244 C 3/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Ing Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , IČO: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 10.764,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.764,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.719 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 719 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 713 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4.680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2020 po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10.764,02 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 9. 8. 2017 nájemní smlouvu, ve znění dodatku č. 1 ze dne 1. 9. 2017 a dodatku č. 2 ze dne 29. 9. 2017, na základě které měl žalovaný povinnost hradit jí nájemné ve sjednané výši, a to 9.353 Kč + DPH měsíčně a dále dodávky elektrické energie, a to vždy dle skutečné spotřeby žalovaného. Žalovaný však porušil své povinnosti hradit nájemné a služby, když neuhradil část nájemného ve výši 7.719 Kč včetně DPH za měsíc červenec roku 2019, která byla splatná dne 20. 7. 2019, dále pak nezaplatil úhradu za elektrickou energii za měsíc červen 2019 ve výši 719 Kč splatnou dne 29. 7. 2019 a úhradu za elektrickou energii za měsíc červenec 2019 ve výši 713 Kč splatnou dne 15. 8. 2019. Protože se žalovaný dostal do prodlení s hrazením výše uvedených částek, požaduje žalobkyně též ujednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky vyčíslenou ke dni podání žaloby na částku 1.613,02 Kč a dále též požaduje paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. Žalobkyně o tyto dlužné částky žalovaného upomínala, ten ovšem ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s takovým postupem souhlasila podáním ze dne 25. 6. 2020 a žalovaný se k výzvě soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy ze dne 9. 8. 2017 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému pronajímat nemovitou věc – budovu bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ budova“). Budova byla žalovanému pronajata za účelem jejího využití v souvislosti s podnikáním žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 8.571 Kč plus DPH splatné vždy 20. dne kalendářního měsíce, za který se nájemné hradí (odst. 2.1. smlouvy). Dále měl žalovaný povinnost hradit elektrickou energii dle skutečné spotřeby, a to na základě vyúčtování žalobkyně dle jednotlivých faktur se splatností uvedenou na těchto fakturách. Faktury měly být dle odst. 6.4. nájemní smlouvy zasílány na emailovou adresu žalovaného dle smlouvy. Účastníci se též dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dohodnutého peněžitého plnění vznikne žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do jejího zaplacení, a to v odst. 3.

5. Smlouvy. Nájem byl sjednán v odst. 5.1. smlouvy na dobu neurčitou. Žalovaný byl v záhlaví smlouvy označen jak datem narození, tak identifikačním číslem (IČ) i daňovým identifikačním číslem (DIČ).

5. Účastníci dále uzavřeli dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 1. 9. 2017, v němž se v odst. 2.1. dohodli, že žalobkyně jako nájemce (oprávněná z uzavřené nájemní smlouvy) poskytne žalovanému jako podnájemci k podnájmu část pozemku o výměře 25 m2 vyznačenou na katastrální mapě (příloha č. 2 dodatku č. 1) z pozemku zapsaném v katastru nemovitostí na parc. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ pozemek“). Sjednané podnájemné za pozemek činilo dle odst. 2.2. dodatku č. 1 částku 313 Kč plus DPH. Dodatek nabyl účinnosti dnem 1. 9. 2017.

6. Účastníci dále uzavřeli dodatek č. 2 k nájemní smlouvě ze dne 29. 9. 2017 s účinností ode dne 1. 10. 2017. Tímto dodatkem byla zvýšena výměra pozemku, který byl předmětem podnájmu na 62,5 m2 (odst. 2.1. dodatku č. 2) a došlo i ke zvýšení podnájemného za pozemek na 782 Kč plus DPH měsíčně (odst. 2.3. dodatku č. 2). Na dodatku č. 2 bylo též účastníky prohlášeno, že se dne 16. 7. 2019 dohodli na ukončení nájemní smlouvy ke dni 31. 7. 2019.

7. Fakturou [číslo] ze dne 15. 7. 2019 se splatností dne 29. 7. 2019 byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za červen 2019 v částce 719 Kč. Faktura byla žalovanému zaslána emailem dne 15. 7. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 6. 8. 2019 se splatností dne 15. 8. 2019 byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za červenec 2019 v částce 713 Kč. Faktura byla žalovanému zaslána emailem dne 7. 8. 2019.

8. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 19. 11. 2019 k úhradě dlužné částky v celkové výši 10.122 Kč. Pokus o doručení zásilky dne 20. 11. 2019 nebyl úspěšný, zásilka byla následně uložena, žalovaný si ji nevyzvedl.

9. Skutkový stav zjištěný z uvedených listin soud podřadil pod následující právní normy.

10. Nájemní smlouvou se dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Dle ustanovení § 2303 o. z. platí, že je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

12. Podle ustanovení § 2215 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

13. Ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. stanoví, že nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

14. Dle ustanovení § 1981 o. z. je stranám na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, a to ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Ustanovení § 2048 o. z. uvádí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Na základě ustanovení § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

18. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud žalobnímu návrhu jako důvodnému vyhověl. Účastníci spolu platně uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem, respektive podnájem prostor sloužících k podnikání. Nájemní vztah mezi účastníky založený nájemní smlouvou trval od 9. 8. 2017 do 31. 7. 2019, kdy byl ukončen dohodou stran. Ve smlouvě bylo platně sjednáno nájemné, které žalovaný částečně neuhradil za měsíc červenec roku 2019 (v částce 7.719 Kč), čímž porušil svoji smluvní povinnost. Stejně tak porušil žalovaný svoji povinnost, když neuhradil cenu za služby představující dodávky elektrické energie za měsíce červen 2019 a červenec 2019, které byly žalovanému řádně vyúčtovány, a žalovaný proti vyúčtování nijak nebrojil. Soud tedy žalobkyni uplatňovaný nárok ve výši 9.151 Kč se zákonným úrokem z prodlení za neuhrazené nájemné a dodávky elektrické energie přiznal (7.719 Kč neuhrazené nájemné, 719 Kč elektrická energie za červen 2019, 713 Kč elektrická energie za červenec 2019).

19. Soud žalobkyni přiznal též nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1.613,02 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení s hrazením částek za nájem a elektrickou energii (bod 18. rozsudku), smluvní pokuta byla platně ujednána ve smlouvě a žalobkyně svůj nárok řádně vyčíslila ke dni podání žaloby.

20. Žalobkyně i žalovaný ve smlouvě vystupovali jako podnikatelé. Žalovaný je ve smlouvě označen pomocí IČ a DIČ a předmět nájmu měl sloužit k jeho podnikání. Žalobkyni tak náleží paušální náhrada nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč dle § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníkovi, přiznal plnou náhradu nákladů soudního řízení, a to podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve výši 4.680 Kč Náklady soudního řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”). Náklady právního zastoupení se sestávají z odměny za právní zastoupení za 2 provedené úkony právní služby (při tarifní hodnotě 10.764,02 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 a. t. za převzetí a přípravu právního zastoupení, podání návrhu ve věci samé ve výši 1.540 Kč za úkon (celkem 3.080 Kč). Ke každému z úkonů pak dle § 13 odst. 4 a. t. náleží také paušálních náhrada výdajů ve výši 300 Kč za úkon (celkem 600 Kč). Náhrada DPH přiznávána nebyla, neboť právní zástupce žalobkyně není jejím plátcem.