pouze na základě učiněného úkonu toho kterého účastníka, jehož se promlčení týká. Žalovaný svůj dluh z titulu půjčky uznal, v době uznání tedy jeho dluh trval, a následně byl zaplacen. Žalovaný byl bezesporu v prodlení s úhradou svého závazku vzniklého dle § 488 a násl. Obč. zák., kdy žalobkyně má z tohoto důvodu nárok na příslušenství k pohledávce v souladu s § 517 odst. 1, 3 Obč. zák. i s přihlédnutím k § 1968 OZ. Soud má však za to, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou půjčky až na základě doručené předžalobní výzvy, kde tato byla vyhotovena v písemné formě dne 6. 12. 2020 a 14. 12. 2020, přičemž prokazatelně žalovanému byla předžalobní výzva dodána 21. 12. 2020, kde žalovanému byla stanovena lhůta 7, resp. 3 dny k plnění, kdy zákon má na mysli v případě takovýchto lhůt to, že lhůta počíná běžet od data prokazatelného převzetí té které upomínky či předžalobní upomínky. Pokud žalovanému byla obsílka s předžalobní výzvou dodána 21. 12. 2020 se lhůtou 3 dny, lze konstatovat, že tato lhůta uplynula marně 25. 12. 2020. Protože se však jedná o vánoční svátek, žalovaný mohl naposledy plnit 27. 12. 2020 a pokud tak neučinil, což bylo prokázáno, dostal se do prodlení od data následujícího po datu, ve kterém měl naposledy plnit, tedy od data 28. 12. 2020.

23. Proto soud také v příslušném přísudečném výroku ohledně příslušenství uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 300 000 Kč v zákonné výši od 28. 12. 2020 do 23. 2. 2021 a úroky z prodlení z částky 253 759 Kč v zákonné výši od 24. 2. 2021 do 26. 4. 2021 ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. S ohledem na formulovaný žalobní petit po zohlednění částečného zpětvzetí soud uplatněný nárok žalobkyně na úroky z prodlení z částky 300 000 Kč od 1. 2. 2019 do 21. 12. 2020 nárok na úrok z prodlení z částky 313 759 Kč od 22. 12. 2020 do 23. 2. 2021 zamítl, když pokud požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení z kapitalizované výše dohodnutých úroků, z judikatury vyšších soudů zcela jednoznačně vyplývá, což lze do jisté míry označit i za notorietu, že je nepřípustné požadovat kapitalizované, byť dohodnuté, úroky i se zákonným příslušenstvím, neboť v tomto případě by se vlastně jednalo o hrazení úroků z úroků.

25. Soud dále rozhodoval i o nákladech řízení, které oběma účastníkům vznikly. Je zřejmé, že žalovaný plnil až po podání žaloby, když v mezidobí svůj závazek vůči žalobkyni uznal, soud má však za to, že s ohledem na to, že půjčka byla učiněna v roce 2010 a 2011 a bylo v podstatě plněno až na výzvu žalobkyně spolu s uznáním závazku v roce 2021, lze mít za to, že s ohledem na specifika tohoto případu bude jen a jen plně spravedlivé, aby si každá ze stran této věci nesla náklady řízení ze svého. Z toho důvodu soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se žádnému z účastníků tohoto řízení vzniklé náklady nepřiznávají.