241 C 7/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem ulice a číslo, část obce, PSČ obec a číslo zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum úředně pod adresou adresa žalovaného o zaplacení 312.006 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 285.700,30 Kč s 8. 5 % úrokem z prodlení ročně z částky 285.700,30 Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se co do částky 26.305,70 Kč a co do 11,90 % úroku ročně z částky 309.618 Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26.305,70 Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31.607 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 312.006 Kč spolu s úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 309.618 Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 312.006 Kč od 6. 5. 2018 do zaplacení, jakož i úhrady vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl do svého majetku na základě postupní smlouvy od právnická osoba, která v minulosti uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu na částku 330.000 Kč. Při standardních podmínkách měl žalovaný úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 5.399 Kč, při sjednaném úroku ve výši 11. 90 % ročně. Žalobce dále uvedl, že ze strany původního věřitele byly dodržené veškeré podmínky, jak jsou stanovené v zákoně č. 145/2010 Sb., neboť řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Ovšem s ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení, byla pohledávka zesplatněná a následně postoupená do majetku žalobce. K datu zesplatnění činila dlužná částka 312.006 Kč. Žalobce v rámci doplnění svých skutkových tvrzení rozepsal, jaké částky a kdy žalovaný uhradil, když je zjevné, že celkem bylo žalovaným na úvěr zaplaceno 44.299,70 Kč. Zjevné též je, že předchozí věřitel prověřil žalovaného v databázi, porovnal výši jeho příjmů se sdělením, které mu poskytnul zaměstnavatel žalovaného a zjistil, že žalovanému z měsíčního výdělku ve výši 13.206 Kč (po odečtení výše úvěru 5.811 Kč, resp. 5.404 Kč) zbývá měsíční disponibilní částka 7.395 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K jednání se nedostavoval. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl na základě obsahu spisu.

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne 29. 6. 2018 vyplývá, že se pohledávka za žalovaným dostala platně do majetku žalobce. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 4. 2018 je zjevné, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, tří kumulovaných splátek, které již byly po splatnosti, když žalovaný byl obesílán na adresu podle obsahu úvěrové smlouvy.

4. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi předchozím věřitelem a právnická osoba na straně úvěrujícího, jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem, bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 330.000 Kč se splátkou 5.399 Kč měsíčně, při úrokové sazbě 11,90 %. Zároveň bylo mezi stranami sjednáno podle čl. 8 a čl. 8 úvěrové smlouvy, že v případě prodlení, kterým se podle čl.

8. úvěrové smlouvy považuje prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, nebo dostane-li se do prodlení s více než dvěma splátkami, je možné úvěr zesplatnit (a domáhat se úhrady soudní cestou). Doručováno pak mělo být podle čl. 10 úvěrové smlouvy na adresy uvedené ve smlouvě.

5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že výše příjmu žalovaného měla činit částku 11.264 Kč, když zaměstnavatelem žalovaného je společnost právnická osoba a dosavadní splátka úvěru činila 2.589 Kč. Žalovaný měl být svobodný, bydlet u rodičů, když dosáhnul středního odborného vzdělání. Jeho totožnost byla řádně ověřená. Z potvrzení výše příjmu zaměstnavatele žalovaného vyplývá, že měsíční příjem žalovaného činí částku 13.206 Kč.

6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2018 je zjevné, že právnická osoba oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na nového věřitele. Z č. l. 22 spisu, a to z dopisu ze dne 5. 5. 2018 vyplývá, že banka prohlásila úvěr žalovanému poskytnutý za splatný k datu 5. 5. 2018. Z do spisu založeného přehledu čerpání finančních prostředků (na č. l. 62 a následující spisu) vyplývá, jak se žalovaný postupně dostával do prodlení.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 22 odst. 5 citovaného zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

10. Soud ve vztahu k této věci konstatuje, že žaloba byla z větší části shledána důvodnou, a to z důvodů níže uvedených.

11. Soud má předně za prokázané, že žalovaný s předchozím věřitelem (předchůdcem žalobce) - právnická osoba uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 330.000 Kč. Pro průběh smluvního vztahu i skutečnost, že žalovaný část finančních prostředků na počátku smluvního vztahu uhradil (což rozporováno nebylo), ale i jeho následnou špatnou platební morálku (po úhradě několika splátek se žalovaný dostal do prodlení), bylo naplněno ustanovení čl.

8. úvěrové smlouvy a věřitel mohl úvěr po právu prohlásit za splatný. Protože nic nebránilo možnosti s pohledávkou obchodovat, bylo možné ji platně postoupit (§ 1879 a násl. občanského zákoníku) do majetku žalobce, který tak je v řízení osobou aktivně věcně legitimovanou. Žalovaný je jednoznačně osobou pasivně věcně legitimovanou, neboť jej zatěžovala povinnost finanční prostředky z poskytnutého úvěru vrátit, což se nestalo, když opak v řízení zjištěný nebyl, když samotný žalovaný v řízení nevyužil možnosti se k jednání dostavit, ani se k věci vyjádřit.

