244 C 7/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 70.900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52.400 Kč od 26. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18.500 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 70.900 Kč s přísl. (po provedeném rozšíření žaloby). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je vlastníkem domu na adrese , adresa, . Na základě nájemní smlouvy ze dne 7. 5. 1992 uzavřené žalovaným s babičkou žalobkyně, jejímž předmětem byl nájem bytu č. , hodnota, v , Anonymizováno, . nadzemním podlaží uvedeného domu, přešel po smrti babičky žalobkyně nájemní vztah k bytu na žalobkyni, když tato užívala byt od převzetí dne 14. 12. 1993 do roku 2019. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. bylo povinností žalovaného do 4 měsíců po skončení zúčtovacího období doručit žalobkyni vyúčtování služeb. Žalobkyni dosud nebylo doručeno řádné vyúčtování služeb za období kalendářního roku 2019, přičemž lhůta k tomuto žalovanému uplynula dne 30. 4. 2020. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Za období od 1. 5. 2020 do 19. 3. 2024 se jedná o částku celkem 70.900 Kč (1418 dnů po 50 Kč). Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 25. 7. 2023 k žalobě uvedl, že žalobou uplatněný nárok považuje za zcela neopodstatněný, nepodložený a v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný uvedl, že dne 7. 5. 1992 uzavřel nájemní smlouvu s paní , jméno FO, na nájem bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, . Po smrti paní , jméno FO, nájem bytu přešel na žalobkyni, která byt protokolárně převzala dne 14. 12. 1993. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dlužila žalovanému na nájemném a službách za prosinec 2016 až listopad 2017 a na vyúčtování služeb za roky 2015 a 2016 celkem částku 54.887 Kč, dal žalovaný žalobkyni dne 18. 12. 2017 výpověď z nájmu bytu dle § 2291 občanského zákoníku, tedy bez výpovědní doby. Doručením výpovědi dne 2. 1. 2018 nájem bytu skončil. Žalobkyně po skončení nájmu byt nevyklidila a užívala ho bez právního důvodu a neplatila za jeho užívání žádnou úhradu. Žalovaný se proto musel domáhat vyklizení soudní cestou. Dne 30. 5. 2018 vydal Městský soud v Brně rozsudek č.j. 61 C 23/2018-14, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2018, kterým bylo žalobkyni nařízeno vyklizení bytu. Dne 28. 8. 2019 pak byl byt vyklizen soudním vykonavatelem. Od 3. 1. 2018 do 28. 8. 2019 tedy mezi žalobkyní a žalovaným neexistoval žádný právní vztah. Dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. je vyúčtování služeb povinen doručit poskytovatel služeb příjemci služeb. Dle § 2 písm. a) tohoto zákona je poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy. Dle § 2 písm. b) tohoto zákona je příjemcem služeb nájemce bytu. Vzhledem k tomu, že v roce 2019 nebyla žalobkyně nájemkyní bytu, nebyla ani příjemcem služeb a žalovaný nebyl poskytovatelem služeb. Žalovaný tedy neměl povinnost doručit žalobkyni vyúčtování služeb. Navíc by bylo v rozporu s § 6 odst. 2 občanského zákoníku, aby žalobkyně těžila ze svého nepoctivého jednání, resp. z protiprávního stavu, který svým nekonáním (nevyklizením bytu po skončení nájemního vztahu) sama vyvolala. Žalovaný dále poukázal na to, že dlužných úhrad za služby za rok 2019 se domáhal po žalobkyni soudní cestou v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 108 C 12/2022, a pravomocným rozsudkem pro zmeškání bylo žalovanému vyhověno. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v replice ze dne 16. 8. 2023 uvedla, že zásilka s výpovědí se nikdy nedostala do sféry její dispozice, neboť v období od září 2017 do srpna 2019 byla ve výkonu trestu odnětí svobody, a dokonce od září 2017 do srpna 2018, tj. v období, kdy měla být doručována výpověď, ve výkonu trestu odnětí svobody v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně proto nemohla mít objektivní možnost se s obsahem písemnosti uložené na poště seznámit dříve než po svém propuštění z výkonu trestu na přelomu srpna a září 2019. Ke stejnému závěru došel i Městský soud v Brně v řízení sp. zn. 43 C 119/2019, kde otázku trvání nájmu řešil jako otázku prejudiciální (viz odst. 29. a 30. odůvodnění tohoto rozsudku). V řízení sp. zn. 43 C 119/2019 dále Městský soud v Brně došel k závěru, že žalovaný neprovedl vyúčtování služeb za rok 2019. K řízení sp. zn. 61 C 23/2018 žalobkyně uvedla, že celé toto řízení proběhlo za jejího pobytu ve výkonu trestu, aniž by o tomto řízení věděla, byl jí ustanoven opatrovník, či se mohla na uvedeném řízení jiným způsobem podílet.

4. Na jednání dne 19. 3. 2024 žalovaný poukázal na to, že žalobkyně má povinnost oznámit pronajímateli svou nepřítomnost v případě, že je tato delší než 2 měsíce, a sdělit kontaktní osobu týkající se daného bytu. K ničemu takovému nedošlo. Žalovaný se domnívá, že byt byl v daném období pronajímán, avšak bez souhlasu žalovaného.

5. V podání ze dne 20. 3. 2024 žalovaný uvedl, že žalobkyni nedoručoval vyúčtování služeb za rok 2019, neboť byt užívala bez právního důvodu, žalovaný ani neznal její novou adresu po exekučním vyklizení bytu dne 28. 8. 2019, přičemž v předmětném bytě bydlel od 1. 2. 2020 nový nájemce.

6. Žalobkyně v podání ze dne 18. 4. 2024 uvedla, že plnou mocí ze dne 28. 12. 2017 zmocnila svého bratra , jméno FO, k vyřizování záležitostí spojených s bytem. , jméno FO, na základě této plné moci několikrát jménem žalobkyně vůči žalovanému jednal, mj. podepisoval dokumenty vztahující se k bytu. , jméno FO, zároveň sdělil žalovanému, že se žalobkyně nachází ve výkonu trestu a že se v bytě dlouhodobě nezdržuje. Žalobkyně dále uvedla, že v pozdější době pan , jméno FO, žádal jménem žalobkyně o splátkový kalendář, nicméně na toto ze strany žalovaného nebyl brán zřetel s odůvodněním, že plná moc měla být příliš stará, a že k plné moci přiložená kopie cestovního pasu není aktuální. Žalobkyně k tomuto uvedla, že z žádné okolnosti se nepodává, že zástupčí oprávnění pana , jméno FO, zaniklo dříve, než sama žalobkyně opět převzala komunikaci s žalovanou, a tedy po celou dobu jejího pobytu ve výkonu trestu žalovaný měl a mohl komunikovat s panem , jméno FO, jako zmocněným zástupcem žalobkyně. Pokud tedy žalovaný svévolně odmítl zmocnění akceptovat, nelze toto klást k tíži žalobkyně. Žalobkyně dodala, že k jejímu převzetí do výkonu trestu došlo nečekaně při jejím pobytu v , Anonymizováno, , a proto nesdělila žalovanému o tomto předem, avšak jakmile jí to bylo umožněno učinit, zmocnila pana , jméno FO, , aby jejím jménem jednal. Žalobkyně dále uvedla, že doručovací adresa žalobkyně po opuštění výkonu trestu měla být žalovanému známa z řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 119/2019. Sdělením ze dne 18. 10. 2021 pak žalobkyně sama sdělila žalovanému svou aktuální doručovací adresu. Ani po sdělení doručovací adresy přitom žalovaný žalobkyni nezaslal řádné vyúčtování služeb za rok 2019.

7. Na jednání dne 25. 6. 2024 zástupce žalobkyně uvedl, že mu nebyla předána informace o tom, že by pan , jméno FO, za žalobkyni jednal i ve věci výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně svému zástupci tvrdila, že o výpovědi nevěděla, že se o této nedozvěděla. Zástupce žalobkyně se tedy domnívá, že zřejmě tato výpověď nebyla ze strany pana , jméno FO, žalobkyni předána.

8. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

9. Z nájemní smlouvy ze dne 7. 5. 1992, Protokolu o převzetí bytu ze dne 14. 12. 1993 (tyto listiny se nacházejí na č.l. 41 a 42 spisu sp. zn. 43 C 119/2019) a ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně byla od 14. 12. 1993 nájemcem bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, . Vlastníkem bytu a pronajímatelem byl žalovaný. Nájemní smlouva byla dne 7. 5. 1992 uzavřena s , jméno FO, , nicméně následně nájem bytu přešel na žalobkyni, která byt převzala protokolem ze dne 14. 12. 1993.

10. Výpovědí ze dne 18. 12. 2017 žalovaný vypověděl žalobkyni nájem bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , z důvodu zvlášť závažného porušení povinností nájemce spočívajícího v neplacení nákladů na služby za dobu alespoň 3 měsíců. Dlužná částka na nájemném a službách činila 54.887 Kč, a nebyla zaplacena ani přes upomínku ze dne 15. 8. 2017. Jednalo se o výpověď nájmu bez výpovědní doby dle § 2291 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Nájem bytu měl skončit doručením výpovědi. Žalobkyně byla rovněž poučena o právu vznést proti výpovědi námitky a podat návrh soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu. Žalobkyně byla rovněž vyzvána k vyklizení bytu bez zbytečného odkladu od skončení nájmu, nejpozději do 1 měsíce. Dle doručenky byla zásilka s výpovědí doručována žalobkyni na adresu , adresa, . Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 21. 12. 2017 a dne 3. 1. 2018 byla vložena do schránky (doručenka na č.l. 8v spisu sp. zn. 61 C 23/2018 je lépe čitelná než doručenka na č.l. 23v spisu sp. zn. 244 C 7/2023).

11. Plnou mocí ze dne 28. 12. 2017 (na č.l. 62 a 67 spisu) žalobkyně zmocnila , jméno FO, , , adresa, , k vyřizování záležitostí spojených s bytem – , adresa, . K plné moci byla přiložena fotokopie cestovního pasu žalobkyně. Plná moc byla předložena žalovanému (společně s podáním na č.l. 66 spisu jí žalovaný předložil soudu).

12. Podáním ze dne 19. 2. 2018 žalobkyně prostřednictvím zmocněnce , jméno FO, podala námitky k výpovědi z nájmu. V přípise se uvádí, že žalobkyně reaguje na výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, , nacházejícího se v , Anonymizováno, bytového domu č.p. , Anonymizováno, na , adresa, , ze dne 18. 12. 2017. Důvody výpovědi se neshodují se skutečností. K datu 18. 12. 2017 není pravdivá informace, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou. Každý měsíc je placeno nájemné za dané období a vždy je částečně uhrazen dlužný nájem dle aktuálního předpisu úhrad. Žalobkyně proto žádá o kontrolu úhrad evidovaných jako dlužné, a o zrušení podané výpovědi. Na místě pro podpis je pod podpisem uvedeno „, Jméno žalobkyně, , nájemce v.z. , jméno FO, oba bytem , adresa, “. Jako příloha je uvedena plná moc ze dne 28. 12. 2017. Dle razítka bylo podání doručeno žalovanému dne 2. 3. 2018.

13. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2018, č.j. 61 C 23/2018-14, bylo žalobkyni uloženo vyklidit byt č. , hodnota, na adrese , adresa, , a vyklizený ho předat žalovanému do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dle vyplněné doložky rozsudek nabyl právní moci dne 25. 7. 2018. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že výpověď z nájmu byla žalobkyni doručena dne 2. 1. 2018 a od tohoto data žalobkyně užívá byt bez právního důvodu.

14. Dle Vyrozumění o vyklizení ze dne 5. 8. 2019 měl být předmětný byt vyklizen dne 28. 8. 2019. To samé pak plyne i z hlášenky volného bytu ze dne 28. 8. 2019.

15. Dle nájemní smlouvy ze dne 8. 1. 2020 byli od 1. 2. 2020 v předmětném bytě noví nájemníci.

16. Dle vyúčtování služeb za rok 2019 (na č.l. 31 spisu) byl výsledkem vyúčtování přeplatek ve výši 11.230 Kč. U adresáta je uvedeno jméno žalobkyně a místo adresy „exekuce 0“.

17. Přípisem ze dne 18. 10. 2021, předaným k poštovní přepravě téhož dne, žalobkyně sdělila žalovanému změnu své doručovací adresy na adresu , adresa, .

18. Předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2022 žalobkyně mimo jiné vyzvala žalovaného k úhradě pokuty za nedoručení vyúčtování za rok 2019 ve výši 41.600 Kč do 15 dnů od doručení předžalobní výzvy. Předžalobní výzva byla dodána do datové schránky žalovaného dne 10. 8. 2022. Žalovaný na předžalobní výzvu reagoval přípisem ze dne 30. 8. 2022 tak, že nárok považuje za neoprávněný a rozporný s dobrými mravy.

19. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 119/2019 vyplývá, že odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 6. 6. 2019 a odůvodnění odporu ze dne 7. 7. 2019, v nichž žalobkyně uváděla, že se t.č. nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve VV , adresa, , byly soudem žalovanému přeposlány a doručeny dne 18. 7. 2019. Z dokladu o vydání uložené písemnosti ze dne 25. 9. 2019 (na č.l. 30 spisu sp. zn. 43 C 119/2019) vyplývá, že žalobkyně uvedeného dne sdělila soudu svou doručovací adresu , adresa, . Informace o této doručovací adrese žalobkyně nebyla soudem žalovanému přeposlána. V podání ze dne 20. 9. 2021 nazvaném „Návrh na zamítnutí platebního příkazu čj. , spisová značka, “ žalobkyně uváděla jako svou adresu , adresa, . Toto podání bylo žalovanému soudem přeposláno a bylo mu doručeno dne 24. 9. 2021.

20. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č.j. 43 C 119/2019-132, který nabyl právní moci dne 31. 12. 2021, Městský soud v Brně rozhodoval o dlužném nájemném, zálohách na služby a nedoplatků z vyúčtování služeb za různá období. V odůvodnění soud mimo jiné konstatoval, že výpověď z nájmu byla žalobkyni doručována zásilkou na adresu předmětného bytu a byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 21. 12. 2017. Žalovaná se však v době od 13. 9. 2017 do 6. 8. 2019 na adrese předmětného bytu, kam byla výpověď adresována, nezdržovala, neboť byla vězněna, a nelze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla objektivní možnost se s výpovědí seznámit. Výpověď z nájmu tak žalobkyni nebyla doručena a nenabyla tak účinnosti. Ze skutkových zjištění soudu uvedených v rozsudku a ze spisu sp. zn. 43 C 119/2019 plyne, že soud neměl k dispozici Námitky k výpovědi z nájmu ze dne 19. 2. 2018 podané zmocněncem žalobkyně , jméno FO, (tato listina je shrnuta výše).

21. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2022, č.j. 108 C 12/2022-33, bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání tak, že bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému částku 15.242 Kč s přísl., kdy součástí této částky byly dle odůvodnění i úhrady za spotřebované služby za rok 2019 ve výši 5.869 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 11. 2022.

22. Z výpisu z centrální evidence obyvatel k osobě žalobkyně vyplývá, že žalobkyně měla v období od 21. 9. 1994 do 22. 4. 2021 trvalý pobyt na adrese , adresa, , a v období od 22. 4. 2021 dosud na adrese , adresa, . Z výpisu z centrální evidence vězňů k osobě žalobkyně vyplývá, že žalobkyně byla od 13. 9. 2017 do 6. 8. 2019 vězněna ve Vazební věznici , adresa, .

23. Návrh na doplnění dokazování výslechem pana , jméno FO, soud pro nadbytečnost zamítl. Soud měl původně v úmyslu pana , jméno FO, vyslechnout a proto ho předvolal k jednání nařízenému na den 25. 6. 2024. Nicméně poté, co byla soudu doručena a k důkazu provedena plná moc ze dne 28. 12. 2017 a zejména Námitky k výpovědi z nájmu ze dne 19. 2. 2018, a též s ohledem na skutečnost, že se pan , jméno FO, k nařízenému jednání dne 25. 6. 2024 bez omluvy nedostavil (a pokud by soud na výslechu trval, bylo by nejspíše nutné pana , jméno FO, předvést), dospěl soud k závěru, že výpověď pana , jméno FO, není potřeba. Z plné moci ze dne 28. 12. 2017 a z Námitek k výpovědi z nájmu ze dne 19. 2. 2018 je totiž zjevné, že pan , jméno FO, žalobkyni zastupoval při vyřizování záležitostí spojených s předmětným bytem (plnou moc ze dne 28. 12. 2017 soudu předložil i žalovaný, je tudíž zjevné, že ji měl k dispozici) a že pan , jméno FO, podal jménem žalobkyně námitky proti výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 12. 2017. Tudíž je zjevné, že se výpověď ze dne 18. 12. 2017 dostala do sféry dispozice žalobkyně (k tomu více níže). Dotazovat se pana , jméno FO, , zda předal informaci o výpovědi z nájmu bytu žalobkyni (jak navrhoval zástupce žalobkyně na jednání dne 25. 6. 2024), pak soud považuje za nadbytečné, neboť se jedná o vnitřní vztah mezi zástupcem a zastoupeným, a toto nemá žádný vliv na to, že se výpověď z nájmu dostala do sféry dispozice žalobkyně, neboť měl o této výpovědi povědomí její zástupce, který byl zmocněn k vyřizování záležitostí spojených s bytem (k tomu více níže).

24. Podle § 436 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

25. Podle § 436 odst. 2 občanského zákoníku je-li zástupce v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného; to neplatí, jedná-li se o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.

26. Podle § 441 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.

27. Podle § 441 odst. 2 občanského zákoníku zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.

28. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

29. Podle § 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen "společenství") podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

30. Podle § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí příjemcem služeb 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

31. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

32. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

33. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, rozsudek ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, rozsudek ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2988/2011, usnesení ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018) platí, že výpověď z nájmu dojde nájemci, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice. „Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápala nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či jeho poštovní schránky, popřípadě vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom nebylo nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačovalo, že měl objektivní příležitost tak učinit“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018).

36. Žalobkyni byla výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , ze dne 18. 12. 2017 doručována poštou na adresu bytu (, adresa, ), kdy dne 3. 1. 2018 byla zásilka s výpovědí vložena do schránky. Žalobkyně nicméně byla v období od 13. 9. 2017 do 6. 8. 2019 ve výkonu trestu odnětí svobody. Zásilka tedy byla doručována na adresu, na které se žalobkyně v dané době nenacházela. Z provedeného dokazování však dále vyplynulo, že žalobkyně dne 28. 12. 2017 zmocnila , jméno FO, k vyřizování záležitostí spojených s bytem. Podáním ze dne 19. 2. 2018, doručeným žalovanému dne 2. 3. 2018, , jméno FO, v zastoupení žalobkyně podal proti výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 12. 2017 námitky, kdy v tomto podání polemizoval s výpovědními důvody uvedenými ve výpovědi ze dne 18. 12. 2017. Je tedy zřejmé, že , jméno FO, znal obsah výpovědi ze dne 18. 12. 2017 a jménem žalobkyně podal námitky proti této výpovědi. Zástupce žalobkyně, který byl zmocněn k vyřizování záležitostí spojených s bytem (kdy pod takto formulovaný rozsah zmocnění nepochybně spadá i např. doručování písemností spojených s bytem, podání námitek proti výpovědi apod.), se tedy s obsahem výpovědi ze dne 18. 12. 2017 seznámil. S odkazem na § 436 odst. 2 občanského zákoníku pak platí, že musel-li zástupce vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zastoupeného. Jelikož tedy byl zástupce žalobkyně , jméno FO, seznámen s obsahem výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 12. 2017, platí, že byla s touto výpovědí seznámena i žalobkyně, tedy se tato výpověď dostala do sféry dispozice žalobkyně. Otázka, zda , jméno FO, o výpovědi z nájmu bytu skutečně vyrozuměl žalobkyni, pak není pro posouzení věci rozhodující, neboť se jedná o otázku vnitřního vztahu mezi zástupcem a zastoupeným. Obecně totiž platí, že pro platnost právního jednání učiněného zástupcem či vůči zástupci (v rámci zmocnění) není potřeba, aby zástupce o právním jednání vyrozuměl zastoupeného (viz § 436 odst. 1 věta první občanského zákoníku dle které kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému).

37. Otázkou je, kdy přesně se , jméno FO, s výpovědí z nájmu bytu ze dne 18. 12. 2017 seznámil. Je nepochybné, že k tomuto došlo mezi daty 3. 1. 2018 (kdy byla zásilka s výpovědí vložena do schránky předmětného bytu na adrese , adresa, – v bytě přitom bydlel i pan , jméno FO, , jak je uváděno v plné moci ze dne 28. 12. 2017 a i v Námitkách k výpovědi z nájmu ze dne 19. 2. 2018) a 19. 2. 2018 (tímto dnem jsou datovány Námitky k výpovědi z nájmu ze dne 19. 2. 2018). Každopádně však nejpozději ke dni 19. 2. 2018 byl pan , jméno FO, s obsahem výpovědi z nájmu bytu ze dne 18. 12. 2017 seznámen a nejpozději tohoto dne se tedy výpověď z nájmu bytu dostala do sféry dispozice žalobkyně. Nejpozději ke dni 19. 2. 2018 tedy došlo ke skončení nájmu bytu (výpověď byla bez výpovědní doby). Soud pro úplnost dodává, že výpověď z nájmu bytu považuje za platnou, neboť tato splňuje veškeré zákonné náležitosti (§ 2286 občanského zákoníku). Nejpozději od 20. 2. 2018 tedy žalobkyně předmětný byt užívala bez právního důvodu.

38. Jak plyne z definic v § 2 písm. a) a b) zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatelem služeb se pro účely tohoto zákona rozumí vlastník nemovitosti/bytu v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, a příjemcem služeb se pro účely tohoto zákona rozumí nájemce bytu. Povinnost vyhotovit a doručit vyúčtování služeb pak dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. má poskytovatel služeb vůči příjemci služeb, tedy vlastník nemovitosti/bytu vůči nájemci bytu. Ze zákona č. 67/2013 Sb. nelze nikterak dovodit, že by měl povinnost vyhotovit a doručit vyúčtování i vlastník bytu uživateli bytu v případě, že je byt užíván bez právního důvodu. V případě, že je byt užíván bez právního důvodu, tedy vlastník bytu nemá povinnost vyhotovit vyúčtování služeb a doručit ho uživateli bytu. Ostatně byt je užíván bez právního důvodu zpravidla v případech, kdy uživatel bytu byt neopustí po skončení nájemního vztahu a byt užívá neoprávněně v rozporu s vůlí vlastníka bytu; v takovém případě by bylo zcela absurdní, aby měl vlastník bytu ještě povinnost vyúčtovávat služby a vyúčtování doručovat neoprávněnému uživateli.

39. Pro úplnost soud dodává, že si je vědom ustanovení § 11 zákona č. 67/2013 Sb. (v domě s byty, kde užívací vztahy vznikly na základě jiných právních skutečností, než které jsou uvedeny v tomto zákoně, se řídí tyto vztahy přiměřeně ustanoveními tohoto zákona), toto ustanovení však zjevně nedopadá na situace, kdy je byt užíván bez právního důvodu (v případě užívání bytu bez právního důvodu zde žádný užívací vztah není).

40. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně nejpozději od 20. 2. 2018 užívala předmětný byt bez právního důvodu (po skončení nájmu). Vyúčtování služeb za rok 2019 tedy nebyl žalovaný povinen vyhotovit a doručit žalobkyni. Žalobkyni proto ani nenáleží pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Proto soud podanou žalobu výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

41. Soud pro úplnost dodává, že nárok žalobkyně považuje i za rozporný s § 6 odst. 2 občanského zákoníku, popř. s dobrými mravy, neboť se žalobkyně snaží těžit ze svého protiprávního jednání (snaží se těžit z toho, že byt po skončení nájmu nevyklidila, ačkoliv to bylo její povinností, a nadále ho neoprávněně užívala).

42. Soud dále pro úplnost dodává, že si je vědom toho, že dospěl k odlišným skutkovým závěrům, než dospěl Městský soud v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 43 C 119/2019. Toto je nicméně dáno tím, že v tomto řízení byly provedeny i jiné důkazy, které v řízení sp. zn. 43 C 119/2019 provedeny nebyly, a to konkrétně zejména plná moc ze dne 28. 12. 2017 a Námitky k výpovědi z nájmu ze dne 19. 2. 2018.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal paušální náhradu nákladů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za tři úkony (vyjádření k žalobě ze dne 26. 7. 2023, účast na jednání soudu dne 19. 3. 2024, účast na jednání soudu dne 25. 6. 2024) po 300 Kč.