244 C 23/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 18.332,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení a) částky 2.824 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.824 Kč od 26. 1. 2021 do 28. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.824 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, b) částky 2.508,24 Kč, c) úroku ve výši 59,92 % ročně z částky 13.000 Kč od 26. 1. 2021 do 16. 2. 2021 ve výši 458,48 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2021 dosáhne částky 33.912 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.719,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 13. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.332,24 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 9. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,92 % splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 785 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru nezaplatil na splátkách ničeho. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 249 Kč za prodlení delší než 30 dnů s 1. a 2. splátkou. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení s 1. a 2. splátkou žalobkyně požaduje 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to dle bodu 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 24. 1. 2021 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 14.926,81 Kč (původní jistina 13.000 Kč a přirostlé úroky 1.926,81 Kč). Žalobkyně žalobou požaduje aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 14.926,81 Kč, dále výše uvedené smluvní pokuty v celkové výši 498 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 26. 1. 2021 do data vyhotovení žaloby ve výši celkem 2.508,24 Kč, úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 59,92 % ročně z částky 13.000 Kč od 26. 1. 2021 do 16. 2. 2021, dále s odkazem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. úrok za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení (maximálně však na úroku 33.912 Kč), a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 15.824 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 30. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení žalovaného. Z dokladů vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 17.623 Kč a jeho celkové měsíční náklady činí 7.760 Kč. [příjmení] zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1.000 Kč) činí 8.863 Kč. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále uvedla, že ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány, žalobkyně přičítá rezervu 1.000 Kč a zadává zákonné životní minimum (3.860 Kč). Pokud žalovaný zatajil výdaje, nebo je uvedl v nižší výši, porušil § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kde je uvedeno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Žalobkyně dále ověřila občanský průkaz žalovaného, provedla výpis z NRKI a registru SOLUS a měla k dispozici částečné výpisy z bankovního účtu žalovaného (z nichž byla ověřena příchozí mzda od zaměstnavatele). K posouzení výdajů žalobkyně uvedla, že vychází z údajů uvedených žalovaným, nemá objektivní možnost si ověřit údaje sdělené žalovaným. Žalovaný byl povinen žalobkyni sdělit pravdivé a úplné údaje. Po zhodnocení uvedených dokumentů a po porovnání příjmů a výdajů bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu žalobkyně. K nákladům na bydlení žalobkyně uvedla, že výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou a je proto třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným. Pokud žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů s měsíčními náklady 3.500 Kč, je třeba z takové částky vycházet.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne 13. 10. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 785 Kč splatných nejpozději 18. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 59,92 % ročně. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 249 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 13. 10. 2020 převodem na jeho bankovní účet (Doklad o vyplacení úvěru na č.l. 24 spisu).

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu (scan OP žalovaného). Z listiny nazvané„ Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 17.623 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3.860 Kč, dále 3.500 Kč na bydlení (nájemné, inkaso) a 400 Kč na ostatní (doprava, kurzy, záliby). Celkem tedy výdaje uvedeno 7.760 Kč. Dále je počítáno s rezervou ve výši 1.000 Kč, jako volné zdroje (příjmy – výdaje) je uvedeno 8.863 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele Česká pošta, s.p., je svobodný, jako vzdělání má výuční list, forma bydlení je u rodičů. Žalobkyně si vyžádala od žalovaného potvrzení o příchozích úhradách na jeho bankovní účet dne 12. 8. 2020 a dne 11. 9. 2020, z nichž plyne, že dne 12. 8. 2020 žalovaný obdržel od zaměstnavatele mzdu 18.565 Kč a dne 11. 9. 2020 mzdu 16.870 Kč. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z NRKI (č.l. 29 spisu), z něhož plyne, že žalovaný získal 347 bodů, což odpovídá II. kategorii s menším rizikem. Z výpisu z registru SOLUS (č.l. 25 spisu) pak vyplývá, že žalovaný nemá po splatnosti žádné splátky.

