242 C 33/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Sedláčkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně s adresou pro doručování sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 Kč od 25.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 1.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byl na vozidlo žalovaného namontován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). Žalovaný na místě neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV ve výši 400 Kč, avšak svůj dluh uznal co do důvodu a výše, přičemž se dluh zavázal uhradit do 14 dnů.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce ani žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z uznání dluhu (č. l. 3) vyplývá, že dne datum žalovaný zaparkoval vozidlo registrační značka na ulici ulice a číslo v obec, na místě, kde to není dovoleno, a na vozidlo registrační značka mu proto byl namontován TPZOV. Maximální cena za přiložení a odstranění malého TPZOV činí v každém jednotlivém případě 400 Kč v souladu s nařízením územní celek číslo o maximálních cenách za přiložení a odstranění TPZOV platných na území územní celek ze dne datum (č. l. 6). Svůj dluh vůči žalobci žalovaný dne datum uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit do 14 dnů. Žalovaný byl žalobcem na existenci dluhu před prodáním žaloby upozorněn upomínkou ze dne datum, podanou k přepravě téhož dne, a byl rovněž vyzván k jeho úhradě (č. l. 3 – 4). Žalovaný však přes uvedené skutečnosti svůj dluh neuhradil.

5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ustanovení § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je strážník oprávněn použít TPZOV, v případě, že je vozidlo zanecháno na místech, kde to není dovoleno. Přiložení a odstranění TPZOV se prování na náklady osoby, která vozidlo na místě zanechala.

6. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný porušil svoji povinnost, když vozidlo zanechal na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla a v místě, kde je povoleno parkovat jen v případě zaplacení ceny za parkování, přičemž v souladu s výše uvedeným ustanovením byl na jeho vozidlo namontován TPZOV. Byl to žalovaný, kdo vozidlo na předmětném místě zanechal a je tedy povinen v souladu s ustanovením §17a zákona č. 553/1991 Sb., zaplatit žalobci náklady na přiložení a odstranění TPZOV v celkové výši 400 Kč. Zároveň pak žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 o. z. co do důvodu i výše písemně uznal. Jelikož žalovaný dluh do 14 dnů ode dne uznání dluhu nezaplatil, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a soud má tedy v souladu s ustanovení § 2053 o. z. za to, že dluh v době uznání trval a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 400 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Tato částka určená dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., se skládá ze dvou paušálů po 100 Kč za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., což jsou jediné žalobcem účelně vynaložené náklady. Soud postupoval dle daného ustanovení, neboť v řízení bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč Lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. l o. s. ř.

8. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. b) osvobozen od placení soudního poplatku. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému, který je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč podle položky 1 písm. a) Sazebníku poplatků.

9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.