241 C 4/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa , PSČ obec zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem Advokátní kanceláře anonymizováno & anonymizováno & právnická osoba , sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupenému advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 4 480 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 480 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 615 046 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 480 000 Kč. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jím uplatněný nárok má svůj původ v písemné dohodě o převzetí dluhu ze dne 12. 3. 2014. Původně měla vůči žalobci dluh ve výši 4 480 000 Kč [právnická osoba] s. r. o. Ovšem po převzetí jejího dluhu ze strany žalovaného, se stal dlužníkem žalobce právě žalovaný. Co se týká nárokované částky, tak ve vztahu k ní žalobce uvedl, že prostřednictvím četných úvěrů poskytnul finanční prostředky [právnická osoba] s.r.o. Konkrétně bylo uzavřeno deset smluv o úvěru QuickMAX [číslo] když na základě: 1. smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2013 byla čerpána částka 1 800 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 5. 8. 2018. Na základě 2. smlouvy o úvěru ze dne 8. 8. 2013 byla čerpána částka 3 600 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 8. 8. 2018. Na základě 3. smlouvy o úvěru ze dne 14. 8. 2013 byla čerpána částka 3 600 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 14. 6. 2018. Na základě 4. smlouvy o úvěru ze dne 21. 8. 2013 byla čerpána částka 4 000 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 21. 8. 2018. Na základě 5. smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2013 byla čerpána částka 5 000 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 26. 8. 2018. Na základě 6. smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2013 byla čerpána částka 5 000 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 29. 8. 2018. Na základě 7. smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2013 byla čerpána částka 4 100 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 8. 9. 2018. Na základě 8. smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2013 byla čerpána částka 3 200 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 15. 9. 2018. Na základě 9. smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2013 byla čerpána částka 2 300 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 26. 9. 2018. Na základě 10. smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2013 byla čerpána částka 400 000 Kč, kdy jistina dluhu měla být splatná do 13. 10. 2018 Celkem bylo [právnická osoba] s. r. o. ze strany žalobce poskytnuto 33 000 000 Kč.

2. Dne 12. 3. 2014 byla mezi žalobcem, jako věřitelem a [právnická osoba] s.r.o., jako dlužníkem a za účasti žalovaného, coby nového dlužníka uzavřená dohoda o převzetí dluhu, jejíž účinky nastaly dne 16. 12. 2014. Podmínkou účinnosti uvedené dohody bylo, že původní dlužník uhradí žalobci na úrocích částku 5 500 000 Kč, což bylo splněno. Jelikož žalovaný převzal dluh [právnická osoba] s.r.o., přešly na něj také veškeré povinnosti ze všech deseti smluv o úvěru QuickMAX [číslo]. Žalobce zdůraznil, že v rámci této žaloby se po žalovaném domáhá jen úhrady té části kapitalizovaných úroků, které nebyly ze strany [právnická osoba] s.r.o. žalobci uhrazené. Jelikož suma kapitalizovaných úroků činila částku 9 980 000 Kč a uhrazeno původním dlužníkem na úrocích bylo 5 500 000 Kč, činí dlužná částka na kapitalizovaném úroku právě nárokovanou částku 4 480 000 Kč. Žalobce uvedl, že po provedení zápočtu částky 5 500 000 Kč na jednotlivé dlužné úroky, zbývá na úroku uhradit: u 1. smlouvy o úvěru ze dne 5. 8. 2013 částku 234 000 Kč, u 2. smlouvy o úvěru ze dne 8. 8. 2013 částku 468 000 Kč, u 3. smlouvy o úvěru ze dne 14. 8. 2013 částku 468 000 Kč, u 4. smlouvy o úvěru ze dne 21. 8. 2013 částku 520 000 Kč, u 5. smlouvy o úvěru ze dne 26. 8. 2013 částku 650 000 Kč, u 6. smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2013 částku 650 000 Kč, u 7. smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2013 částku 533 000 Kč, u 8. smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2013 částku 430 500 Kč, u 9. smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2013 částku 448 500 Kč, u 10. smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2013 částku 78 000 Kč.

3. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnuta, když nárok je promlčený, neboť marně uplynula 3letá promlčecí lhůta. Dále žalobce uvedl, že je sice pravdou, že nějaké finanční prostředky žalobci dlužil, ovšem ty zaplatil, neboť ústní dohoda uzavřená mezi ním a jednatelem žalobce panem [celé jméno svědka] byla taková, že pohledávka za ním bude postoupená americké [právnická osoba], se sídlem pod adresou [číslo] [příjmení] [jméno] na [anonymizováno], což se také stalo. Zjevné by to mělo být z účetní evidence žalobce. Žalovaný za tím účelem navrhnul, aby byl ve věci vypracován znalecký posudek z oboru účetnictví, a to právě pro zjištění toho, jaký byl tok finančních prostředků, aby bylo možné porovnat jednotlivé dlužné částky, salda účetnictví a další účetní sestavy, na které odkazoval, a které dílem do spisu také založil. Tím by bylo prokázané a postavené na jisto, že pohledávka za ním byla žalobci zaplacená. Žalobce ve skutečnosti nepožaduje nějakou sumu dlužných úroků, ale fakticky se domáhá jen svého bezdůvodného obohacení, neboť mu již jedenkrát bylo vše uhrazené, a to právě po postoupení pohledávky na [právnická osoba]. Sám však k dispozici příslušnou postupní smlouvu nemá, byť ji v minulosti v držení měl. Ovšem pro přestěhování jeho kanceláře a pro odstup doby, ji však již nebyl schopný dohledat. Co se týká dohody o převzetí dluhu, kterou předložil žalobce, tak stran ní žalovaný nepopíral, že by nějakou takovou obdobnou dohodou v minulosti podepisoval, ale podpis na dohodě o převzetí dluhu ze dne 12. 3. 2014 za svůj považovat nemohl. Byl-li pak vypracován, za účelem posouzení pravosti jeho podpisu na dohodě ze dne 12. 3. 2014, znalecký posudek, tak rozhodně nesouhlasí s kategorickým závěrem znalce [příjmení] [příjmení], že by mělo jít o jeho podpis. Vyslovený kategorický závěr je nejen nepravděpodobný pro různou variabilitu jeho podpisů, ale i pro další obsah částí znaleckého posudku. Ve věci by měl být vypracován revizní znalecký posudek. Možné je i to, že žalobce mohl se vzorkem jeho podpisů, které sám znalci poskytnul, manipulovat. Poskytnout mohl např. jen takové jeho podpisy, které budou odpovídat pro žalobce výhodným závěrům ve vztahu ke znaleckému zkoumání. Žalovaný akcentoval, že je třeba zkoumat i bankovní platby, které žalobce na svůj účet obdržel v období od poloviny roku 2013 do konce roku 2014, ze kterých musí být zjevné, že pohledávka za žalovaným byla žalobci zaplacená.

4. Žalobce v rámci repliky k vyjádření se žalovaného dále k věci a k procesní obraně žalovaného uvedl, že nárok promlčený není, když podle obchodního zákoníku je promlčecí lhůta čtyřletá. Nadto byla prolongována na 10 let podle obsahu smluvních podmínek. Celá procesní obrana žalovaného je ryze účelová. Se znaleckým posudkem ani s jeho podklady nebylo, jakkoliv manipulováno. Posudek byl ve věci vypracován sice k objednávce žalobce, ale obdobně mohl postupovat i žalovaný a nechat si vyhotovit svůj znalecký posudek stran pravosti sporného podpisu. Znalec své závěry řádně odůvodnil a připojil k nim i doložku ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř. Není tak důvod cokoliv revidovat a provádět nové znalecké zkoumání. Pravost podpisů byla zjištěna také výslechem jednatele žalobce pana [celé jméno svědka] a svědka pana [jméno], který na výsledku řízení žádný zájem neměl. Co se týká možnosti znaleckého posouzení obsahu účetnictví, tak k tomu je nezbytné mít na zřeteli, že žalovaný pro žalobce v minulosti vedl jeho účetnictví, když jeho část má stále k dispozici. Mohl tak s listinami manipulovat. Tomu konec konců odpovídá i to, že veškeré listiny z žalobcova účetnictví, které žalovaný do spisu založil, jsou neautorizované, když část účetnictví má žalovaný stále u sebe. Nelze tak ani předpokládat, že by listiny předložené žalovaným odrážely věrný obsah žalobcova účetnictví. Rozhodně pak postoupení pohledávky nelze prokazovat nějakým znaleckým zkoumáním účetnictví žalobce. To lze prokázat jen samotnou postupní smlouvou či oznámením o postoupení pohledávky. Pohledávku za žalovaným žalobce nikdy na nikoho nepostupoval. Tvrzení žalovaného i jeho výpověď jsou nesmyslné a obsahově nemají žádný ekonomický význam. Jasné je, že [právnická osoba] s.r.o. byly finanční prostředky žalobcem poskytnuté ve výši 33 000 000 Kč prostřednictvím úvěrů. Pokud se [právnická osoba] s.r.o. s žalovaným a žalobcem dohodli, že dojde k převzetí dluhu tížícího [právnická osoba] s.r.o. ze strany žalovaného a byla splněna i podmínka v dohodě stanovená, tedy, že [právnická osoba] uhradí část úroků, tak povinnost zaplatit žalobci dluh přešla platně na žalovaného. Žalovaný při podpisu dohody o převzetí dluhu získal hodnotná aktiva, neboť sama [právnická osoba] s.r.o. čerpala úvěry ve výši 33 000 000 Kč pro to, aby odkoupila obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] od společnosti [právnická osoba] Společnost [právnická osoba] byla společností hodnotnou, když vlastnila mnohé nemovitosti. To věděl i žalovaný. Proto fakticky za stejnou cenu cca 33 000 000 Kč koupil od [právnická osoba] s.r.o. obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] Tím se dostal k aktivům společnosti [právnická osoba]

5. Soud ve věci provedl dokazování na základě kterého, zjistil následující skutkový stav.:

6. Z výslechu jednatele žalobce pana [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že žalovaný po podpisu dohody o převzetí dluhu nabyl obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], která byla společností hodnotnou. Účastníci dohody o převzetí dluhu, tedy jak žalobce, tak i žalovaný, ale i jednatel společnosti [právnická osoba] pan [jméno] dobře věděli, co činí. S žalovaným mnohokrát jednali o možnosti úhrady dluhu, ale vše bylo bezvýsledné. Proto museli zahájit soudní řízení. Není pravdou, že by pohledávku za žalovaným někomu postoupili. Nic takového učiněno nebylo, byť v minulosti v obecné rovině hovořili o možnosti postoupení části pohledávek na nějakého jiného smluvního partnera, ovšem za úhradu. Šlo jen o úvahu a k její realizaci nikdy nedošlo. O tom svědčí i výpisy z jejich účtu, na které žalovaný poukazoval. O problému s dluhem žalovaného věděl i druhý jednatel pan [celé jméno svědka]. I ten jako účastník řízení vypověděl, že o nezaplaceném úvěru ví. S žalovaným jednali, ovšem dluh zaplacený nebyl. Není pravdou, že by pohledávku za žalovaným někomu postupovali. Tu má žalobce stále ve svém majetku.

7. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že v minulosti některé listiny, týkající se úhrady částky přes 33 000 000 Kč, podepisoval. Dluh vůči žalobci měl. Není si však vědom toho, že by podepisoval listinu, která mu byla soudem předložená jako dohoda o převzetí dluhu (založená na č. l. 8 spisu). Podpis na ní a u jeho jména připojený, nemůže ztotožnit. Pokud žalobci uvedenou částku v minulosti dlužil, tak mu reálně již byla uhrazená, a to tak, že došlo k postoupení pohledávky za ním na americkou společnost, která ji zaplatila. Pravdou je, že k dispozici nemá ani smlouvu o postoupení pohledávky, ani oznámení o postoupení pohledávky na nového věřitele. Vše by ale mělo být zjistitelné z výpisů z účtu žalobce, neboť někdy na konci roku 2013 a na počátku roku 2014 musela být pohledávka ze strany americké společnosti žalobci zaplacená.

8. Svědek [jméno] k věci vypověděl, že dohodu o přistoupení k dluhu (založenou na č. l. 8 spisu) v minulosti podepisoval. Podepisovali ji všichni na společném jednání. Svůj podpis, ale i podpisy žalobce a žalovaného poznal a identifikoval. Vypověděl, že prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o. čerpat finanční prostředky od žalobce, neboť se dostal k zajímavému projektu v realitách, byť je jejich obor činnosti zcela jiný. Posléze si uvědomil, že v rámci jejich prioritního obchodního zaměření není dobré různé aktivity míchat, proto jednali o možnosti odkoupení podílu ve [právnická osoba] [právnická osoba] To se nakonec uskutečnilo prostřednictvím dohody o převzetí dluhu a o převodu obchodního podílu v posledně jmenované společnosti. Svědek vypověděl, že nemá za to, že by v souvislosti s touto záležitostí někomu něco dlužil, anebo že by jim měl někdo něco dlužit. Vše bylo v minulosti řádně projednané, podepsané a doložené. Jsou kredibilní společností, když veškeré účetnictví a smluvní vztahy mají v pořádku.

9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 7. 3. 2022 (adresované žalovanému) se podává, že je po něm ze strany žalobce předžalobní výzvou nárokováno 4 480 000 Kč. Uvedená částka představuje zatím nezaplacené úroky z deseti úvěrových smluv QuickMAX [číslo].

10. Z dohody o převzetí dluhu (č. l. 8 spisu) vyplývá, že byla uzavřená na straně jedné [právnická osoba] s.r.o., jako dlužníkem, zastoupeným jednatelem [jméno] [jméno] a na straně druhé [celé jméno žalovaného], jako osobou, která dluh za [právnická osoba] s.r.o. přejímá. Účastníkem dohody byla i společnost [právnická osoba], jako věřitel, který byl zastoupený panem [celé jméno svědka] Dohoda o převzetí dluhu byla podepsaná všemi jejími stranami jak na lícní, tak na rubové straně. Z jejího obsahu mimo jiné vyplývá, že dlužník má vůči věřiteli závazky z deseti smluv o úvěru QuickMAX pod [číslo] uzavřených mezi dny 5. 8. 2013 až 14. 10. 2013. Úrok byl sjednán jako 6,5 %. K datu podpisu dohody činí celková výše dluhu částku 42 980 000 Kč. Z toho jistina činila 33 000 000 Kč a úrok 9 980 000 Kč. Dále se přejímatel a dlužník dohodli, že přejímatel přejímá celý dluh od dlužníka, když jeho převzetím se obsah závazku nemění. Podmínkou převzetí dluhu a účinností celé dohody byla úhrada částky 4 000 000 Kč do 31. 3. 2014 a částky 1 500 000 Kč do 31. 12. 2014 na účet žalobce vedený pod č.: [bankovní účet] Smlouva byla uzavřená dne 12. 3. 2014. Podepsána je panem [příjmení], panem [celé jméno svědka] a žalovaným.

11. Z náhledu na interbanking (č. l. 9 a 10 spisu) vyplývá, že částka 33 000 000 Kč byla z účtu žalobce, který byl vedený pod č.: [bankovní účet], postupně v 10 platbách zaslána na účet [právnická osoba] s.r.o. Zároveň je zjevné, že na účet žalobce bylo dne 16. 12. 2014 posledně jmenovanou společností zasláno 450 000 Kč, dne 15. 12. 2014 250 000 Kč, dne 3. 12. 2014 800 000 Kč, dne 14. 3. 2014 2 000 000 Kč a dne 13. 3. 2014 2 000 000 Kč Celkem tedy 5 500 000 Kč.

12. Z úvěrových smluv, založených na č. l. 14 - 23 vyplývá, že [právnická osoba] s.r.o. vždy jako dlužník od žalobce, tedy společnosti [právnická osoba], čerpala finanční prostředky. Dne 5. 8. 2013 ve výši 1 800 000 Kč, přičemž uhrazené měly být do 5. 8. 2018, když na úroku mělo být uhrazeno ročně 117 000 Kč (č. l. 14 spisu).

13. Z úvěrové smlouvy na č. l. 15 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvy znějící na částku 3 600 000 Kč, uzavřenou dne 8. 8. 2013. Dluh byl splatný do dne 8. 8. 2018, když úroky činily vždy částku 234 000 Kč ročně.

14. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 16 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 3 600 000 Kč, uzavřenou dne 14. 8. 2013. Dluh byl splatný dne 14. 8. 2018, když úroky činily vždy částku 234 000 Kč ročně.

15. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 17 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 4 000 000 Kč, uzavřenou dne 21. 8. 2013. Dluh byl splatný dne 21. 8. 2018, když úroky činily vždy částku 260 000 Kč ročně.

16. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 18 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 5 000 000 Kč, uzavřenou dne 26. 8. 2013. Dluh byl splatný dne 26. 8. 2018, když úroky činily vždy částku 325 000 Kč ročně.

17. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 19 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 5 000 000 Kč, uzavřenou dne 29. 8. 2013. Dluh byl splatný dne 29. 8. 2018, když úroky činily vždy částku 325 000 Kč ročně.

18. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 20 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 4 100 000 Kč, uzavřenou dne 6. 9. 2013. Dluh byl splatný dne 8. 9. 2018, když úroky činily vždy částku 266 500 Kč ročně.

19. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 21 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 3 200 000 Kč, uzavřenou dne 16. 9. 2013. Dluh byl splatný dne 15. 9. 2018, když úroky činily vždy částku 208 000 Kč ročně.

20. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 22 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 2 300 000 Kč, uzavřenou dne 26. 9. 2013. Dluh byl splatný dne 26. 9. 2018, když úroky činily vždy částku 149 500 Kč ročně.

21. Z úvěrové smlouvy založené na č. l. 23 spisu vyplývá, že šlo o úvěrovou smlouvu znějící na částku 400 000 Kč, uzavřenou dne 14. 10. 2013. Dluh byl splatný dne 13. 10. 2018, když úroky činily vždy částku 26 000 Kč ročně.

22. Z obchodních podmínek ve vztahu k úvěru QuickMAX (č. l. 41 spisu) vyplývá, a to z bodu 15., že dlužník ve vztahu k věřiteli prohlašuje, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých ze smluv o úvěru na 10 let. Podepsány byly dne 5. 8. 2013 jak panem [jméno] za [právnická osoba], tak i jednatelem žalobce.

23. Z protokolu o vyhlášení rozsudku na č. l. 73 spisu, učiněného u Okresního soudu Praha-západ dne 18. října 2022 bylo zjištěno, že zde slyšený svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že byl členem dozorčí rady společnosti žalobce, že v minulosti obecně bylo hovořeno o možnosti postoupení pohledávek na nějakou americkou [právnická osoba]. Ovšem nic bližšího neví. Ve společnosti žalobce činný fakticky nebyl, neboť v roce 2018 žalobce ztratil licenci pro možné poskytování úvěrů. Ví, že pan [celé jméno žalovaného] zpracovával pro žalobce účetnictví.

24. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že znalecký posudek vypracoval k objednávce žalobce dne 11. listopadu 2022 s tím, že předmětem znaleckého zkoumání byla pravost podpisu [celé jméno žalovaného] na dohodě o převzetí dluhu ze dne 12. 3. 2014. V posudku je uvedené, že znalec měl k dispozici srovnávací materiál v počtu cca 25 podpisů, a to jak z doby, kdy byl podpis učiněný, tak i z doby předchozí a následné. Závěr posudku jasně uvádí, že zkoumaný sporný podpis je pravým podpisem žalovaného. Znalec v posudku uvedl, že zkoumaný podpis je typem nečitelného, výrazně zjednodušeného, nacvičeného podpisu, kdy zpracovatelnost je obtížná. Rozebral a vyjádřil se ke komparativnímu vzorku podpisů i k metodám, které použil (analytická, srovnávací) za využití digitálních mikroskopů apod. s tím, že z komparativních vzorků vyplývá, že se žalovaný podepisoval více typy podpisů. Zároveň znalec uvedl, že kategorický závěr lze vyslovit vždy, kdy je výsledkem nález shodných znaků a pisatel je jasně identifikován. Podpis zkoumal nedestruktivními metodami. Zkoumáním podpisu objevil shodné a podobné znaky v : duktu písma, úrovni písemného projevu, sklonu, měřitelných vertikálních tazích, plošném rozvržení, vázanosti z hlediska plynulosti, tvaru vázanosti, tvaru a směru základny, počáteční a koncové adjustaci, horizontální délce podpisu, umístění podpisu na předtištěné lince, statickém a dynamickém tlaku. S ohledem na různé kombinace shodných znaků bylo znalcem postavené na jisto, že by mělo jít o podpis žalovaného. Technika psaní sporného podpisu nevybočuje z přirozené vnitřní variantnosti zjednodušených pravých podpisů. Závěr znalce byl jednoznačný/kategorický, když uvedl, že sporný podpis na originále„ Dohody o převzetí dluhu“ ze dne 12. 3. 2014, s. 2 u strojopisného textu„ ing. [jméno] [příjmení]“, je prvým podpisem [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Prakticky ve shodě s obsahem znaleckého posudku znalec vypověděl i v řízení před soudem, když u jednání opětovně potvrdil, že mohl důvodně přijmout kategorický závěr o pravosti podpisu žalovaného, a že množství komparativního vzorku podpisů bylo zcela dostačující.

25. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO] bylo zjištěno, že jejím jednatelem je od roku 2009 pan [jméno] [jméno]. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce bylo zjištěno, že jeho jednateli jsou od roku 2008 pan [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Za společnost pak jednají a podepisují se každý z nich samostatně.

26. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO] se podává, že jeho jednatelem je žalovaný. Jako společníci uvedené společnosti byli postupně vedeni: společnost [právnická osoba], [IČO] od 27. 5. 2013 do 12. 7. 2013, [právnická osoba] s.r.o., [IČO] od 12. 7. 2013 do 30. 12. 2013 a žalovaný/ [celé jméno žalovaného] od 30. 12. 2013 do současné doby.

27. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. 12. 2013 soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. převedla na žalovaného obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] za částku 33 017 000 Kč.

28. Výpisy z účtu žalobce za období poloviny roku 2013 a za celý rok 2014 byly zmapovány veškeré platby na účet žalobce poukázané, když žádná plata od zahraniční společnosti mezi nimi nebyla evidována.

29. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, pokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo pokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

31. Podle ustanovení § 1188 občanského zákoníku, kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přijímateli dluhu.

32. Po provedením dokazování soud konstatuje, že žaloba byla podána důvodně.

33. Soud k věci uvádí, že mezi účastníky řízení bylo nesporné snad jen to, že žalobce a žalovaný byli ve smluvním vztahu, když žalovaný měl žalobci skutečně dlužit částku 33 000 000 Kč a úroky z ní. Ve zbytku tvrzených skutečností se strany sporu ve všem podstatném již rozcházely.

34. Lze předeslat, že soud se zabýval předně vznesenou námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku. Tu však soud za důvodnou neshledal. Jasné je, že všech deset smluv o úvěru bylo uzavřených v roce 2013, tedy za účinnost obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb. Podle jeho ustanovení § 397 byla promlčecí lhůta u obchodních závazkových vztahů 4 letá. Jelikož žaloba byla podaná dne 23. 3. 2022 a smlouvy o úvěru byly sjednané jako pětileté, tak by promlčení nejstaršího úvěru nastalo až dne 6. 8. 2022. Pohledem přechodných ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., jeho ustanovení § 3028 odst. 3 nadto platí, že dosavadními předpisy se řídí i změna a zánik takových právních vztahů. Tzn., že i převzetí dluhu ze strany žalovaného je podřízené právní úpravě platné v době, kdy byly smlouvy o úvěru uzavřené, tedy obchodnímu zákoníku a občanskému zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Podstatné též je, že podle ustanovení § 401 obchodního zákoníku došlo k platné prolongaci promlčecí lhůty u všech úvěrových smluv ze 4leté na 10 letou, když uvedené jasně vyplývá z obchodní podmínek smluvními stranami podepsanými. Žaloba tak byla podána včas a nárok promlčený není.

35. Pokud žalobce tvrdil, že na základě dohody o převzetí dluhu ze dne 12. 3. 2014 (dále i jen„ dohoda“) žalovaný přezval závazek uhradit žalobci částku 33 000 000 Kč, ale i částku 4 480 000 Kč, coby nesplacené příslušenství a žalovaný se k pravosti podpisu nepřihlásil a dohodu obecně zpochybňoval, když uvedl, že neví, jestli je to ta dohoda, anebo jiná dohoda, kterou v minulosti podepisoval, tak z procesního pohledu záleželo jen na žalobci, kterého v uvedeném ohledu tížilo důkazní břemeno (§ 118a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), zda prokáže, že žalovaný dohodu o převzetí dluhu skutečně podepsal, a že jde skutečně o jeho pravý podpis.