7. Oznámením ze dne 24. 1. 2021 mělo být dle tvrzení žalobkyně žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný měl být vyzván k úhradě celkové částky 15.824 Kč. V řízení nicméně nebylo prokázáno, že by došlo k odeslání tohoto Oznámení žalovanému. Čestné prohlášení ze dne 25. 1. 2019 (na č.l. 71 spisu) soud nepovažuje za důkaz prokazující odeslání Oznámení ze dne 24. 1. 2021 prostřednictvím poštovní přepravy, a to z toho důvodu, že čestné prohlášení bylo vyhotoveno podstatně dříve (dne 25. 1. 2019) než bylo vyhotoveno Oznámení ze dne 24. 1. 2021. Logicky tedy Ing. [jméno] [příjmení] nemohl v čestném prohlášení dne 25. 1. 2019 čestně prohlásit, že došlo k vygenerování a odeslání Oznámení ze dne 24. 1. 2021 prostřednictvím hybridní pošty.

8. Předžalobní výzvou ze dne 23. 6. 2021, předanou k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 15.824 Kč s příslušenstvím.

9. Z Karty klienta na č.l. 11 spisu vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy [číslo] nezaplatil ničeho.

10. Z databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky (č.l. 54 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v říjnu 2020 činila 7,87 %.

11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

19. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného (doložená potvrzení o příchozí mzdě na bankovní účet žalovaného). V tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout. Žalobkyně však nijak neověřovala výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z údajů o výdajích, které jí sdělil samotný žalovaný (v listině nazvané„ Hodnocení klienta“), aniž by tyto jakkoliv ověřila. Již tyto žalovaným sdělené údaje o výdajích se přitom jeví na první pohled jako podezřele nízké, když byly uváděny výdaje žalovaného na jeho potřeby ve výši 3.860 Kč měsíčně (životní minimum), náklady na bydlení (nájemné, inkaso) u rodičů ve výši 3.500 Kč měsíčně a ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby) ve výši 400 Kč měsíčně. Náklady na životní potřeby ve výši životního minima je třeba považovat za skutečně naprosto minimální částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (viz § 1 zákona č. 110/2006 Sb.), když většina lidí má výdaje na výživu a základní osobní potřeby mnohem vyšší. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když nijak neověřovala žalovaným uváděné údaje o jeho výdajích (žalobkyně si mohla a měla od žalovaného vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jeho bankovního účtu za předchozí měsíce, doklady o jeho výdajích, či čestné prohlášení od rodičů, že u nich žalovaný bydlí). Žalobkyně má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

20. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, když žádným způsobem neověřila jím uváděné výdaje, a nemohla si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru [číslo] ze dne 13. 10. 2020 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalovanému bylo z úvěru celkem vyplaceno 13.000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 13.000 Kč. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Bezdůvodné obohacení se stává splatným na základě výzvy. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat předžalobní výzvu ze dne 23. 6. 2021, zaslanou žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne (u Oznámení ze dne 24. 1. 2021 nebylo prokázáno jeho odeslání žalovanému, tudíž z něj nebylo možno vycházet). Za použití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tedy byla předžalobní výzva ze dne 23. 6. 2021 doručena žalovanému dne 28. 6. 2021. V předžalobní výzvě ze dne 23. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný je tedy od 29. 6. 2021 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tedy od 29. 6. 2021 do zaplacení náleží zákonný úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení, tj. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaný v řízení netvrdil, že by snad doba k vrácení jistiny do 28. 6. 2021 nebyla přiměřená jeho možnostem, proto soud vycházel z toho, že vrácení jistiny úvěru v době do 28. 6. 2021 je přiměřené možnostem žalovaného.

22. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť smlouva o úvěru [číslo] ze dne 13. 10. 2020 je absolutně neplatná a žalobkyně proto nemá nárok na úrok, na smluvní pokuty, ani na ujednanou náhradu nákladů v souvislosti s prodlením.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 63,21 % předmětu řízení (ohledně částky 14.319,32 Kč), žalovaný byl úspěšný v 36,79 % předmětu řízení (ohledně částky 8.335,29 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu 26,42 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč, odměnou podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (účast na jednání dne 16. 6. 2022, podání ze dne 30. 6. 2022, účast na jednání dne 20. 9. 2022) po 1.860 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částkou 1.612,80 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 10.292,8 Kč. Z uvedené částky má žalobkyně právo na náhradu 26,42 %, tj. 2.719,36 Kč.