12. Co se týká samotného nároku žalobce, tak k tomu lze uvést, že žalobce byl poučený o nutnosti prokázat podle ustanovení § 9 v kontextu ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., že s řádnou péčí prověřil majetkové poměry žalovaného, jak co do příjmů, tak i co do výdajů. To se však žalobci v řízení nepodařilo, neboť žalobce jen ověřil příjmovou stránku žalovaného ve výši 13.206 Kč a zároveň konstatoval, že žalovaný bude hradit na čerpaný úvěr cca 5.000 Kč, a to přestože disponibilní zbytek příjmu žalovaného činil jen něco málo přes 7.000 Kč. Věřitel se bez problémů spokojil s konstatovanou informací, že žalovaný bydlí u rodičů, má střední odborné vzdělání a je svobodný, když další podrobnosti nezjišťoval a běžné výdaje na život žalovaného dále neověřil.

13. S ohledem na zjištěné okolnosti případu, tak soud nemá za to, že by byla uzavřená platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, v kontextu zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.). Soud vyhodnotil úvěrový vztah jako neplatný, když nelze pro účely takto vysokého úvěru a nízkých příjmů žalovaného dospět k závěru, že byla dikce citovaného zákona a občanského zákoníku dodržená. Soud tak nárok postupoval, jako nárok z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku), o čemž žalobce také poučil, když mu poskytnul přiměřenou lhůtu k případnému doplnění jeho skutkových tvrzení. Protože se tak nestalo a ani po poučení podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), zohlednil soud výši úvěru, který žalovaný získal (330.000 Kč), jakož i to, že na něj uhradil částku 44.299,70 Kč. Rozdíl ve výši 285.700,30 Kč stanovil soud jako výši nároku, který po právu žalobci, jako majiteli pohledávky za žalovaným, náleží. Žalobci náleží i úrok z prodlení, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku skutečně dostal. Výše úroku z prodlení má svoji oporu v nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Co se týká výroku II. rozsudku, tak z něj je zjevné, že v této části musel být žalobce procesně neúspěšný, neboť soud nerozhodoval o nároku ze smlouvy (z úvěrového vztahu), ale o nároku z bezdůvodného obohacení. Tudíž úrok, jako cena peněz, být žalobci přisouzený nemohl, stejně tak jako částka 26.305,70 Kč a úrok z prodlení z ní jdoucí.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je přiznal ve věci převážně úspěšnému žalobci. Soud měl postavené na jisto, že procesní úspěch žalobce v řízení představuje přisouzená částka 285.700,30 Kč a prakticky kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 74.317,30 Kč, vypočtený jako 8,5 % úrok z prodlení z částky 285.700,30 Kč od 6. 5. 2018 do data vyhlášení rozsudku. Celkem by tak procesní úspěch žalobce představoval částku 360.017,60 Kč. Naopak procesní neúspěch žalobce by byl dán součtem částek 26.305,70 Kč a 112.754,39 Kč (vypočtené jako 11,90 % ročně z částky 309.618 Kč od 6. 5. 2018 do data vyhlášení rozsudku) a částky 6.842,72 Kč (8,5 % ročně z částky 26.305,70 Kč od 6. 5. 2018 do data vyhlášení rozsudku), tedy celkem ve výši 145.903,02 Kč. Tudíž takto stanovená„ tarifní hodnota“ sporu by k datu vyhlášení rozsudku činila částku 505.920,62 Kč. Pohledem hodnoty sporu tak dosáhnul procesní úspěch žalobce 71% a jeho procesní neúspěch 29%. Čistý procesní úspěch žalobce, v jehož výši mu náleží účelně vzniklé náklady řízení, tak činí 42%.

16. Pohledem obsahu spisu by při plnému úspěchu žalobce v řízení žalobci náležela náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 15.481 Kč. Dále odměna ve výši 9.580 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. vypočtená z částky 312.006 Kč). Odměna by žalobci náležela za: převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby a za dvě účasti u soudního jednání. Za doplnění skutkových tvrzení žalobci odměna nenáleží, neboť žaloba měla být perfektní již k datu jejího podání. Odměna tak činí částku 5x 9.580 Kč, tedy 47.900 Kč, jakož i 5 paušálů po 300 Kč za tytéž úkony právní služby. Dále ve věci převážně úspěšnému žalobci náleží DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 10.374 Kč Celkem tedy 75.255 Kč. Při zohlednění čistého procesního úspěchu byla výrokem III. rozsudku žalobci na náhradě nákladů řízení přiznaná částka 31.607 Kč. I zde soud lhůtu k plnění stanovil jako 15 denní (§ 160 o. s. ř.) Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna lze se jeho splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce.