241 C 1/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Anonymizováno - Jméno žalobce , IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce : Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 195 685 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 95 440 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 95 440 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se co do částky 100 245 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 100 245 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na znalečném částku 7 656 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na znalečném částku 7 355 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 4 940 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 195 685 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 195 685 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že se uvedeného plnění domáhá z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo na jeho úkor, neboť ten v období od 1. 1. 2019 do 5. 6. 2019 užíval bezplatně část jeho nebytového prostoru v budově č. p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Konkrétně žalovaný v budově užíval nebytové prostory nacházející se v 1. nadzemním podlaží o výměře 321,86 m2 (místnosti označené č. , hodnota, až č. , hodnota, ). Přestože žalovaný nebytové prostory neužíval dennodenně, tak je měl uzamčené a žalobci přístupné nebyly. Výši obvyklého nájemného stanovil prostřednictvím znaleckého posudku, který vypracoval znalecký ústav , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Žalobce zdůraznil, že jím nárokovaná částka odpovídá dané lokalitě a byla znalcem řádně zdůvodněná. I znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který by v průběhu řízení zpracovaný, dal žalobci za pravdu. Nárok tak lze v plné výši žalobci přisoudit. Částka stanovená znalcem ve výši 1 422,52 Kč/1 m2/ 1 rok je částkou zcela přiměřenou.

2. Argumentace žalovaného ve vztahu k tomu, že objekt užívá na základě právního důvodu jako osoba, která platně vstoupila do práv a povinností původního člena sdružení s oprávněním vymezené prostory užívat, pravdivá není. Ke sdružení finančních prostředků na základě hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu nemovitosti sice došlo, ovšem práva z ní vyplývající a případně umožňující bezplatné užívání vymezené části nemovitosti na , Anonymizováno, ulici v , jméno FO, - , Anonymizováno, na žalovaného platně nepřešla. Ani žalobce není právním nástupcem původních účastníků hospodářské smlouvy o sdružené investici a není tak povinen cokoliv žalovanému platit či s ním investici vypořádávat. Pokud byla dne 12. 9. 1986 hospodářská smlouva o sdružení prostředků na výstavbu domu na pozemku p. č. , hodnota, v , Anonymizováno, uzavřená, tak pochybnosti o řádném převodu práv a povinností z ní nastaly již ohledně v pořadí druhého převodu. Na neplatnost převodů odkazoval v minulosti v katastru nemovitostí zapsaný vlastník nemovitosti - , adresa, Žalovaný nikdy nedoložil, že by veškeré souhlasy k postupným převodům práv a povinností byly dány, a že práva a povinnosti na něj na základě smlouvy (uzavřené se státním podnikem , právnická osoba, , v likvidaci) ze dne 17. 9. 1996 platně přešla. V pořádku byl jen první převod práv a povinností z hospodářské smlouvy o sdružení ze dne 26. 6. 1990 z , Anonymizováno, , , adresa, na , právnická osoba, ., neboť k němu byly připojené všechny podpisy členů sdružení. Při druhém převodu ze státního podniku , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, na , Anonymizováno, , právnická osoba, , absentovaly souhlasy všech členů sdružené investice. To platí i o všech následných převodech. Nezbytnost připojit všechny podpisy na převodní smlouvy stanovovala jasně tehdy platná právní úprava ve svém ustanovení § 360a odst. 5 hospodářského zákoníku, který je nezbytné (za využití ustanovení § 763 obchodního zákoníku) na věc použít. O tom, že na žalovaného nebylo nikdy jako na vlastníka/spoluvlastníka nemovitosti, ale ani jako na bezplatného uživatele nahlíženo, je zjevné z četných sporů vedených mezi , Anonymizováno, , jméno FO, a žalovaným. Ty se týkaly nároků na vydání bezdůvodného obohacení za žalovaným bezplatné užívaní nebytových prostor bez právního důvodu, ale i žaloby na vyklizení žalovaným užívaných prostor. Byť bylo, jako domnělý vlastník celého objektu v katastru nemovitostí dříve evidováno , Anonymizováno, , adresa, , které se majetku ujmulo na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí (reálnou správu vykonával , Anonymizováno, , adresa, ), tak skutečným vlastníkem byla ČR. I z toho důvodu nebylo nikdy možné, aby žalovaný mohl vlastnické právo, anebo právo odpovídající věcnému břemenu vydržet, neboť nikdy nebyl v dobré víře, že mu vlastnické právo po právu náleží. Vůbec pak žalovaný nemohl vydržet užívací právo, když to obecně vydržet nejde.

3. Žalobce akcentoval, že rozhodně neplatní, že by absence podpisu/ů, ať již národního výboru, jiného státního orgánu, anebo statutárního města s převody práv a povinností mohla být zhojena projednáním věci na úrovni Rady města, anebo že by pouhým projednáním záležitosti na schůzi zastupitelstva města mělo dojít k udělení konkludentního souhlasu. Případně, že by měl být souhlas s převodem práv a povinností dovozován a časově vázán na výmaz státních podniků z obchodního rejstříku. To akceptovat nelze. Ani neověřené plné moci, dodatečné souhlasy s převodem, učiněné ze strany , právnická osoba, . v likvidaci v roce 1992 na pana , Anonymizováno, či pana , jméno FO, apod., nemohou povinnost, připojit jednotlivé podpisy na smlouvu o převodu práv a povinností, nahradit. Posledně uvedené smlouvy z roku 1992 byly absencí podpisů jasně zatížené, stejně jako další na ně navazující převodní smlouvy. To platí i o již zmiňovaném převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy ze dne 12. 9. 1986, kterým měla , právnická osoba, , v likvidaci dne 17. 9. 1996 převést práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na žalovaného. I u ní je jasné, že řádný souhlas k převodu nebyl nikdy dán všemi subjekty, které byly členy či nástupci členů sdružení. Ani zpětné zajišťovaní podpisů ze strany , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , jméno FO, a společností , právnická osoba, vztahu k hospodářské smlouvě ze dne 12. 9. 1986. Pokud žalovaný uvedl, že v minulosti zaplatil za převod práv a povinností státnímu podniku částku 1 100 000 Kč, tak státní podnik je a byl samostatná právnická osoba a zaplacené peněžní prostředky nebyly zaplacené České republice, ale státnímu podniku. S ním se mohl žalovaný v minulosti vyrovnat, neboť státní podnik byl z obchodního rejstříku vymazán až v roce 2014 a žalovaný dlouhodobě vnímal, že jeho právo užívat bezplatně část nebytových prostor je rozporované, a že je pravidelně žalován o vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodně si měl počínat více obezřetně. Naopak žalobcův nárok plně odpovídá platné právní úpravě.

4. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnuta. V rámci své procesní obrany uvedl, že jím užívaný prostor je menší výměry, než jak jej popsal žalobce a nadto je jeho oprávněným a bezplatným uživatelem. Práva a povinnosti a jím odpovídající právo bezplatného užívání vyčleněné části nemovitosti (místnosti č. , hodnota, až č. , hodnota, ) na žalovaného platně přešla. V původní projektové dokumentaci měl jím užívaný prostor výměru 282,14 m2. Ta byla patrná i z hospodářské smlouvy sdružující prostředky na investici a na výstavbu domu služeb v , jméno FO, v , Anonymizováno, . Zjevná byla i z projektové dokumentace a z převodní smlouvy z roku 1996. Protože je žalovaný bezplatným uživatelem nebytových prostor, není důvod žalobci za užívání cokoliv hradil. Za převod práv a povinností, které nabyl v roce 1996 od , Anonymizováno, , právnická osoba, , v likvidaci tehdy státnímu podniku zaplatil, když výše úplaty odpovídala poměrné části kupní ceny za jím užívanou část nebytových prostor, při zohlednění tehdejší cenové hladiny. Tak to všichni tehdy chápali, když převod nebyl nikým rozporován. Pokud by bylo soudem dovozené něco jiného, tak je také jasné, že žalovaný užíval poměrnou část nemovitosti v dobré víře, tudíž z jeho strany došlo k vydržení vlastnického práva, případně práva odpovídajícímu věcnému břemenu nemovitost bezplatně užívat. Podle obsahu převedených práv a povinností, měl žalovaný hradit jen příspěvek na provoz či správu nemovitosti. Nikoliv však nájem, anebo požadované bezdůvodné obohacení. Žalovaný dále zdůraznil, že přestože chtěl do nemovitosti a jim užívaných prostor investovat, tak mu v tom bylo bráněno. , Anonymizováno, , adresa, vedlo s žalovaným řadu soudních sporů, ve kterých se žalovaný uplatněným nárokům úspěšně bránil. Nakonec žalobce za pomocí žalovaného v řízení o určení vlastnického práva proti , Anonymizováno, , jméno FO, uspěl. , adresa, toho, aby žalobce respektoval předchozí stav a žalovaným úplatně nabytá práva a povinnosti, anebo se s ním finančně vyrovnal, tak s odstupem let začal nárokovat velmi vysoké nájemné. To neodpovídá stavu uvedených prostor, které jsou velmi zanedbané, neudržované, když do nich nebylo ze strany vlastníka či správce nemovitosti nikdy řádně investováno. Žalovaný prostory užíval jen v období několika let po zakoupení práv a povinností z původní hospodářské smlouvy. V posledních letech prostory již neužívá. Dále odkázal na obsah výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , když znalecké posudky ve věci předložené, rozporoval nejen do výše ceny stanoveného obvyklého nájemného či bezdůvodného obohacení, ale i co do kalkulované výměry jím užívaných prostor.

5. Žalovaný zdůraznil, že pokud stát, jednající prostřednictvím , právnická osoba, , argumentoval po jednáních vedených v roce 2016 až v roce 2018, že na žalovaného práva a povinnosti předchozích subjektů nepřešla, a že ani žalobce není vázaný hospodářskou smlouvou a dalšími smlouvami o převodu práv a povinností, tak s tím souhlasit nemůže. Převody práv a povinností byly z jejich pohledu provedené správně. Pokud některý z podpisů absentoval, ať již tedy státu, anebo obce, tak je jasné, že obec o problému věděla, když v rámci rozhodování zastupitelstva města , jméno FO, bylo jednoznačně jednáno o tom, že by měla být celá původní investice vypořádána. Žalovaný také vznesl námitku promlčení práva žalobce vznést námitku neplatnosti a neúčinnosti ve vztahu k převodům práv a povinností z hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu. O nefér postupu žalobce svědčí i to, že ve vztahu ke , Anonymizováno, , , Anonymizováno, se , Anonymizováno, , adresa, s uvedeným subjektem separátně vyrovnala, a to bez souhlasů a bez připojení všech podpisů všech členů původního sdružení. Uvedenému státnímu podniku tak prakticky , Anonymizováno, , adresa, nahradilo výši jeho sdružené investice, což se ve vztahu k ostatním členům sdružení nikdy nestalo.

6. Co se pak týká argumentace žalobce stran absence některých z podpisů, tak žalovaná strana vycházela z toho, že všechny podpisy nebylo nutné na jednotlivé smlouvy o převodu práv a povinností připojit, neboť to neodpovídalo právní úpravě v době vzniku smlouvy o sdružení finančních prostředků k investici za účelem výstavby uvedeného areálu. Pokud následně došlo ke změněn ustanovení § 360a hospodářského zákoníku (na sklonku doby jeho platnosti) a objevila se v něm podmínka písemného souhlasu s převodem práv a povinností na nového člena, tak lze mít za to, že svým postojem a projednáním záležitosti na zastupitelstvu města , jméno FO, došlo k udělení souhlasu s převody, kterým nadto nikdo nikdy nebránil. Dále lze dovodit, že souhlasy státních podniků s převody práv a povinností, které byly v mezidobí zrušené a vymazané z obchodního rejstříku, lze považovat, od doby jejich výmazu, za udělené, když takto byl konvalidován případný nedostatek v absenci jejich podpisu. Pokud žalovaný jemu vymezenou část nemovitosti užívá od 90. let 20. století, došlo také beze sporu k vydržení věcného či užívacího práva. V uvedeném ohledu žalovaného utvrzovaly i rozsudky soudů vydané ve věci pod sp. zn. 19 C 113/2001 Městského soudu v Brně a sp. zn. 49 Co 143/2001 Krajského soudu v Brně vyhlášeného ve věci sp. zn. 38 C 374/94 Městského soudu v Brně. Nelze opominout, že samotný postup žalobce je pro okolnosti případu zjevným zneužitím práva. Žaloba podaná žalobcem je v rozporu s dobrými mravy a jednání žalobce by neměla být poskytnutá soudní ochrana. Pro dokreslení celé situace a nefér jednání žalobce je nezbytné vzít v potaz, že žalobce nabytou nemovitost prodal společnosti Lidl za cenu cca 30 000 000 Kč, aniž by žalovanému cokoliv nahradil či právně nedořešené vztahy narovnal. Vypořádána nebyla ani smlouva o sdružení v minulosti uzavřená. Dále žalovaný akcentoval, že státní podnik v minulosti od žalovaného finanční prostředky za převod práv a povinností reálně získal, a ty byly při zániku státního podniku převedené do státního rozpočtu. I z uvedeného úhlu pohledu je jasné, že postoj žalobce je zjevným zneužitím práva a žalovaného významně poškozuje. Obecně také platí, že na veškeré právní úkony je nezbytné nahlížet spíše jako platné než jako na neplatné, což odpovídá konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, ale i obsahu občanského zákoníku. Bez povšimnutí nemůže zůstat ani to, že samotná , Anonymizováno, , adresa, navrhovala, aby bylo sdružení zrušeno a vypořádáno, což se nikdy nestalo.

7. Jednatelka žalovaného v řízení uvedla, že za nebytové prostory žalovaný nikdy, nic a nikomu neplatil, neboť řádně vstoupil do práv a povinností původního státního podniku, od kterého získal možnost bezplatného užívání vymezené části nemovitosti, a to v rozsahu, jakém byl popsán ve smlouvě o převodu práv a povinností a v projektové dokumentaci.

8. Na tomto místě je vhodné dále uvést, že žalobce v průběhu řízení uvedl a dílem tak i objasnil, jak probíhala prozatímní správa žalobou dotčené nemovitosti, a to tak, že v souladu s obsahem vyhlášky č. 61/1986 Sb. byla budova v tzv. prozatímní správě okresního národního výboru, v jehož obvodu se nacházela. Následně přešla správa nemovitosti do gesce , Anonymizováno, , jméno FO, , a to v souladu s ustanovením § 5 a § 5b zákona č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech. Poté podle ustanovení § 63 zákona č. 219/2000 Sb. přešla na Okresní úřad Brno-venkov a podle ustanovení § 29 zákona č. 201/2002 Sb., o , právnická osoba, , od 1. 7. 2002 na žalobce, jehož právo hospodaření bylo do katastru nemovitostí vložené až v roce 2015. Stalo se tak až v souvislosti s výsledkem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 52 C 86/2010 u Městského soudu v Brně.

9. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci.:

10. Ze spisu sp zn. 19 C 113/2001 Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že v daném řízení nebylo soudem vyhověno žalobci/, Anonymizováno, , jméno FO, proti žalovanému, a to v řízení o vydání bezdůvodného obohacení v částce 361 592 Kč za užívání areálu , adresa, , objektu občanské vybavenosti pod adresou č. p. 1499 postaveném na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, na ulici , Anonymizováno, v , jméno FO, za období od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2000. Po provedeném dokazování bylo soudem konstatováno, že žalovaný nebytové prostory užívá bez právního důvodu. Proto soud I. stupně žalobci nárok přisoudil (rozsudek č. j. 19 C 113/2001-189 ze dne 20. 7. 2009). Jelikož v jiném řízení bylo posléze dovozené, že , Anonymizováno, , adresa, není vlastníkem uvedené nemovitosti, ve které se nebytové prostory žalovaným bezplatně užívané nacházejí, bylo pro zpětvzetí žaloby nakonec řízení zastavené (usnesení KS č. j. 26 Co 385/2010–314 ze dne 20. 9. 2016).

11. Ze spisu sp. zn. 38 C 374/94 Městského soudu v Brně se podává, že žalobci , jméno FO, a , jméno FO, žalovali , Anonymizováno, , adresa, o určení vlastnictví ke stavbě domu č. p. , Anonymizováno, , or. č. , hodnota, na ul. , Anonymizováno, v , jméno FO, , a to z titulu jejich existujícího vlastnického/spoluvlastnického práva. V řízení na straně žalobců jako d) žalobce vystupovala počínaje od 14. 3. 1997 i společnost , právnická osoba, ., která měla práva a povinnosti z hospodářské smlouvy o sdružení investice nabýt smlouvou o převodu práv a povinností ze dne 17. 9. 1996. Soud I. stupně ve věci rozhodl dne 23. 2. 2000 tak, že žalobě vyhověl, když určil, že spoluvlastnictví k ideálním částem domu č. p. , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, žalobcům náleží. O podanému odvolání rozhodl Krajský soud v Brně dne 19. 11. 2023, č. j. 49 Co 143/2001 – 289, který rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítnul, když dovodil, že na základě hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva ke stavbě. Nepochybné naopak bylo, že spornou nemovitost nabyl jejím pořízením/výstavbou do svého vlastnictví stát. Proto nebylo ani možné, aby ji nabyli do svého spoluvlastnictví žalobci. Uvedenému závěru dalo za pravdu i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1307/2004.

12. Z rozsudku Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 52 C 86/2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu ve věci sp. zn. 16 Co 29/2013, vedené mezi žalobcem/, Anonymizováno, - , právnická osoba, , za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce, a to společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , ale i , jméno FO, , narozeného dne , datum, a , jméno FO, , narozeného dne , datum, proti , Anonymizováno, , jméno FO, o určení vlastnického práva k nemovitostem, a to právě ve vztahu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jehož součástí byla budova č.p. 1499, bylo citovaným rozsudkem deklarováno, že vlastnické právo žalobci, zde , Anonymizováno, – , právnická osoba, , po právu náleží. Soud po provedeném dokazování konstatoval, že právo hospodaření k budově náleželo , Anonymizováno, , adresa, V. Od kolaudace však právo hospodaření fakticky vykonávala organizace , právnická osoba, . Stejně tomu bylo i k datu 24. 5. 1991, ke kterému v plném rozsahu vykonávala správu a údržbu celého zbudovaného objektu. Nešlo o majetek, který měl podle zákona č. 172/1991 Sb. přejít platně do vlastnictví obce. V uvedených rozsudcích soudy obou stupňů uvedly, že není možné se dovolávat možnosti vydržení vlastnického práva ze strany žalovaného, neboť např. již v roce 1993 v souvislosti s obsahem 97. schůze zastupitelstva (provedeného k důkazu) vyšly najevo pochybnosti o vlastnickém právu žalovaného k předmětným nemovitostem, což vylučuje možnost vydržení, když již tím byla narušená dobrá víra žalovaného.

13. Ze spisu sp. zn. 229 C 14/2019 zdejšího soudu se podává, že se za obdobné prostory, nacházející se v téže nemovitosti na , adresa, , týž žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení proti žalovaným: , Anonymizováno, – , právnická osoba, . a , jméno FO, ve výši 330 007 Kč za období od 8. 6. 2015 do 31. 12. 2018.

14. Ze znaleckého posudku do spisu založeného žalobcem a vypracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, pod č. , hodnota, bylo zjištěno, že byl zpracován na objednávku žalobce s tím, že jím byla aktualizovala cena prostoru užívaného žalovaným za žalované období, a to s přihlédnutím k již v minulosti vytvořeným znaleckým posudkům pod č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které určily výši obvyklého nájemného za užívání nebytových prostor (pro jiná časová období) ve vztahu k budově č. , hodnota, postavené na pozemku p. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, . Konkrétně ve vztahu k žalované společnosti , Jméno žalovaného, . (i ve vztahu k panu , jméno FO, a společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .). Znalec provedl místní šetření v areálu , adresa, -, Anonymizováno, mimo jiné dne 5. 10. 2020, když na základě srovnávací metody a s přihlédnutím ke stáří a technickému stavu budovy a po zaměření nebytových prostor, stanovil výměru žalovaným užívanou na 321,86 m2 (místností č. 24 až č. 35, uvedeno na č. l. 46 spisu). Za využití redukčních koeficientů stanovil znalec obvyklou cenu žalovaným užívaných prostor na částku 1 422,52 Kč/1 m2 pro rok 2019. Z dovyslechnutí znalce , tituly před jménem, , jméno FO, – faktického zpracovatele posudku společnosti , právnická osoba, vyplynulo, že prostory řádně přeměřil. Ty jsou zanedbané, ale nikoliv v havarijním stavu, když jím užitá komparativní metoda je vhodným způsobem pro stanovení výsledné ceny a porovnávaný vzorek nemovitostí byl pro řádné stanovení obvyklé ceny zcela dostatečný. Řádně také využil korekční koeficienty, když důvod cokoliv zpětně na svých závěrech měnit, nebyl dán. Prostory jednoznačně svoji hodnotu mají.

15. Z hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu (na č. l. 77 a násl. spisu, dále i jen „hospodářská smlouva“) je zjevné, že byla uzavřená podle ustanovení § 360a hospodářského zákoníku za využití vyhlášky č. 151/1978 Sb. Jejím uzavřením došlo ke sdružení prostředků na investiční výstavbu, a to ze strany: 1. , Anonymizováno, , 2. , právnická osoba, , 3. , Anonymizováno, , adresa, , 4. , právnická osoba, , 5. , právnická osoba, , 6. , Anonymizováno, . , jméno FO, , 7. , Anonymizováno, , , adresa, a 8. , Anonymizováno, , adresa, V. Jmenované subjekty uzavřely hospodářskou smlouvu za účelem výstavby , Anonymizováno, v , jméno FO, v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, v rámci akce „Z“. Podle čl. III. se zavázaly poskytnout investiční příspěvky na stavbu objektu. V čl. IV. stanovili správcem budovy po dokončení , právnická osoba, . Za investora byl označený , Anonymizováno, , adresa, . V obsahu čl. VIII. bylo sjednáno, že podmínkou pro ukončení a pro zánik činnosti je, že dojde 1. ke zrušení předmětného objektu rozhodnutím nadřízeného orgánu, 2. fyzickým zánikem vybudovaného objektu, 3. dohodnou smluvních stran. Smlouva byla řádně podepsána všemi členy sdružení.

16. Ze smlouvy o převodu práv a povinností (na č. l. 80 spisu) se podává, že dne 17. září 1996 došlo mezi státním podnikem , právnická osoba, , v likvidaci, jako převodcem a obchodní společností , právnická osoba, ., jako nabyvatelem k převodu práv a povinností, když v článku II. citované smlouvy si strany sjednaly, že v souladu s čl. V. hospodářské smlouvy vzniklo převodci po kolaudaci jako sdružující organizaci právo na užívání nebytových prostor umístěných v přízemí domu o výměře 129,63 m3, skladu zboží o výměře 63 m2, skladu zboří o výměře 96,80 m2, skladu hořlavin o výměře 30,82 m2, kanceláře o výměře 6,25 m2 a příslušenství o výměře 18,64 m2, když jde o prostory, které jsou vymezené v projektové dokumentaci. Podle čl. III. citované smlouvy uvedenou smlouvou převádí všechna svá dosavadní a budoucí práva a povinnosti, které vyplývají z hospodářské smlouvy na nabyvatele, tedy na žalovaného - obchodní společnost , právnická osoba, . Podle čl. V. je hodnota postupovaného práva 1 100 000 Kč.

17. Z fotodokumentace prostor žalovaným užívaných (na č. l. 112 až č. l. 120 spisu) je patrné, jak nebytový prostor vypadá s tím, že je ze své významné části zastavěný různými věcmi a zbožím. Z půdorysu na č. l. 121 spisu je patrné jaké je vnitřní uspořádání jednotlivých částí žalovaným užívaných nebytových prostor (místností č. 24 až č. 35) s tím, že celková plocha dosahuje výměry 321,88 m2.

18. Z protokolu o převzetí nemovitého majetku (na č. l. 126 spisu) bylo soudem zjištěno, že na základě uzavřené nájemní smlouvy se , Anonymizováno, , jméno FO, užívají objekt č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, nájemci: , Anonymizováno, , jméno FO, , pan , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, . Bez platné nájemní smlouvy část nemovitosti užívají: , jméno FO, , , Anonymizováno, - , právnická osoba, ., , Jméno žalovaného, .

19. Z dodatku k hospodářské smlouvě ze dne 26. 6. 1990 se podává (na č. l. 150 spisu), že , Anonymizováno, , adresa, postoupila svá práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na , právnická osoba, ., když k uvedenému dodatku byly připojené podpisy všech členů sdružení na něm participujících.

20. Z listin založených na č. l. 152 - 158 spisu bylo soudem zjištěno, že ty byly doložené za účelem prokázání souhlasu ostatních subjektů k uzavření smlouvy o převodu práv a povinností ze strany , právnická osoba, ., v likvidaci na žalovaného, když souhlas s postoupením práv uděluje dne 9. 4. 1997 , jméno FO, , , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , právnická osoba, . , Anonymizováno, , právnická osoba, . S uvedeným převodem podmíněně souhlasil i , Anonymizováno, , Anonymizováno, - v , Anonymizováno, , zastoupený konkurzním správcem , tituly před jménem, , jméno FO, .

21. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , adresa, a nájemcem , Anonymizováno, -, právnická osoba, . (na č. l. 240 spisu) vyplývá, že prostor o výměře 51,8 m2 ve druhém nadzemním podlaží objektu byl pronajat od 1. 10. 2020 na dobu neurčitou za cenu 1 969 Kč/m2/rok, tedy za částku 101 994 Kč za rok. Ze smlouvy o nájmu uzavřené mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , adresa, a , právnická osoba, . ohledně prostor o výměře 89,95 m2 bylo zjištěno, že v období od 1. 9. 2014 do 31. 8. 2017 činil nájem za pronájem nebytových prostot 2 000 Kč/m2/rok, tedy 179 900 Kč za jeden rok. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi , Anonymizováno, , jméno FO, a nájemcem , právnická osoba, se podává, že se opět týká nebytových prostor o celkové výměře 174,76 m2, které se nacházejí ve 2. nadzemním podlaží objektu. Nájem činil za kalendářní rok částku 244 668 Kč.

22. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , vyhotoveného v průběhu probíhajícího soudního řízení, a to za účelem stanovení výše ceny obvyklého nájemného a týkajícího se nebytových prostor, místností č. , hodnota, , 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35 v budově p. č. , adresa, , or. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (dále též jen „nebytové prostory“), byla po provedeném místním šetření a na podkladě do spisu založených nájemních smluv, vztahujících se k uvedené nemovitosti, za současného využití tzv. redukčních koeficientů, zjištěna cena obvyklého nájemného pro období od 1. 1. 2019 do 5. 6. 2019, a to na částku 190 881,60 Kč. Znalec se rovněž vyjádřil ke znaleckému posudku předloženého žalobcem a vypracovaného ústavem , právnická osoba, s tím, že výše obvyklého nájemného byla stanovená řádným způsobem, když se zvoleným způsobem výpočtu obvyklého nájemného se znalec , tituly před jménem, , jméno FO, prakticky ztotožnil. Výměru vnitřních prostor užívaných žalovaným zaměřil důkladně digitálním přístrojem, když dospěl k závěru, že jejich skutečná výměra činí 319,1 m2. Z dovyslechnutí znalce , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že byť má budova své neduhy a je poplatná době 80. let minulého století, tak jednoznačně svoji hodnotu má. Hodnotu mají i nebytové prostory užívané žalovaným, a to bez ohledu na to, jak jsou zanedbané. Běžná údržba a vymalování v hodnotě několika málo desetitisíců by v zásadě prostory učinila více atraktivní. Hodnota obvyklého nájemného byla stanovená správně a odborným způsobem, byť ji žalovaná strana rozporuje.

23. Ze zápisu ze schůze , Anonymizováno, , jméno FO, ze dne 8. 9. 1993 soud zjistil, že zastupitelstvem města , jméno FO, bylo doporučeno schválit smlouvu o zrušení sdružení založené hospodářskou smlouvou o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne 12. 9. 1986 a vzájemně vypořádat investici ve vztahu k nemovitosti , právnická osoba, , adresa, na pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Možností vypořádat investici se zabývalo i zastupitelstvo města dne 16. 8. 1999 (č. l. 337 spisu).

24. Z dohody o postoupení práv a povinností ze smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavbu domu služeb v , Anonymizováno, ze dne 9. 10. 1990 vyplývá, že , Anonymizováno, . , jméno FO, postupuje svá práva z hospodářské smlouvy na , právnická osoba, , a to za úplatu ve výši 1 175 000 Kč. Dohoda byla podepsaná všemi subjekty sdružení (ad/ příloha svazku III. spisu).

25. Z dodatku č. 2 k hospodářské smlouvě vyplývá, že , právnická osoba, měla převést na společnost , Anonymizováno, ., a to za souhlasu všech původních členů hospodářské smlouvy (podle jejího článku I. odst. 2.) svá práva a povinnosti z hospodářské smlouvy za cenu 430 000 Kč (ad/ příloha svazku III. spisu). Smlouva byla podepsaná dne 10. ledna 1991 při současném připojení všech podpisů členů sdružení, včetně nově nastupující společnosti Oceán a.s.

26. Pohledem obsahu smluv uzavřených mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , s. p. v likvidaci na straně jedné a panem , jméno FO, na straně druhé (první smlouva) a panem , jméno FO, na straně druhé (druhá smlouva), obě založené v příloze svazku III. spisu, bylo mimo jiné zjištěno, že dne 19. 10. 1992 měla být převedená práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na nové osoby. Šlo o prostory o výměře 248,09 m2 při ceně za převedená práva a povinnosti ve výši 1 362 013 Kč a o prostory o výměře 43,37 m2 při ceně za převedená práva a povinnosti ve výši 230 642 Kč. Podepsané byly , právnická osoba, , s. p., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., , Anonymizováno, ., jakož i , Anonymizováno, , jméno FO, a , jméno FO, a , jméno FO, . Nikoliv zástupcem státu či , Anonymizováno, , jméno FO, .

27. Z dodatku k hospodářské smlouvě uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . ze dne 2. 5. 1995 se podává, že obchodní společnost , Anonymizováno, převzatá práva a povinnosti z původní hospodářské smlouvy převedla na společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . za částku 400 000 Kč, když podpis na smlouvě je připojený jak společností , Anonymizováno, ., tak i společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., , právnická osoba, . Absentuje podpis státu či , Anonymizováno, , jméno FO, či , Anonymizováno, , adresa, . Dále byl dodatečně v roce 1997 podepsán společností , právnická osoba, ., společností , právnická osoba, a panem , jméno FO, . Podmíněný souhlas byl udělený , právnická osoba, . v likvidaci, a to ze strany , jméno FO, , dále likvidátora , právnická osoba, , s. p. v likvidaci , jméno FO, , který pověřil akciovou společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., aby za něj konala. Likvidátor , právnická osoba, . v likvidaci pověřil společnost , právnická osoba, , aby za něj jednala ve vztahu ke smlouvě o sdružení prostředků na investiční výstavbu ze dne 12. 9. 1986.

28. Z rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 21 C 153/2004 bylo mimo jiné zjištěno, a to konkrétně z rozsudku založeného na čl. 358, ve spojení s rozhodnutím krajského soudu, že soud I. stupně dovodil, že se , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, proti , jméno FO, domáhalo úhrady částky 1 009 690 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání nebytového prostoru v objektu na , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, . Soud dovodil, že objekt ve skutečnosti do vlastnictví , Anonymizováno, , jméno FO, nepatří, když vlastnicky by měl náležet státu. Dále bylo soudem konstatováno, že k převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy na žalovaného nedošlo, neboť v uvedeném ohledu absentují souhlasy všech účastníků smlouvy o sdružení s převodem práv a povinností z , právnická osoba, na žalovaného pana , jméno FO, .

29. Z rozhodnutí vydaného ve věci sp. zn. 44 C 130/2004-301 Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2010 bylo zjištěno, že návrh , Anonymizováno, , jméno FO, na vyklizení nebytových prostor směřovaný vůči žalované společnosti , Jméno žalovaného, . byl zamítnutý, když dovodil, že žalobce vlastník nemovitosti není. Dále soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že k platnému převodu práv a povinností na žalovaného nedošlo. Za platné shledal tři časově nejstarší smlouvy/dohody o převodu práv a povinností z původní hospodářské smlouvy o sdružení prostředků na investiční výstavu , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Konkrétně dodatky ze dne 26. 6. 1990, ze dne 9. 10. 1990 a ze dne 10. 1. 1991. U dalších převodů práv a povinností chyběly podle soudu podpisy k tomu způsobilých subjektů, anebo byly-li připojené, byly připojené osobami, kterým k jejich připojení nikdy právo nesvědčilo.

30. Z výpovědí svědků pana , jméno FO, a pana , jméno FO, vyplývá, že znají historii objektu na , Anonymizováno, ulici, když v ní mají své provozovny. Celou situaci vnímali vždy tak, že úplatně nabyli práva a povinnosti k prostorům v uvedeném objektu, které mohou bezplatně užívat. Vlastník se však o nemovitost nikdy nestaral. Bránil jim v běžné údržbě i v investicích. Domnělým vlastníkem bylo v minulosti , Anonymizováno, , adresa, . Nemovitost je silně zanedbaná. Svědci vypověděli, že žalovaný dříve své nebytové prostory užíval. V poslední době se tak již ale neděje. Z výslechu svědka pana , Anonymizováno, bylo zjištěno, že ani žalobce a před ním ani , adresa, se o nemovitost řádně nestaralo. Ta byla velmi zanedbaná. Pro nehoráznou výši nájmu, který po něm žalobce požadoval, musel své podnikání ukončit.

31. Z výpovědi svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (pracovníků žalobce) bylo zjištěno, že nemovitost odpovídala stavebně technicky období 80. let 20. století s tím, že do nemovitosti, nebylo zásadně investováno. Prováděné byly jen dílčí opravy. Nemovitost byla plně napojená na všechny média. Vnitřní prostory žalovaného byly z poloviny zaplněné různým zbožím, lednicemi a nábytkem. Rozhodně v nich neprobíhal dennodenní úklid. Klíče od té části nemovitosti, kterou užíval žalovaný, nikdy neměli. To ve své výpovědi potvrdil i svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který nebytové prostory žalovaného i celý objekt znal, když po dlouhou dobu pracoval jako vedoucí pracovník správy majetku , Anonymizováno, , adresa, a objekt měl ve své správě. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, dále vypověděl, že v objektu byla provedená oprava střechy, dílčí adaptace prostoru , jméno FO, knihovny. Žalovaný od nich nikdy nic nepožadoval. V jeho prostorách byl jedenkrát. Ty žalovaný užíval spíše nahodile. Dříve tam prováděl dražby. Posléze tam skladoval různé věci.

32. Soud k výsledkům provedeného dokazování uvádí, že nad rámec skutečností shora z důkazních prostředků zjištěných, již k rozhodnutí ve věci samé další dokazování provádět nepotřeboval, když obsah dalších ve věci provedených důkazů, anebo zamítnutých důkazních návrhů, nebyl pro rozhodnutí ve věci podstatný, anebo takové důkazy již nemohly být ani provedené, protože byly navržené až po koncentraci řízení (viz. návrhy učiněné u jednání dne 8. 9. 2023).

33. Podle ustanovení § 360a odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb. (dále jen hospodářského zákoníku, „HZ“) v jeho posledním znění platí, že smlouvou o sdružení se zavazují organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společenském zájmu.

