244 C 26/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 100.000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 95.366 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4.634 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 67.001,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, se sídlem [adresa], je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.765,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 7. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součásti je stavba – rodinný dům [adresa], v k.ú. [část obce], [územní celek]. Žalobkyně se žalovanou dne 1. 1. 2014 uzavřeli nájemní smlouvu k této nemovité věci na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala k úhradě nájemného ve výši 10.000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne měsíce v hotovosti k rukám žalobkyně. Žalovaná od počátku vzniku nájemního vztahu povinnost hradit nájemné neplní a je nekontaktní. Žalobkyně proto žalované vypověděla nájemní smlouvu dopisem ze dne 20. 12. 2017. Výpověď si žalovaná převzala dne 16. 1. 2018. Totožným dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky na nájemném, na dluh však ničeho neuhradila. Žalované bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. [insolvenční spisová značka], povoleno oddlužení. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje z celkového nároku pouze jeho část, a to od měsíce března 2017 do měsíce prosince 2017, vždy 10.000 Kč měsíčně. Celkem tedy žalovaná dluží žalobkyni 100.000 Kč.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nerozporuje, že v předmětném domě bydlí. Stejně tak nerozporuje existenci nájemní smlouvy, kterou podepsala. Žalovaná má však za to, že už kupní smlouva, kterou byl předmětný dům z žalované převeden na žalobkyni, je neplatná. Kupní smlouvu žalovaná uzavírala pod nátlakem, ze strachu, aby nedošlo k zabavení domu kvůli smyšlené pohledávce. Žalovaná v tomto směru odkázala na trestní řízení vedené proti [příjmení] [příjmení] a spol. u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 10/2018. V tomto řízení byla zkoumána trestná činnost, na níž se podílela i žalobkyně, byť věc žalobkyně byla vyřešena na základě jejího doznání v separátní věci. V trestním řízení je zkoumáno podvodné jednání, kdy byly vylákávány finanční prostředky z bank na základě fingovaných převodů nemovitých věcí. Co se týče nájemní smlouvy, tuto žalovaná podepsala, žalovaná má nicméně za to, že podpis žalobkyně na této smlouvě není její. Tato nájemní smlouva měla být uzavřena po více než půl roce po fingovaném převodu nemovitosti. Podle této nájemní smlouvy navíc nebylo nikdy postupováno. Převodem nemovitosti se vlastně skutková situace vůbec nezměnila, žalovaná v nemovitosti nadále bydlela a nakládala s ní jako s vlastní. Žalobkyně byla sice zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, ale jako vlastník nikdy nejednala. Žalovaná v tomto směru poukázala na to, že dle čl. V. odst. 1 nájemní smlouvy mělo nájemné obsahovat inkaso, nicméně inkaso hradí po celou dobu žalovaná sama. Žalobkyně rovněž nikdy neučinila žádný krok k převzetí nemovitosti. Je zřejmé, že i žalobkyně si byla vědoma toho, že kupní smlouva a nájemní smlouva byly fingovanými dokumenty v rámci rozsáhlé trestné činnosti. Žalovaná tedy namítá, že kupní smlouva a nájemní smlouva jsou fingované, byly uzavřeny v omylu, pod nátlakem, jejich obsah odporuje dobrým mravům, a jsou v rozporu s veřejným pořádkem, neboť směřovaly k páchání trestné činnosti. Žalovaná byla pod psychickým nátlakem ze strany paní [příjmení] [příjmení], v důsledku existence pohledávky za panem [příjmení], který byl paní [příjmení] líčen jako solventní člověk. Žalovaná byla uvedena v omyl již co se týče této pohledávky, za kterou ručila nemovitou věcí. V omylu byla udržována po celou dobu, a to také ve vztahu k hrazení hypotečních splátek z úvěrové smlouvy uzavřené žalobkyní, přičemž tyto splátky měly být hrazeny ze sumy, kterou coby kupní cenu z banky obdržela žalovaná a v hotovosti ji předala paní [příjmení] Nájemní smlouva pak měla být uzavřena toliko k formální perfekci tohoto vztahu. Nátlak byl činěn na žalovanou v okamžiku uzavírání a před uzavíráním kupní smlouvy (jednalo se o pohrůžku dražby předmětné nemovitosti a vystěhování se z domu). Omyl spočíval v tom, že žalovaná od počátku neměla za to, že by měla cokoliv hradit. Žalovaná měla za to, že smlouvy jsou pouze fingované, nepodstatné papíry. Žalovaná dále namítla, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla zápočtem. V tomto směru žalovaná odkázala na listinu o zápočtu nazvanou„ Věc: Námitky proti výpovědi“ ze dne 18. 6. 2019, kterou byly na nájemné ve výši 360.000 Kč započteny úhrady inkasa provedené žalovanou v období od června 2016 do června 2019 v celkové výši 346.619 Kč a dále náklady na údržbu nemovité věci ve výši 16.354,04 Kč.

3. Žalobkyně v reakci uvedla, že argumenty uplatňované žalovanou jsou totožné jako ve věci vedené pod sp. zn. 62 C 110/2018, kde již byla platnost nájemní smlouvy zkoumána. Co se týče trestního řízení, je třeba poukázat na to, že žádná trestná činnost žalobkyně nebyla řešena v rámci řízení s paní [příjmení] před Krajským soudem v Brně Trestní řízení žalobkyně souviselo pouze s úvěrovými záležitostmi, s bankou, se žalovanou nikterak nesouviselo. Pokud žalovaná tvrdí, že nebylo podle nájemní smlouvy postupováno, žalobkyně k tomu uvádí, že žalovaná v nemovitosti dosud bydlí a požívá tak své domnělé právo k bydlení. Žalobkyně jednala jako vlastník nemovitosti, řádně platí úvěr, měsíční splátka činí cca 11.000 Kč, rovněž platí daň z nemovitosti. Jediné co žalobkyně nepoužila je svépomoc k vystěhování žalované. Jinak použila veškeré prostředky, které jí právní řád nabízí. K započtení žalobkyně namítla, že doložené podací lístky a doklady o SIPO nejsou na jméno žalované, ale na jméno jiné osoby. Tyto náklady tedy nebyly uhrazeny žalovanou a žalovaná je není oprávněna započítávat. Nadto se v dokladech o SIPO objevují položky jako zaplacení úhrady [anonymizována tři slova], zaplacení pojistného, poplatek za rozhlas, za televizi, poplatek za odpady. U těchto položek se nejedná o úhrady spojené s užíváním bytu (úhrady spojené s užíváním bytu jsou pouze úhrady za elektřinu, plyn a vodu), tyto úhrady tak nelze započíst na nájemné. Žalobkyně dále uvedla, že předmětem žaloby je dluh na nájemném za období od března 2017 do prosince 2017, na toto nájemné tedy mohou být ze strany žalované započítány pouze uhrazené služby za totožné období. Z podacích lístků na úhradu vody [právnická osoba] dále neplyne, že by byla hrazena voda ve vztahu k předmětné nemovitosti, tedy že by se jednalo o vodu spotřebovanou v dané nemovitosti.

4. Žalovaná v reakci k rozporovanému započtení poukázala na § 2247 odst. 2 občanského zákoníku, kde jsou uvedeny služby spojené s užíváním bytu, kdy pod tyto služby jsou výslovně zařazovány např. i odpady. SIPO je vedeno na pana [příjmení], tedy na manžela žalované. Prostředky uhrazené za SIPO tedy spadají do společného jmění manželů a jsou způsobilé k započtení vůči žalobou uplatněné pohledávce. Žalovaná dále nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že se musí jednat o pohledávky za stejné období. Způsobilé k započtení jsou všechny pohledávky, které se setkají, toto nelze nijak limitovat.

5. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z Informací o pozemku z aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí na internetových stránkách ČÚZK ze dne 20. 7. 2018 (č.l. 9 spisu) a z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 22. 1. 2020 (č.l. 90 spisu) soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], a rodinného domu [adresa], který na tomto pozemku stojí. V katastru nemovitostí je k pozemku zapsáno zástavní právo smluvní ve výši 2.664.750 Kč na základě smlouvy s [právnická osoba], a dále zajištění nemovitosti na základě usnesení Policie ČR podle § 79d trestního řádu. Dle katastru nemovitostí žalobkyně nemovitost nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2013 s účinky vkladu práva ke dni 14. 5. 2013.

7. Z kupní smlouvy uzavřené dne 10. 5. 2013 mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] (matkou žalované) jako prodávajícími a žalobkyní jako kupující vyplývá, že žalovaná a její matka převedly na žalobkyni vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], a k rodinného domu [adresa] na něm stojícím. Kupní cena byla sjednána ve výši 3.135.000 Kč s tím, že část kupní ceny ve výši 250.000 Kč byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy v hotovosti, část kupní ceny ve výši 220.250 Kč bude uhrazena v den podpisu kupní smlouvy v hotovosti, část kupní ceny ve výši 1.380.000 Kč bude uhrazena prostřednictvím hypotečního úvěru [právnická osoba] na účet zástavního věřitele [právnická osoba] (na nemovitosti vázlo zástavní právo smluvní ve prospěch tohoto zástavního věřitele), a část kupní ceny ve výši 1.284.750 Kč bude vyplacena převodem z hypotečního úvěru [právnická osoba] na bankovní účet prodávajících.

8. Žalobkyně za účelem koupě předmětného domu uzavřela dne 10. 5. 2013 Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] se společností [právnická osoba], na úvěr ve výši 2.664.750 Kč. Ve prospěch [právnická osoba], bylo sjednáno zástavní právo k domu (Zástavní smlouva k nemovitosti [číslo] ze dne 13. 5. 2013). Žalobkyně hypoteční úvěr čerpala dne 15. 5. 2013 (viz výpis z účtu ze dne 31. 5. 2013) a řádně jej splácí (viz Odpověď na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne 15. 7. 2015, Pohyby inkasovaných položek).

9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva (na č.l. 6 spisu), kterou žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalované do užívání rodinný dům o velikosti 4+1 [adresa] stojící na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] na adrese [adresa], a to od 1. 1. 2014 na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 10.000 Kč měsíčně s tím, že zahrnuje i platby inkasa a je splatné do každého 15. dne měsíce v hotovosti k rukám pronajímatele (žalobkyně).

10. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení.

11. Přípisem ze dne 20. 12. 2017 žalobkyně prostřednictvím zástupce vypověděla nájemní smlouvu a vyzvala žalovanou k úhradě částky 480.000 Kč představující nájemné za leden 2014 až prosinec 2017. Přípis byl dle dodejky doručen žalované dne 16. 1. 2018.

12. Přípisem ze dne 18. 6. 2019 nazvaným„ Věc: Námitky proti výpovědi“ žalovaná započetla jí provedená úhrady inkasa v období od června 2016 do června 2019 v celkové výši 346.619 Kč a dále jí uhrazené náklady na údržbu nemovité věci ve výši 16.354,04 Kč na pohledávku žalobkyně z nájemného ve výši 360.000 Kč za období od června 2016 do června 2019. Přípis byl dle podacího lístku a Sledování zásilek z webu České pošty doručen žalobkyni dne 19. 6. 2019.

13. Přípisem ze dne 31. 7. 2019 sdělila žalobkyně žalované, že nesouhlasí s jednostranným zápočtem učiněným přípisem ze dne 18. 6. 2019 s tím, že pohledávky žalované nejsou způsobilé k započtení, neboť se jedná o pohledávky nejisté a neurčité.

14. Z podacího lístku ze dne 21. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedeného dne uhradila [právnická osoba], částku 1.112 Kč.

15. Z podacího lístku ze dne 28. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedeného dne uhradila [právnická osoba], částku 593 Kč.

16. Z podacího lístku ze dne 31. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedeného dne uhradila [právnická osoba], částku 2.929 Kč.

17. Z předložených platebních dokladů SIPO za období let 2016 – 2020 bylo zjištěno, že ze strany [jméno] [příjmení] byla hrazena elektřina, ČRo – poplatek, ČT – poplatek, plyn, [anonymizováno] Czech Rep. a Pojistné.

18. Usnesením Městského státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 1. 2016, č.j. 1 ZT 156/2015-16 bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání žalobkyně pro skutek spočívající v tom, že dne 11. 4. 2013 po předchozí domluvě s [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] podala žádost o poskytnutí hypotečního úvěru na částku 2.664.750 Kč u [právnická osoba], přičemž k žádosti doložila nepravdivé potvrzení o příjmu, které jí opatřila [příjmení] [příjmení], podle nějž je zaměstnancem [anonymizováno], spol. s r.o. jako účetní s čistým měsíčním příjmem 27.592 Kč, ačkoli v této společnosti nepracovala a byla bez zaměstnání, a dále k žádosti doložila upravené výpisy ze svého bankovního účtu za měsíce 10/ 2012 – [číslo], kde byly evidovány mzdy ze spol. [anonymizováno], spol. s r.o., ačkoli žádné mzdy jí na bankovní účet z této společnosti připisovány nebyly a dále předložila nepravdivé účelově vystavené příjmové pokladní doklady na celkovou částku 470.250 Kč, kterou dle těchto dokladů údajně zaplatila [celé jméno žalované], ačkoli jí žádnou částku nezaplatila, přičemž jí byla její žádost o úvěr schválena a dne 10. 5. 2013 uzavřela smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] na částku 2.664.750 Kč, který splácí ve výši 11.220,40 Kč měsíčně řádně a úvěr je zajištěn nemovitostí, a tak poskytovateli škodu nezpůsobila, v němž je spatřován přečin úvěrového podvodu podle § 211 odstavec 1 trestního zákoníku.

19. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019, č.j. 52 T 10/2018-12705, byla mimo jiné [příjmení] [příjmení] shledána vinnou, že„ v přesně nezjištěnou dobu v roce 2012 v [obec], v úmyslu získat co nejvyšší prospěch z prodeje nemovitosti [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] pro svoji potřebu, přesvědčila poškozenou [celé jméno žalované], aby za úplatu ve výši 300.000 Kč ručila nemovitostí - rodinným domem [adresa], postaveným na pozemku parcelní [číslo] pozemkem parc. [číslo] zapsaným v katastrálním území [číslo] [část obce], list vlastnictví [anonymizováno], který byl ve vlastnictví [celé jméno žalované] a její matky [jméno] [příjmení], za úvěr ve výši 1.100.000 Kč dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], kdy úvěr [příjmení] dne 22. 6. 2012 vyjednala [příjmení] u společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], přičemž téhož dne 22. 6. 2012 byl [příjmení] úvěr schválen ve výši 1.100.000 Kč a část finančních prostředků ve výši 655.000 Kč byla načerpána na účet společnosti [právnická osoba] [bankovní účet], kde byla [příjmení] jednatelkou, a částka 300.000 Kč byla načerpána na bankovní účet [celé jméno žalované] č. [bankovní účet], kdy ale následně v termínu splatnosti [příjmení] úvěr nesplatil, tak pod pohrůžkou dražby předmětné nemovitosti a vystěhování se z domu přesvědčila [celé jméno žalované], aby předmětnou nemovitost prodala za částku 3.135.000 Kč Mgr. [jméno] [příjmení] (nyní [celé jméno žalobkyně]), která byla stíhána samostatně a okolnosti sjednání úvěru sloužící ke koupi předmětné nemovitosti jsou popsány pod bodem č. 3b), a to s úmyslem ponechat si část finančních prostředků z poskytnutého úvěru, a za tímto účelem dala pokyn obžalované [jméno] [příjmení], aby sestavila kupní smlouvu a další listiny nezbytné ke schválení hypotečního úvěru [jméno] [příjmení], přičemž následně [příjmení] za slíbenou provizi 100.000 Kč dle pokynů [příjmení] za tímto účelem dne 3. 5. 2013 uzavřela hypoteční úvěr u [právnická osoba] ve výši 2.664.750 Kč, přičemž částkou ve výši 1.380.000 Kč byl splacen dluh [příjmení] u společnosti [právnická osoba], a ze zbylé částky ve výši 1.284.750 Kč obžalovaná [příjmení] předala [celé jméno žalované] částku 129.000 Kč na úhradu daně z převodu nemovitosti a [titul] [příjmení] ještě předala částku odpovídající 12 měsíčním splátkám úvěru, a dále ještě sama hradila hypoteční splátky v celkové výši 85.500 Kč, přičemž zbylou částku přijatých finančních prostředků přijatých od [celé jméno žalované] pod záminkou investice vylákala a použila na nezjištěný účel, způsobila poškozeným [celé jméno žalované] (roz. [příjmení]), [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa], a [jméno] [příjmení] (roz. [příjmení]), [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa], škodu ve výši 835.605 Kč“ tedy se [příjmení] [příjmení] obohatila tím, že jiného uvedla v omyl a zamlčela podstatné skutečnosti a způsobila takovým činem škodu velkého rozsahu, a tím spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byla [příjmení] [příjmení] uložena povinnost nahradit [celé jméno žalované] škodu ve výši 835.605 Kč.

20. V odstavci 453. odůvodnění rozsudku č.j. 52 T 10/2018-12705 Krajský soud v Brně uvedl, že z provedeného dokazování vyplývá, že [celé jméno žalované] do jednání s obžalovanou [příjmení] vstupovala za situace, kdy potřebovala vyřešit svoji špatnou finanční situaci a ručením svou nemovitostí si chtěla opatřit finanční prostředky. Ostatně se nejednalo o první případ, když již v minulosti inkasovala odměnu 200.000 Kč za to, že ručila svým domem za závazek jiné osoby. Poškozená [celé jméno žalované] se do situace, ve které dala všanc svou nemovitost, dostala na základě vlastního rozhodnutí a byť jí v konečném důsledku skutečně byla způsobena majetková škoda tím, že jí obžalovanou [příjmení] nebyly vyplaceny všechny finanční prostředky z prodeje její nemovitosti, nelze s ohledem na její vlastní počáteční aktivitu dospět bez dalšího k závěru, že samotným nevyplacením těchto částek jí vznikly psychické útrapy, které by bylo nutno odčinit v režimu náhrady nemajetkové újmy, protože jak již bylo uvedeno výše, příčinná souvislost mezi vznikem škody na straně poškozené není dána samotným převodem její nemovitosti, ale neoprávněným nevyplacením všech finančních prostředků, které si obžalovaná neoprávněně ponechala.

21. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. 1 To 64/2019-13045, bylo zamítnuto odvolání [příjmení] [příjmení] a státního zástupce. V odstavci 30. odůvodnění usnesení Vrchní soud v Olomouci uvedl, že„ soud prvního stupně dospěl k závěru, že za základ způsobené škody nelze považovat hodnotu převáděných nemovitostí, když z provedeného dokazování nevyplývá, že by jednání obžalované [příjmení] [příjmení] bylo vedeno úmyslem připravit poškozené o tyto nemovitosti. Proto do způsobené škody zahrnul pouze částky, které nebyly z poskytnutých úvěrů vyplaceny poškozeným, resp. nebyly použity na úhradu jejich předchozích závazků či na úhradu činnosti související s vyřizováním hypotečních úvěrů (viz bod 44. odůvodnění napadeného rozsudku). Ačkoli lze s uvedenou argumentací souhlasit, neboť poškození na základě vlastního rozhodnutí souhlasili s návrhem obžalované na tzv.„ přeúvěrování“ nemovitostí, souhlasili se zaplacením provizí novým vlastníkům, přesto má odvolací soud pochybnosti, zda byla výsledná škoda přiléhavě ponížena o částky zaplacených úvěrů dlužníka [příjmení], a to v případě jednání popsaného pod body 1.a), 3.a) výroku o vině napadeného rozsudku. (…) V případě jednání, popsaného pod bodem 3.a), jde o obdobný mechanismus jako v případě, který je popsán pod bodem 1.a). I zde je odečítán od celkové výše škody zaplacený dluh [jméno] [příjmení], tedy nikoli poškozené [celé jméno žalované]. Současně jsou odečítány částky 100.000 Kč jako provize vyplacená obžalovanou [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], která byla žadatelkou o hypoteční úvěr u [právnická osoba] Dále byla soudem odečtena částka 129.000 Kč za zaplacenou daň, částka 134.645 Kč, což je částka představující 12 splátek hypotéky Mgr. [příjmení], a částka 85.000 Kč, kterou uhradila obžalovaná za hypoteční splátky. Opět i v tomto případě má odvolací soud za to, že do celkové výše škody měla být zahrnuta i částka, která byla vyplacena z poskytnutého hypotečního úvěru na úhradu dluhu [jméno] [příjmení] Odvolací soud pouze stručně zmínil výhrady, související se způsobem výpočtu škody v těchto bodech, neboť s ohledem na absenci opravného prostředku státního zástupce v neprospěch obžalované [příjmení] v této části nelze s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius postupovat v její neprospěch.“ 22. Z protokolu o výslechu svědka - žalobkyně ze dne 18. 4. 2017 (č.l. 98 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci výslechu před Policií ČR vypověděla, že uzavřela se žalovanou kupní smlouvu ohledně předmětného domu s tím, že žalovaná bude dům dále užívat jako nájemce a po splacení hypotéky bude dům převeden zpět na žalovanou. Součástí dohody bylo, že z nájemného budou hrazeny hypoteční splátky. Uzavření kupní smlouvy zprostředkovala [příjmení] [příjmení], která žalobkyni do března 2016 pravidelně platila částku odpovídající splátkám hypotéky. Odměna žalobkyně za transakci činila 100.000 Kč. Žalobkyně byla v souvislosti s uzavřením smlouvy o hypotečním úvěru trestně stíhána, neboť v žádosti o úvěr uvedla nepravdivé údaje; žalobkyně se k činu doznala a trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno. K nájemní smlouvě žalobkyně uvedla, že když byla u [příjmení] v kanceláři podepisovat smlouvu o hypotečním úvěru a kupní smlouvu, je možné že tam byla i nájemní smlouva na rok.

23. V podstatě totožně žalobkyně vypovídala i před trestním soudem při hlavním líčení dne 10. 6. 2019 (viz Protokol o hlavním líčení ze dne 10. 6. 2019). K nájemní smlouvě uvedla, že si není jistá, zda k uzavření nájemní smlouvy došlo už při podpisu kupní smlouvy, ale nájemní smlouvu má, takže v nějaké době musela být podepsaná, není si úplně jistá, jestli v tu stejnou chvíli, nicméně byla uzavřena hned po koupi té nemovitosti. Osobně se s paní [celé jméno žalované] nepotkala, takže neví, zda nájemní smlouvu podepsala paní [celé jméno žalované]. Nájemní smlouvu získala od paní [příjmení].

24. Z protokolu o výslechu svědka - žalované ze dne 28. 4. 2017 (č.l. 103 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná v rámci výslechu před Policií ČR vypověděla, že se s [příjmení] [příjmení] seznámila před 8 lety, kdy tato zařídila půjčku někomu, koho žalovaná neznala, a žalovaná za půjčku ručila svým domem a dostala za to provizi 200.000 Kč. Nakonec půjčka byla splacena a ručení domem bylo ukončeno. Později v roce 2012 žalovaná kontaktovala paní [příjmení] a dohodli se, že žalovaná bude ručit domem za úvěr pro pana [jméno] [příjmení] a za to dostane provizi 200.000 Kč. Úvěr byl od společnosti [právnická osoba] Žalovaná provizi ve výši 200.000 Kč obdržela. Poté vznikly problémy se splácením úvěru a [příjmení] [příjmení] sdělila žalované, že [právnická osoba] chce peníze a pravděpodobně bude dražba domu. Žalovaná měla strach, že pokud dům půjde do dražby, skončí na ulici. [příjmení] [příjmení] nabídla jediné východisko spočívající v prodání domu někomu, koho ona sežene, s tím, že žalovaná může v domě dále bydlet a peníze, které zbydou z prodeje domu, se uloží na vysoký úrok a z výnosů se budou platit měsíční splátky hypotéky. Účelem prodeje domu bylo splacení úvěru za pana [příjmení] společnosti [právnická osoba] Dům měl být prodán žalobkyni, která si měla vzít hypoteční úvěr. [příjmení] dále žalované slíbila, že dům se jí po půl roce vrátí, poté co pan [příjmení] uhradí úvěr. Žalovaná potvrdila, že podepsala kupní smlouvu ze dne 10. 5. 2013 a dále uvedla, že částky 250.000 Kč a 220.250 Kč, které měla dostat v hotovosti, nedostala. [příjmení] 1.380.000 Kč byla uhrazena na účet [právnická osoba] a částka 1.284.750 Kč byla připsána na bankovní účet žalované. Žalovaná částku vybrala z účtu a v hotovosti předala [příjmení] [příjmení]. [příjmení] žalované řekla, že 500.000 Kč uloží jako investici, z jejíž výnosů se bude platit hypotéka, 129.000 Kč [příjmení] vrátila žalované s tím, že tato částka je na daň z převodu nemovitostí, a zbývající peníze [příjmení] řekla, že použije na svou provizi, na právníky a na splácení hypotéky. Co se týče nájemní smlouvy, tuto žalovaná podepsala. K podpisu smlouvu žalované předložila [příjmení]. Později se žalovaná dozvěděla, že nájemní smlouvu místo žalobkyně podepsala [příjmení]. Žalovaná nájemné neplatila, nikdo ho po ní nechtěl. Když žalovaná chtěla po [příjmení] vrátit 500.000 Kč, tato jí řekla, že tato částka byla vložena do firmy, která zkrachovala.

25. V podstatě totožně žalovaná vypovídala i před trestním soudem při hlavním líčení dne 10. 6. 2019 (viz Protokol o hlavním líčení ze dne 10. 6. 2019).

26. Žalovaná na jednání dne 19. 5. 2020 při svém výslechu jako účastníka řízení vypověděla, že trvá na všem, co řekla na policii i před soudem. Nájemní smlouva byla sepsána až asi za tři roky. Sepsání nájemní smlouvy navrhla [příjmení], která jí v kanceláři předložila smlouvu podepsanou žalobkyní a žalovaná tuto smlouvu podepsala. Poté jí paní [příjmení] sdělila, že smlouvu podepsala [příjmení] a nikoliv žalobkyně, která o ničem nevěděla. O placení nájmu nebyla vůbec řeč, barák měl být splacen do půl roku. Hypotéku měla hradit [příjmení] z peněz, které jí žalovaná předala, tedy z předané částky 1.284.000 Kč. K dotazu žalovaná uvedla, že věděla, že uzavírá smlouvu o prodeji domu, ale měla za to, že jenom na půl roku s tím, že se jedná pouze o smlouvu fiktivní, jenom na papíře. Nájemní smlouvu jí předložila paní [příjmení] a tuto podepsala, bylo jí řečeno, že se jedná pouze o formalitu, že nic platit nebude. Žalovaná dále uvedla, že na inkasu platí ročně přibližně 80.000 Kč. Jedná se o starý dům, který se musí opravovat, dělaly se například celé podlahy, takže ve výsledku inkaso a opravy činí více peněz, než kolik by činilo nájemné. Žalovaná dále uvedla, že se nadále považuje za vlastníka předmětného domu. Žalobkyně dům nikdy nepřevzala, nikdy v něm fyzicky nebydlela. Veškeré záležitosti domu řeší žalovaná, hradí opravy, platí inkaso. V momentě, kdy kupní smlouvu podepisovala, měla žalovaná za to, že nadále zůstává vlastníkem domu, měla za to, že kupní smlouva je pouze fiktivní. Stejně tak nájemní smlouvu považovala za fiktivní.

27. Výpovědi žalované na jednání dne 19. 5. 2020 v tom směru, že považovala kupní smlouvu a nájemní smlouvu za fiktivní, uzavřené pouze na papíře, a že se nadále považovala za vlastníka domu, soud neuvěřil. Výpověď žalované se v této části zcela rozchází s tím, co uváděla dne 28. 4. 2017 před Policií ČR a dne 10. 6. 2019 před trestním soudem, kdy z její výpovědi vyplynulo, že si byla vědoma toho, že svůj dům prodává žalobkyni, a to za účelem toho, aby byla vyplacena zástava, která na domě vázla z titulu ručení za úvěr pana [příjmení], a dům nešel do dražby. Z výpovědí žalované dne 28. 4. 2017 před Policií ČR a dne 10. 6. 2019 před trestním soudem jednoznačně vyplývá, že si žalovaná byla dobře vědoma toho, že dům prodává žalobkyni a že se nejedná pouze o fiktivní smlouvu (bez ohledu na to, že si myslela, že bude dům později po splacení úvěru přepsán zpátky na ní). To samé pak platí i o nájemní smlouvě, kdy z výpovědí žalované dne 28. 4. 2017 před Policií ČR a dne 10. 6. 2019 před trestním soudem vyplývá, že žalovaná věděla, že uzavírá nájemní smlouvu, kdy účelem této nájemní smlouvy bylo, aby mohla v předmětném domě nadále bydlet. Nájemné, resp. splátky hypotéky, pak dle dohody měla hradit žalobkyni [příjmení] [příjmení] z peněz, které jí žalovaná v hotovosti předala z prodeje domu. Lze tedy uzavřít, že výpověď žalované na jednání dne 19. 5. 2020 v tom směru, že považovala kupní smlouvu a nájemní smlouvu za fiktivní, soud považuje za nevěrohodnou. Soud k tomuto dodává, že žalovaná byla na jednání dne 19. 5. 2020 vyslýchána jako účastník řízení, neměla tedy povinnost mluvit pravdu a mohla beztrestně lhát (na rozdíl od výslechů dne 28. 4. 2017 před Policií ČR a dne 10. 6. 2019 před trestním soudem). Motivaci žalované k uvedení nepravdivých skutečností soud spatřuje v tom, že chtěla zvýšit svou šanci na úspěch v této věci.

28. Z Přílohy k protokolu o jednání ze dne 29. 3. 2019 ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 62 C 110/2018 bylo zjištěno, že byla jako svědek slyšena [jméno] [příjmení], která pracovala pro paní [příjmení] jako asistentka. [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaná donesla celou částku, kterou dostala za prodej domu, paní [příjmení]. [příjmení] měla z této částky uhradit daň a poplatky s tím spojené a dále měla vyplatit žalobkyni nějaké peníze, z nichž by se splácela hypotéka. Žalobkyni mělo být převedeno 150.000 Kč a dále 150.000 Kč jako odměna. [příjmení] peněz dala paní [příjmení] do investic. Svědkyně dále vypověděla, že žalobkyně se s žalovanou domlouvaly, že by se po nějaké době dům zase vrátil žalované. Svědkyně dále uvedla, že se podepisovala nějaká nájemní smlouva, tuto nicméně za žalobkyni podepsala paní [příjmení] a dala jí již podepsanou k podpisu žalované. Dohoda o tom, že žalovaná bude u žalobkyně v nájmu nicméně mezi žalobkyní a žalovanou existovala, na tomto se domluvily. Dohoda byla, že bude žalovaná v nájmu, ale nebude platit nájemné, protože to měla hradit paní [příjmení] z částky, kterou jí žalovaná donesla.

29. Při své výpovědi před Policií ČR (viz Úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 8. 4. 2015) [jméno] [příjmení] neuváděla nic o tom, že by nájemní smlouvu za žalobkyni podepsala [příjmení] [příjmení]. Ohledně nájmu žalované přitom hovořila, když uvedla, že v současné době žalovaná stále bydlí jako nájemce v předmětném domě, ale nájem zatím po ní nikdo nechce, protože [příjmení] žalované tvrdí, že má nájem předplacený a [příjmení] posílá žalobkyni peníze na úhradu splátek, což předpokládám jsou peníze z té hotovostní částky, které si [příjmení] převzala od žalované.

30. Při svém výslechu před trestním soudem (viz protokol o hlavním líčení ze dne 14. 5. 2019) [jméno] [příjmení] taktéž neuváděla nic o tom, že by nájemní smlouvu za žalobkyni podepsala [příjmení] [příjmení].

31. Soud neuvěřil výpovědi [jméno] [příjmení] na jednání dne 29. 3. 2019 ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 62 C 110/2018 v tom směru, že nájemní smlouvu za žalobkyni podepsala [příjmení] [příjmení]. Soud v tomto směru uvádí, že [jméno] [příjmení] toto neuváděla ani při své výpovědi před Policií ČR dne 8. 4. 2015, ani při své výpovědi před trestním soudem dne 14. 5. 2019. Na jednání dne 29. 3. 2019 ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 62 C 110/2018 pak [jméno] [příjmení] přišla na požádání žalované, aniž by byla předvolána, což nepochybně vzbuzuje pochybnosti, zda se v tomto směru (ohledně podpisu nájemní smlouvy [příjmení] [příjmení] namísto žalobkyně) dopředu nedomlouvaly. Zbývá dodat, že žalobkyně při svých výpovědích dne 18. 4. 2017 před Policií ČR a dne 10. 6. 2019 před trestním soudem uváděla, že nájemní smlouvu podepisovala (viz výše).

32. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

33. K návrhu žalované na doplnění dokazování originálem nájemní smlouvy a provedení jeho znaleckého zkoumání ohledně pravosti podpisu žalobkyně a žalované soud podle § 118b o.s.ř. nepřihlédl, neboť tento důkaz byl označen až po provedené koncentraci řízení. Koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř. byla provedena na jednání dne 23. 1. 2020. Uvedený důkazní návrh byl učiněn na jednání dne 19. 5. 2020 (viz č.l. 122 spisu). Soud k tomuto dále dodává, že fotokopie nájemní smlouvy byla prováděna k důkazu již na jednání dne 23. 1. 2020 a zástupce žalované již na tomto jednání namítal, že nájemní smlouvu žalobkyně nepodepsala (viz č.l. 93v spisu), nepochybně tedy již na tomto jednání mohl učinit důkazní návrh na zajištění originálu nájemní smlouvy a provedení jeho znaleckého zkoumání. Zbývá dodat, že zástupce žalované na jednání dne 23. 1. 2020 potvrdil, že žalovaná nájemní smlouvu podepsala, a žalovaná to rovněž sama potvrdila při všech svých výpovědích (viz výše).

34. Za důkazní návrh uplatněný až po provedené koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř. soud rovněž považuje žalovanou navrhovaný důkaz poštovní poukázkou ze dne 15. 6. 2017 (tato se nachází na č.l. 155 spisu). Tento důkazní návrh byl učiněn až na jednání dne 9. 2. 2021 (viz č.l. 153 spisu), koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř. přitom byla provedena na jednání dne 23. 1. 2020, přičemž na základě výzvy dle § 118a o.s.ř. měla žalovaná dodatečnou lhůtu k označování důkazů do 29. 12. 2020 (viz usnesení na č.l. 129 spisu). K tomuto důkaznímu návrhu tudíž soud v souladu s § 118b o.s.ř. nepřihlédl.

35. Za důkazní návrh uplatněný až po provedené koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř. soud rovněž považuje žalovanou navrhovaný důkaz výpisem z CEO k osobě žalované. Tento důkazní návrh byl rovněž učiněn až na jednání dne 9. 2. 2021 (viz č.l. 153v spisu). Nejedná se přitom o důkaz, kterým by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, jak uváděl zástupce žalované (přičemž ani konkrétně neuvedl, věrohodnost jakého provedeného důkazního prostředku by měl tento důkaz zpochybňovat), ale o důkaz, kterým se žalovaná snažila prokázat jí tvrzený skutkový stav. Ani k tomuto důkaznímu návrhu tudíž soud dle § 118b o.s.ř. nepřihlédl.

36. Návrh žalobkyně na doplnění dokazování znaleckým posudkem za účelem zjištění obvyklého nájemného v daném místě a čase soud pro nadbytečnost zamítl. Jelikož soud shledal uzavřenou nájemní smlouvu jako platnou (k tomu více níže), nejde v projednávané věci o bezdůvodné obohacení a je proto nadbytečné zpracovávat znalecký posudek za účelem zjištění obvyklého nájemného.

37. Soud rovněž pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na doplnění dokazování dalšími listinami předloženými žalovanou společně s podáním ze dne 18. 6. 2020 (účtenky z [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], daňové doklady vystavené společnostmi [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]). Na jednání dne 19. 5. 2020 soud vyzval dle § 118a o.s.ř. žalovanou, aby doplnila skutková tvrzení tak, že uvede, v čem konkrétně spočívaly náklady spojené s údržbou předmětného domu ve výši 16.354,04 Kč, které žalovaná dle svého tvrzení uhradila a uplatnila k započtení Přípisem ze dne 18. 6. 2019 nazvaným„ Věc: Námitky proti výpovědi“, a kdy přesně tyto náklady uhradila a komu. Žalovaná soudu společně s podáním ze dne 18. 6. 2020 (na č.l. 124 spisu) zaslala svazek listin, ale tvrzení nedoplnila. Úkolem soudu není, aby za žalovanou svou vlastní činností (analýzou předložených listin) nahrazoval absentující skutková tvrzení. Takovýto postup by byl v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2268/2011). Za situace, kdy žalovaná žádná skutková tvrzení ohledně nákladů spojených s údržbou předmětného domu ve výši 16.354,04 Kč nedoplnila (a tyto tedy zcela absentují), je nadbytečné provádět předložené listiny, které se mají těchto nákladů týkat (důkazy slouží k prokázání tvrzených skutečností; za situace, kdy není ničeho tvrzeno, není ani co prokazovat).

38. Soud pro nadbytečnost rovněž zamítl návrhy žalované na doplnění dokazování vyúčtováním elektřiny a plynu za období od června 2016 do června 2019, které si dle důkazního návrhu měl soud vyžádat od dodavatelů [anonymizováno] [právnická osoba], a [anonymizováno] [právnická osoba] Důvodem je ta skutečnost, že mezi stranami nebylo sjednáno, jaké služby má zajistit pronajímatel (a tedy jaké služby jsou zahrnuty v nájemném). Podle § 2247 občanského zákoníku tedy platí, že pronajímatel zajistí pouze nezbytné služby vyjmenované v § 2247 odst. 2 občanského zákoníku, a tedy pouze náklady na tyto služby byly součástí nájemného ve výši 10.000 Kč měsíčně. Mezi službami vyjmenovanými v § 2247 odst. 2 občanského zákoníku elektřina ani plyn není, tudíž náklady na elektřinu ani plyn nebyla žalovaná oprávněna započítat vůči pohledávce žalobkyně (v podrobnostech viz níže, zejména odstavec 57. tohoto rozsudku). Za dané situace je tedy nadbytečné doplňovat dokazování vyúčtováním elektřiny a plynu.

39. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

40. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

41. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odstavce 2 téhož paragrafu pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

42. Podle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 téhož paragrafu započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

43. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají.

44. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná.

45. Soud na úvod konstatuje, že je ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Soud je tedy vázán rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2019, č.j. 52 T 10/2018-12705, a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2020, č.j. 1 To 64/2019-13045, že [příjmení] [příjmení] spáchala zločin podvodu, tak jak je popsán ve výroku rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 52 T 10/2018-12705 (viz citace v odstavci 19. tohoto rozsudku).

46. Z uvedených rozhodnutí trestních soudů nicméně neplyne, že by tyto měly za to, že uzavřená kupní smlouva ze dne 10. 5. 2013 či nájemní smlouva k předmětnému domu byly neplatnými. Spíše naopak, trestní soudy totiž v odůvodnění zmíněných rozhodnutí akcentovaly, že poškozená žalovaná se do situace, ve které dala všanc svou nemovitost, dostala na základě vlastního rozhodnutí, a na základě vlastního rozhodnutí souhlasila s tzv.„ přeúvěrováním“ její nemovitosti a zaplacením provizí novým vlastníkům. Škoda vzniklá žalované dle trestních soudů není v příčinné souvislosti se samotným prodejem její nemovitosti, ale spočívá v neoprávněném nevyplacení všech finančních prostředků, které si neoprávněně ponechala [příjmení] [příjmení], popř. finančních prostředků, které byly z hypotečního úvěru vyplaceny na úhradu dluhu [jméno] [příjmení]. Soud v tomto směru dále dodává, že adhezním výrokem rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 52 T 10/2018-12705 byla [příjmení] [příjmení] uložena povinnost nahradit žalované škodu ve výši 835.605 Kč. Pokud by však uzavřená kupní smlouva ze dne 10. 5. 2013 byla neplatná, žalované by žádná škoda nevznikla. Pokud by tedy trestní soudy měly za to, že kupní smlouva ze dne 10. 5. 2013 je neplatná, zcela určitě by žalované náhradu škody nepřiznaly.

47. Soud tedy sám posoudil platnost kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2013 a nájemní smlouvy k předmětnému domu a na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obě tyto smlouvy jsou platné.

48. Co se týče kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2013, soud neshledal žádné důvody její neplatnosti. Jak vyplynulo z výpovědí žalované před Policií ČR dne 28. 4. 2017 a před trestním soudem dne 10. 6. 2019, žalovaná si byla dobře vědoma toho, že uzavírá kupní smlouvu o prodeji svého domu a že tento dům bude převeden do vlastnictví žalobkyně. Žalovaná sama potvrdila, že dům prodala žalobkyni proto, aby zabránila nucenému prodeji v dražbě, neboť dům byl zatížen zástavním právem v souvislosti s dluhem z úvěru pana [příjmení], který nebyl splacen a za nějž bylo ručeno domem ve vlastnictví žalované. V tomto směru je třeba dodat, že žalovaná se sama na základě vlastního uvážení a ze zištných důvodů rozhodla za úvěr pana [příjmení] ručit domem v jejím vlastnictví (žalovaná tak učinila kvůli provizi ve výši 200.000 Kč). Jednání žalované vedoucí k uzavření kupní smlouvy tedy bylo sice zjevně ovlivněno nepříznivou situací, do níž se dostala (vlastní vinou), avšak nejednala pod nátlakem vyvolaným (bezprávně) třetí osobou, nýbrž pod tlakem skutečně existujících okolností. Tato skutečnost však neplatnost kupní smlouvy uzavřené se žalobkyní způsobit nemůže. Soud rovněž neshledal, že by uzavřená kupní smlouva ze dne 10. 5. 2013 měla být fingovaným právním jednáním nebo že by žalovaná jednala v omylu. Jak již bylo uvedeno, žalovaná si byla dobře vědoma toho, že uzavírá kupní smlouvu a že převádí dům do vlastnictví žalobkyně, a chtěla tuto kupní smlouvu uzavřít a dům převést (aby se vyhnula nedobrovolné dražbě domu). To, že si žalovaná myslela, že jí bude dům později po splacení úvěru vrácen zpět, na tom nic nemění. Rovněž žalobkyně projevila skutečnou vůli dům koupit a nabýt vlastnické právo k němu (žalobkyně uzavřela smlouvu o hypotečním úvěru a hypoteční úvěr řádně splácí). Vůli žalobkyně stát se vlastníkem domu nezpochybňuje ani skutečnost, že dům sama neužívá, ale pronajímá jej žalované na základě uzavřené nájemní smlouvy. Pokud pak žalovaná jednala v omylu, tak omyl nejprve spočíval v tom, že věřila [příjmení] [příjmení], že [jméno] [příjmení] je solventní člověk a že úvěr, za který žalovaná ručila domem, splatí, a později omyl žalované spočíval v tom, že věřila [příjmení] [příjmení], že tato za ni bude hradit z peněz utržených z prodeje domu (z výnosů z provedené investice) sjednané nájemné. Takovéto omyly žalované (či spíše důvěra v tvrzení [příjmení] [příjmení]) však nečiní uzavřenou kupní smlouvu neplatnou, neboť se nejedná o omyl v podstatné okolnosti ohledně uzavírané kupní smlouvy (viz § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013).

49. Co se týče nájemní smlouvy k předmětnému domu, u té soud rovněž neshledal žádné důvody její neplatnosti. Žalovaná si byla dobře vědoma toho, že uzavírá nájemní smlouvu, a tuto nájemní smlouvu chtěla uzavřít. Žalovaná rovněž sama potvrdila, že nájemní smlouvu podepsala. Nájemní smlouva byla uzavírána proto, aby žalovaná mohla po prodeji svého domu žalobkyni v tomto domě nadále bydlet. Nejedná se tudíž o fingovanou smlouvu, neboť žalovaná v domě i po prodeji dlouhou dobu bydlela (a i nadále bydlí) a své nájemní právo tak realizovala. Co se týče nájemného, zde bylo mezi stranami dohodnuto, že toto bude za žalovanou hradit [příjmení] [příjmení] z peněz za prodej domu, které jí žalovaná v hotovosti předala (s tím, že tyto peníze budou investovány a z výnosů se bude hradit nájemné/splátky hypotéky). Nebylo to tedy tak, že by bylo dohodnuto, že nájemné nebude vůbec hrazeno, pouze bylo dohodnuto jeho hrazení prostřednictvím [příjmení] [příjmení] z peněz, které jí žalovaná v hotovosti předala. Poté, co [příjmení] [příjmení] přestala žalobkyni nájemné hradit, tato logicky začala nájemné chtít po žalované, která je zavázanou z nájemní smlouvy a dům užívala.

50. K námitce, že nájemní smlouva nebyla podepsána žalobkyní, ale že ji za žalobkyni podepsala [příjmení] [příjmení], soud uvádí, že toto z provedeného dokazování nevyplývá. Soud v tomto směru neuvěřil výpovědi [jméno] [příjmení], která toto uváděla na jednání dne 29. 3. 2019 ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 62 C 110/2018. [jméno] [příjmení] nic takového totiž neuváděla ani při své výpovědi před Policií ČR dne 8. 4. 2015, ani při své výpovědi před trestním soudem dne 14. 5. 2019. Na jednání dne 29. 3. 2019 ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 62 C 110/2018 pak [jméno] [příjmení] přišla na požádání žalované, aniž by byla předvolána, což nepochybně vzbuzuje pochybnosti, zda se s žalovanou dopředu nedomlouvala ohledně její výpovědi. S ohledem na uvedené soud výpovědi [jméno] [příjmení] na jednání dne 29. 3. 2019 ve věci vedené Městským soudem v Brně pod sp. zn. 62 C 110/2018 neuvěřil v tom směru, že nájemní smlouvu za žalobkyni podepsala [příjmení] [příjmení]. Soud dále dodává, že žalobkyně při svých výpovědích dne 18. 4. 2017 před Policií ČR a dne 10. 6. 2019 před trestním soudem uváděla, že nájemní smlouvu podepisovala (viz odstavce 22. a 23. tohoto rozsudku). Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že nájemní smlouvu skutečně podepsala žalobkyně a snahu zpochybnit podpis žalobkyně na této nájemní smlouvě považuje za účelovou.

51. Zbývá dodat, že i pokud by nájemní smlouvu za žalobkyni skutečně podepsala [příjmení] [příjmení], vedlo by to pouze k relativní neplatnosti nájemní smlouvy, přičemž takovouto neplatnost by mohla namítat pouze žalobkyně (viz § 586 občanského zákoníku). Žalobkyně však nic takového neučinila a na základě této nájemní smlouvy se touto žalobou domáhá úhrady nájemného. Je tedy zjevné, že žalobkyně má za to, že nájemní smlouvu uzavřela a považuje ji za platnou. Soud dále pro úplnost doplňuje, že z výpovědí žalobkyně i žalované a dokonce i [jméno] [příjmení] vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou existovala dohoda o tom, že žalovaná bude po prodeji bydlet v domě žalobkyně v nájmu. O zdánlivé právní jednání se tak zjevně jednat nemohlo.

52. Soud dále pro úplnost dodává, že neshledal, že by kupní smlouva či nájemní smlouva byly v rozporu s dobrými mravy či s veřejným pořádkem.

53. Na základě platné nájemní smlouvy se tedy podanou žalobou žalobkyně domáhá po žalované úhrady nájemného za období od měsíce března 2017 do měsíce prosince 2017 v celkové výši 100.000 Kč (10.000 Kč měsíčně) za užívání domu [adresa] stojícího na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] na adrese [adresa]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v předmětném období dům užívala - v domě bydlela (toto žalovaná ostatně potvrdila již v rámci vyjádření k žalobě). Žalovaná je tedy v souladu s § 2201 občanského zákoníku povinna hradit žalobkyni sjednané nájemné ve výši 10.000 Kč měsíčně. Za období od března 2017 do prosince 2017 včetně se jedná o celkovou částku 100.000 Kč.

54. V nájemní smlouvě bylo ujednáno, že nájemné 10.000 Kč měsíčně je včetně inkasa, tedy včetně úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Takovéto ujednání o paušální platbě za nájemné a za služby je možné na základě § 9 zákona č. 67/2013 Sb. Mezi žalobkyní a žalovanou však nebylo v nájemní smlouvě ujednáno, jaké služby zajistí pronajímatel. V souladu s § 2247 odst. 1 občanského zákoníku se tak aplikuje § 2247 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého pronajímatel zajistí nezbytné služby, kterými jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Úhrada za tyto služby je tedy zahrnuta v paušální platbě nájemného ve výši 10.000 Kč měsíčně.

55. Žalovaná vůči žalobkyni započetla přípisem ze dne 18. 6. 2019 jí provedené úhrady inkasa v období od června 2016 do června 2019 v celkové výši 346.619 Kč a dále jí uhrazené náklady na údržbu nemovité věci ve výši 16.354,04 Kč, a to na pohledávku žalobkyně z nájemného ve výši 360.000 Kč za období od června 2016 do června 2019 (tedy za období, jehož součástí je i období, jenž je předmětem této žaloby – březen až prosinec 2017). Co se týče nákladů na údržbu nemovité věci ve výši 16.354,04 Kč, k těmto žalovaná ani přes výzvu dle § 118a o.s.ř. učiněnou na jednání dne 19. 5. 2020 nedoplnila žádná další skutková tvrzení (žalovaná byla vyzvána k tomu, aby doplnila, v čem konkrétně tyto náklady spočívaly, kdy přesně je žalovaná uhradila a komu), pouze soudu zaslala svazek listin, které však s ohledem na absentující skutková tvrzení k důkazu prováděny nebyly (viz odůvodnění v odstavci 37. tohoto rozsudku). Ohledně těchto„ nákladů na údržbu nemovité věci“ ve výši 16.354,04 Kč tedy soud započtení nepovažuje za oprávněné.

56. Co se týče žalovanou tvrzených úhrad inkasa v celkové výši 346.619 Kč, zde má soud za to, že je nutno s ohledem na dikci listiny o započtení (přípisu ze dne 18. 6. 2019) zohlednit pouze náklady na nezbytné služby uhrazené žalovanou v období od března do prosince 2017, tedy v období, za nějž je touto žalobou požadováno nájemné (z listiny o započtení – přípisu ze dne 18. 6. 2019 plyne, že bylo inkaso započítáváno vždy na nájemné za ten daný měsíc, v němž bylo inkaso uhrazeno). Započíst pak lze pouze náklady na nezbytné služby ve smyslu § 2247 odst. 2 občanského zákoníku (mezi žalobkyní a žalovanou nebylo ujednáno, jaké služby zajistí pronajímatel, tudíž platí, že pronajímatel zajistí nezbytné služby vyjmenované v § 2247 odst. 2 občanského zákoníku), tedy dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Z těchto služeb žalovaná prokázala v období od března do prosince 2017 úhradu pouze dodávek vody, a to podacím lístkem ze dne 21. 3. 2017 částku 1.112 Kč, podacím lístkem ze dne 28. 4. 2017 částku 593 Kč a podacím lístkem ze dne 31. 10. 2017 částku 2.929 Kč, celkem tedy částky 4.634 Kč.

57. Co se týče úhrad za elektřinu a za plyn, a úhrad dle předložených platebních dokladů SIPO – rozhlasové a televizní poplatky dle zákona č. 348/2005 Sb., platba [anonymizována tři slova] (dle tvrzení žalované v přípise ze dne 28. 12. 2020 se jedná o platbu za internetové připojení), Pojistné (dle tvrzení žalované v přípise ze dne 28. 12. 2020 se jedná o platbu pojistného jejího manžela, přičemž žalovaná neví o jaké pojištění se jedná), u těchto není započtení oprávněné, neboť jak již bylo uvedeno výše mezi stranami nebylo ujednáno, že tyto služby bude zajišťovat žalobkyně a že jsou obsaženy v paušální částce 10.000 Kč měsíčně za nájemné a služby (platí tudíž, že žalobkyně jako pronajímatel zajistí pouze nezbytné služby vyjmenované v § 2247 odst. 2 občanského zákoníku a pouze tyto jsou zahrnuty v paušální částce 10.000 Kč měsíčně). Náhradu těchto úhrad tedy žalovaná není oprávněna požadovat po žalobkyni a započtení ohledně těchto úhrad tak není oprávněné.

58. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že započtení je oprávněné pouze ohledně částky celkem 4.634 Kč uhrazené žalovanou za vodu v období od března do prosince 2017. Žalovaná tedy nadále dluží žalobkyni na nájemném za období od března do prosince 2017 částku 95.366 Kč (100.000 Kč – 4.634 Kč). Proto soud žalobě ohledně částky 95.366 Kč výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Pohledávka žalobkyně v částce 4.634 Kč pak zanikla započtením. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ohledně částky 4.634 Kč zamítl.

59. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, neúspěšná byla jen v nepatrné části (ohledně 4,63 % předmětu řízení), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 1. 10. 2018, účast na jednání dne 23. 1. 2020, 2x účast na jednání dne 19. 5. 2020 – jednání trvalo déle než 2 hodiny, účast na jednání dne 27. 8. 2020, účast na jednání dne 9. 2. 2021) po 5.100 Kč (tarifní hodnota 100.000 Kč), 9 paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč, dále náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 11.001,90 Kč Kč (dne 23. 1. 2020 jízdné [obec] – [obec] a zpět vozidlem AUDI A6, celkem 420 km, při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km, při ceně pohonných hmot 31,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) – celkem 2.765,70 Kč; dne 19. 5. 2020 jízdné [obec] – [obec] a zpět vozidlem AUDI A6, celkem 420 km, při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km, při ceně pohonných hmot 31,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) – celkem 2.765,70 Kč; dne 27. 8. 2020 jízdné [obec] – [obec] a zpět vozidlem AUDI A6, celkem 420 km, při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km, při ceně pohonných hmot 31,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) – celkem 2.765,70 Kč; dne 9. 2. 2021 jízdné [obec] – [obec] a zpět vozidlem AUDI A6, celkem 420 km, při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km, při ceně pohonných hmot 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) – celkem 2.704,80 Kč), a náhradou za promeškaný čas dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za 24 půlhodin (žalobkyni by celkem náležela náhrada za 40 půlhodin - 4x cesta na jednání a zpět v délce 10 započatých půlhodin; nicméně žalobkyně požadovala náhradu za promeškaný čas pouze v délce 24 půlhodin – viz její závěrečná řeč na č.l. 154 spisu) ve výši 2.400 Kč. Zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 67.001,90 Kč.

60. K argumentaci žalované důvody hodnými zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. soud uvádí, že v projednávané věci neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by žalobkyni náhradu nákladů řízení zcela či zčásti nepřiznal. Je pravdou, že žalovaná se stala obětí (poškozenou) v rámci trestné činnosti. Je však třeba brát do úvahy, že se této trestné činnosti (podvodu) vůči žalované dopustila [příjmení] [příjmení] a nikoliv žalobkyně (žalobkyně se dopustila trestné činnosti výhradně vůči hypoteční bance předložením nepravdivých dokladů k žádosti o úvěr). Zohlednit je třeba rovněž tu skutečnost, že žalovaná se na počátku sama na základě vlastního uvážení a ze zištných důvodů rozhodla ručit předmětným domem za úvěr pana [příjmení] (žalovaná tak činila kvůli provizi ve výši 200.000 Kč). Následně žalovaná svůj dům prodala žalobkyni a uzavřela s žalobkyní nájemní smlouvu. Toto žalovaná rovněž učinila na základě vlastního uvážení, kdy se snažila odvrátit nepříznivé důsledky plynoucí z toho, že úvěr panem [příjmení] nebyl splacen (a hrozila tak nedobrovolná dražba domu). Soud tedy zdůrazňuje, že žalovaná se do situace, ve které se nachází, dostala výrazným vlastním přičiněním, kdy prvopočátek byl v tom, že žalovaná se za provizi 200.000 Kč rozhodla ručit svým domem za úvěr pro osobu, kterou v podstatě vůbec neznala (pan [příjmení]). Soud za důvody hodné zvláštního zřetele v projednávané věci nepovažuje ani vysoký věk, ani nepříznivý zdravotní stav žalované, ani skutečnost, že žalovaná je v oddlužení. Tyto skutečnosti dle soudu nelze bez dalšího považovat za důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi. Soud dále zdůrazňuje, že žalovaná již roky bydlí v nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně a za užívání nemovitosti žalobkyni ničeho nehradí (žalobkyně přitom splácí hypoteční úvěr), a ani se žalovaná nesnaží danou záležitost vyřešit nějak jinak. Žalovaná si přitom zjevně musí být (a i je) vědoma toho, že dům prodala a uzavřela nájemní smlouvu, dle níž je povinna hradit nájemné. Takovéto jednání žalované soud považuje za rozporné s dobrými mravy a i to je důvodem pro to, aby v projednávané věci nebyl aplikován § 150 o. s. ř.

61. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn § 147 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Soud konstatuje, že zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] zmařil jednání, které se mělo konat dne 24. 11. 2020 v 9:00 hodin, když téhož dne v noci v 2:54 hodin zaslal soudu do datové schránky svou omluvu z jednání a žádost o odročení jednání (důvodem omluvy bylo náhlé onemocnění zástupce žalované). S ohledem na čas zaslání omluvy a žádosti o odročení byl soud schopen vyrozumět zástupkyni žalobkyně o odročení jednání až dne 24. 11. 2020 v cca 8:15 hod., tedy přibližně 45 minut před tím než se jednání mělo konat. Zástupkyně žalobkyně již v tuto dobu byla na cestě z [obec] do [obec] a nacházela se těsně před [příjmení] (v podrobnostech viz Žádost o separaci nákladů řízení ze dne 12. 1. 2021 na č.l. 139 spisu a Vysvětlení ze dne 22. 1. 2021 na č.l. 144 spisu). Soud proto uzavírá, že žalobkyni vznikly v souvislosti s cestou její zástupkyně na jednání dne 24. 11. 2020 náklady řízení, které by jinak nevznikly, přičemž tyto náklady vznikly náhodou, která se přihodila zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (náhlé onemocnění; přičemž omluva a žádost o odročení byly zaslány soudu v noci před jednáním, které se mělo konat ráno). Náklady řízení žalobkyně v souvislosti se zmařeným jednáním sestávají z cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 2.765,70 Kč (jízdné [obec] – [obec] a zpět vozidlem AUDI A6, celkem 420 km, při průměrné spotřebě 7,5 l [číslo] km, při ceně pohonných hmot 31,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.)) a náhrady za promeškaný čas dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč za 10 půlhodin (cesta z [obec] do [obec] a zpět v délce 10 započatých půlhodin) ve výši 1.000 Kč Celkem tedy v souvislosti se zmařeným jednáním dne 24. 11. 2020 vznikly žalobkyni náklady řízení ve výši 3.765,70 Kč. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud v souladu s § 147 odst. 1 o. s. ř. uložil zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] zaplatit tyto náklady řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně.

62. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení byl žalované ustanoven advokát Mgr. [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 21. 1. 2019, č.j. 244 C 26/2018-83, neboť žalovaná splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu tedy vznikly náklady související s ustanoveným advokátem (jeho odměna a náhrada hotových výdajů), které budou přesně vyčísleny po pravomocném skončení řízení. V řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, neúspěšná byla jen v nepatrné části (viz výše), náhradu nákladů státu by tedy dle výsledku řízení měla uhradit žalovaná. U žalované jsou však splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto soud ve výroku V. tohoto rozsudku rozhodl tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.