241 C 17/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Jakubíčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobce A zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Jméno advokátky ., sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 106 192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 73 292 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 32 899 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 106 192 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, jakož i co do úroku ve výši 12 % p. a. z částky 98 330,91 Kč od 31. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 10. 2025 dosáhne částky 371 635 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 106 192 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 106 192 Kč ve výši 11,5 % ročně od 31. 10. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12 % p. a. z částky 98 330,91 Kč od 31. 12. 2025 do zaplacení, minimálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 10. 2025 dosáhne částky 371 635 Kč (č. l. 76 spisu). V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 12. 2024 pod č. , hodnota, čerpala od žalobce finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se zavázala zaplatit ve 48 splátkách po 6 452 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci. Protože žalovaná své povinnosti řádně neplnila, dostala se do prodlení. S ohledem na skutečnost, že svůj dluh dobrovolně neuhradila, a to ani přes výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.

2. Žalobce neměl za to, že by vůči žalované postupoval v rozporu se smyslem zákona o spotřebitelském úvěru. Neměl ani za to, že by finanční prostředky, které žalované poskytnul, jí poskytnul za nápadně nevýhodných podmínek, anebo že by smlouva o úvěru měla být např. neplatná, neboť finanční prostředky žalovaná prokazatelně obdržela a její úvěruschopnost byla dostatečným způsobem prověřená prostřednictvím s jednající zprostředkovatelky. Žalovaná veškeré jí předložené listiny podepsala. Je tedy zjevné, že věděla, za jakých podmínek smlouvu o úvěru uzavírá. Pokud se týká jejich nákladů na bydlení a dalších nákladů, tak je jasné, že žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost. Náklady, které uvedla zprostředkovatelce, odpovídaly obecné situaci na trhu, anebo nebyly nelogické. Výše příjmu žalované byla také poměrně vysoká. Tudíž tu nebyl jediný důvod, proč by nemohl žalobce žalované finanční prostředky poskytnout.

3. Žalovaná k věci uvedla, že s žalobu nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnuta. Fakticky je možné žalobci uhradit jen to, co mu ještě nebylo z její strany na jistině uhrazené. Tzn., že z její strany bylo čerpáno 100 000 Kč a na uvedenou částku již sama zaplatila 26 707 Kč. Žalobci tak po právu náleží jen částku 73 293 Kč. Nesporné je, že finanční prostředky od žalobce skutečně obdržela. Na druhou stranu, co se týká informací uvedených v hodnocení klienta, tak ty skutečnosti neodpovídají. Ty ona sama zprostředkovateli nesdělila. Jejich smluvní vztah byl sjednáván telefonicky. Hovořila se zprostředkovatelkou o různých věcech. Pravdou také je, že pokud podepisovala písemnosti, tak ty již sama nečetla. Výše jejích příjmů nebyla tak vysoká, jak bylo žalobcem tvrzené a její výdaje v listinách uvedené, byly ve skutečnosti mnohem vyšší, neboť byla úvěrově angažovaná u mnoha dalších poskytovatelů úvěru. Nemá za to, že by žalobce provedl všechno náležitým způsobem a řádně posoudil její majetkovou situaci. Ona sama se ve financích přespříliš neorientovala. Peněz se jí nedostávalo. Žalobce nepostupoval řádným způsobem a porušil její práva spotřebitele, když částky, které měla zaplatit, rozhodně neodpovídaly situaci na trhu. RPSN mnohonásobně převyšovala obvyklou výši sazeb obdobných úvěrů. S ostatními věřiteli se byla schopná dohodnout, ale obchodní strategie žalobce byla a je zcela jiná. Žalobce nerespektuje žádné hranice ani pravidla a požaduje částky mnohonásobně převyšující poskytnuté finanční prostředky. Sama se snaží svoji situaci aktivně řešit. Žalobkyně zdůraznila, že je schopná na dluh splácet částku 2 000 Kč měsíčně, neboť ta odpovídá jejím skutečným možnostem a schopnostem.

4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (č. l. 37 a následující spisu) vyplývá, že byla uzavřená mezi žalobcem a žalovanou a týká se žalované poskytnuté částky 100 000 Kč. Uvedená částka měla být zaplacená ve 48 splátkách po 6 452 Kč měsíčně. Za 4 roky mělo být žalovanou žalobci zaplacené 309 696 Kč, když výše úrokové sazby činila 72,85 % ročně a RPSN 102,83 % ročně. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr zaplatila 4 splátky po 6 452 Kč a jednu ve výši 899 Kč. Celkem 26 707 Kč.

6. Z oznámení o schválení se podává, že věřitel/žalobce za podmínek uvedených v návrhu spotřebitelského úvěr skutečně jeho čerpání žalovanou schválil, když částka 100 000 Kč byla zaslaná na účet žalované. Z interního systému žalobce ve vztahu ke , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet žalované pod č. , č. účtu, bylo deponováno ze strany žalobce dne 30. 12. 2024 100 000 Kč.

7. Z výzev k úhradě dluhu ze dnů: 16. 5. 2025, 16. 7. 2025 a 29. 10. 2025, adresované žalované, se podává, že věřitel jí vyzýval k respektování smluvního závazku a k úhradě splátek, které prozatím uhrazené nebyly. Také z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvaná prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky.

8. V tzv. popisu na dálku žalobce vysvětlit, jakým způsobem jsou listiny mezi žalobcem a klienty podepisovány prostřednictvím jedinečných kódů, telefonních SMS zpráv apod.

9. Z předsmluvního formuláře, dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě bylo soudem zjištěno jaké parametry smluvního vztahu byly mezi stranami sporu sjednané s tím, že částka 100 000 Kč měla být žalovanou uhrazená ve 48měsíčních splátkách. Celkem mělo být žalovanou věřiteli zaplacené 309 696 Kč.

10. Z karty hodnocení klienta se podává, že čistý příjem žalované měl činit částku 39 400 Kč měsíčně a výdaje částku 12 040 Kč měsíčně s tím, že za bydlení by mělo být žalovanou placené 6 580 Kč měsíčně. Žalovaná měla být svobodná a mít vzdělání s maturitou. I uvedená listina je podepsaná jedinečným kódem ze strany žalované.

11. Z výpisu z účtu založeném na č. l. 14 až č. l. 16 spisu bylo zjištěno, že žalovaná měla bankovní účet vedený u ČSOB a.s. Uvedený výpis se týkal února 2024. Z něj mimo jiné vyplývá, že výše příjmů žalované od společnosti od , právnická osoba, činila částku 31 048 Kč měsíčně.

12. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že zaměstnavatel , právnická osoba, žalované dne 9. 12. 2024 zaplatil částku 28 462 Kč a dne 18. 11. 2024 částku 31 048 Kč.

13. Z č. l. 20 spisu je pátrané, že zprostředkovatelka úvěru (pracující pro žalobce) byla paní , jméno FO, . Z výpisu z nebankovního registru klientských informací nevyplývá, že by žalovaná měla být osobou zatíženou nesplacenými závazky.

14. Ze smlouvy o nájmu uzavřené žalovanou, jako nájemkyní pro období od 1. 3. 2025 do 28. 2. 2026 bylo zjištěno, že v bytě 3 + kk svědčilo žalované právo nájmu za částku 20 000 Kč měsíčně + ceny za služby s nájmem související. Dne 16. 6. 2025 bylo rozhodnuto úřadem práce o přiznání částky 8 335 Kč měsíčně žalované. Následně byla dávka snížená na částku 7 197 Kč měsíčně.

15. Ze mzdového listu žalované bylo soudem zjištěno, že její příjem v listopadu 2025 byl u společnosti , právnická osoba, . ve výši 45 000 Kč. V čistém pak ve výši cca 35 600 Kč měsíčně.

16. Z listin do spisu založených žalovanou je zjevné, že žalovaná uzavřela se společností LederFin s.r.o. mnoho dílčích spotřebitelských smluv o úvěru. Ve vztahu k nim došlo dne 13. 5. 2025 k uzavření dohody o úhradě zbylého dluhu ve výši 8 607 Kč ve splátkách po 800 Kč měsíčně. Uvedené dílčí úvěry žalovaná čerpala v rozmezí od 16. 7. 2024 do 15. 2. 2025. Šlo o cca deset smluvních vztahů.

17. Se společností , právnická osoba, byla rovněž uzavřená dohoda o úhradě dlužných závazků, když dluh ve výši 14 400 Kč se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 800 Kč měsíčně, počínaje od 15. 8. 2025.

18. Ve vztahu k žalobci pak žalovaná inicializovala řízení před finančním arbitrem, neboť žalobce byl jediný, s kým se žalovaná nemohla domluvit.

19. Z dohody o narovnání se společností , právnická osoba, vyplývá, že žalovaná svůj závazek ve výši 4 788 Kč vůči žalovanému uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej zaplatit ve splátkách po 532 Kč měsíčně.

20. Z dodatku (č. l. 71 spisu) smlouvy uzavřené mezi žalovanou a Air bank a. s. je patrné, že i v tomto případě se žalovaná zavázala zaplatit bance dlužnou pohledávku ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně.

21. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, bankou a.s. a žalovanou, soud zjistil, že i v tomto případě se žalovaná zavázala zaplatit svůj dluh ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 13,37 % a s RPSN ve výši 14,21 % ve 48 splátkách po 813 Kč měsíčně, a to počínaje od 24. 5. 2024.

22. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

28. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. V této právní věci bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaná od žalobce čerpala finanční prostředky podle mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 100 000 Kč s tím, že uvedené finanční prostředky jí byly převedené na bankovní účet. Dále bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaná na poskytnuté finanční prostředky zaplatila žalobci částku 26 707 Kč.

31. V této projednávané věci soud u jednání dne 15. 4. 2026 žalobce poučil ve smyslu ustanovení § 5, § 101 a § 118a zákona č. 99/1963 Sb. (dále i jen „o. s. ř.“), že smluvní vztah mezi stranami uzavřený nemusí být soudem hodnocený jako závazek vzniklý z titulu platně uzavřené smlouvy o úvěru, ale může být ze strany soudu hodnocený jako bezdůvodné obohacení, a to pro listinné důkazy do spisu založené a pro procesní obranu žalované.

32. Žalobce v reakci na soudem dané poučení uvedl, že k dispozici již nemá žádné další důkazy, kterými by prokázal svá skutková tvrzení či další, v minulosti provedené, prověření úvěruschopnosti žalované. Soud proto ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a v řízení provedeného dokazování, když dospěl k závěru, že mezi stranami sporu byla uzavřená úvěrová smlouva, podle které se finanční prostředky ve výši 100 000 Kč dostaly do dispozice žalované, a že žalovaná na jí poskytnutý úvěr zaplatila žalobci částku 26 707 Kč. Pohledem nezaplacené jistiny, tak žalovaná žalobci dluží částku 73 293 Kč.

33. Byť žalobce v řízení odkazoval na skutečnost, že jeho postup v rámci smluvního vztahu a podmínky, za kterých úvěr žalované poskytnul, nebyly rozporné se zákonem, tak žalovaná tvrdila pravý opak. Soud při hodnocení důkazů jednotlivě, ale i všech v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) dospěl k závěru, že postup žalobce při poskytnutí úvěru se skutečně vymykal postupu, který je běžný, ať již v bankovním či nebankovním sektoru při poskytování úvěrů, neboť úvěr, který byl žalované poskytnutý na dobu 48 měsíců, tedy na 4 roky, při výši RPSN 102 % ročně a úrokové sazbě vyšší než 72 % ročně, byl nebývale vysoký a nevýhodný a hrubě zvýhodňující žalobce, jako věřitele na úkor spotřebitele (§ 419 o. z.). Pohledem vztahu podnikatel/žalobce a spotřebitel/žalovaná soud mohl dovodit, že došlo k porušení ustanovení týkajících se obecné platnosti smluv, tedy ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku.

34. Jinak řečeno, nepřiměřenou výši sjednaného úroku nebylo možné akceptovat ani při vědomí toho, že je žalobce nebankovním subjektem. Stran výše RPSN nelze hovořit jen o nevýhodnosti či zjevné nevýhodnosti, ale prakticky o lichevním postupu žalobce. Takový postup je však nepřípustný a nemravný, tudíž i neplatný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobci tak nemohlo být přiznáno nic jiného než bezdůvodné obohacení, představující právě částku 73 293 Kč, neboť podmínky, za kterých byl úvěr poskytnutý, byly fakticky více než pěti či šestinásobně nevýhodnější, než bylo obvyklé v uvedené době na bankovním trhu, a to např. i při porovnání podmínek, za kterých žalovaná čerpala finanční prostředky od ČSOB a.s. v období roku 2024, u kterých RPSN činilo jen cca 14 % ročně.

35. Soud měl také výhrady i ke způsobu prověření majetkových poměrů žalované, kdy, byť smlouvu o úvěru uzavíral žalobce prostřednictvím zprostředkovatelky, tak je zjevné, že částka 39 000 Kč, coby průměrný čistý příjem žalované, nebyl doložený žádným důkazem z té doby pocházejícím. Reálné příjmy žalované v uvedené době však spíše oscilovaly kolem hranice 30 000 Kč měsíčně. Soud také neměl důvod nevěřit tvrzením žalované, že hodnocení klienta bylo provedené zprostředkovatelem tak, že nebyly ověřené její skutečné výdaje, když v hodnocení klienta uvedené parametry žalovaná zprostředkovatelce nesdělovala a ta si je fakticky dovodila sama. To se konec konců zdá být logické i pohledem uvedených skutkových tvrzení, ale i toho, že žalovaná vystudovanou vysokou školu a dosáhla titulu inženýr, a to již mnoho let před tím, než byla uzavřená úvěrovou smlouvu. Naproti tomu je v hodnocení klienta uvedené, že žalovaná má pouze maturitu.