34. Podle ustanovení § 360a odst. 2 HZ smlouva o sdružení vymezí zejména a) účel sdružení, dobu, na kterou je smlouva uzavírána, činnost, která je předmětem sdružení, a způsob jejího provádění, popřípadě prostředky, které jsou předmětem sdružení, b) práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a způsob rozdělení zisku nebo ztráty, c) důsledky porušení smluvních povinností, d) způsob vzájemného vypořádání závazků po zániku smlouvy o sdružení.

35. Podle ustanovení § 360a odst. 3 HZ smlouva o sdružení vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy.

36. Podle ustanovení § 360a odst. 4 HZ smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací, dosažením účelu, k němuž byla uzavřena, uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, nebo v jiných případech stanovených ve smlouvě.

37. Podle ustanovení § 360a odst. 5 HZ pokud smlouva o sdružení nestanoví jinak, může zúčastněná organizace od smlouvy odstoupit nebo převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací.

38. Podle ustanovení § 24 odst. 1 HZ právní úkon může být učiněn výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím s ohledem na okolnosti, za kterých se stal, pochybnosti o tom, co chtěla organizace projevit. Podle jeho § 24 odst. 2 HZ k platnosti smluv a ostatních právních úkonů organizací se vyžaduje písemná forma, pokud právními předpisy nebo dohodou nebylo stanoveno jinak. Podle jeho § 24 odst. 3 HZ písemné projevy nemusí být na téže listině. Nahrazení podpisu mechanickými nebo jinými prostředky stačí jen tam, kde je to obvyklé v hospodářském styku nebo kde si to organizace předem dohodnou.

39. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

40. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Po provedeném dokazování shledal soud žalobu částečně důvodnou.

42. Předně je třeba uvést, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce byl v období první poloviny roku 2019, za které je bezdůvodné obohacení požadováno, vlastníkem objektu č. p. , Anonymizováno, na ulici , Anonymizováno, v , jméno FO, , Anonymizováno, (dále jen „nemovitost“) a tedy i osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku u soudu. Uvedené bylo nadto prokázané také příslušným LV listem a jasně deklarované rozsudky vyhlášenými v řízení vedeném pod sp. zn. 52 C 86/2010 , Anonymizováno, v , jméno FO, . Dále bylo postavené na jisto (a mezi stranami sporu to nebylo ani sporné), že žalovaný po celou dobu užívaní části nemovitosti, za její užívání nic neplatil.

43. Sporné mezi stranami naopak bylo, zda je nárok žalovaného po právu a zda mu tedy bezdůvodné obohacení náleží. Pokud pak ano, tak v jaké výši.

44. Za účelem řádného posouzení nároku nezbylo než se předně vypořádat: 1. s tvrzenou neplatností smluv o převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy, 2. s uplatněnou námitkou vydržení a 3. s tvrzeným jednáním žalobce v rozporu s dobrými mravy a dalšími na ně navazujícími doplňujícími námitkami.

45. Na tomto místě lze předeslat, že byť ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 62 C 212/2018 Krajský soud v Brně pod č. j. 74 Co 178/2019-246 dovodil, že to byly socialistické organizace (původně sdružené za účelem společné investice vedoucí k vybudování domu služeb v , Anonymizováno, ), tedy např. , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, apod., kterým podle ustanovení § 71 a § 348 hospodářského zákoníku svědčilo právo dočasného užívání, které se za využití ustanovení § 876 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. transformovalo na právo nájmu či zápůjčky, tak s takovýmto závěrem nalézací soud souhlasit nemůže. S argumentací krajského soudu nelze souhlasit předně proto, že se celý smluvní vztah původních členů sdružené investice v roce 1986 řídil výlučně hospodářským zákoníkem (jeho ustanovením § 360a), když pro přechodná ustanovení § 763 obchodního zákoníku se jím řídí i nadále. Byl to právě obchodní zákoník, který zrušil hospodářský zákoník, ovšem právní vztahy podřazené pod hospodářský zákoník se i nadále jeho obsahem řídily. I proto jej soud při hodnocení právních úkonů a návazných převodů práv a povinností z hospodářské smlouvy jako takové na věc aplikoval. Ve vztahu k nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení pak byl aplikován občanský zákoník platný a účinný od 1. 1. 2014.

46. Soud dále uvádí, že v řízení bylo postupně provedené rozsáhlé dokazování, a to jak pro postupné doplňování skutkových tvrzení ze strany žalobce, tak i pro postupnou argumentaci a rozvíjející se procesní obranu žalovaného. Vše v kontextu postupného připojování soudních spisů, za účelem zjištění jejich obsahu a v nich založených relevantních důkazů, které měly tvrzení procesních stran, ať již prokazovat či vyvracet.

47. V průběhu řízení bylo obsahy spisů sp. zn.: 249 C 251/2009, 2108 C 208/2010, 253 C 240/2011, 2115 C 1/2014 zdejšího soudu prokázané, že , Anonymizováno, , adresa, podalo vůči žalovanému průřezem historie mnoho žalob na vydání bezdůvodného obohacení, když obecně ve vedených řízeních, ať již o zaplacení bezdůvodného obohacení, anebo o vyklizení nebytových prostor, bylo soudy dovozováno či z jiných řízení zjištěno, že skutečným vlastníkem objektu na , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, není , Anonymizováno, , adresa, .

48. Soud opakuje, že např. v rozsudcích vydaných po provedeném dokazování ve věci sp. zn. 21 C 153/2004, sp. zn. 19 C 113/2001 a sp. zn. 44 C 130/2004 zdejšího soudu, bylo již dříve různými odděleními Městského soudu v Brně konstatováno, že nejenže , Anonymizováno, , jméno FO, nesvědčilo vlastnické právo k uvedeném objektu, ale že ani žalované , Jméno žalovaného, . (na základě dohody z roku 1996 o převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy), anebo tehdy žalovanému panu , jméno FO, (na základě dohody z roku 1992 o převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy) žádný titul k bezplatnému užívání vymezených částí nemovitosti nesvědčil, neboť na ně platně práva a povinnosti z původní hospodářské smlouvy o sdružení nepřešla. Soudy dovodily, že k platnému převodu práv a povinností z původní hospodářské smlouvy nedošlo již v roce 1992, neboť na příslušných smlouvách a dalších časově následujících smlouvách, dohodách či dodatcích, pokaždé absentovaly podpisy některých z členů původního sdružení, anebo jejich právních nástupců.

49. Pro procesní obranu žalovaného ad) 1. námitka z bodu 44. tohoto odůvodnění soud dále opakuje, že žalovaný svůj právní důvod k bezplatnému užívání nebytových prostor odvozuje o dohody o převodu práv a povinností ze dne 17. 9. 1996. Uvedenému převodu práv a povinností, jak bylo četnými dohodami prokázáno, předcházelo mnoho jiných převodů práv a povinností z původní hospodářské smlouvy z roku 1986, na které měl chronologicky navazovat i převod práv a povinností na žalovaného z roku 1996, který žalobce za souladný s právem nepovažoval. K takovému závěru dospěl i nalézací soud v tomto řízení, jak bude níže vysvětleno.

50. V řízení bylo hospodářskou smlouvou z roku 1986 prokázané, že to bylo 8 organizací, které se dohodly na sdružené investici, která vedla k výstavbě , Anonymizováno, . Té se platně účastnili: 1. , právnická osoba, , , Anonymizováno, , 2. , právnická osoba, , 3. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, , 4. , právnická osoba, , 5. , právnická osoba, , 6. , právnická osoba, , 7. , Anonymizováno, , 8. , Anonymizováno, , adresa, , právnická osoba, hospodářské smlouvě z roku 1986 soud dodává, že ta byla platná a účinná, když v souladu s jejím obsahem byla nemovitost také vybudována a jednotlivé subjekty ji mohly bezplatně v rozsahu dohodou stanoveným i užívat.

51. Dále platí a soud souhlasí s argumentací strany žalované i s obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 748/2004, podle kterého nebylo třeba při uzavření hospodářské smlouvy o sdružení prostředků k investiční výstavě uzavírat nějakou následnou smlouvu o užívání či jiném obdobném závazku, neboť právo vymezenou část nemovitosti užívat bylo obsažené již v samotné hospodářské smlouvě uzavřené ve smyslu ustanovení § 360a hospodářského zákoníku. To soud považuje za zjevné a při zohlednění obsahu a významu ustanovení § 360a hospodářského zákoníku, ve znění jeho novel, ale i při využití jazykového výkladu obsahu samotné hospodářské smlouvy z roku 1986, jako jasné a logické. Tudíž možnost bezplatného užívání vymezené části nemovitosti by se bezesporu týkala i procesního nástupce jakéhokoliv původního člena hospodářské smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že do jeho práv a povinností platně vstoupil.

52. Soud z jednotlivých postupně do spisu založených souborů smluv a různých právních úkonů, které měly za cíl úplatně převést práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na nové subjekty/nové členy sdružení, dovodil, a to po široké komparaci obsahu těchto právních úkonů, souhlasů, pověření a jednání z různých připojených spisů /ad) např. příloha svazku III. spisu/, že práva a povinnosti ze smlouvy o sdružené investici na žalovaného platně nepřešla.