36. Na základě výsledků provedeného dokazování soud konstatuje, že se žalobci v řízení podařilo prokázat, že podpis žalovaného na dohodě o převzetí dluhu ze dne 12. 3. 2014 je jeho pravým podpisem, neboť ve prospěch uvedeného závěru svědčila jak výpověď jednatele žalobce [celé jméno svědka], tak i druhého jednatele žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl dlouhodobě jako jednatel o záležitostech společnosti a o dluhu za žalovaným obeznámený. V uvedeném ohledu byla významná i výpověď svědka pana [jméno], který byl u podpisu dohody o převzetí dluhu ze strany žalobce a žalovaného také přítomný a sám ji za [právnická osoba] s.r.o. rovněž podepisoval. Svědek byl schopný i s odstupem doby vypovědět, jak o obsahu dohody, tak o smyslu jejího uzavření, ale i o okolnostech, které k jejímu uzavření vedly. Soud uvedeného svědka vnímal jako osobu na věci nezainteresovanou, která nemá žádný zájem na výsledku řízení. V rámci svého výslechu svědek vypovídal spontánně a bez vnitřních nelogičností. Soud jeho výpověď hodnotil jako přesvědčivou. Stejně jednoznačně vyzněl (ve prospěch tvrzení žalobce o pravosti podpisu žalovaného na dohodě) i znalecký posudek a dovyslechnutí znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Obsah znaleckého posudku i výslech znalce byly pro soud jednoznačné a argumentačně přesvědčivé. Při vědomí existence dostatečného vzorku komparativních podpisů žalovaného, včetně úředně ověřených, mohl soud akceptovat znalcův kategorický závěr o pravosti podpisu žalovaného. Jinak řečeno, pro jednoznačnost znaleckého zkoumání a uvedených výpovědí nebyl dán jediný důvod pro vyhotovení revizního znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Znalecký posudek splňoval podmínky zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen„ o. s. ř.“), a to jeho ustanovení § 127a o. s. ř., když na takto vyhotovený posudek (byť k objednávce žalobce) je třeba nahlížet jako na posudek soudem zadaný a k jeho objednávce zpracovaný. Důvod ve věci vyhotovovat revizní znalecký posudek dán nebyl. To by prakticky vedlo jen k oddálení rozhodnutí ve věci, když žádné důvodné pochybnosti o pravosti podpisu žalovaného z provedeného dokazování nevyplynuly.

37. Jasné také je, že žalobce dostatečně popsal, proč kauzálně došlo k podpisu dohody, což prokázaly i výslechy jednatele žalobce a svědka [jméno], výpisy z obchodních rejstříků výše uvedených společností, ale i smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] na žalovaného. Není tak možné ani spekulovat na to, že by žalovaný za převzetí pohledávky nic nezískal, anebo že by bylo postupováno v rozporu se zákonem.

38. Soud tak mohl po vyhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.) dovodit, že žalovaný převzal za [právnická osoba] s.r.o. povinnost zaplatit žalobci jak částku 33 000 000 Kč, tak i závazek zaplatit zbylé úroky z jednotlivých dílčích úvěrů ve výši 4 480 000 Kč. To, že byly úvěry skutečně čerpané a úvěrové smlouvy v počtu 10 kusů řádně uzavřené, bylo prokázané jednotlivými shora citovanými smlouvami o úvěru, uzavřenými v souladu s ustanovením § 497 a násl. obchodního zákoníku, které byly rovněž řádně jejich stranami podepsané a rozporované nebyly. Také výpisy z bankovního účtu žalobce prokazují, že byly finanční prostředky na účet [právnická osoba] s.r.o. žalobcem zaslané, což ostatně potvrdil i svědek [jméno].

39. Výše nárokovaných úroků z poskytnuté částky 33 000 000 Kč ve výši 4 480 000 Kč byla v řízení rovněž zjevná a prokázaná, a to jak obsahem jednotlivých smluv o úvěru, tak i obsahem dohody o převzetí dluhu. S ohledem na skutečnost, že suma úroků činila podle obsahu deseti úvěrových smluv částku 9 980 000 Kč, tak při prokázaných dílčích úhradách ve výši 5 500 000 Kč, provedených v pěti platbách ze strany [právnická osoba] s.r.o. (doložených příslušným výpisem z účtu žalobce), je jasné, že i nárok ve výši 4 480 000 Kč byl žalobcem stanovený správně a po řádném zohlednění zápočtu částky 5 500 000 Kč na dlužné úroky (nejdříve splatné) podle jednotlivých úvěrových smluv.

40. Za situace, kdy se žalobci podařilo prokázat, že podpis na dohodě o převzetí dluhu je pravým podpisem žalovaného, a že žalovaného dohoda ve všech ohledech zavazuje, bylo na žalovaném, aby při jeho procesní obraně, spočívající mimo jiné v tom, že je pohledávka za ním je nárokovaná nedůvodně, když již měla být zaplacená, anebo postoupená, svá tvrzení i prokázal. V uvedeném ohledu, tedy ve vztahu k provedení úhrady dluhu, anebo prokázání existence postupní smlouvy žalovaného tížilo důkazní břemeno (§ 118a o. s. ř.) O tom byl žalovaný ze strany soudu poučený, jakož i o případných negativních důsledcích v případě, že svoji procesní obranu neprokáže.

41. Jak již soud uvedl, tak pokud se žalovaný bránil tím, že pohledávku uhradil, bylo jen na něm, aby to i prokázal. Provedení platby ze strany třetího subjektu za žalovaného však nebylo žalovaným prokázané a žalobce popřel, že by za žalovaného někdo pohledávku, kdy uhradil. Ani výpisy z účtu žalobce za období poloviny roku 2013 a celého roku 2014 neprokázaly, že by měl žalobce za žalovaného v souvislosti s uzavřenou dohodou cokoliv obdržet. To ze stovek stran výpisů z účtu žalobce nevyplývá. Pro úplnost soud uvádí, že obsahem uvedeného důkazu bylo zjištěno jen to, co uváděl žalobce, tedy, že zachycuje platby provedené ze strany dlužníků vůči žalobci, anebo ze strany žalobce vůči jednotlivým dlužníkům. Dále platby od dlužníků, které žalobce získal prostřednictvím insolvenčních řízení či od exekutorů. Ve výčtu stovek položek nebyla žádná platba od zahraniční společnosti.

42. Dále v kontextu posledního vyjádření se žalovaného k věci, ve kterém došlo k účelovému posunu v jeho procesní obraně, spočívající v tom, že pohledávka za žalovaným byla mimo jiné uhrazená tím, že exekutor či jiný subjekt hradil prostřednictvím malých plateb na účet žalobce za pohledávku za žalovaným postoupenou do zahraničí, lze uvést, že taková procesní obrana žalovaného byla shledána ryze hypotetickou a nesmyslnou. Prakticky nemající oporu v životní a ekonomické realitě. Opět tak šlo dát za pravdu žalobci, který uvedl, že za situace, pokud by byla pohledávka za žalovaným postoupená (což prokázané nebylo), tak by exekutor či kterákoliv jiná osoba na uvedenou pohledávku hradili již novému věřiteli, a nikoliv na účet původního věřitele/žalobce.

43. Pokud žalovaným nebylo prokázané, že za pohledávku dostal žalobce již zaplacené, bylo opět jen na žalovaném, aby prokázal, že došlo k jejímu postoupení na třetí osobu, a že tedy žalobce nemá žádný hmotně právní vztah k uplatněnému nároku. Postoupení pohledávky je pohledem obsahu občanského zákoníku možné prokázat jen předložením smlouvy o postoupení pohledávky, anebo předložením oznámení o postoupení pohledávky. Uvedené platilo nejen v době podpisu dohody (ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.), ale i za předchozí právní úpravy. Nebyla-li žalovaným předložená smlouva o postoupení pohledávky ani příslušné oznámení o postoupení pohledávky, tak žalovaný důkazní břemeno neunesl. Žalovaný se tak jen pouhým odkazem na skutečnost, že pohledávka žalobce za jeho osobou byla postoupená na americkou společnost, ať již OSC, anebo OSD či jakoukoliv jinou společnost, uplatněnému nároku neubránil. Soud tak nic nepřesvědčilo o tom, že by žalobce neměl být osobou v řízení aktivně věcně legitimovanou, nadto když aktivně v průběhu celého řízení jakékoliv postoupení pohledávky za žalovaným popíral.

44. Co se týká soudem zamítnutého důkazního návrhu žalovaného na zkoumání účetnictví žalobce za účelem prokázání toho, že byla pohledávka za žalovaným postoupená, tak ve spojení se vším shora uvedeným může soud jen konstatovat, že ani pohledem účetnictví, jeho částí, rozvah, evidenci, sald a podrozvahových účtů, nelze postavit na jisto (jak se mylně domníval žalovaný), že jimi může prokázat, že došlo k postoupení pohledávky za ním. Prověření obsahu účetnictví žalobce znalcem by ve vztahu k uplatněnému nároku nic nového nepřineslo, mimo snad jen prověření toho, zda bylo vedeno řádným způsobem. Soudu by takový důkaz byl k ničemu. Tím nelze nahradit postupní smlouvu či oznámení/denunciaci o postoupení pohledávky na nového věřitele. Proto byl takový důkazní návrh soudem zamítnut. Další důkazy již neměl soud důvod v řízení provádět či hodnotit, neboť by nemohly, jakkoliv změnit rozhodnutí soudu ve věci samé.

45. Soud závěrem opakuje, že na základě provedeného dokazování mohlo být dovozeno, že částka 4 480 000 Kč nebyla žalobci uhrazená, a že pohledávka za žalovaným nebyla nikdy dále na třetí subjekt postoupená, a že částka 4 480 000 Kč žalobci po právu náleží. Tomu také odpovídá výrok I. rozsudku. Pro výši žalované částky soud stanovil lhůtu k plnění jako 15denní (§ 160 o. s. ř.).

46. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly přiznány procesně úspěšnému žalobci. Tomu náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 224 000 Kč. Dále odměna ve výši 26 220 Kč za jeden úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Konkrétně: 1) za převzetí věci a přípravu zastoupení, 2) za předžalobní výzvu, 3) za podanou žalobu, 4) za repliku na vyjádření žalovaného ze dne 4. 7. 2022, 5) za účast u jednání soudu dne 12. 10. 2022, 6) za repliku na vyjádření žalovaného ze dne 10. 11. 2022, 7) za účast u jednání soudu dne 7. 12. 2022, 8) za repliku na vyjádření žalovaného ze dne 12. 1. 2023, 9) za vyjádření se ze dne 15. 5. 2023, 10) a 11) za účasti u jednání soudu ve dnech 24. 4. 2023 a 5. 6. 2023, tedy celkem ve výši 288 420 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za 11 paušálů po 300 Kč za tytéž úkony právní služby podle ustanovení § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 300 Kč, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 61 954 Kč. Tedy za soudní poplatek a poskytnuté právní služby jde o částku 577 674 Kč.

47. Dále žalobce účtoval přiznání náhrady nákladů řízení za vypracovaný znalecký posudek ve výši 29 000 Kč, které vynaložil v souvislosti s prokázáním svého nároku. Jelikož uvedený důkaz byl nebytný k prokázání skutkových tvrzení žalobce ve vztahu k procesní obraně žalovaného, tak takový náklad lze považovat za účelně vynaložený a žalobci po právu náleží. Výpisem z bankovního účtu žalobce bylo žalobcem prokázané, že částka 29 000 Kč byla znalci zaslána. S přihlédnutím k výši vyhláškově určeného znalečného (vyhlášky č. 504/2020 Sb.) i k tomu, že v rámci komerční sféry lze odměnu na vyhotovení znaleckého posudku sjednat smluvně, jakož i v kontextu zvýšené odměny znalců od roku 2023 na částku až 1 000 Kč za jednu hodinu výkonu znalecké činnosti, ale i pohledem samotného obsahu znaleckého posudku a rozsahu provedeného znaleckého zkoumání, neměl soud za to, že by částka 29 000 Kč hrubě vybočila z ustanoví zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a citované vyhlášky. Proto byla i uvedená částka žalobci soudem přiznaná.

48. Žalobci také vzniklo právo na náhradu za promeškaný čas v rozsahu jím nárokovaných 16 půl hodin po 100 Kč strávených cestou k procesnímu soudu (§ 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) ke čtyřem soudním jednáním ve výši 1 600 Kč (100 Kč x 16 hodin). Dále i právo na cestovné žalobcem účtované ve výši 5 508 Kč bez DPH, když v uvedeném ohledu žalobce do spisu založil technický průkaz od vozidla bez bližšího vyčíslení. Zjevné však je, že žalobce účtoval jízdné/cestovné v podobě náhrady nákladů za spotřebované pohonné hmoty vynaložené na trase Přerov (sídlo pobočky právního zástupce žalobce) a Brno (sídlo procesního soudu), ale i za amortizaci vozidla. K uvedenému soud uvádí, že je ověřitelné, že jedna cesta na uvedené trase zabere cca 1 hodinu času a měří cca 85 km. Tzn., že jde opravdu o 16 půlhodin účtovaných za ztrátu času při celkovém nájezdu 680 km. Protože uvedené náklady nebyly dále žalobcem precizovány, vyšel soud z toho, že cesty byly vykonané vozem [anonymizováno] Volkswagen o průměrné spotřebě 6,7 litru benzínu natural 95 na 100 km. Dále soud zohlednil vyhláškovou cenu benzínu natural 95 ve výši 44,50 Kč pro rok 2022 (vyhláška č. 511/2021 Sb.) a koeficient 4,70 Kč za první dvě jednání konané v roce 2022. To fakticky znamená, že náhrada za spotřebované pohonné hmoty činila 1 014 Kč a náhrada za opotřebení/amortizaci vozidla činila 1598 Kč. Za spotřebované pohonné hmoty v roce 2023, a to opět ke dvěma nařízeným soudním jednáním, při vyhláškové ceně 41,20 Kč za jeden litr benzínu natural 95 pro rok 2023 (vyhláška č. 467/2022 Sb.) a koeficientu 5,20 Kč, činila náhrada za spotřebované pohonné hmoty částku 939 Kč a za amortizaci vozidla částku 1 768 Kč Celkem tedy 5 319 Kč. S přihlédnutím k účtovanému DPH ve výši 21 %, které činí 1 453 Kč, jde u celkového cestovného a náhrady za ztrátu času o částku ve výši 8 372 Kč.

49. Pohledem všech důvodně uplatněných nákladů řízení žalobci po právu náleží cekem částka 615 046 Kč. I zde soud stanovil lhůtu k plnění namísto obvyklé 3denní lhůty na 15denní.