36. Soud pro povinnosti uložené poskytovatelům úvěrů ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, mohl dovodil, že žalobce měl postupovat obezřetněji a lépe prověřit výdajovou stránku rozpočtu žalované, neboť úvěr by neměl být poskytován „za každou cenu“, ale měl by být poskytnutý po zralé úvaze o přiměřené míře rizika pro žalobce, ale i pro žalovanou, aby nebyla existenčně ohrožená.

37. Postup žalobce měl být tedy důslednější, neboť žalobce měl k dispozici potvrzení o výši mzdy za dva měsíce a únorový výpis z účtu, ze kterého vyplývalo, že pokud žalovaná hradí ve dvou dnech na kreditní kartě kolem 2 000 Kč, nemusí se zakládat informace uvedené v hodnocení klienta za řádné zjištěné a výše nákladů souvisejících s bydlením, byť by se ve výši 6 000 Kč mohla zdát být běžná, tak neodpovídala skutečným nákladům žalované. Nadto z výslechu žalované, který byl přesvědčivý a nedostal se do rozporu s listinnými důkazy, bylo zjištěno, že náklady na bydlení přesahovaly pohledem smlouvy o nájmu částku 24 000 Kč měsíčně a byť obydlí žalovaná sdílela s dalšími osobami, tak nikdy pohledem uvedené nájemní smlouvy a podmínek, za kterých bydlela v období, kdy uzavírala smluvní vztah s žalobcem (v prosinci 2024), nebyly tak výhodné, že by činily zatížení žalované jen ve výši 6 000 Kč měsíčně. Ty byly ve skutečnosti ve výši minimálně 8 000 Kč a následně, pohledem osob, které se ze sdíleného bytu odstěhovávaly, činily 12 000 Kč či 24 000 Kč měsíčně. I z toho důvodu žalovaná žádala o poskytnutí dávky na bydlení. Soud vzal dále v potaz i to, že žalovaná hradila i další dlužné částky z dalších jí čerpaných úvěrů, o čemž svědčí i soudem zmíněné úvěrové smlouvy a dohody o splátkách uzavřené mezi žalovanou a bankovními a nebankovními subjekty.

38. Lze tak uzavřít, že pohledem právní kvalifikace soud nemohl nárok žalobce hodnotit jako nárok vzniklý z titulu platně uzavřené úvěrové smlouvy, ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2 991 občanského zákoníku a ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tak žalobci přisoudil jen výši bezdůvodného obohacení, odpovídající rozdílu mezi tím, co žalovaná čerpala a tím, co ve skutečnosti uhradila, tedy částku 73 292 Kč. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku.

39. Soud dále v řízení zkoumal podmínky žalované ve vztahu k možnostem úhrady dluhu ve splátkách, o které žalovaná žádala. Pohledem skutkových tvrzení žalobce a procesní obrany žalované, ale i při zohlednění obsahu účastnického výslechu žalované, bylo možné dovodit, že pokud žalovaná v současné době má plat ve výši 36 000 Kč čistého měsíčně a hradí cca 5 000 Kč měsíčně na různé úvěry, ve vztahu ke kterým uzavřela povětšinou dohody o narovnání a za bydlení hradí částku 14 500 Kč měsíčně a částku 3 000 Kč měsíčně za služby s nájmem související, je v jejich možnostech a schopnostech pohledávku žalobce zaplatit v přiměřených splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

40. Částka 2 000 Kč měsíčně není natolik nízká, aby úvěr ve vztahu k žalobci žalovaná neuhradila v horizontu tří let. Zároveň splátka 2 000 Kč měsíčně žalobce ani nepřiměřeně nezvýhodňuje, neboť sám žalobce žalované poskytnul finanční prostředky na dobu 4 let. Nadto uvedený závěr soudu odpovídá obsahu ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

41. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

42. Po nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), když procesní úspěch žalobce byl fakticky obdobný jako jeho procesní neúspěch. Z tohoto důvodu mohl soud rozhodnout tak, jak je to uvedené ve výroku III. rozsudku.