53. Pohledem celé geneze převodů práv a povinností z původních členů hospodářské smlouvy ze dne 12. 9. 1986 na nové subjekty/členy byla v pořadí první uzavřená dohoda/dodatek mezi , Anonymizováno, , , adresa, a , právnická osoba, ze dne 26. 6. 1990 shledána jasnou a určitou. Jelikož byla náležitě kryta podpisy všech členů smlouvy o sdružení, také i platnou. Co se týká v pořadí druhé dohody, kterou , Anonymizováno, , jméno FO, dne 9. 10. 1990 převedl svá práva a povinnosti z hospodářské smlouvy úplatně na , právnická osoba, , tak i tu soud shledal platnou a účinnou, podepsanou všemi členy sdružení. Co se týká v pořadí třetího převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy, tak k němu došlo smlouvou ze dne 10. 1. 1991. Tou , právnická osoba, , , Anonymizováno, převedl úplatně svá práva a povinnosti na společnost , Anonymizováno, , když i v tomto případě si smluvní strany zajistily souhlas/podpisy od všech ostatních členů sdružení. /Srov. jednotlivé smlouvy založené v příloze svazku III. spisu./54. V pořadí čtvrtou dispozicí s právy a povinnostmi z hospodářské smlouvy byl převod ze dne 19. 10. 1992 uskutečněný mezi , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, , v likvidaci a , jméno FO, a , jméno FO, . I zde, pohledem do spisu založených důkazů, bylo možné dovodit, že podpisy mnohých členů sdružení byly dány. Ovšem nebyl připojený podpis subjektu oprávněného jednat, ať již za stát (za skutečného vlastníka), anebo za , Anonymizováno, , adresa, (za katastrálního vlastníka). Na v pořadí čtvrtý převod práv a povinností tak soud jako na platný (řádně provedený) nenahlíží.

55. U následného a v pořadí pátého převodu práv a povinností učiněného dodatkem ze dne 2. 5. 1995, kterým zamýšlela převést společnost , Anonymizováno, . svá práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., nebyl dán souhlas ani ze strany příslušného orgánu státu, ani souhlas katastrálního vlastníka – , Anonymizováno, , jméno FO, , potažmo , Anonymizováno, , adresa, , které fakticky ani neuznávalo právo předchozích nabyvatelů bezplatně nebytové prostory užívat, a to s argumentací, že právo platně nenabyli. Na tom nic nemění ani skutečnosti, že některé souhlasy skutečných členů sdružení byly dány, případně že byly dány podmíněně, anebo osobami, které se platnými členy hospodářského sdružení nestaly (viz. souhlasy/podpisy pana , jméno FO, a , jméno FO, ). Pokud byla smlouvou ze dne 20. 11. 1995 převedená práva a povinnosti z hospodářské smlouvy z , právnická osoba, , , Anonymizováno, na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., tak i ve vztahu k tomuto převodu absentují souhlasy dalších členů sdružení. Tudíž uvedený převod byl soudem shledán také neplatným. V uvedeném ohledu a při chronologickém pořadí následovala smlouva o převodu práv a povinností ze dne 17. 9. 1996, která byla uzavřená mezi , právnická osoba, – v likvidaci a žalovaným. Zde opět platí, že nebyla dodržená podmínka nezbytnosti připojení všech podpisů skutečných členů sdružení. Byly-li pak nějaké podpisy ke smlouvě dále připojené, stalo se tak až ex post, anebo nebyly připojené skutečnými členy sdružení. Jinak řečeno, počínaje v pořadí od čtvrtého převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy, byly všechny další převody neplatné. Dále lze dodat, že i pohledem ujednání původních členů učiněných v samotné hospodářské smlouvě, bylo podmínkou platnosti při ukončení smluvního vztahu/hospodářské smlouvy, mít písemný souhlas všech skutečných členů sdružení. Tudíž i jakákoliv změna, natož její podstatná změna, musela být činěná se souhlasem všech členů sdružení. To bez výjimky stanovovala i tehdy platná právní úprava v ustanovení § 360a odst. 5 hospodářského zákoníku, v jeho posledním znění. Tedy ve znění, které bylo platné a závazné pro všechny dispozice s právy a povinnostmi z hospodářské smlouvy od roku 1990.

56. K neplatným převodům práv a povinností z hospodářské smlouvy z roku 1986 zbývá dodat, že ani případné problémy ve vzájemné komunikaci mezi participujícími subjekty, nemohou ospravedlnit a zhojit to, že některé podpisy absentují, když v době postupného převodu práv a povinností mezi jednotlivými subjekty byly všechny příslušné osoby k dispozici, jak je patrné např. z jednotlivých výpisů z obchodního rejstříku, týkajících se obzvláště státních podniků. Pokud již byly v likvidaci, tak byli k dispozici ustanovení likvidátoři. Z hlediska práva pak nedává žádný význam argumentace, spočívající v tom, že výmazem státních podniků z obchodního rejstříku došlo ke konvalidaci právních úkonů a z toho dovozovat, že příslušné souhlasy/podpisy s převodem práv a povinností z hospodářské smlouvy byly dány k okamžiku výmazu státního podniku z obchodního rejstříku apod. Taková argumentace je zcela lichá a žádné právně relevantní důsledky ve vztahu k hodnocení věci ze strany soudu nemohla přivodit.

57. Na tomto místě soud opakovaně připomíná, že to byl samotný hospodářský zákoník, který obsahoval i ustanovení týkající se právních úkonů, platnosti/neplatnosti smluvního vztahu při nedostatku formy. A i když byl hospodářský zákoník zrušený obchodním zákoníkem, tak v ustanovení § 763 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb.) bylo adresátům právní normy jasně sdělovalo, že „Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy.“ Tudíž jakékoliv dispozice s právy a povinnostmi, týkajícími se hospodářské smlouvy z roku 1986 se řídily a nadále se řídí právě hospodářským zákoníkem. Ten stanovoval povinnost dodržet při převodu práv a povinností obligatorní písemnou formu, což ve svém důsledku znamenalo, že práva a povinnosti z hospodářské smlouvy z roku 1986 mohla být převáděná jen s písemným souhlasem všech sdružených organizací/subjektů. Jelikož souhlasy sdružených subjektů od v pořadí čtvrtého převodu nebyly dány, nepřešla platně práva a povinnosti z hospodářské smlouvy ani na žalovaného.

58. Na uvedeném závěru soudu nemůže nic změnit ani to, že po roce 1989 došlo ke změnám ve společnosti i v právní řádu jako takovém. Ovšem požadavek připojení všech v úvahu připadajících podpisů k písemným úkonům nebyl ničím nestandardním ani před rokem 1989 ani po něm. Na věci také nemění nic ani skutečnost, na kterou poukazoval žalovaný, tedy že došlo ke špatnému zapsání vlastníka nemovitosti do katastru nemovitostí, když na místo státu/ČR bylo chybně zapsané vlastnické právo pro , Anonymizováno, , adresa, . Uvedená skutečnost však s neplatně provedenými převody práv a povinností fakticky nesouvisí, když soud by jako platně daný souhlas hodnotil i podpis příslušné smlouvy o převodu práv a povinností připojený , Anonymizováno, , jméno FO, či jeho městskou částí. Jejich podpisy však na většině smluv o převodu práv a povinností z hospodářské smlouvy připojené nebyly.

59. Co se týká procesní obrany žalovaného, spočívající v tom, že vlastnické právo k nemovitosti, anebo k jemu vyhrazené části nemovitosti vydržel ad) 2. námitka z bodu 44. tohoto odůvodnění, případně, že vydržel právo odpovídající věcnému břemenu k jim užívané části nemovitosti ji bezplatně užívat, tak k uvedené procesní obraně lze uvést, že podle ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle ustanovení § 130 téhož předpisu platí, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře v tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná. Pro obsah právní úpravy soud uvedené nezkoumá jen ryze subjektivním pohledem osobního přesvědčení držitele/žalovaného, tedy tak, zda se cítí být vlastníkem či oprávněným z věcného břemene, ale pohledem zákonné úpravy (občanského zákoníku) podpořené konstantní judikaturou (např. sp. zn. 26 Cdo 4024/2010 Nejvyššího soudu ČR), tedy objektivním úhlem pohledu. Při zachování běžné a rozumně očekávané míry opatrnosti, by žalovaný musel mít bez objektivních pochybností za to, že mu vlastnické právo, anebo právo odpovídající věcnému břemenu po právu náleží. Obecně platí, že tzv. dobrá víra oprávněného zaniká ve chvíli, kdy se objevily takové skutečnosti, které mohly jen vyvolat pochybnost o tom, že mu věc/nemovitost/její část nepatří. Soud z důvodu jistoty uvádí, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4024/2010 bylo dovozené v jeho právní větě, že: „Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží (§ 130 odst. 1 obč. zák.), nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva. Při posouzení otázky, zda byl držitel „se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří“, je třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří. Tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné.“ Dále Nejvyšší soud ČR uvedl, že „Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Takovým titulem (právním důvodem) se může, v případě vydržení vlastnického práva, rozumět pouze právní úkon, jímž se věc převádí na jiného vlastníka, např. smlouva kupní, darovací, dohoda spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí státního orgánu apod.“60. Po přiblížení okolností týkajících se platného vydržení, je jasné, že na straně žalovaného nikdy dobrá víra v to, že je: vlastníkem/domnělým vlastníkem nemovitosti, její ideální části, anebo oprávněným z věcného břemene, nebyla, když od počátku si byl žalovaný vědom toho, že je jako vlastník v katastru nemovitostí evidované , Anonymizováno, , adresa, . A přestože s tím nesouhlasil, tak věděl, že se zastupitelstvo , Anonymizováno, , jméno FO, zabývalo i případným vypořádáním investice a byl si rovněž dobře vědom toho, že o tom, kdo je vlastníkem nemovitosti, byly vedené spory již v 90. letech 20. století. Žalovaný sám byl také pravidelně žalován ze strany , Anonymizováno, , jméno FO, na vydání bezdůvodného obohacení (sp. zn. 19 C 113/2001 zdejšího soudu), ale i na vyklizení nemovitosti (sp. zn. 44 C 130/2004 zdejšího soudu), kterou měl okupovat bez právního důvodu. Byť sám žalovaný tvrdil, že k nemovitosti může mít nějaký věcně právní vztah na základě smlouvy o převodu práv a povinností z roku 1996, o čem soud přesvědčený není, tak nelze nevidět, že jednatel žalovaného byl právně vzdělaný a měl tak bezesporu reálný nadhled nad obsahem jednotlivých právních úkonů (uvedené vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného). Předně tu ale byl spor vedený pod sp. zn. 38 C 374/94 Městského soudu v Brně, ve kterém bylo zpochybňováno vlastnické právo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, ze strany pana , jméno FO, , a do kterého žalovaný aktivně vstoupil již v roce 1997. Již z toho samotného jednání bylo zjevné, že tu existují vážné pochybnosti o tom, kdo je vlastníkem nemovitosti, anebo osobu s věcně právním vztahem k nemovitosti. Tudíž, při objektivním hodnocení okolností se již v devadesátých letech 20. století objevily vážné pochybnosti o tom, komu by měla nemovitost, anebo její části věcně právně náležet, ale i o tom, kdo by měl být jejím skutečným, a nikoliv jen katastrálním vlastníkem apod. Pozice žalovaného nikdy nebyla taková, že mohl být skutečně důvodně a bez vážných pochybností přesvědčený o tom, že by měl být vlastníkem/spoluvlastníkem vymezené části nemovitosti, anebo že by mohl nabýt věcné břemeno bezplatného užívání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3249/2009).

61. Soud dále uvádí, že vydržení samotného užívacího práva je z povahy věci nemožné, když nejde o právo k věci cizí, ale o právo závazkové, které obecně vydržet nelze. Jinak řečeno, vydržení se týká věcných práv a nikoliv práv závazkových. V uvedeném ohledu lze také odkázat na rozhodnutí, na které v rámci své argumentace odkázal již žalobce, tedy rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2958/2000 Nejvyššího soudu v Brně.

62. Pokud soud postavil na jisto, že žalovanému k jím užívaným prostorům nesvědčí žádné obligační ani věcné právo, tak se dále zabýval tím, zda a případně v jaké výši, by žalobci měl nárok náležet. Za tím účelem byl využitelný žalobcem předložený znalecký posudek, který se poměrně podrobně a dostatečně zabýval stavem nemovitosti. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, byl v nemovitosti v průběhu nedávné historie opakovaně a její stavebně technický stav i neduhy znal. Obecnou cenu nemovitosti stanovil tzv. srovnávací metodou, při porovnání s tehdy v úvahu připadajícími jinými nabízenými srovnatelnými nebytovými prostory. Za využití korekčních koeficientů poměrně logicky stanovil výši výsledné ceny - obvyklého nájemného, která ve své výši odpovídá výši bezdůvodného obohacení, při výměře žalovaným užívaných prostor v rozsahu 321,86 m2. Znalecký posudek byl také krytý doložkou ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř., když i pro obsah přesvědčivého dovyslechnutí znalce ing. , jméno FO, k jeho závěrům, neměl soud důvod užitou metodu ocenění a jím stanovenou obvyklou cenu zpochybňovat. Ovšem pro žalovaným zpochybňovanou a jím skutečně užívanou výměru, ale i pro historicky velké množství soudních sporů, které byly ohledně nemovitosti vedené, soud v řízení ustanovil znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který se vyjadřoval jak ke znaleckému posudku společnosti , právnická osoba, , tak stanovili i výměru žalovaným užívané plochy, ale i výši obvyklé ceny nájemného v období od 1. 1. 2019 do 5. 6. 2019.

63. Soud konstatuje, že soudní znalec , tituly před jménem, , jméno FO, nedovodil, že by znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , zpracovávající za , právnická osoba, znalecký posudek, měl při jeho zpracování postupovat špatně, a že by žalovaným užívaný nebytový prostor měl být oceněný chybným způsobem či se při jeho zpracování odchyloval od platných metodik. Naopak, jeho závěry soudem ustanovený znalec podpořil. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, svým znaleckým posudkem jen dílem korigoval rozsah skutečně žalovaným užívaných/uzamčených vnitřních prostor, které stanovil na 319,1 m2, když vysvětlil důvod případné odchylky provedeného měření (jím provedeného digitálně) a sám stanovil cenu bezdůvodného obohacení (obvyklého nájemného) za žalované období na částku 190 881,60 Kč (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4162/2015). I znalec , tituly před jménem, , jméno FO, pro účely výpočtu použil komparativní metodu, při které vyšel z obsahu smluv o nájmu předmětné nemovitosti, které byly v minulosti uzavřené, za současného seznámení se se stavem nemovitosti a žalovaným užívaných prostor, když i on řádně vysvětlil použití tzv. korekčních koeficientů. Soud po jeho dovyslechnutí již neměl žádný důvod věnovat další pozornost opakovanému zpochybňování znalcem vyslovených závěrů. Ty byly pro soud jasné a logické a soud se obsahem znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ztotožnil. Soud také zdůrazňuje, že i přes námitky žalovaného a dotazy soudu oba znalci jednoznačně uvedli, že prostory svoji hodnotu mají, a že rozhodně nelze jakkoliv dále snižovat výši znalecky stanoveného obvyklého nájemného. To by neodpovídalo realitě ani situaci na trhu, hodnotě nemovitosti či žalovaným užívaných prostor, byť je/jsou v zanedbaném stavu. Soud tyto závěry znalců akceptoval jako dostatečně odborné a přesvědčivé. Podložené i četnými nájemními smlouvami založenými v připojených soudních spisech a k důkazu i provedenými.

64. Přes dílčí polemiku ohledně výměry užívaných prostor se soud nakonec přiklonil k závěrům znaleckého zkoumání znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který se přímo v zadání znaleckého posudku soustředil na řádné přeměření žalovaným užívaných prostor, když jím stanovenou výměru 319,1 m2 soud považuje za reálnou a za výchozí. Jakékoliv další znalecké zkoumání výměry žalovaným užívaných prostor soud za racionální a ekonomicky odůvodnitelné nepovažoval. Lze tak uzavřít, že výměru, na kterou odkazoval žalovaný, jako na výměru, kterou ve skutečnosti užívá, ať již podle projektové dokumentace, anebo podle obsahu smlouvy o převodu práv a povinností z roku 1996, soud jako řádně stanovenou a skutečnou, neshledal. Jinak řečeno, při další úvaze o tom, v jaké výši je nárok žalobce po právu mohl soud vyjít ze závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který obvyklou cenu nájemného/výše bezdůvodného obohacení stanovil za celé žalované období na částku 190 881,60 Kč při uvažované výměře 319,1 m2 žalovaným užívané plochy.

65. Dále se soud zabýval tím, zda postup žalobce ad) 3. námitka z bodu 44. tohoto odůvodnění, je v tomto řízení zjevným zneužitím práva (§ 8 zákona č. 89/2012 Sb.), na což opakovaně upozorňoval žalovaný, anebo se příčí dobrým mravům (např. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.), anebo je jeho jednání zjevně nespravedlivé. Po zvážení všech okolností případu i argumentace žalovaného dospěl soud k závěru, že nárok žalobci může být v řízení přiznán, ovšem jen v soudem korigované výši ½ částky stanovené znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, .

