244 C 8/2021
č. j. 244 C 8/2021-89
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 10
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1806 § 1970 § 2201 § 2217 § 2247 § 2303
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 1 § 2
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem ulice a číslo , PSČ obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 332.913,85 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 332.913,85 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 37.013 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 332.913,85 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37.013 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17.246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobci bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.851 Kč.
1. Žalobce podanou žalobou požadoval po žalované zaplacení částky ve výši 369.926,85 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil žalobce tak, že jako vlastník nemovitosti [anonymizována dvě slova], na adrese [adresa], pronajímal žalované nebytové prostory o rozloze 62,70 m2 ve 3 nadzemním podlaží předmětné nemovitosti. Nájemní vztah mezi účastníky trval od 1. 2. 2018 do 30. 9. 2019. Za období od září roku 2018 do května roku 2019, a dále za období od srpna do září roku 2019 žalovaná nesplnila svoji smluvní povinnost uhradit sjednané nájemné, které dle bodu 5.1 (a) smlouvy činilo částku 14.862 Kč měsíčně. V bodě 5.1 (b) smlouvy pak byla stanovena povinnost žalované hradit náklady na služby spojené s nájmem, a to ve čtvrtletní frekvenci placení. Žalovaná však neuhradila náklady za tyto služby za měsíce únor a březen 2018 v částce 22.369 Kč, dále za druhé čtvrtletí roku 2018 v částce 16.325 Kč, za třetí čtvrtletí roku 2018 v částce 17.581 Kč, za čtvrté čtvrtletí roku 2018 v částce 22.752 Kč, za první čtvrtletí roku 2019 v částce 36.611 Kč, za druhé čtvrtletí roku 2019 v částce 27.280 Kč a za třetí čtvrtletí roku 2019 v částce 26.513,85 Kč. Žalobce žalované dále účtoval smluvní pokutu za prodlení žalované s hrazením nájemného a služeb v částce 37.013 Kč. K částce účtované smluvní pokuty došel žalobce tak, že sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně požadoval vždy do 28. 5. 2019, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nájemného, případně služeb souvisejících s nájmem prostor. Konkrétně žalobce požadoval smluvní pokutu z částky 14.862 Kč za nájem 8/ 2018 od 5. 7. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 4.859,87 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 9/ 2018 od 5. 8. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 4.399,15 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 10/ 2018 od 5. 9. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 3.938,43 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 11/ 2018 od 5. 10. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 3.492,57 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 12/ 2018 od 5. 11. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 3.031,85 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 1/ 2019 od 5. 12. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 2.585,99 Kč, z [anonymizováno] 14.862 Kč za nájem 2/ 2019 od 5. 1. 2019 do 28. 5. 2019 v částce 2.125,27 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 3/ 2019 od 5. 2. 2019 do 28. 5. 2019 v částce 1.664,54 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 4/ 2019 od 5. 3. 2019 do 28. 5. 2019 v částce 1.248,41 Kč, z částky 14.862 Kč za nájem 5/ 2019 od 5. 4. 2019 do 28. 5. 2019 v částce 787,69 Kč, z částky 22.369 Kč za služby a energie [číslo] měsíc/ 2018 od 17. 5. 2018 do 28. 5. 2019 v částce 8.410,74 Kč a z částky 22.752 Kč za služby a energie 4. kv. 2018 od 26. 3. 2019 do 28. 5. 2019 v částce 468,49 Kč. Žalovaná dlužné částky nezaplatila ani přes předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.
5. Žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce spolu dne 22. 1. 2018 uzavřeli platnou písemnou smlouvu o nájmu nebytového prostoru o výměře 62,70 m2, který se nachází v 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [územní celek], [územní celek] Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou od 1. 2. 2018. Nebytový prostor byl žalované předán dne 31. 1. 2018. Žalovaná jej poté žalobci nazpět předala dne 30. 9. 2019, přičemž k tomuto dni byla smlouva dohodou stran ukončena. Žalovaná ve smluvním vztahu vystupovala jako podnikatel. Žalovaná byla dle smlouvy povinna hradit žalobci měsíční nájemné ve sjednané výši 14.862 Kč, vždy nejpozději do 5. dne v měsíci předem. Dále byla žalovaná povinna k úhradě služeb spojených s nájmem prostor, a to průběžně dle faktury vystavované žalobcem vždy za kalendářní čtvrtletí. Mezi služby spojené s nájmem patřilo vodné a stočné, elektrická energie, dodávka tepla, úklid společných prostor, ostraha a zabezpečení, odvoz komunálního odpadu, provoz a servis výtahů a eskalátorů, poplatky OSA, OAZA, Intergram. Pro případ, kdy dojde k prodlení s úhradou některého peněžitého plnění uvedeného ve smlouvě, si strany ujednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
6. Žalovaná neuhradila nájemné za období od září roku 2018 do května roku 2019 a za období od srpna do září roku 2019 (celkem 11 měsíců), a dále ani vyfakturované náklady za služby za měsíce únor a březen 2018 v částce 22.369 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností dne 17. 5. 2018), za druhé čtvrtletí roku 2018 v částce 16.325 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností dne 7. 8. 2018), za třetí čtvrtletí roku 2018 v částce 17.581 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností 15. 11. 2018), za čtvrté čtvrtletí roku 2018 v částce 22.752 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností 26. 3. 2019), za první čtvrtletí roku 2019 v částce 36.611 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností 14. 6. 2019), za druhé čtvrtletí roku 2019 v částce 27.280 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností 3. 9. 2019) a za třetí čtvrtletí roku 2019 v částce 26.513,85 Kč (faktura [anonymizováno] se splatností 26. 11. 2019). Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.
7. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
8. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.
9. Podle ustanovení § 2247 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu (na základě § 2303 o. z. též s užíváním nebytového prostoru) nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.
10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle ustanovení § 1806 o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.
12. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod uvedené právní normy soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Žalobci náleží právo na zaplacení dlužného nájemného i nákladů na služby spojené s užíváním nebytového prostoru. Žalobce dostatečně tvrdil rozhodné skutečnosti, které doložil listinnými důkazy. Naopak žalovaná byla v řízení zcela pasivní. Z předložených listin soud spolehlivě zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, předmět nájmu byl žalované předán, a žalované tak vznikla povinnost hradit nájemné a náklady za poskytnuté služby. Pokud jde o výši a složení dlužných částek, tyto žalovaná nijak nerozporovala. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužné částky zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci dluh na nájemném ve výši celkem 163.482 Kč (11 měsíců po 14.862 Kč) a dále dluh na nákladech za poskytnuté služby ve výši celkem 169.431,85 Kč (22.369 Kč za únor a březen 2018 + 16.325 Kč za druhé čtvrtletí 2018 + 17.581 Kč za třetí čtvrtletí 2018 + 22.752 Kč za čtvrté čtvrtletí 2018 + 36.611 Kč za první čtvrtletí 2019 + 27.280 Kč za druhé čtvrtletí 2019 + 26.513,85 Kč za třetí čtvrtletí 2019).
13. Žalobce dále požadoval částku 37.013 Kč jako smluvní pokutu. Soud však tuto částku žalobci přiznal jako smluvní úrok z prodlení, přičemž při právním hodnocení tohoto nároku vycházel ze znění nájemní smlouvy, kde je výslovně uvedeno, že se sjednává úrok z prodlení, nikoliv smluvní pokuta. Vyčíslení požadované částky ze strany žalobce však bylo provedeno správně (žalobce po žalované požadoval méně, než by mu dle nájemní smlouvy náleželo). Vzhledem k faktu, že žalovaná v právním vztahu vystupovala jako podnikatel, neshledal soud ujednání jako nepřiměřené. Soud proto žalobci požadovanou částku 37.013 Kč přiznal, a to jako kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení.
14. Dále žalobce požadoval přiznání zákonného úroku z prodlení z žalované částky. V tomto případě soud žalobcův požadavek na přiznání úroku z prodlení z částky 37.013 Kč zamítl, neboť smluvní úrok z prodlení je příslušenstvím pohledávky a placení úroků z úroků si účastníci nesjednali. Přiznání úroků z prodlení z úroků z prodlení by tak byl nepřípustný anatocismus (viz § 1806 o. z.). Ze zbylé částky (332.913,85 Kč) soud žalobci právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. přiznal, neboť z této částky byl žalobcem úrok uplatněn řádně (žalobce požadoval úrok z prodlení v nižší - zákonné výši, než by mu dle smlouvy náleželo – ve smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně).
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, když neúspěch žalobce ve věci byl pouze nepatrný. Náhrada nákladů se sestává z náhrady zaplaceného soudního poplatku (sníženého o přeplatek, jenž bude žalobci soudem vrácen dle výroku IV. tohoto rozsudku) ve výši 16.646 Kč, a dále paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka (neboť žalobce nepředložil vyúčtování výdajů skutečných) dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. v kombinaci s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 provedené úkony spočívající v zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) v částce 600 Kč (300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Náhradu nákladů za doplnění žaloby soud žalobci nepřiznal, neboť žalobce mohl a měl podat perfektní žalobu. Celkem tedy soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 17.246 Kč.
16. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 1.851 Kč. K přeplatku na soudním poplatku došlo tak, že žalobce v žalobě uplatňoval částku 37.013 Kč jako smluvní pokutu, ovšem v řízení posléze vyšlo najevo, že tato částka představuje smluvní úrok z prodlení, ze kterého se poplatek vybírat neměl, neboť se jedná o příslušenství pohledávky. Soud proto rozhodl o vrácení přeplatku dle § 10 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.