242 C 5/2024
č. j. 242 C 5/2024-50
V PLATNOSTIMěstský soud v Brně rozhodl ve prospěch žalobce o zaplacení částky 16 882,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně. Soud se opřel o písemné uznání dluhu žalovaným, které podle § 2053 občanského zákoníku způsobuje trvání dluhu. Dluh vznikl v důsledku poskytnutí zdravotních služeb, za něž je pacient povinen hradit cenu podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. Žalovaný byl povinen také zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1 968 Kč, určenou podle přiměřenosti a vyhlášky o odměnách za právní služby.
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce:Anonymizováno, IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno, Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 882,08 Kč s příslušenstvím - faktura
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 882,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 882,08 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 19. 2. 2024 po žalovaném domáhal uhrazení částky 16 882,08 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovanému poskytl během měsíce března 2021 zdravotnické služby, kdy za tuto péči náleží žalobci úplata ve výši 18 882,08 Kč. Žalovaný dluh co do důvodu i výše uznal a uhradil žalobci na dluhu částku 2 000 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobce na zbytek dluhu neuhradil ničeho.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu.
5. Na základě předložených listinných důkazů, a to informace k pobytu cizince ze dne 24. 3. 2021, přípisu ze dne 27. 6. 2022, ze dne 19. 7. 2022, ze dne 19. 9. 2022 a ze dne 20. 5. 2022, všech včetně doručenek, poštovní poukázky ze dne 1. 8. 2021, dohody o splátkách ze dne 25. 5. 2021, faktury č. hodnota včetně doručenky a uznání dluhu ze dne 18. 3. 2021, učinil soud následující skutková zjištění:
6. Z dohody o splátkách ze dne 25. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný uznal dluh co do důvodu i výše za poskytnuté zdravotní služby v březnu 2021 žalobcem ve výši 18 882,08 Kč. Dluh odpovídá službám účtovaným dle faktury č. hodnota. Žalobce žalovaného upomínal přípisy ze dne 25. 5. 2022, ze dne 19. 7. 2022 a ze dne 27. 6. 2022. Žalobce žalovaného naposledy upomínal přípisem ze dne 19. 9. 2022 se splatností 5. 8. 2022.
7. Z ostatních důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti.
8. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen hradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.
9. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
10. Z listinných důkazů, předložených žalobcem soud vzal za prokázané, že žalovaný byl v dnech měsíci březnu 2021 ve zdravotní péči žalobce, za což žalovanému vznikla povinnost uhradit částku 18 882,08 Kč dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, když žalovaný co do důvodu i výše dluh v souladu s ust. § 2053 OZ uznal. Žalovaný svoji povinnost do dnešního dne nesplnil, když netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku do dnešního dne uhradil. K dnešnímu dni dle tvrzení žalobce dlužná částka činí 16 882,08 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit předmětnou částku žalobci.
11. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 OZ. Žalobce má proto nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícím po splatnosti předmětné částky dle poslední výzvy, tedy ode dne 6. 8. 2022.
12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů.
13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají jednak v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 000 Kč a jednak v odměně advokáta. Soud postupoval soud přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 300 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil dva úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 168 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 1 968 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal jako úkon vyjádření ze dne 23. 4. 2024, když se nejednalo o vyjádření ve věci samé, ale pouze vyjádření k procesnímu postupu soudu (vyhlášení bez jednání) a polemiku k výši náhrady nákladů řízení. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o poskytnuté péči a žalovaných (např. 34 C 156/2024, 54 C 172/2024, 238 C 4/2024, 213 C 4/2024, 234 C 4/2024 aj.). Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b AT. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.