66. Přestože se žalovaný v průběhu řízení stavěl do role osoby, která v procesní pozici vedlejšího účastníka pomohla žalobci se k vlastnictví nemovitosti dostat, a která se o nabytí a zisk žalobce významně zasloužila a nespravedlivě na to nakonec doplatila, neboť žalobce finanční prostředky z prodeje nemovitosti utržil a žalovaný z nich žádný prospěch neměl, tak tomu soud uvádí, že v průběhu vedeného řízení nebylo prokázané, že by se žalobce, kdy vzdal některých svých práv, anebo že by se zavázal nájemné/bezdůvodné obohacení po žalovaném nepožadovat. To tvrzené stranami sporu nebylo a nebylo to v řízení ani prokázané. To, že někdo z pozice vlastníka nemovitosti bezdůvodné obohacení po osobě nemovitost užívající požaduje, neznamená, že by své pozice vlastníka měl zneužívat, a že by mu neměla být poskytnutá ochrana prostřednictvím soudu. Soud nedospěl k závěru, že by ke zneužití práva v tomto řízení skutečně došlo. Pokud se již žalobce rozhodl pro uplatnění žalobního nároku, ať již s tou argumentací, že se jako řádný hospodář stará o využití státního majetku či z jakéhokoliv jiného důvodu, tak jednal v souladu s právní úpravou. Ani pro skutečnost, že vztah účastníků i po vzájemných jednáních (minimálně v roce 2016 vedených, ad/ příslušný zápis z jednání) nebyl vyřešený nájemní smlouvou, anebo jiným smluvním ujednáním, nelze považovat za zneužití práva, neboť žalobce se předem žalovanému k ničemu nezavazoval. Ke zneužití práva (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ) tak ze strany žalobce nedošlo. Nedošlo ani k žádnému promlčení práva, na které žalovaný odkazoval ve vztahu ke vznesené námitce neplatnosti smlouvy/smluv o převodu práv a povinností, neboť k té soud přihlížel při hodnocení jednotlivých právních úkonů/smluv o převodu práv a povinností ex officio, když pohledem hospodářského zákoníku se zabýval i zákonnou a sjednanou formální stránkou právních úkonů. Také nelze mít za to, že by postupu žalobce měl být vůči žalovanému z nějakého důvodu neúčinný apod., jak na to žalovaný poukazoval.

67. To, že žalobce nemovitost prodal, a za prodej utržil peníze a žalovaný z prodeje nic nezískal, nakonec s uplatněným nárokem ani nesouvisí. Žalobce peníze z prodeje nemovitosti obdržel důvodně, když oproti převodu svého vlastnického práva obdržel od kupujícího kupní cenu, z čehož pro žalovaného neplyne žádná výhoda či nevýhoda. Lze dodat, že ani důvod pro vypořádání žalovaného investice tu dán není, neboť jak již soud shora vysvětlil, tak práva a povinnosti z hospodářské smlouvy na žalovaného platně nepřešla.

68. Soud ovšem při rozhodování o výši přísudku a jeho možné redukci zohlednil to, že nedošlo k řádnému vyjasnění právních vztahů k nemovitosti již na počátku 90. let 20. století, a že to nebyl žalovaný, kdo by takový stav zavinil. Naopak, že to byly jak státní podniky, zanikající národní výbor i , Anonymizováno, , adresa, , ale i sama ČR, kdo participovali na tom, že bylo do katastru nemovitostí zapsáno Statutární město , adresa, . Jinými slovy řečeno, že to byl stát/ČR, kdo připravoval veškerou legislativní úpravu, a že právě i chybou státních orgánů bylo nesprávně zapsáno vlastnické právo k nemovitosti ve prospěch , Anonymizováno, , jméno FO, . Nebyl to tak žalovaný, kdo zapříčinil počátek komplexní nepřehlednosti důsledků jednotlivých právních úkonů a jednání a z nich pramenících soudních sporů, které utvářely celkový faktický a právní stav věci.

69. Svoji váhu při úvaze soudu mělo i to, že přestože o nemovitosti a o vypořádání možné investice bylo mnohokrát jednáno, což bylo prokázané např. i výslechy fundovaných osob: , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, zdejšího soudu, ale i zmiňovanými zápisy z jednání zastupitelstva či rady města v roce 1993 a 1999, tak k odstranění právní nejistoty nedošlo.

70. Svoje místo při úvaze soudu o redukci žalobcova nároku mělo také to, že pro patový stav věci byl sám žalovaný v nelehkém postavení, neboť čelil četným a průběžně vedeným soudním sporům se , Anonymizováno, , jméno FO, , ale i reálně sníženému komfortu při užívání části nebytových prostor, se zjevnou limitací možnosti jejich rozvoje, což bylo prokázané jak znaleckými posudky, tak i z výslechy svědků: panů , jméno FO, , , jméno FO, , , Anonymizováno, a , jméno FO, .

71. Soud neopomněl zohlednit také to, že při podpisu dohody o převodu práv a povinností jednal žalovaný i s důvěrou v uvedený právní úkon (v jeho platnost), neboť druhou stranou smluvního ujednání byl pro něj důvěryhodný státní podnik, který pro žalovaného více méně splýval se státem. Tedy jeho důvěra v platnost právního úkonu/jednání byla zmiňována důvodně.

72. Na druhou stranu to ale byl právě žalovaný, kdo reálně prostory žalobce užíval, kdo je měl pro sebe uzamčené a kdo je cca 20 let užíval zcela bezplatně. Byl to tak jen sám žalovaný, kdo katastrálního a následně reálného vlastníka z možnosti užívat nebytové prostory fakticky vyloučil, byť je nakonec sám (podle svých tvrzení i obsahu výpovědi slyšených svědků) po mnoho posledních let aktivně ani neužíval. Právě vyloučení vlastníka z užívání jeho nemovitosti zakládá důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1069/2015).

73. Soud si je také dobře vědom toho, že to byl žalovaný, kdo jako podnikatel nesl ve vztahu ke svému podnikání i k němu se váznoucí podnikatelské riziko, a že to byl opět žalovaný, kdo byl při zakoupení práv a povinností z hospodářské smlouvy motivován snahou získat výhodné aktivum, které by dále zhodnotil. Tím však převzal i riziko možného zmaření investice či případného podnikatelského neúspěchu. Při současné existenci právně vzdělaného jednatele žalovaného, pak bezesporu mohl žalovaný lépe své následné kroky přizpůsobovat aktuálnímu stavu věci a pokusit se například, při již existujících důvodných pochybnostech o tom, kdo je vlastníkem nemovitosti, vést jednání se státním podnikem např. o narovnání či dílčím vyrovnání se, když státní podnik byl z obchodního rejstříku vymazaný až v roce 2014.

74. Pro vše posledně uvedené mohl soud důvodně dovodit, že žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) náleží jen v jeho poměrné výši, a to v rozsahu ½ z částky stanovené znalcem ing. Tesařem, když soudem shora nastíněné komplexní posouzení věci lépe odráží celkové okolnosti daného případu a je souladné s dobrými mravy, a to přestože výroky I. a II. rozsudku nemusejí plně odpovídat náhledům žalobce a žalovaného na danou věc. Závěry soudu též odpovídají spravedlivému uspořádání vztahů mezi oběma účastníky řízení. Vše při vědomí skutkově i právně komplikovaného nároku, který má svůj původ již v 80. a 90. letech 20. století.

75. Při hodnocení věci měl soud na zřeteli i to, že při posuzování vlastnických a uživatelských práv, ale i práv z hospodářské smlouvy o sdružené investici, chybovaly téměř všechny subjekty, které kdy byly účastny jakékoliv právního úkonu/jednání ve vztahu k nemovitosti zbudovaného v rámci akce Z. Výslednému hodnocení nároku žalobce ze strany soudu odpovídají výroky I. a II. rozsudku.

76. Výše úroku z prodlení, která byla žalobci přiznaná, má svoji oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když počátek prodlení žalovaného (s jeho plněním) byl stanovený správně. Výše úroku z prodlení odpovídá obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

77. Co se týká nákladů řízení a soudem zálohově hrazeného znalečného, tak v souvislosti se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo za jeho zpracování soudem vynaloženo 10 568 Kč (č. l. 299 spisu) a za účast znalce u jednání 1 550 Kč (č. l. 324 spisu). Za výslech zpracovatele žalobcem předloženého znaleckého posudku soud zálohově zaplatil 2 893 Kč (č. l. 259 spisu). Tedy celkem 15 011 Kč. Poměrem celkového procesního úspěchu žalobce a jeho celkového procesního neúspěchu bylo soudem rozhodnuto tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na znalečném částku 7 656 Kč a žalovanému 7 355 Kč (výroky III. a IV. rozsudku). Uvedené má svoji oporu v ustanovení § 148 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud stanovil vždy (ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř.) jako 15 denní, která je obecně lhůtou vhodnější, než je obvyklá lhůta 3 denní.

78. Protože žalobce byl od soudních poplatků osvobozený § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. a žalovaný byl v řízení neúspěšný co do částky 95 440 Kč, přešla na něj poplatková povinnost (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Proto mohlo být za využití položky 1, bodu 1., písm. b) sazebníku poplatků citovaného zákona rozhodnuto tak, jak je to uvedené ve výroku V. rozsudku.

79. Pro skutečnost, že v řízení byl procesní úspěch žalobce a žalovaného více méně stejný, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že si každý z účastníků své náklady řízení ponese ze svého (výrok VI. rozsudku).