244 C 36/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum trvale bytem adresa žalovaného a žalobkyně o zaplacení 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku ve výši 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 200 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 800 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, který byl na automobil žalovaného namontován z důvodu, že vozidlo bylo dne 5. 2. 2019 a dne 17. 3. 2019 zaparkováno v pěší zóně mimo vyznačené parkoviště. Žalovaný v obou případech doznal, že vozidlo na místě zaparkoval on, spáchané přestupky však neuznal a ty byly řešeny ve správním řízení, přičemž žalovaný byl shledán vinným z obou přestupků. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 5. 2. 2019 a dne 17. 3. 2019 žalovaný zaparkoval motorové vozidlo [registrační značka] na ulici [ulice] v [obec] v pěší zóně mimo vyznačené parkoviště a nerespektoval dopravní značení [anonymizována dvě slova] Hlídka Městské Policie [obec] v obou případech přiložila na vozidlo technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Žalovaný odmítl uhradit poplatek za přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, s přestupkem nesouhlasil a požadoval věc projednat před správním orgánem. Hlídka Městské Policie [obec] následně v obou případech odstranila z vozidla technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (úřední záznam ze dne 5. 2. 2019, úřední záznam ze dne 5. 4. 2019). Žalovaný byl následně uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterých se dopustil tím, že dne 5. 2. 2019 a dne 17. 3. 2019 stál na ulici [ulice] v [obec] s motorovým vozidlem v pěší zóně mimo vyznačené parkoviště (sdělení ze dne 14. 9. 2020). Výše ceny za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla byla určena nařízením [územní celek] [číslo]. K uhrazení dlužné částky byl žalovaný vyzván, což je zřejmé z předžalobních upomínek ze dne 5. 10. 2020 a ze dne 15. 10. 2020. Předžalobní upomínky se žalobci vrátily jako nedoručené. Skutečnost, že dlužná částka nebyla žalobci zaplacena, žalovaný nerozporoval.

5. Podle § 17a odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“), strážník je oprávněn použít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla, (a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla, (b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích, (c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo (d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.

6. Podle § 17a odst. 5 zákona o obecní policii přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil.

7. Podle § 39 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“), v obytné zóně a pěší zóně smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km.h-1. Přitom musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo. Stání je dovoleno jen na místech označených jako parkoviště.

8. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nárok žalobce vyplývá z ustanovení § 17a odst. 5 zákona o obecní policii, který stanoví, že náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nese osoba, která vozidlo na místě ponechala, popř. provozovatel vozidla. Jelikož žalovaný dne 5. 2. 2019 a dne 17. 3. 2019 zaparkoval vozidlo na místě, kde je stání vozidla zakázáno (viz § 39 odst. 5 zákona o silničním provozu), přičemž za toto své jednání byl uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, je povinen zaplatit žalobci náklady na přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 800 Kč (dvakrát 400 Kč).

10. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř., kdy soud úspěšnému žalobci, který prokázal, že nejméně 7 dnů před zahájením řízení vyzval žalovaného k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč představující paušální náhradu za 2 úkony (výzva k plnění, žalobní návrh) dle § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

12. Žalobce byl v daném řízení v souladu s ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudních poplatků. Ve výroku III. tohoto rozsudku proto soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného.